Osmnáct tváří revolučního Irska
Skoumal, Aloys: Ni králi, ni císaři

Osmnáct tváří revolučního Irska

Loni u nás podruhé vyšla vlivná antologie irských povídek, kterou v polovině šedesátých let sestavil proslulý překladatel Jamese Joyce Aloys Skoumal. Výborem prostupuje bytostně irské téma odboje a rebelie.

Antologie osmnácti povídek irských autorů s titulem Ni králi, ni císaři vyšla poprvé v roce 1965 a po léta byla beznadějně rozebraná. Nyní znovu vychází u příležitosti stodesátého výročí narození překladatele Aloyse Skoumala (1904–1988). Skoumal se o Irsko celý život intenzivně zajímal, několikrát je navštívil a je rovněž autorem legendárních překladů Jamese Joyce (Dubliňané, Portrét umělce v jinošských letech, Odysseus), Jonathana Swifta, Laurence Sterna a dalších zásadních děl nejen irské literatury. O vznik knihy se zasloužil nejen jako překladatel, ale i coby editor, který povídky osobně vybral a knihu opatřil doslovem pojednávajícím o irských dějinách a kultuře a poznámkami o autorech. Jak ve své úvodní poznámce podotýká vedoucí kabinetu irských studií na FF UK Ondřej Pilný, pro plné docenění Skoumalových fenomenálních překladatelských úspěchů je třeba si uvědomit, že pracoval bez dnes neodmyslitelného komfortu, který překladatelům poskytuje internet a možnost svobodně cestovat a konzultovat s rodilými mluvčími a zahraničními institucemi.

Název výboru Ni králi, ni císaři odkazuje k transparentu, který po vypuknutí první světové války vyvěsil na budovu dublinské Liberty Hall politik a revolucionář James Connolly, „We serve neither King nor Kaiser but Ireland“ (Nesloužíme ani králi, ani císaři, ale Irsku), čímž poukázal na snahu Irů získat a udržet si nezávislost jak na britském impériu, tak na evropských kontinentálních mocnostech (tj. na Německu). Název tak výstižně charakterizuje společný motiv všech povídek: odboj a rebelie. Rozhodně se však není třeba obávat schematických příběhů s do očí bijícím ideologickým ponaučením. Ačkoliv mnozí autoři byli v irských revolučních hnutích aktivně zapojeni, ve své literární tvorbě neváhají být kritičtí a soustředí se spíše na obecnější etické otázky než na agitaci pro tu či onu stranu. Povídky tak přes všechnu svou ukotvenost v dějinném kontextu získávají širší rozměr a jsou podnětné a zajímavé, ať už čtenář k otázce irské nezávislosti zaujímá jakékoliv stanovisko.

Povídky sebrané v Ni králi, ni císaři se dotýkají několika staletí irských dějin. První část výboru, nazvaná „Tragická předehra“, představuje historické kořeny irské krize od doby vlády královny Alžběty I. (povídka „Hvězdný močál“) přes velký hladomor v polovině devatenáctého století (povídka „Na pustém pobřeží“) až k občanským nepokojům během takzvané „války o půdu“ na konci devatenáctého století (povídka „Státní úředník“). Tato krize ve dvacátém století vyústila ve Velikonoční povstání v roce 1916 a následně ve válku o nezávislost proti britským jednotkám na irském území a proklamaci samostatného Irska v roce 1922. Severní Irsko však zůstalo součástí Spojeného království a tato skutečnost uvrhla Irsko do krvavé občanské války v letech 1922 až 1923, neboť část obyvatel se s rozdělením země nebyla ochotna smířit. Těmto pohnutým událostem se věnuje nejobsáhlejší část výboru, nazvaná „Rodí se strašlivá krása“ podle slavné básně W. B. Yeatse „Velikonoce 1916“ (Easter, 1916). Jako codu pro svou sbírku zvolil Skoumal povídku tehdy nepříliš známé autorky Mary Lavine „Mrtvý voják“, zachycující utrpení chudé venkovanky, která ztrácí syna ve válce.

Mezi autory povídek patří nyní již světoznámí klasikové irské literatury, jako například Frank O’Connor, z jehož díla si Skoumal zvolil proslulou povídku „Národní hosté“, či Liam O’Flaherty. Zastoupen je i Sean O’Casey, který je ze všech spisovatelů v českém prostředí asi nejznámější díky svým divadelním hrám Uspořená libra (A Pound on Demand) a Penzion pro svobodné pány (Bedtime Story). Zajímavá je i skutečnost, že autorem povídky „Plačka“ je Patrick Pearse (1879–1916), významný politik, kulturní aktivista a průkopník systematické výuky irštiny ve školách, který byl spolu s Jamesem Connollym a dalšími vůdci Velikonočního povstání britskými úřady popraven.

