Nejnovější německé překlady české prózy (in Portál české literatury)

Nejnovější německé překlady české prózy (in Portál české literatury)

aktualita beletrie česká

Dobré sousedské vztahy nejsou jak známo samy sebou. Česká republika sdílí s Německem přes osm set kilometrů dlouhou státní hranici a necelou pětistovku kilometrů s Rakouskem.

Nejnovější německé překlady české prózy

Dobré sousedské vztahy nejsou jak známo samy sebou. Česká republika sdílí s Německem přes osm set kilometrů dlouhou státní hranici a necelou pětistovku kilometrů s Rakouskem. Hranice teritorium vymezují, ale viděno jinou optikou – mohou také spojovat. Geografická blízkost s sebou nutně nese i společnou historickou zkušenost, rozvinuté ekonomické kontakty a živé kulturní vazby.

Význam překladů v české literatuře, tedy literatuře malého jazyka a malého národa, je enormní. Překladové tituly činí v české literární produkci asi jednu třetinu ze všech vydávaných knih. Více než polovina překladů je pořízena z angličtiny (ročně vycházejí necelé tři tisíce titulů přeložených z AJ), němčina si už roky udržuje stabilní pozici na druhé příčce (v celkovém úhrnu vychází ročně přes tisíc knih přeložených z němčiny, včetně nebeletristických titulů, které pochopitelně výrazně převažují). 1 Velkou zásluhu na tom má aktivní a systematická kulturní politika Německa a Rakouska, která vydávání německy psané literatury u nás podporuje finančně i institucionálně.

Obsáhlý přehled titulů vydaných po roce 1989 v českém překladu, doplněný medailony autorů, zpřístupnil nedávno na svých webových stránkách pražský Goethe-Institut. Databáze už na první pohled vypovídá o mimořádně čilé kulturní výměně. Ostatně čeština spolu s polštinou, ruštinou a také čínštinou představuje cílové jazyky, do nichž se beletrie z němčiny překládá zdaleka nejvíc.

Jak to ale vypadá, změníme-li úhel pohledu a pátráme po českých knihách v německém překladu? Tedy po knihách, vydaných nejen v Německu, ale i Rakousku či Švýcarsku, protože stejně jako rozdílný jazyk bariéry vytváří, tak společný jazyk hranice rozbíjí.

Konkrétně v Německu panuje situace podstatně jiná než v České republice. Překladové tituly nepřesahují 10 % z celkového objemu roční knižní produkce (pro srovnání ve Velké Británii je překladových titulů ročně vydáno méně než 3 % a v USA cca 1 %). Nejvíc se překládá rovněž z angličtiny (přes 60 %), oblibě se těší francouzština, italština a španělština. Kolik vychází titulů přeložených z češtiny, souhrnné statistiky německého svazu knihkupců ani neuvádějí.2 

Přitom právě překlad do němčiny českým autorům často otevírá dveře dál na západ. Potvrzuje to i Markéta Pilátová, které letos v březnu vyšel v německém překladu Michaela Stavariče román Žluté oči vedou domů (ovšem pod názvem Wir müssen uns irgendwie ähnlich sein – „Musíme si být nějak podobné“ –, protože žlutá barva vyvolává příliš silné asociace s Davidovou hvězdou). Pilátová při autorském čtení v pražském Goethe-Institutu (18. 10. 2010) sama připustila, že příznivé recenze německého překladu vyvolaly zájem o překlad románu také do nizozemštiny, španělštiny a francouzštiny.

Z Německa přitom zaznívají jasné signály, že zájem o českou literaturu je, nedostává se však odpovídající podpory ze strany českých partnerských institucí.

