Jak probíhá selekce knih, které se recenzují?
Literární kritika – anketa 2013 – otázka 2.

Jak probíhá selekce knih, které se recenzují?

Odpovědi třiceti respondentů ankety iLiteratura.cz na otázku: Nabídka knižních novinek je tak pestrá, že ji žádná kulturní příloha ani specializované literární periodikum nemůže postihnout v celé šíři. Máte konkrétní postřehy či připomínky k tomu, jak probíhá selekce knih, které se recenzují?

2. Nabídka knižních novinek je tak pestrá, že ji žádná kulturní příloha ani specializované literární periodikum nemůže postihnout v celé šíři. Máte konkrétní postřehy či připomínky k tomu, jak probíhá selekce knih, které se recenzují?

iLiteratura: Některé odpovědi se snažily postihnout stav věcí v jeho různorodosti, beze snahy o kritiku:
Takovou selekci jen tuším. Ale při „tunách“ titulů, které denně vycházejí, nemůže být jejich reflexe úplná. (Antotnín Bajaja)
Probíhá přirozeně: podle osobních chutí a vazeb recenzentů, průraznosti autorů, tlaku vydavatelů, čtenářské obliby a stupně literární celebritnosti. V zásadě nevím, jak to dělat jinak, a doufám, že mnohost nedokonalých kritérií zajišťuje alespoň nějakou reprezentativnost. (Štefan Švec)
Domnívám se, že selekce knih se řídí zaměřením jednotlivého periodika. Často i zálibami redaktora či šéfredaktora. (Pavel Mandys)
Každé noviny se zaměřují na určitou skupinu čtenářů. Někde si k recenzování vybírají populární střední proud, někde spíš okrajové zvláštnosti. V Respektu, kde jsem nejdéle působil, se dbalo na to, aby recenzované knihy alespoň trochu souvisely s obsahovým zaměřením listu. Recenze neměly postihovat jen čistě literární aspekty, ale mířit k širší společenské reflexi. (Viktor Šlajchrt)
Případ od případu, redakce a redaktoři se liší. (Anna Kareninová)
Pokud vím, tak si selekci titulů řídí redaktoři dle vlastního vkusu. Nepředpokládám existenci hlavního kulturního selektora s přehledem o všech vydaných titulech. (Jaroslav Tvrdoň)
Selekce bývá stále podle stejného pravítka jako kdysi (nikoli ovšem všude!), a sice: a) knihy, které dorazí na stůl, b) knihy, které napsali naši přátelé, c) knihy, které dostaly literární cenu nebo „se o nich mluví/píše“, d) knihy od „zaručených“ autorů, e) knihy, u nichž je napsání recenze protislužbou za jiný skutek, f) v neposlední řadě – knihy, které jsme dostali. A pak samozřejmě g) knihy, které nemůžeme ponechat ladem. (Olina Stehlíková)
Záleží na profilu periodika a na osobnosti kritika. Preferuji názorově vyhraněné koncepty, nikoli eklektické, rozbředlé, „objektivistické“ pojetí časopisu – to platí i o kritické práci a její reprezentaci. (František Dryje)
Nevím, jak probíhá. Někdy to vyplývá z charakteru periodika (Salon Práva má trochu jiné priority než třeba Hospodářské noviny), ale žádný určitý systém v tom nenacházím. Pochopitelně se recenzují přednostně knížky „prestižních“ nakladatelství. (Alena Zemančíková)
Nemyslím si, že nabídka knižních novinek je příliš pestrá, zejména u překladů chybí širší pokrytí literárního odkazu evropských i neevropských kultur. Nejde proto ani tak o problém selekce recenzovaných knih jako o problém systematické podpory vydávání důležitých děl světové i české literatury. Pak se změní i skladba recenzí, protože tu bude víc než jenom jeden monumentální počin jako Hilského překlad Shakespeara. Pořád se máme ještě co učit od angloamerické, francouzské či německé kultury. (Klára Kolčavová)
Recenzují se knihy, o nichž se mluví v souvislosti s cenami, anketami..., což je v pořádku. Ale i „celá šíře“ lze postihnout, jenom je třeba „vybojovat“ prostor, v němž o ní lze mluvit. Např.: iLiteratura přece může mluvit o nejširší produkci – nečiní-li tak, měla by přiznat, jestli je problém ve financování, nebo v omezenosti redaktorů. (respondent si nepřeje být jmenován)

