Myšlení rychlé a pomalé
Kahneman, Daniel: Myšlení rychlé a pomalé

Myšlení rychlé a pomalé

Jen málokterá kniha se může pochlubit tak pozitivním hodnocením, jako právě Kahnemanova publikace Myšlení rychlé a pomalé (v originále Thinking, Fast and Slow). Daniel Kahneman je celosvětově uznávaný psycholog a nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2002. Zaslouženě.

Jen málokterá kniha se může pochlubit tak pozitivním hodnocením, jako právě Kahnemanova publikace Myšlení rychlé a pomalé (v originále Thinking, Fast and Slow). Daniel Kahneman je celosvětově uznávaný psycholog a nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2002. Zaslouženě. Tento dnes již osmdesátiletý profesor psychologie, vyučující na Princetonské univerzitě, se značnou část života věnuje bádání na poli lidského rozhodování a uvažování. Nejdůležitější poznatky, které za celou tu dobu shromáždil, shrnuje právě do své poslední knihy.

Kniha se skládá z pěti částí, z čehož každá zahrnuje několik kapitol. První část díla představuje dva systémy, nekomplikovaně nazvané Systém 1 a Systém 2, doprovázející čtenáře po zbytek knihy. Systém 1 je naše rychlá, automatická, emocionální část osobnosti. Racionální Systém 2 je výrazně pomalejší, vyčerpávající, avšak zároveň cílenější a preciznější. Druhá část knihy nás již plynule zavádí do prvních zkreslení a iluzí, kterých se v každodenním životě nevědomky dopouštíme. Mimo jiné se dočteme o ukotvení, heuristice dostupnosti nebo regresi k průměru. Prostřední, třetí část pokračuje v uvádění dalších omylů lidského myšlení. Stejně jako optické iluze, které náš zrak snadno ošálí, nás může oklamat i naše vlastní myšlení. Předposlední část titulu se zaměřuje na volby a to zejména v ekonomice. Získáme realističtější pohled na pravděpodobnost a přestaneme podhodnocovat či naopak nadhodnocovat své úsudky. Autor čtenářům hravě podává i svou vlastní prospektovou teorii se všemi možnými důsledky. V poslední části knihy narazíme na poněkud zarážející pojetí samotného já. Ukazuje se, že existuje propastný rozdíl mezi tím, co prožíváme, a tím, co si z takového zážitku zapamatujeme. Naše vzpomínky, vše co si pamatujeme, je zákonitě značně zkreslené. Toto šokující zjištění, se všemi podrobnostmi, výzkumy i následky nám zároveň poskytuje neuvěřitelně prospěšný návod, jak situace prožívat, abychom měli ty nejkrásnější vzpomínky. Daniel Kahneman jako zkušený vědec sympaticky neopomněl v závěru knihy uvést jak zdroje, tak slušných 447 poznámek. Výjimkou dokonce nejsou ani již zmíněné dodatky, které taktéž doplněné o příslušné zdroje informací. Objemnou knihu uzavírá abecední rejstřík usnadňující případné vyhledávání.

Pochopíme-li psychologické principy uvedené v této knize, svět nám najednou začne dávat větší smysl. Některá zjištění však čtenáře doslova zarazí. Věděli jste třeba, že formulace položené otázky do značné míry ovlivňuje rozhodnutí jedince? Taková maličkost – a přesto výzkumy ukazují, že se to netýká jen běžných lidí, ale i odborníků, jako jsou lékaři, soudci nebo politici.

V kontextu Kahnemanových zjištění je možné také přísněji posoudit knihu jako takovou. I bez jeho překvapivých sdělení lze snadno dojít k tomu, že některé hodnotící věty periodik (především zahraničních) jsou přinejmenším poněkud zavádějící: „… práce je zlomovým milníkem ve způsobu, jakým jako lidé nahlížíme na sebe,“ napsal The New York Times. „Je to přelomová kniha v oboru sociálního myšlení…,“ uvedl Nassim Nicholas Taleb, autor knihy Černá labuť. Tyto (ale i další) citace působí, jako by informace v knize byly naprosto nové, dosud světem nepoznané. Že tomu tak rozhodně není, je zřejmé už ze samotné publikace, která je zakončena dvěma dodatky. Ty tvoří dva články Úsudek v podmínkách nejistoty: heuristiky a zkreslení (Amos Tversky a Daniel Kahneman, 1974) a Volby, hodnoty a rámce (Daniel Kahneman a Amos Tversky, 1984), ve kterých byly již před desítkami let publikovány základní teze této knihy.