Chceme-li ještě chvíli mluvit řečí čísel: z celkem 76 knih, jejichž zahraniční vydání podpořilo ministerstvo kultury České republiky v roce 2009, byla pouze 1 k vydání v Německu a 3 v Rakousku. Neúspěšně se o podporu ucházel například román Magdaleny Platzové Aaronův skok (2006), který líčí osudy rakousko-židovské výtvarnice Friedl Dicker-Brandeisové zplynované v Osvětimi. Kniha vyšla bez české státní podpory v překladu Kathrin Janky jako Aarons Sprung v nakladatelství Büchergilde. A ještě jeden příklad: z celkem 63 knih, které získaly podporu MK ČR v roce 2010, byly 2 k vydání v Německu a 4 k vydání v Rakousku. To je o málo optimističtější skóre než v roce předchozím. Bez podpory tak vyšly například Pilátové Žluté oči vedou domů v rakouském nakladatelství Residenz.3 

V reakci na tento neuspokojivý stav se v květnu letošního roku u příležitosti veletrhu Svět knihy uskutečnil pod patronací Evy Profousové a Šárky Krtkové projekt nazvaný „So nah, so fremd – Tak blízcí, tak cizí“. Iniciátory a partnery projektu se staly Mnichovský literární dům, Pražský literární dům autorů německého jazyka, nadace Roberta Bosche a Česko-německý fond budoucnosti. Už jen výčet těchto zúčastněných subjektů je známkou toho, že vůle ke spolupráci je oboustranná – tak se snad blýská na lepší časy?

Pokračování článku

1. Zdroj: Svaz českých knihkupců a nakladatelů: www.sckn.cz  zpět 
2. Zdroj: Börsenverein des Deutschen Buchhandels: www.boersenverein.de  zpět 
3. Zdroj: http://www.mkcr.cz/cz/literatura-a-knihovny/granty-a-programy/podpora-vydavani-ceske-literatury-v-zahranici---translations-3108/  zpět

© Jitka Nešporová

Diskuse

Vložil: Jitka Nešporová, 20.12.2010 12:40
Nejnovější německé překlady české prózy (in Portál české literatury)
Dobrý den, děkuji za komentář, nesrovnalosti jsem v textu opravila - protože iLiteratura slouží i jako archiv článků, ať tedy dál nešíříme, co není pravda. Na vysvětlenou čtenářům diskuse: Původně byla v textu zmínka o účasti Magdalény Platzové na knižním veletrhu ve Frankfurtu 2009, a dále jsem chybně... uvedla, že se připravuje překlad knihy Markéty Pilátové do holandštiny.
Vložil: Edgar de Bruin, 01.12.2010 12:11
Nejnovější německé překlady české prózy (in Portál české literatury)
Jako literární agent (agentura Pluh zastupuje m.j. Magdalénu Platzovou i Markétu Pilátovou) bych k tomu chtěl dodat, že překlad knihy Magdalény Platzové nedostal podporu, protože nakladatel nesplnil požadavky MK ČR. Žádal totiž o podporu ve chvíli, kdy kniha už byla na světě. Sporné na tom ovšem je,... že nakladatel knihu vydal tak rychle, že nemohl žádat o podporu ani o rok dřív. Nakladatel nechtěl otálet s vydáním a „za trest“ nedostal podporu. Od letoška se tohle pravidlo změnilo, takže by se to už nemělo opakovat. Magdaléna Platzová ostatně byla na Frankfurtském veletrhu v roce 2008 – nikoliv na pozvání nakladatele, ale jako novinářka týdeníku Respekt (v roce 2009 byla v době konání veletrhu, pokud vím, už v New Yorku). V roce 2008, kdy tedy autorka na veletrhu byla, se oficiální představení překladu nekonalo, protože kniha vyšla až o rok později. Čeští autoři mimochodem v širší míře vystupují (s podporou MK ČR) během knižního veletrhu v Lipsku. Dále je třeba říct, že někteří němečtí nakladatelé, zvlášť velikáni jako Suhrkamp, Rowohlt nebo Luchterhand, o podporu MK ČR vůbec nežádají a např. překlady knih Miloše Urbana, Jáchyma Topola nebo Petry Hůlové vydávají bez dotace. Je vůči nim tedy trochu nespravedlivé, že z přehledu titulů pak právě vypadnou – jako by se nedotovaná vydání nepočítala. (A úplně poslední poznámka: knihu Markéty Pilátové nepřekládám do holandštiny, ale do nizozemštiny.)
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 5974x

Inzerce