iLiteratura: Snaha vidět situaci objektivně nicméně vede i ke skepsi:
Selekce by měla být záležitostí samotného kritika, který soustavně sleduje určitý výsek a v něm se pokouší prosadit určitá jména či hodnoty. Otázkou je, zda český literární prostor poskytuje materiál, aby bylo něco takového možné. Pokud se někdo rozhodne soustavně věnovat například současné české poezii či umělecké (nebrakové) próze, vede to dle mé zkušenosti k velké únavě ducha a rezignaci, protože naprostá většina těch literárních pokusů nestojí za čtení. Pokud mám zde zpřítomnit svou zkušenost, tak jedinci jiné odbornosti než literárněvědné články o kultuře a recenze nečtou, a pokud, tak aby se pobavili nad tím mlhavým balastem, který je tam otištěn. K periodikům, kde se mohou setkat s vyargumentovanou kritikou, se nedostanou a Respekt, Literární noviny, Lidové noviny ad. je v jejich stanovisku jen podporují. (Petr Šimák)
Cílem by nemělo být literárněkriticky postihnout celou knižní produkci. Řada knih zůstává právem nepovšimnuta, řada knih je nepovšimnuta „neprávem“. Tak tomu bylo vždy. Recenzní rubriky by měly být místem, kde se cíleně spoluutváří obraz současné literatury, měly by být naplňovány podle programových a hodnotových úvah. Praxe je obávám se opačná – redaktoři těchto rubrik jsou spokojeni, pokud se jim podaří zaplnit prázdné místo na stránce, což není při současné personální krizi literární kritiky vůbec snadný úkol. (Karel Piorecký)
Bohužel se již nelze spolehnout ani na nakladatelství a edici. U české literatury to ještě lze nějak odpovědně selektovat, ač někdy se prostě nenalezne nikdo, kdo by i redaktorem prosazovaný titul recenzoval... U světové literatury, když nic, tak alespoň vedlejší faktory – edice, anotace, renomé autora, kontext té či oné národní lit. apod. (Milena M. Marešová)

iLiteratura: Další z respondentů situaci vidí jako nejednoznačnou, případně popisují spíše ideální stav:
Těžko nastavovat pravidla na takovou selekci. Je přímo spjatá s osobou kritika/kritičky a s prioritami rubriky. Zárukou kvality je vzdělaný a otevřený kritik/kritička a snad ještě více vedení rubriky, které klade důraz na vysokou úroveň kritického psaní i (nikoli bezpodmínečně) recenzovaných knih. (Petra Hůlová)
Obecně se to odvíjí od kritických osobností, kterým čtenář důvěřuje, i když nesouhlasí. Takové osobnosti u nás nejsou, takže na selekci, jak to nazýváte, tolik nezáleží. (Pavel Kosatík)
Postrádám především obdobu Nových knih, které přinášely vedle kompletního přehledu vydané produkce také množství základních informativních recenzí. (Lubomír Machala)

iLiteratura: Jiní postřehy a připomínky mají:
To je pravda. Jak probíhá selekce, nevím. Patrně záleží na vkusu, zaměření periodika a na kritikově erudici. Nebo na náhodě? Zřejmě tu hraje roli také autorova mediální frekventovanost. (Ivan Binar)
Je to dáno vkusem a zájmem té které redakce. Možná by se některým titulům mohla věnovat větší pozornost, a to i za cenu toho, že na další se nedostane... zkrátka trochu více tohle kriticko-recenzní pole strukturovat. (Jiří Trávníček)
V kvalitnějších periodikách vládne nahodilost, v denících a časopisech primárně nezaměřených na kulturu se píše o titulech, u nichž se předem očekává komerční úspěch nebo alespoň nějaká kontroverze. (Marcel Arbeit)