Přesto je tato kniha jistým způsobem výjimečná. Snad je to jednoduchost (nikoliv zjednodušení), s jakou autor dokáže přístupně vysvětlit i složitější vědecké záležitosti naprostému laikovi. Snad jsou to prosté, avšak názorné obrázky a příklady, dokreslující i zpestřující autorův text. Snad je to neustálé vršení dalších překvapujících dokladů o tom, jak naše vlastní uvažování vlastně funguje. V knize je také řada ukázek, které na samotném čtenáři demonstrují, jak lidská mysl snadno chybuje. Tato „praktická cvičení“ pomáhají k tomu, abychom si poznatky snadno osvojili. Jindy se nové informace zdají být zcela klíčové a čtenáře může popadnout až pocit studu, že o nich dříve neměl ani potuchy.

Daniel Kahneman vytvořil dílo, ve kterém je nadprůměrně mnoho „know-how“. Jedná se o hutný text, kde snad každá strana obsahuje neopomenutelné informace. Za své peníze tedy neočekávejte žádnou „omáčku“, je naopak nutné text číst se zvýšeným soustředěním.

Od knihy nemůžeme očekávat, že nás zázračně zbaví všech našich budoucích vadných rozhodnutí. Naučí nás však, kdy může být intuice nepřesná a kdy si máme dávat větší pozor. Pokud si pak v daný moment uvědomíme hrozící riziko omylu, máme krásnou šanci se chybě elegantně vyhnout. Po přečtení této knihy porozumíme mnohem lépe nejenom sami sobě, ale taktéž okolí. Stejně tak odhalíme skryté manipulační techniky obchodníků a korporací, které se nás, nevědomé, snaží i neeticky ovlivnit.

Daniel Kahneman stvořil bez nadsázky jednu z nejlepších knih pojednávajících o lidském myšlení. To je také důvod, proč publikace získala ohromné množství cen a brzy se stala bestsellerem. Obliba titulu se stejně tak projevuje na čtenářských hlasováních, kde průměrně dostává nejlepší možná hodnocení (Amazon, Goodreads…). Ani nám nezbývá, než knihu upřímně doporučit každému, kdo chce skutečně porozumět lidskému myšlení.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Kniha:

Přel. Eva Nevrlá, Jan Melvil, Brno, 2012, 542 s.

Zařazení článku:

přírodní vědy

Jazyk:

Země:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Jan Vaněk jr.,

Můžete si stěžovat v nakladatelství, tam už jsou na to zvyklí. Ale zrovna tohle mi přijde jako zjevný překlep, respektive pozůstatek přeformulovávání věty.

miso,

Preklad: „Zapamatujte si toto pravidlo: intuici nelze věřit, pokud v prostředí nevykazuje stabilní pravidelnost."
Originál: Remember this rule: intuition cannot be trusted in the absence of stable regularities in the environment.

Čítal som originál a teraz musím kvôli citáciám robiť s českým prekladom. Som však mierne zaskočný voľnou prekladateľovou interpretáciou. možno až príliš voľnou???

Preklad hovorí: subjektom v prvej časti sytaxe je intuícia...tomuto subjektu (intuícii) nie je možné veriť, pokiaľ v prostredí nevykazuje stabilnú pravidelnosť (paraf. pokiaľ sa intuícia nenáchadza v prostredí pravidelne). čítam túto vetu správne (do diskusie)?

Originál hovorí čosi podobné, ale mám pocit (do diskusie), že nie úplne to isté. Originál podľa mňa hovorí, že intuícii nemožno veriť, pokiaľ práve to (konkrétne prostredie, s ktorým je intuícia "vo vzťahu") prostredie nevykazuje stabilnú pravidelnosť...

nie je to jedina vec, ktorú som našiel, nemám však bohužiaľ čas na viac detailov...a pravdupovediac, neviem, čo si s tým počať.

dik