Čínská zahrada lásky
Markus Nummi: Kiinalainen puutarha, Otava, Helsinki, 2004, 507 s.

Střední Asie v desátých až třicátých letech 20. století, střet křesťanství a islámu, nevyjasněné mocenské vztahy, asiatská brutalita – to vše tvoří rámec nádherného, silného příběhu dětské a posléze i dospělé lásky, která – ač nakonec nenaplněna – překoná veškeré životní nástrahy a navzdory všudypřítomnému, ničím neomezovanému zlu přetrvá navždy.

Román zachycuje osudy několika osiřelých dětí, jejichž životy se poprvé, nikoliv však naposled, protnou na švédské misijní stanici v čínském Turkestánu, ve městě Kašgar. Ústřední postavami jsou chlapec Kamil a dívka Rahila. Rahila po několika letech prožitých v bezpečném útočišti mezi misionáři přijme křesťanství, zatímco Kamil, přestože je vychováván v téže komunitě, se na prahu dospělosti rozhodne zůstat muslimem. Tento fakt sám o sobě však jejich vzájemné lásce a touze nijak nebrání, mnohem větší překážky jim klade dramatický vývoj událostí a desítky let neutuchající boje o ovládnutí neklidného území, při nichž opakovaně dochází k násilnému odloučení i překvapivému shledávání obou hrdinů.

Nummiho vypravěčský um lze bez obav srovnat například s klasikem vypravěčského žánru Mikou Waltarim. Ve čtivém románu, který v sobě spojuje ty nejlepší prvky dobrodružného, pikareskního i romantického žánru, se obratně mísí fikce s historicky podloženými fakty, vystupují tu i skutečné historické postavy. Mimo jiné také pozdější finský prezident Carl Gustaf Mannerheim, který na počátku století ještě jako důstojník carského Ruska strávil ve střední Asii několik let, plnil špionážní úkoly a nafotil tam rozsáhlou kolekci fotografií. Jedna z nich, pořízená v Čínské zahradě anglických diplomatů, se autorovi dokonce stala inspirací pro hlavní zápletku. Jednotlivé kapitoly jsou rámovány citacemi z Koránu, text je prostoupen filozofickými úvahami, strhujícími líčeními bitev i barvitými popisy prostředí a charakterů postav.

© Vladimír Piskoř