In the Country of Men
Matar, Hisham: In the Country of Men

In the Country of Men

Román In the Country of Men byl v době svého vydání často přirovnáván k Lovci draků Khaleda Hosseiniho. Hosseini i Hisham Matar píšou anglicky a ze země, která je jejich námětem, pocházejí, ale nežijí v ní. Na rozdíl od Hosseiniho děl se však v Matarově knize nedočkáme žádných sladkobolných scén ani dramatických zvratů.

Uprostřed léta 1979 tráví devítiletý Suleiman prázdniny sám doma s milovanou maminkou. Je jedináček a jako takový se o ni musí dobře postarat, kdykoliv jeho otec odjede na služební cestu – v té době je totiž jediným mužem v domácnosti. Tak mu to alespoň otec vždy klade na srdce. Proč ale maminka onemocní vždycky, když táta odjede? Proč pak musí maminka jezdit pro průhlednou medicínu, kterou jí v lahvích schovaných v papírových sáčcích prodává potají místní pekař? A jak je možné, že tatínka vidí přecházet v černých brýlích náměstí, když má být na pracovní cestě v Libyi?

Suleiman se snaží pochopit spoustu věcí, které v mnohém jeho devítiletý svět přesahují. Nechápe, proč se maminka přestane stýkat se sousedkou poté, co jejího manžela odvezou muži v oblecích v bílém autě. Nerozumí ani tomu, proč maminka najednou s rodinným přítelem pálí knihy, když je má tatínek tak rád. Stejně tak nechápe, proč najednou v domě visí veliký obraz Vůdce ani proč hostí tytéž muže, kteří odvezli souseda, otce jeho nejlepšího kamaráda.

Román In the Country of Men byl v době svého vydání často přirovnáván k Lovci draků Khaleda Hosseiniho. Stejně jako Hosseini i Hisham Matar píše anglicky, i on ze země, o níž píše, pochází, ale nežije v ní, avšak na rozdíl od Hosseiniho děl se v Matarově knize nedočkáme sladkobolných scén ani dramatických zvratů. Hlavním hrdinou je malý kluk, který se snaží během léta, jež se nakonec ukáže jako přelomové, pochopit, jak fungují vztahy nejen v jeho rodině. V jeho mikrosvětě se jako v zrcadle odráží makrosvět diktátorského režimu. I v Suleimanovi začínají klíčit sadistické sklony, které se projevují, když začne bezdůvodně házet kameny na místního žebráka nebo se jej pokusí utopit, místo aby mu pomohl. Stejně tak před ostatními kamarády z ulice víc a víc ubližuje svému do té doby nejbližšímu kamarádovi, aniž by sám věděl proč nebo dokázal svou touhu k násilí potlačit.

Represivní síla režimu tvrdě potlačujícího jakýkoliv náznak disidentské činnosti není nepodobná represím rodiny, o nichž v opilosti svému synovi vypráví Suleimanova matka Najwa. Najwu ve čtrnácti letech narychlo provdali za muže dvakrát tak starého, když ji její bratr spatřil, jak se v kavárně drží za ruku s chlapcem. Osamělá žena se sklony k alkoholismu, žijící v manželství bez lásky, je v očích svého dítěte nádhernou Šeherezádou. Suleiman sní o tom, že až vyroste, matku zachrání a umožní jí, aby se provdala za onoho hocha z kavárny.

Nejsilnější dojem však ve čtenáři zanechává ostrý kontrast něžné lyriky dětského světa a reality života v despotickém režimu, který je nejvýrazněji zachycený ve scéně přímého přenosu popravy „zrádců revoluce“, pořádané v národní basketbalové hale.

Stejně jako románový hrdina, i autor vyrůstal v Tripolisu za Kaddáfího vlády. Narodil se sice v roce 1970 v New Yorku (otec pracoval pro libyjskou delegaci v OSN), od tří let však žil v Libyi. Ve stejném roce, v němž se odehrává děj jeho prvního románu, musela Matarova rodina z Libye utéct, neboť otec byl označen za reakcionářského nepřítele lidové revoluce. Potom rodina žila v Egyptě, Hisham se v roce 1986 přestěhoval do Londýna, kde vystudoval architekturu a kde dodnes žije a píše pro The Independent, The Guardian, The Times a The New York Times. V roce 1990 jeho otec Jaballa zmizel a od té doby je pohřešovaný. O šest let později se rodině dostaly do rukou dva dopisy psané otcovou rukou, jež se mu podařilo propašovat z vězení. Psal v nich, že ho unesla egyptská tajná policie a předala jej libyjskému režimu, který ho od té doby drží v obávaném tripolském vězení Abú Salím. Autor dodnes, prozatím neúspěšně, pátrá po osudu svého otce, aktivního disidenta, básníka a bojovníka proti bývalému libyjskému režimu, jenž na jednadvacet let uvěznil jeho strýce a zarevoluce připravil o život jeho bratrance.

Matarův debut, jenž byl mimo jiné nominován i na nejprestižnější britskou literární cenu Man Booker Prize za rok 2006, je především román o vztazích a o schopnosti položit život za přátele a demokracii. Je to kniha o tom, nakolik jsme pro své nejbližší ochotni potlačit hrdost a jak moc pro nás znamená rodina. Matar se však nevyhýbá poněkud stereotypnímu zobrazení arabských žen a jejich roli ve společnosti. Konec knihy navíc vyznívá poněkud uspěchaně, jako by si autor sám nebyl jistý, jak ji zakončit. Přesto je to jedna z mála, ne-li jediná kniha, která českému čtenáři umožňuje nahlédnout pod pokličku Kaddáfího režimu. Kniha od Libyjce, o Libyi, psaná pro celý svět.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Penguin Books, London, 2006, 246 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

80%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse