Martin, George R. R.; Avery, Ben; Miller, Mike S.: Potulný rytíř

Martin, George R. R.; Avery, Ben; Miller, Mike S.
Potulný rytíř

recenze komiks

Komiksová adaptace povídky George R. R. Martina, jejíž děj předchází ději slavné ságy Píseň o ledu a ohni, předlohu docela věrně respektuje. Ale nepřidává k ní nic originálního – děj v zásadě jen ilustruje, přičemž kresba je průměrná a místy kýčovitá.

Příliš vymydlení rytíři
Ben Avery, Mike S. Miller, Mike Cromwell
podle povídky George R. R. Martina: Potulný rytíř. Přel. Richard Podaný, Crew, Praha, 2015, 160 s. 

Fantasy hit Sága o ledu a ohni od George R. R. Martina se po úspěchu televizní verze nazvané Hra o trůny stal objektem zájmu, i pokud jde o komiksové adaptace. První díl ságy upravený pro komiks Martinovým kolegou a přítelem Danielem Abrahamem a kreslený Tommym Pattersonem došel v nakladatelství Egmont již ke třetímu svazku, nakladatelství Crew k tomu nyní přidalo adaptaci povídky Potulný rytíř, kterou loni na podzim vydalo Argo v triptychu Rytíř Sedmi království. Povídka je na první pohled ke komiksové adaptaci vhodnější materiál než rozsáhlý (a upovídaný) román, jenže na rozdíl od čím dál uznávanějšího spisovatele Abrahama je Ben Avery, který Potulného rytíře přepsal, v podstatě neznámý komiksový řemeslník. Podobně je na tom také kreslíř Mike S. Miller, který se živí hlavně z průměru nijak nevyčnívající prací pro velká komiksová nakladatelství. Ceněnou Martinovou povídku převedli do komiksové podoby sice věrně, ale zároveň velmi konvenčně až nudně.

Úspěch seriálu Hra o trůny je založen mimo jiné na tom, že jde proti dosavadním televizním zvyklostem a oproti naleštěnému studiu nabízí četné záběry z reálu. Maskéři tu herce nepudrují a nelíčí, ale spíše všelijak špiní a hyzdí. A ovšemže k oblibě přispěly na televizní obrazovce překvapivé explicitní scény násilí a sexu. Avery s Millerem však jako by krvavý a zablácený svět Martinových příběhů vrátili do sterilního televizního studia: postavy mají hladké, vymydlené tváře a lesklou zbroj, ti chudší mají své oděvy vzorně vyprané a vyžehlené, všichni ti středověcí válečníci, obchodníci i venkovani jsou načesaní, jako by čerstvě poseděli pod fénem v kadeřnictví. Teprve v závěrečné scéně souboje, kde se rytíři válejí v bahně, dojde na nějaké to znečištění, ale i tady se zdá, že je spíše dílem koloristy Cromwella.

Millerova kresba je navíc dosti statická. Když chce dát najevo nějakou výraznější emoci nebo pohyb, pomáhá si šrafurami jako kreslíři mangy. Jinak mají jeho postavy výrazy spíše ztuhlé, v lepším případě melancholické. A přinejmenším v jednom případě se kreslíř dopustil chyby, která ve vázaném vydání obzvláště zabolí: velkolepý dvoustránkový obrázek sedmi rytířů jedoucích proti sobě s dřevci centroval na střed. Obě hlavní postavy souboje jsou tudíž zdeformované vazbou. V sešitovém vydání to nejspíš dopadlo lépe; možná Millera k tomuto kroku přiměla právě vstřícnější sešitová vazba, na kterou je zvyklý. Obecně se zdá, že Mike Miller je vynikající jako tvůrce obálek (skvělá je jak ta, která zdobí celý svazek, tak většina sešitových, jež jsou přetištěny), zato „řadové“ obrázky mu jdou už méně. U obálek navíc nevadí přímočará kýčovitost, při čtení jednotlivých stránek komiksu se však omrzí i těm, kterým nevadila hned od začátku.

Bylo by nespravedlivé konstatovat, že Averyho a Millerova adaptace je v něčem vyloženě špatná. Není, je jen průměrná. Vynikající Martinovu povídku nezkazila, jen ji vyhladila do úhledného, místy efektního, ale převážně bezvýrazného tvaru. To podstatné naštěstí zůstalo: studie ideálů rytířství. Včetně mnoha paradoxů tohoto stavu, včetně mnoha silných řečí a občas slabších skutků mužů, kteří jsou svým původem určeni k tomu, stát se rytíři, vojevůdci či králi, ale občas pro to nemají povahové předpoklady. A naopak jiní, kteří předpoklady mají, hynou v bezvýznamné potyčce, vedené právě jen kvůli rytířské cti. A zapomenout nesmíme ani na výtečně ztvárněnou hierarchii nedotknutelné šlechty, s níž se plebs beztrestně může měřit jen na bitevním poli. Ale po pravdě řečeno, Averyho a Millerův Potulný rytíř je přesně příkladem komiksů, o nichž kdysi Ludvík Vaculík prohlásil, že jsou pro „líné čtenáře“. Původní dílo nikam neposouvají, jen je ilustrují.

Na závěr ještě drobná poznámka: na obálce i uvnitř knihy je dílo zmateně vymezeno jako „grafický román“. Za prvé se nejedná o román, ale o povídku, jakkoliv ji komiks roztáhne do šesti sešitů a s přílohami to vydá na 160 stran. Možná by stálo za to zde použít mizející termín novela, který označuje formát delší povídky. A samozřejmě není vyprávěn grafikami, ale komiksovými stranami. Pokud tedy dojde k českému vydání další adaptované Martinovy povídky Přísežný meč (připravili ji opět Avery s Millerem), přimlouvám se za označení komiksová novela.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 59 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

50%autor článku   50%čtenáři

zhlédnuto 1892x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce