Byl jsem redakcí iLiteratury požádán o reakci na článek Několik mýtů spojených s elektronickými knihami Marka Pečenky. S elektronickými knihami pracuji teprve několik měsíců, ale za tu dobu jsem si už všiml toho, že kolem nich krouží několik pověr a mýtů. A že, samozřejmě, hodně informací kolem nich chybí. Odstavce mého článku budou uvozovat teze Marka Pečenky a samotné odstavce pak budou reakce na ně.

E-knihy vytlačí tištěné knihy
Milci tištěných knih často emotivně vykřikují, že elektronická kniha zabije tu klasickou. V článku Marka Pečenky můžeme najít hned několik argumentů, které nám dávají tušit, že se tak nestane. Pokud ale tento problém přeneseme do obecnější roviny – knižní průmysl může na e-knihách jen vydělat. Elektronická kniha se totiž stane – podobně jako MP3 u hudby – nedílnou součástí trhu. Dokud budou nakladatelé vnímat e-knihu jako hrozbu, budou si škodit sami sobě. Měli by ji vnímat jako příležitost, jako šanci rozšířit záběr svého produktu. Ti, kdo to pochopí, vyhrají. Ti kdo ne, budou sklízet trpké plody poznání. A jestli e-knihy vytlačí klasické? Nemyslím si. Mám za to, že do tohoto segmentu se přesune konzumní spotřeba (tedy knihy, které si chceme přečíst jednou). Pro mě jako člověka, který se do Kindlu zamiloval je nepředstavitelné, že bych přišel o knihovnu s knížkami. Ale 80 % toho, co čtu, mi stačí přečíst jenom jednou. Pro takové účely jsou právě elektronické knihy ideální příležitostí. Odpůrci e-knih to rádi přirovnávají ke klasickým deskám. Zapomínají ale na skutečnost, která toto srovnání sráží: Pro klasickou desku potřebujete gramofon, na kterém ji přehrajete. Abyste mohli číst klasickou knihu, nikdy nic jiného nepotřebujete. To je její výjimečnost – a taky důvod, proč přežije.

Je dobré, že pan Pečenka zmínil ještě jeden faktor obliby elektronických knih. Kindle – a čtečky obecně – prochází klasickým vývojem technologických novinek. Nejdříve si ji pořídí technologičtí nadšenci. Pak, když se cena dostane na nižší hladinu, se z toho stane otázka stylu. Je sexy mít iPad, iPod – a Kindla. Je sexy na něm číst knihu a chlubit se s ním. Až tahle vlna opadne, přijde třetí: Kindle budou používat ti, kteří jej používat chtějí pro jeho výhody, ne ti, kteří jej používají jako doplněk svého šatníku. Pak se podíl elektronických knih výrazně sníží na hladinu, kterou já osobně odhaduju tak na 1:3 ve prospěch klasických knih. Pokud za deset let bude podíl elektronických knih výrazně vyšší než 30 %, budu velmi překvapen.

E-knihy mají být (skoro) zadarmo
Rozumný člověk nemůže mít nic proti cenové kalkulaci e-knih, kterou pan Pečenka v článku prezentoval. Jen naiva si může myslet, že elektronické knihy můžou stát výrazně méně, než knihy klasické. Je ale potřeba, aby čtenář měl v elektronické knize rovnocennou náhradu za klasickou. O tom, že tomu tak dnes není (a nezdá se, že by to někomu výrazně vadilo), se ještě rozepíšu. Ale i tak musím zdůraznit: pokud máte představu, že e-kniha bude téměř zadarmo (protože to přece není vytištěné), tak nežijtete ve skutečném světě.

Pirátství zasadí knižnímu trhu podobný úder jako trhu s hudbou
DRM – asi nejkontroverznější téma v otázce e-knih. Téma, které mě uvádí ve stav agresiního šílenství. V podstatě nám nakladatelé říkají: Ty, čtenáři, si u nás koupíš knihu, a my automaticky předpokládáme, že pak někomu dovolíš ji ukrást. Knižní průmysl si vůbec neuvědomuje pravý důvod pirátského trhu s literaturou. Čtenář dneska nemá prakticky žádnou možnost (na ojedinělé výjimky, jimž skládám hold) koupit si elektronickou knihu legálně. Neexistuje tu rozvinutý trh s e-knihami. A to navzdory tomu, že existovala řada náznaků, že náš trh v blízké době zažije boom čteček a nakladatelé měli dostatek času se na tento boom připravit: založit trh s e-knihami, legální trh se vším všudy. Neudělali to, a teď se diví, když existují pirátské sítě. A pokud si čtenáři zvyknou knihy shánět nelegálně, těžko jim pak bude někdo vysvětlovat, ať už to nedělají.

