6.4. Prestiž třetího rozměru

Módním artiklem současné stavby měst jsou mrakodrapy. Nejsou to už stavby Chicagské školy o deseti až dvaceti podlažích, které se stavěly před více než sto lety. Jsou to spíše „katedrály obchodu“. První z nich postavil v New Yorku již v roce 1913 F. W. Woolworth do výšky téměř 250 metrů.

Dominantní objekty mrakodrapů a jejich seskupení, někdy nazývaná „manhattany“, dnes vyjadřují několikasetmetrovými výškami a dekorativními tvary prestiž kontinentů, států, měst a jejich center, svých majitelů a uživatelů. Ještě nedávno v často publikovaných přehledech nejvyšších staveb světa převládala severoamerická města New York a Chicago a po nich v Evropě Londýn, Paříž, Frankfurt nad Mohanem nebo nejnověji berlínské Postupimské náměstí. Dnes však s nimi počtem i výškou mrakodrapů soupeří města východní a jihovýchodní Asie, jako je Šanghaj, Hongkong, Kuala Lumpur nebo Tchaj-pej.

Dochází tak k podivné analogii situace z druhé poloviny 19. a ještě počátku 20. století. Výrazem hospodářského rozmachu, úspěšnosti a prestiže měst byly tehdy počet a výška továrních komínů, pokud možno co nejvíce kouřících. Dnes jsou tyto komíny spíše znakem zaostalosti a jejich kouř svědectvím primitivních – byť i vývojově pochopitelných – průmyslových technologií.

Mnohem problematičtější je však hledání analogie mezi dominantami historického osídlení – pyramidami, zikkuraty, pagodami, věžemi chrámů, radnic, hradů, zámků a městských bran – a novodobými mrakodrapy. Není to ani tak otázka odlišnosti jejich utváření jako spíš rozdíl mezi jejich dříve nesporným a dnes naopak problematickým společenským posláním. Mrakodrapy jsou – na rozdíl od dominant minulosti – výrazem poněkud sporných společenských priorit. Jsou obdivována jejich hi-tech stavební řešení, a přitom jsou tyto stavby vlastně výrazem zaostalosti soudobé společnosti, která se pro mnohé sféry svého fungování stále ještě nemůže obejít bez statisícových šiků ve stále větších kancelářských budovách.

Celý text ukázky ke stažení.