iLiteratura: Kritika často míří i do vlastních řad (novináři, nakladatelé vidí své kolegy přísně):
V masmédiích je při řídkosti literárních recenzí v podstatě nemožné zavést nějakou systematickou selekci. Takže je to spíš nahodilé, navzájem na sebe narážejí tlak vedení redakce na reflexi bestsellerů s preferencemi literárních redaktorů, kteří se většinou chtějí věnovat náročnější literatuře. A do toho vstupují ještě komplikované osobnosti samotných recenzentů se svými preferencemi, ambicemi a vztahy v literárním a knižním provozu. (Eva Klíčová)
Domnívám se, že selekce probíhá výhradně v hlavě recenzenta, maximálně za přispění marketingových oddělení některých nakladatelských domů. (Jiří Padevět)
Ano, jistě. Podle mých zkušeností i zkušeností několika spřátelených kulturních redaktorů vždy záleží na osobním vkusu osoby odpovědné za literární rubriku; občas ovšem do prostoru pro literární reflexi protlačí nějakou knihu (zpravidla nehodnotný bestseller z pera I. Obermannové, M. Viewegha aj., případně „nový“, „objevný“ spis o Hitlerovi, Himmlerovi, Henleinovi, Heydrichovi atd.) sám šéfredaktor. Mnozí kolegové se též snaží psát o všech knihách, které jsou jim do redakce zaslány nakladatelem nebo autorem. Já jsem naopak s většinou nakladatelů domluvena, aby knihy sami neposílali a šetřili náklady; když už se mi poštěstí „urvat“ jednou za čas prostor pro literaturu, knihu (většinou z důvodu úspory času a peněz na obou stranách její pdf) si objednám podle toho, kolik a jaká ocenění a jakou publicitu získala v zahraničí, jak hodně je potenciálně zajímavá pro mě (až v závěsu je zajímavost pro čtenáře našeho periodika), kdo ji vydal (některým nakladatelům „věřím“ více než jiným, stejně tak mám oblíbené edice). A občas alibisticky uvažuju podle toho, zda o ní budou referovat ostatní média (pokud ano, měli bychom o ní mít zmínku i my, stihneme-li to tedy „v první vlně“ – kdysi, před čtyřmi pěti lety, jsem se snažívala publikovat recenze pokud možno jako první, nebo alespoň jako první z týdeníků, a dávala jsem přednost českým knihám). (Kateřina Kadlecová)
Podle lobbingu jednotlivých nakladatelů, autorů či zájmových skupin, zhusta je však jediným filtrem přirozená inteligence redaktorů, která zaručuje zaručený výsledek ne nepodobný lobbingu lobby oligofrenní. (Daniel Podhradský)
Selekce knih z valné míry probíhá ad hoc. Dokážu rozlišit dvě hlediska – 1. jsou tituly, o kterých se psát „musí“ – tzn. redaktorům/novinám by mohlo být interně vytknuto, proč se o dané věci zrovna u nich nepíše; to se týká bestsellerů typu 50 odstínů... 2. jde o tituly, kterých se někdo „ujme“ – napíše recenzi, zaplní místo, které zbývá atd. Tak se stane, ze namísto koncepční literární rubriky se ve velkém deníku recenzují knihy typu Byla jsem Hitlerovou sekretářkou – nota bene z pera kritika, který se specializuje na původní českou literaturu. (Jindřich Jůzl)

iLiteratura: Poučné jsou i další osobní zkušenosti:
Kdysi jsem psala pravidelné recenze a Lidové noviny mi samy posílaly tipy. Obvykle vycházely ze zahraničních cen (Goncourt), proslulosti daného literáta a samozřejmě z informací od samotných vydavatelů. (Eva Voldřichová Beránková)

iLiteratura: Někteří respondenti konstatovali, že na otázku je těžko odpovědět:
To je otázka pro vedoucí kulturních rubrik jednotlivých novin a časopisů. (Radim Kopáč)
Mé postřehy v tomto směru jsou okrajové a nebyly by směrodatné. (Luisa Nováková)
K tomu nemám žádné připomínky. (Miroslav Olšovský)

 

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse