Solberg, Anne Audhild: Válka proti superkrávám

Solberg, Anne Audhild
Válka proti superkrávám

recenze dětská

Válka proti superkrávám je klasický román pro mladší mládež, který kombinuje osvědčené motivy – boj slabých proti silným a talentovou soutěž. Poněkud předvídatelný příběh vyvažují (černý) humor, nadsázka a propracovaná struktura.

O šikaně s humorem
A. Audhild Solbergová: Válka proti superkrávám. Přel. Aneta Grossová, Host, Brno, 2016, 216 s.

Součástí Velkého knižního čtvrtku tradičně bývaly detektivní romány Joa Nesbøho. Ani letos mezi tituly nechybí severská kniha, tentokrát ovšem úplně jiného druhu –Válka proti superkrávám od A. Audhild Solbergové je určená zejména čtenářkám od 9 do 13 let.

Hlavní hrdinka Anne Bea se pro svou odlišnost často stává terčem posměchu spolužáků. Trpí albinismem, dědičným onemocněním, které se projevuje extrémně světlým zbarvením kůže a vlasů a postižením očí, nejčastěji slabozrakostí. Ta samotnou Anne Beu trápí nejvíc – stále do něčeho vráží nebo si není jistá, s kým vůbec mluví. Ve škole na tom ale není úplně nejhůř, Celine s obrnou a popálený Birk to mají ještě horší a Anne Bea si to dobře uvědomuje. Nad vodou ji drží také nejlepší kamarád Nils, který při ní stojí za všech okolností, třeba při slovních útocích od hvězdného tria školy They, Ronji a Širin, jimž Anne Bea přezdívá superkrávy. Zejména Thea na sebe neustále potřebuje strhávat pozornost a rozhodovat, kdo s kým bude chodit a kdo patří do nejvyšší ligy školního žebříčku popularity. Ale pak se Anne Bea rozhodne zúčastnit školního Souboje talentů…

Kniha je sympatická především svou upřímností a přímostí, hlavní hrdince nechybí smysl pro humor, mnohdy dost černý, a nadsázku, pomocí nichž komentuje vlastní situaci a pocity i dění kolem sebe. Text je čtivý a zručně řemeslně vystavěný kolem poměrně jednoduché, ale osvědčené struktury, která kombinuje boj slabých proti silným, touhu po pomstě a oblíbený formát talentové soutěže. Autorka zdařile buduje napětí a promyšleně dávkuje pasáže vtipné a dojemné. Albinismus hlavní hrdince dodává na zajímavosti, čtenář nemá problém se s ní ztotožnit a do jejího světa se vžít. Superkrávy jsou naopak tak nafoukané a nesnesitelné, že jim každý vmžiku od srdce přeje ten největší trapas. Podařené jsou tak spíše vedlejší postavy, které nejsou tolik černobílé a mají své skryté zlozvyky i ctnosti. Například Thein přítel Felix, jasný příslušník nejvyšší ligy, potají zbožňuje ostatními ostentativně opovrhovanou hudbu Justina Biebera.

Jak je patrné z výše nastíněného děje, Válka proti superkrávám do velké míry opakuje motivy pro tento typ literatury běžné a její příběh se odvíjí značně předvídatelně. K úplnému happy-endu ve stylu hollywoodských filmů nedojde snad jen proto, že si autorka v závěru nechává otevřená dvířka pro pokračování, které skutečně vloni v Norsku vyšlo pod názvem Superbitchene driter seg ut (Superkrávy se ztrapňují, 2015). Autorka o knize tvrdí, že jejím záměrem bylo napsat román, po němž se dětský čtenář bude cítit méně osamělý a který mu pozvedne náladu. To se jí bezpochyby podařilo, hranice žánru a cílové skupiny čtenářů ale bohužel nepřekročila.

Válka proti superkrávám se dětem evidentně líbí, právě ony knize svými hlasy zajistily řadu norských ocenění. Je tedy skoro jisté, že zaujme i mladé české čtenářky. Vzhledem k tématům jako šikana, osamělost či síla přátelství se kniha hodí i pro pedagogické účely. Atraktivitu jí dodává také poutavá obálka a celkově nápadité grafické zpracování.

 

© Jitka Jindřišková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 43 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.