Haruki Murakami: Po otřesech, přeložil a doslov napsal Tomáš Jurkovič, Euromedia-Odeon 2010

Západní svět si prožil svůj velký otřes 11. 9. 2001, Japonsko prozatím poslední velký šok zažilo o šest let dříve, když v roce 1995 vystřídaly v těsném sledu zemětřesení v kansaiském městě Kóbe (17. 1.) ničivé sarinové útoky sekty Óm Šinrikjó v tokijském metru (20. 3.), cíleně namířené proti soudobé japonské společnosti. Povídky Haruki Murakamiho, které právě držíte v ruce, se všechny odehrávají v únoru uvedeného roku, téměř nachlup přesně v mezidobí obou tragických událostí. Jedna ještě ani nestačila odeznít, ke druhé se nezadržitelně schyluje, nikdo o tom však zatím neví. Zdánlivá sentimentalita hrdinů těchto povídek, doufajících v lepší svět, kterou snad můžeme z některých textů souboru pociťovat, dostává v těchto souvislostech poněkud nahořklou příchuť, v českém kontextu ne nepodobnou plíhalovskému povzdechnutí nad smutným koncem velikolepých lidských plánů anebo notně černé ironii Fuchsových Nebožtíků na bále. Postavy jednotlivých epizod Murakamiho sbírky se pod vlivem otřesu (a vcelku pochopitelně) pokoušejí lidsky čelit situaci spřádáním krásných snů, které jim mají pomoci hrozný stav „ustát“, netuší však, že, slovy postavy z první povídky, skutečně „stojí jen na samotném počátku“. Právě to je dost možná i tím „pravým“ výchozímbo dem, klíčempr o čtení celé sbírky: nic ještě neskončilo, všechno teprve začíná a my se jako čtenáři ocitáme spolu s protagonisty na samém začátku velice dlouhé cesty.

(celý doslov)

© Tomáš Jurkovič
Text vyšel jako doslov ke knize Po otřesech
na iLiteratura.cz se souhlasem nakladatelství Euromedia-Odeon