iLiteratura: Bylo těžké najít způsob řazení odpovědí – vybrali jsme nejjednodušší, podle počtu zmíněných periodik. Necháváme stranou otázku, jaká periodika sami (někteří) respondenti zastupují:
Magazine Littéraire, aniž umím francouzsky, výsledek je vždy lepší. (Daniel Podhradský)
Po webové verzi NY Times. (Pavel Kosatík)
Tvar. (Karel Piorecký)
Host, A2. (Jindřich Jůzl)
Tvar, Host. (Lubomír Machala)
Stále na takovéto periodikum čekám, ale docela mě po téhle stránce uspokojuje Host a iLiteratura. (Jiří Trávníček)
Respekt, Tvar, Hospodářské noviny. (Jan Gabriel)
Důvěřuji Českému rozhlasu a jeho Mozaice i Kritickému klubu. Velmi solidní je Tvar. (Alena Zemančíková)
Nejlepší úroveň v mé oblasti má The New York Review of Books, také příloha Frankfurter Allgemeine Zeitung mívá občas dobrou úroveň. Z českých periodik se objeví slušná recenze asi jen v časopise Svět literatury. (respondent si nepřeje být jmenován)
Nelze odpovědět zcela, ale dobré recenze jistě vycházejí v Hostu, v České literatuře i v Respektu. (Jiří Padevět)
Po Tvaru, Hostu, Psím víně a pár dalších. (Štefan Švec)
LN a zvláště Orientace LN, Respekt, případně Host. (Petra Hůlová)
Respekt, Tvar, Souvislosti, Literární noviny... (Ivan Binar)
Host, Aluze, Revolver Revue, někdy A2 (Marcel Arbeit)
Lidovky, Respekt, Host, Tvar... (Eva Klíčová)
Host, Tvar, odborné literárněvědné časopisy (Česká literatura, časopisy bohemistických pracovišť apod.). To ale neznamená, že se v jiných periodicích neobjevují dobré recenze také – a naopak že v těch mnou jmenovaných se vždy vše v tomto směru daří. (Luisa Nováková)
Těžko říct, namátkou a podle abecedy: A2, Host, RR, Souvislosti, Tvar apod. (Miroslav Olšovský)
Svět literatury (i když to úplně není periodikum), server iLiteratura.cz, A2, vybraní autoři z Lidových novin. Někdy také závěrečný článek z PLAVu. (Eva Voldřichová Beránková)
Z tištěných Souvislosti, Revolver Revue, příloha Orientace v Lidových novinách, Respekt, z internetových třeba Dobrá adresa. (Viktor Šlajchrt)
V poslední době spíš A2 nebo Tvar. Mnohdy se však stane, že takovou mezi přehršlí otištěných posudků nenalézám. Inu tu a tam. Občas Souvislosti či Labyrint. (František Dryje)
Po Literárkách, Respektu, Hostu, Tvaru, A2... Širší záběr je prospěšný pro čtenáře, autora, nakladatele i knihu. Má podobný účinek jako ustalovač pro fotografii. (Antonín Bajaja)
Revolver revue, Souvislosti, Host, Aluze, iLiteratura, jistě své místo má i Tvar a A2. (Anna Kareninová)
Podívám se na iLiteraturu. Nárazově nacházím skvělé recenze v Revolver revue (a online Bubínku RR), Lidových a Hospodářských novinách, v Respektu, Hostu, A2 i Tvaru, řidčeji v Literárních novinách nebo na aktualne.cz. Víc toho systematicky sledovat nestíhám. (Pavel Mandys)

iLiteratura: Zajímá mě spíš jméno než periodikum:
Po iLiteratuře, Hostu, Tvaru – dle autora. (Olina Stehlíková)
Spíš po kterém autorovi, měla by znít otázka. Ráda čtu Petra A. Bílka, ačkoli s ním občas nesouzním, i Petra Bílka v LitN; Jana Štolbu, Jana Němce (a vůbec kohokoli z Hosta), občas Vojtěcha Varyše v Týdnu nebo Instinktu, Pavla Mandyse a řekněme tucet dalších autorů z iLiteratury, poslouchám Ivanu Myškovou. Pravidelně čtu všechny recenze v Respektu, i když mi leckdy připadají neaktuální, nudné, podjaté nebo napsané z kamarádšoftu (takhle vnímám i část recenzí uveřejňovaných v Lidových novinách). (Kateřina Kadlecová)
Literární recenzi: iLiteratura, Host, Tvar... „Dobrou“ je pojem zavádějící – chci znát názor recenzenta. (Milena M. Marešová)

iLiteratura: Nevybírám si, sleduji vše:
Co je to „dobrá literární recenze“? Čtu průběžně, co mi přijde pod ruku. Čili časem vlastně skoro všechno. (Radim Kopáč)

iLiteratura: Nesleduji nic:
Po žádném. (Jaroslav Tvrdoň)
Zase to vypadá zoufale nabubřele, ale osobně nechci ztrácet čas sledováním současného dění. To je základní a smutný paradox současného literárního vědce, filozofa, teologa. Pokud chcete být ve svém oboru vzdělaní, musíte poznat stovky let stará díla, protože jsou důležitější než současné výkony. To je mé základní přesvědčení. Na příkladu prózy: co má za smysl číst současné severské konstruktéry zápletek, experimentátory z Francie a Belgie či řemeslně zručné Japonce? A což potom české hvězdy prozaického nebe – Tučkovou, Rudiše, Pilátovou...? Co znamenají proti Dostojevskému, Balzakovi, Dickensovi? Nechci říct, že neznamenají nic, ale čas na knihy máme všichni omezený. Situace v literární kritice je analogická. Pokud se chcete vyznat v „současném“ literárním dění, budete snad kvůli tomu číst Peňáse, Janouška, Kopáče nebo Pioreckého? To se nakonec nevyznáte ani v současné české literatuře, ani v žádné jiné, a nakonec ani sami v sobě. Cesta k pochopení současné české literární tvorby vede spíše přes Aristotela než přes listování žurnály. Nikdo z nás nemá čas číst číst průměrné texty, ale ani dobré texty. Protože výborných textů jsou tisíce a nevěnovat jim čas je poněkud pochybné. Navíc klasika není neaktuální, otevírá témata pro lidské bytí konstantní, tedy naprosto a cele přítomná i v dnešní době. Říkám to s lítostí a rád čekám na autora, který mi toto stanovisko vyvrátí. Abych alespoň částečně odpověděl na danou otázku: pokud si chci přečíst dobrý literární text, sáhnu po některém z výborů ze studií a kritik: Šalda, Opelík, Blažíček, Svatoň či někteří zahraniční autoři. (Petr Šimák)