Harkaitz Cano (nar. 1975, Lasarte-Oria) má za sebou dlouhou a plodnou kariéru. Nikoli jako právník, ačkoli práva vystudoval, ale jako jeden z předních baskických spisovatelů, kterému není cizí snad žádný představitelný literární žánr. Mezi jeho díly najdeme jak romány a povídky, tak poezii, divadelní hry, eseje, scénáře, komiksy i literaturu pro mládež.

Canova tvorba krouží obvykle kolem témat jako genialita, samota, neúspěch nebo sociální vyloučení. Je úzce spjata s hudbou a filmem a silně ovlivněna USA. Tyto prvky lze vypozorovat už v prvním románu Beluna jazz (1996). Druhý román Pasaia blues (1999, Pasajské blues) se sice odehrává v autorově rodném Baskicku, zájem o USA ale brzy přivedl spisovatele na rok do New Yorku. Tamní zážitky propojené s literární fikcí zaznamenává v deníku, psaném původně na pokračování pro noviny Egunkaria a vydaném později knižně pod názvem Piano gainean gosaltzen (Snídaně na piáně). Z inspirace New Yorkem vychází i sbírka básní Norbait dabil sute-eskaileran (2001, Někdo chodí po požárním schodišti).

Canovy povídky čtenáři znají například ze sbírek Telefono kaiolatua (1997, Telefon v kleci), Bizkarrean tatuaturiko mapak (1998, Mapy tetované na zádech) a Neguko zirkua (2005, Zimní cirkus). Autor se podílel i na vzniku několika scénářů, mj. k jednomu z nejúspěšnějších a nejdéle vysílaných seriálů baskické televize, Goenkale.

Harkaitz Cano začal publikovat jako básník – jeho první vydanou knihou byla sbírka poezie Kea behelainopean bezala (1994, Jako kouř v mlze) – a poezii se i nadále zaujatě věnuje. Je přesvědčený, že v dnešní době přehlcené informacemi kniha ztrácí potenciál zaujmout, a proto je nezbytné hledat nové cesty, jak se přiblížit publiku: vystupuje s hudebními recitály, připravuje multidisciplinární projekty, v nichž vznikají kompozice na pomezí literatury, fotografie, sochařství...

Mnohá jeho díla vyšla v překladu do španělštiny, francouzštiny, angličtiny a němčiny, některá znají i čtenáři mluvící řecky a rusky. V češtině ovšem zatím žádné nemáme, což je škoda.

Nezbývá než doplnit, že Harkaitz Cano je nejen často překládaný autor, ale také sám působí jako překladatel: jeho zásluhou vyšel v baskičtině napřílad román Skleněné město amerického spisovatele Paula Austera.

Harkaitz Cano vyvolal v Baskicku vlnu zájmu svým zatím posledním románem Twist (2012), inspirovaným skutečnými událostmi ze začátku omsdesátých let, kdy španělská vláda vedla tzv. špinavou válku proti baskickému separatistickému hnutí. Twist je proto spíše než jako román chápán jako příspěvek k debatě o nedávné baskické historii a pokus otevřít témata, o kterých se stále ještě veřejně příliš nemluví. Kniha získala literární cenu baskické autonomní vlády.

Zdroje: ehu.es

www.euskomedia.org

www.berria.info