Dávno tu měl existovat trh s e-knihami. Teď je poslední rok, kdy na to mají nakladatelé čas. Neudělají-li to, navždy jim ujede vlak (podobně se to stalo hudebním vydavatelstvím). Je vůbec pozoruhodné, že se knižní průmysl nepoučil z chyb hudebního průmyslu. Viděli jsme na vlastní oči, jak se nechovat v nové internetové době. A stejně se nakladatelé nepoučili. DRM není nic víc než obtěžování slušných lidí. Je to stejně absurdní, jako když si za 500 Kč koupím DVD s filmem, a než si můžu film pustit, musím čumět na pět minut trvající upozornění a varování, ať filmy nekradu a že pokud to udělám, jsem zločinec. Stejně tak nakladatelé předpokládají, že já, poctivec, který si od nich koupím knihu, tu knížku budu nelegálně šířit. A abych to nedělal, znesnadní mi přístup ke knihám. Protože dnes, a ani o tom se autor nezmiňuje, jsou i čtečky, které mají právě s DRM problém (Kindle od Amazonu). Kindle totiž používá vlastní systém ochrany – a to je kámen úrazu. Když si dnes kupujete Kindle, musíte doufat, že si knížky budete kupovat buď přímo na Amazonu (české zatím nelze), anebo bez ochrany DRM. Je to zatím největší komplikace, se kterou se uživatel čteček setká. Tím, že vydavatel uvalí na svou knížku klatbu DRM, vylučuje ze svých řad početnou skupinku uživatelů Kindlu. Je to správné?

Abych to tedy shrnul: Dokud se knižní nakladatelé budou ke svým potenciálním zákazníkům chovat jako k pirátům, nemůžou očekávat, že se jejich zákazníci budou chovat jinak. Pokud budou navíc nakladatelé váhat s otevřením trhu s elektronickými knihami, nikdy nenapraví škody, které tím napáchají. To není nabádání k trestnému činu, ale celkem realistický pohled na současnost. Jak onehdy kdosi napsal na Twitteru: Pořád vidím někoho s čtečkou v metru – je smutné, že revoluce začala bez legálního obsahu.

Ten úder, který údajně zasadí piráti trhu s e-knihami, je spíše gólem do vlastní branky. Nutno dodat, že pan Pečenka (působící v nakladatelství Dokořán) si to uvědomuje – když píše, že jediná fungující obrana je osvěta, výběrová represe (trestat skutečné piráty, ne všechny potenciální) a nabídka legálního obsahu. Ten pohříchu chybí.

Autor nebude potřebovat nakladatele, může si vydávat e-knihy sám
Když jsem četl tuto pasáž, ve které pan Pečenka pochybuje o tom, že by si autor mohl začít vydávat knihy sám, musel jsem se pousmát. A vzpomněl jsem si, jak bylo to samé nepředstavitelné u hudebních nahrávek. A dnes? Jarek Nohavica vydává desky sám. Radůza taky. Myslím, že v blízké budoucnosti nebude nic bránit tomu, aby autor mohl svépomocí e-knihu vydat. Je mi jasné, že pro zavedená nakladatelství je to chmurná představa, ale stát se to může. Nakladatelství pak budou muset o svého autora bojovat, přinášet mu servis, který si sám zajistit nemůže (propagaci, překlad do cizích jazyků a tak dále). V konečném důsledku to literatuře jako takové prospěje.

Závěrem
Dnes je obvyklé považovat elektronické knihy za jakousi hrozbu. Správnější je ale vidět v nich šanci, nové příležitosti. Nedělejme z e-knih strašáka, prosím. Berme je jako cestu knihy ve 21. století, jako rozšíření možností, které nám požitek z knihy přináší. Berme je jako novou formu čtení – pro někoho příjemnou, pro někoho nepřijatelnou. Když jsem před lety poprvé slyšel o čtečkách knih, neuměl jsem si představit, že bych na nich někdy nějakou knihu mohl číst – natož dobrovolně. A dnes jsem jejich fanoušek. Jako dlouholetého milovníka literatury mě trápí, že čeští nakladatelé promarňují svou životní šanci. Chci číst legální elektronické knihy, bez otravujících omezení. Chci číst knihy, které jsem ochoten si koupit. Nechci mít pocit, že elektronická kniha rovná se pirátství. Dnes ten pocit mám, a vůbec z toho nejsem nadšený.