Poskytují české noviny a kulturní periodika literární kritice dostatek prostoru?

iLiteratura: Odpovědi třiceti respondentů na tuto i další otázky ankety o literární kritice, uspořádané v dubnu 2013 časopisem iLiteratura.cz, jsme roztřídili do několika skupin, aby jejich pročítání bylo přehlednější. U první otázky někteří odpovídali velmi stručně, a to v tom smyslu, že periodika poskytují kritice dostatek prostoru:
ANO. (Jaroslav Tvrdoň)
Ano. (Alena Zemančíková)

iLiteratura: Jiní z dotázaných jsou na pochybách:
Vždycky by ho mohlo být víc, ale otázka je, bylo-li by to účelné. (Klára Kolčavová)

iLiteratura: Většinový názor je, že prostoru pro literární kritiku není dost:
Ne. (Ivan Binar)
Ne. (Anna Kareninová)
Ne. (Lubomír Machala)
Ne. (Antonín Bajaja)
Ne, v žádném případě. (Pavel Kosatík)
Neposkytují. (Petra Hůlová)
Nikoli. Argumentací bude jistě tzv. reakce na poptávku, tj. ne/zájem o ni ze strany čtenářstva. (Olina Stehlíková)
Neposkytují. (Poskytují minimum prostoru. Literarní kritika žije na úkor ostatních rubrik.) (Jindřich Jůzl)
Ne, rozsah je minimální, pokud už se dílo recenzuje, není prostor na jeho uvedení do kontextu a zhodnocení kvality překladu (jde-li o překlad). (Marcel Arbeit)
Ne. Vedle prostoru jí především neposkytují dostatek energie. Literární kritika se u nás dělá způsobem, který zastarává. (Štefan Švec)
Myslím, že stále ještě poskytují literární kritice prostoru málo. (Miroslav Olšovský)
Téměř žádný prostor znamená ne. (Daniel Podhradský)
Chybí tu kvalitní recenzní přílohy typu TLS nebo časopisy (The New York Review of Books). (respondent si nepřeje být jmenován)
Zdá se, že především české noviny až na vzácné výjimky nedávají literární kritice dostatek prostoru. Navíc většině skutečně podnětných a čtenářsky náročnějších knih se nevěnují vůbec. Knihy poezie pro ně neexistují téměř vůbec. Většinou jde spíše o povrchní recenze než kritiku. (Jan Gabriel)
Ne. Zdá se mi, že reklamní (nebo skrytě reklamní) články často převažují nad těmi nezávislými. I tam, kde se objeví zajímavý kritický text, obvykle už nenásleduje žádná reakce, takže ani žádná následná debata. To je ale asi dáno množstvím vydávaných knih a nedostatkem času akademiků i jiných zúčastněných... (Je trochu smutné pozorovat, že zatímco nad Troškovými Babovřeskami se debatuje několik týdnů, opravdu zajímavé knihy či filmy procházejí téměř nepovšimnuty.) (Eva Voldřichová Beránková)

iLiteratura: Někteří vidí naději ve specializovaných periodikách, i když slabou:
Masmédia nikoliv, specializované časopisy a weby ano. (Pavel Mandys)
Domnívám se, že noviny rozhodně ne, v kulturních periodicích je stav přirozeně lepší, ale i tam by měl být prostor pro literární kritiku větší. (Luisa Nováková)
Noviny se víc než kritikou literárních textů zabývají referováním o kulturních událostech. Souvisí to zřejmě s tím, jak společenský zájem o psanou literaturu ustupuje před významem audiovizuálních médií. Specializovaná periodika se kritice věnují přiměřeně, nemají však širší dosah, čtou je většinou jen skupinky zasvěcených příznivců. (Viktor Šlajchrt)
Noviny nikoli. Periodika diferencovaně. Jde však povětšinou o práci recenzentskou, nikoli kritickou, jež musí být hlubší, koncepční, principiální atd. Skuteční kritici vesměs vymřeli. (František Dryje)
České noviny jistě ne, už ze své současné podstaty – rychlost, konzum, povrchnost. Kulturní periodika možná poskytují prostor, ale protože sama o sobě jsou řazena do kategorie „zbytných“, trapným pojmem označované „nadhodnoty“, prostor je zde na úkor slyšitelnosti. Chybí základní vědomí, že „o knihách se mluví“, kdo si dovolí „vydržovat“ si svého kritika? (Milena M. Marešová)

iLiteratura: Je ale dobré zkusit vidět ten problém objektivněji:
Z pohledu osoby, která žije v literárním prostoru jistě nikoliv, ale možná, že třeba z pohledu fanouška fotbalového klubu či vášnivého včelaře až příliš. (Jiří Padevět)
Všeobecně se má za to, že neposkytují. Nicméně podle čeho tak soudit? Podle toho, kolik tohoto prostoru bylo na počátku 90. let? To však byla zcela jiná doba, navíc tu byl současně velký přetlak (vracející se autoři) a deficit (nedostatek informací). Problém podle mě není ani tak v množství prostoru jako spíše ve způsobu, jak je naplňován. (Jiří Trávníček)
Deníky nikoliv, pokud ano, recenze vyznívají podezřele často konformně. Situace je na cestě k tomu, aby se z kritiky stalo PR jednotlivých autorů a nakladatelství. Tomu odpovídá i výběr např. literárních osobností, jež uvíznou v hledáčku kulturních redaktorů (v rozhovorech apod.). Živější jsou snad jen LN a Respekt, snad Salon Práva, který ale soustavně nesleduji. Často od literatury odhlížejí i periodika specializovaná – např. Literární noviny (komentář asi netřeba). (Eva Klíčová)

iLiteratura: Jsou však i názory velmi pesimistické:
Literární kritika se v českých periodikách téměř nevyskytuje. Nelze ji zaměňovat za příležitostné recenzování, které ho je snad až příliš. (Karel Piorecký)
Nelze říct, že málo, protože na to, jakou obvykle tyto kritiky mají úroveň, a na úroveň knih, o kterých pojednávají, je to obvykle prostor až příliš velký. Sám, jako člověk zainteresovaný v literatuře, pokud narazím někde v tisku či časopisu na recenzi, obvykle ji nečtu. Nezajímá mě předmět, o němž pojednává, a navíc obvykle znám jméno autora recenze z jeho jiných kritických či vědeckých výkonů – a tím mě ten článek zajímá ještě méně. To není žádná nafoukanost, ale vědomí, že podstatné informace se člověk dozvídá někde jinde. K tomu se ještě vyjádřím dále. (Petr Šimák)

iLiteratura: Někteří z respondentů nicméně konstatují, že na otázku se nedá odpovědět:
Jedny, nebo všechny dohromady? Ve srovnání s čím? Co je to „dostatek prostoru“? (Radim Kopáč)