Stát ovlivňuje život každého z nás zcela zásadním způsobem. Příliš si toho nevšímáme, což nejlépe dosvědčuje, jak úspěšně naturalizovaným rámcem našich životů se moderní evropský stát za dvě století své existence stal. V dnešní české politické krajině má stát pevnou pozici a radikálně anti-etatistické pozice, na nichž se paradoxně scházejí levicoví anarchisté s americky inspirovanými neokonzervativními liberály, nemají valný ohlas. Stát, ostatně stejně jako národ, však není nic přirozeného a nutného. Odpovědní občané mají o státu kriticky rozmýšlet, aby jejich loajalita k němu měla pevný základ. Součástí takového rozmýšlení i podnětem k jeho prohloubení a rozšíření je průzkum otázky po povaze, podobě a smyslu státní reprezentace prostřednictvím výtvarného umění, designu a architektury. Umění totiž není jen pověstnou šlehačkou na dortu, vnější ozdobou a  zkrášlením, bez nichž by se stát snadno obešel. Stát vytváří samostatné obrazové světy. Obrazy, architektura i esteticky utvářené věci napomáhají státu v samotném jeho fungování. Studium historické vizuální kultury státní reprezentace vychází z předpokladu, že umělecká díla jakožto performativní aktéři nejsou jen odrazem nebo výrazem odděleně existujícího státu, nýbrž že se samy podílejí na jeho budování.

Celý text ukázky v pdf