Kuriozitou odlehčující převážně temné vyznění většiny povídek je „Koruna mučednická“ z pera Briana O’Nolana aneb Flanna O’Briena či Mylese na gCopaleena, jehož mají čeští čtenáři nejspíš v živé paměti: dva jeho slavné romány, Třetí strážník a U ptáků plavavých, vyšly česky v minulém roce (v případě Třetího strážníka se jedná o reedici). O’Nolan v „Koruně mučednické“ opět osvědčuje svou zálibu v parodii a ve vyprávění historek a s humorem sobě vlastním stahuje vznešené ideály z oblačných výšin zpátky na zem, do běžného života mezi skutečné lidi, kde svatá oběť pro Irsko může mít různé podoby a různé výsledky. V O’Nolanově povídce je, na rozdíl od jiných, možno se pro i Irsko narodit (!), nikoliv pro ně jen umírat, jak to více či méně ochotně činí hrdinové většiny ostatních povídek.

Skoumal do své antologie zařadil i povídky původně psané irsky, které přeložil z autorizovaných anglických překladů s přihlédnutím k překladům do jiných jazyků. Dnes bychom se nad touto praxí mohli pozastavit, neboť v současnosti se již irsky psaná literatura překládá z originálu přímo do češtiny (např. D. Furthnerová přeložila Vyhnanství Pádraica Ó Conaireho, R. Markus L’Attaque Eoghana Ó Tuairisca). Vzhledem k dobové situaci a stavu studia moderních keltských literatur a jazyků v Československu v padesátých a šedesátých letech je však třeba spíše vyzdvihnout Skoumalovu prozřetelnou snahu neomezit svůj výbor jen na anglicky psanou irskou literaturu, ale zahrnout i marginalizovanou a ve střední Evropě méně známou tradici irské literatury v irštině.

Kromě silného zážitku z četby zdařilých, tematicky spřízněných a zároveň rozmanitých povídek nabízí antologie Ni králi, ni císaři i podnět k hlubšímu seznámení s pohnutými dějinami Irska ve dvacátém století. Povídky nejsou ani v nejmenším didaktické, a právě tím čtenáře vybízejí, aby si znalost historického kontextu sám doplnil. V tomto pátrání mu může pomoci i doprovodný materiál. Antologii uvádí několik krátkých úvah, v nichž přední čeští odborníci na Irsko a irskou kulturu popisují své vlastní setkání se Skoumalovým výborem a poukazují na jeho význam a výjimečnost. Následuje stručný přehled irských dějin ve dvacátém století, který sestavil historik Marek Šmíd z Jihočeské univerzity. Nové vydání zachovává i Skoumalův doslov s názvem „O irských dějinách a o irské literatuře“ a jeho životopisné poznámky o autorech, které byly pouze aktualizovány co do životopisných dat. Knihu uzavírá doslov Dagmar Blümové o vývoji Skoumalova vztahu k Irsku.

Jak podotýká v úvodu odborník na keltské literatury Daniel Samek, Skoumalův průkopnický počin oficiálně vznikal jako výbor povídek na téma „irský odboj (proti imperialismu?)“ pro nakladatelství Naše vojsko. Jak efektivní byla kniha coby morální příklad pro československou armádu a lid, není známo, ale lze odhadovat, že nepříliš. Povídky sice spojují témata z irských dějin, zejména boj proti útlaku britské koloniální správy a úsilí za nezávislost, ale rozhodně nepředkládají žádné ucelené revoluční poselství. Představují spíše různorodé pohledy na zhoubný vliv ideologie na mezilidské vztahy a na kořeny nepřátelství mezi lidmi a národy. Zamýšlejí se nad významem oběti pro politické cíle a nad důsledky této oběti pro rodinu a nejbližší okolí takto angažovaného jedince. Skoumalův výbor, který byl sestaven, přeložen a znovu vydán s velkou pečlivostí, citem a ohledem na čtenáře, má co nabídnout znalcům irské literatury a kultury, začínajícím zájemcům o Irsko i příznivcům kvalitní povídkové tvorby.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Skoumal, Aloys: Ni králi, ni císaři. Osmnáct příběhů z Irska. Přel. Aloys Skoumal. Nová tiskárna Pelhřimov, Pelhřimov, 2014, 268 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

80%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse