Skutečnost, že Mezinárodní olympijský výbor v čele s Pierrem de Coubertinem po potížích s kandidaturou Říma, o nichž bude řeč v následující kapitole, svěřil pořadatelství her v roce 1908 Londýnu, se navzdory všem problémům ukázala jako velmi šťastná. Sport hrál v dějinách Anglie (Velké Británie) vždy velmi důležitou roli a při olympiádě se to – v kladném slova smyslu – jednoznačně projevilo.

Ponecháme-li stranou nejstarší historická období, kdy lze o sportování v dnešním slova smyslu sotva mluvit, píší britští historikové, zabývající se touto problematikou, o počátcích „moderního sportu“ v souvislosti se 16. a 17. stoletím a za „první moderní olympiádu“ pak, přirozeně s notnou nadsázkou, označují sportovní hry, jež se konaly ve vesnici Weston-sub-Edge na úpatí Cotswoldských vrchů ve střední Anglii v roce 1612 (tzv. Doverovy hry podle jejich inspirátora a zakladatele Roberta Dovera). O mimořádné popularitě těchto her, jež byly přerušeny pouze v období tzv. anglické revoluce (1640/42–1660), svědčí nejlépe fakt, že pokračovaly až do padesátých let 19. století, konkrétně do roku 1852. Hry tak skončily, poněkud paradoxně, v době, kdy sport získával v zemi stále více na popularitě, v roce 1965 však byly obnoveny a konají se dodnes. 

Celý text ukázky