Bakker, Gerbrand: Nahoře je ticho (in Host)

Bakker, Gerbrand
Nahoře je ticho (in Host)

recenze beletrie zahraniční

Román strhující svou skromností.

Průvodce mlčením
Gerbrand Bakker: Nahoře je ticho. Z nizozemského orig. Boven is het stil přel. Hana Kulišanová, Paseka, Praha a Litomyšl 2013, 320 s.

Gerbrand Bakker – ač studoval holandštinu – se mimo jiné živí jako farmář nebo zahradník, převážně publikoval texty zaměřené na děti a až poslední dobou sem tam napíše něco pro dospělé. Jeho románová prvotina Nahoře je ticho si před pár lety podmanila jeho rodné Nizozemsko a získala mu prestižní mezinárodní ocenění IMPAC Dublin, což knize přineslo další popularitu, tentokrát za hranicemi. Potud se jedná o víceméně běžný případ literárního úspěchu. Čím ovšem Bakker své čtenáře i porotu tak zaujal? Kupodivu zcela prostým příběhem obstarožního farmáře ze Severního Holandska, jemuž se vlastně nestane nic moc zajímavého, kolem kterého pravidelně krouží jen pár stejně obyčejných postav a hospodářských zvířat a jehož čas ovládá zemědělský rytmus.
Helmer je postarší farmář udržující v chodu malou usedlost v Severním Holandsku. Pár krav, stádo ovcí, slepice a dva přátelští osli mu prakticky vyplňují všechen čas, i když o statek nikdy nestál. Rodinnou farmu měl totiž kdysi zdědit jeho bratr, oblíbenější dvojče, který se ovšem prakticky ještě v dětství zabil při autonehodě. Helmer sám od sebe opustil studium holandštiny, stal se farmářem, pochoval matku, stará se o nemohoucího otce a tráví svůj čas v osudu někoho jiného. Má nadmíru dobré vztahy se sousedkou a jejími syny. Má rád mlékaře a obchodníky s dobytkem. Zavolá mu bývalá snoubenka jeho bratra a pošle za ním nakrátko svého syna. Ten přijede a odjede. O ději se vlastně dá mluvit stěží, o příběhu už vůbec, Bakkerův román je spíš proudem dojmů, vzpomínek, myšlenek, představ nebo přání hlavní postavy než konkrétně směřujícím vyprávěním.
Nahoře je ticho navíc využívá poměrně přímočarých narativních i jazykových prostředků. Události plynou chronologicky, postupně, v první osobě a všechny vzpomínky hlavního hrdiny jsou jednoznačně odlišeny od „aktuálního“ dění. Jazyk je nekomplikovaný, prostý. Vůbec jakási prostota prostupuje celým Bakkerovým dílem od první stránky po poslední slovo. Nejedná se ovšem o prostotu ve smyslu jednoduchosti nebo povrchnosti, její zdroj naopak spočívá v určité pokoře, bojácné úctě před banálním, v obavě a zároveň radosti z každodennosti. Bakkerovi se přitom úspěšně daří vyhnout kýči typu „oslavy těch detailů, které dělají život životem“: věnuje se žití a umírání přímo, bez stylistických kudrlinek a krasodušného mlžení.
Díky této strhující prostotě se čtenáři na stránkách odhaluje místo napínavého příběhu nebo vybroušeného literárního řemesla něco téměř nečekaného: člověk. A to nikoli ve smyslu nějakého opěvování lidství a abstraktního hledání humanity skrze hrubozrnný náhled na všední pinožení. Bakkerův román je nesmírně osvěžující v tom, že právě nic nehledá, nic se nesnaží pojmenovat, prostě – stejně jako jeho protagonisté – je. Svou neviditelnou formou a všedním obsahem se dotýká niternosti člověka v jeho nejryzejší podobě: připomíná iracionální strachy ze známého, zastrčené vzpomínky nebo představy, za něž se ještě po letech stydíme, obdivuje nejistotu, s jakou spolu dlouholetí přátelé nebo i milenci občas mluví, hájí smutek, který si často promítáme do zvířecích očí, krouží kolem nevyřčené, ale neustálé potřeby druhého. Otce, bratra, milenky, matky.
Zmíněná skromnost literárních prostředků i obsahu má proto, díky Bakkerovu citlivému zacházení a vyzrálosti, paradoxní důsledky. Ačkoli si čteme strohou knihu o životě holandského farmáře – což, při vší úctě, působí jako vtipná metafora pro extrémní nudu –, zarývá se pod kůži jako přesně a nemilosrdně mířená společenská sonda. Gerbrandu Bakkerovi totiž slouží konkrétní situace jako možnost k ohmatání nejmenšího a nejzasunutějšího společného jmenovatele nejen literárních postav, ale hlavně lidí. Jinými slovy, Bakker zaujal holandskou veřejnost, mezinárodní poroty i všechny čtenáře literárně nenucenou a kultivovanou příležitostí být.

© Zdeněk Staszek
článek vyšel v časopisu Host 1/2014
na iLiteratura.cz se souhlasem autora i redakce

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 30 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

80%autor článku   37%čtenáři

zhlédnuto 1541x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce