Je to kočka!
Hrnčíř, Pavel: Plechová Mína

Je to kočka!

Drů se vykláněla z okna přízemního domku a pozorovala, co se děje na ulici. Po chodníku šel voják ve strakaté uniformě. Vlastně ani moc nešel, spíš vrávoral. Opilý namol.

Drů se vykláněla z okna přízemního domku a pozorovala, co se děje na ulici.
Po chodníku šel voják ve strakaté uniformě.
Vlastně ani moc nešel, spíš vrávoral.
Opilý namol.
Vodka, koňak, rum, víno a tak dál.
Jedna sklenice to určitě nebyla.
Měl tmavé oči. A hluboké.
Drů hlasitě pozdravila a voják se zastavil.
Kymácel se na místě a pátravě mžoural do stran.
Konečně objevil Drů. S pozdravem se nezdržoval:
„Jak se jmenuješ?“
„Drů.“
Řekla Drů.
„A podáš mi sklenici vody?“
Studená by bodla. S bublinkami. To si ale řekl jen pro sebe.
Drů zmizela v domku.
A hned se zase objevila. Vystrčila mu z okna sklenici vody.
S třemi kostkami ledu. A s bublinkami.
Drů má bystré uši.
Slyší i nevyslovené myšlenky.
A kromě toho Drů dobře vidí.
Například horký slunečný den.
Voják sklenici vyprázdnil na jeden lok a otřel si rty o zápěstí. S poděkováním si hlavu nelámal.
Pořád ještě vrávoral. Navíc do toho začal škytat.
Drů se shovívavě usmála. Musela to být veselá noc. Po veliké bitvě a po velikém vítězství.
Zvědavě si vojáka prohlížela.
Jednou rukou se držel plotu a druhou šťáral v batohu. Vylovil z něj dárek!

celý text ukázky v pdf

Pavel Hrnčíř: Plechová Mína. Meander, Praha, 2012, 64 s.

Ukázka

Zařazení článku:

dětská

Jazyk:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse