Kane, Bob; Finger, Bill a kol.: Joker: Oslava 75. výročí

Kane, Bob; Finger, Bill a kol.
Joker: Oslava 75. výročí

recenze komiks

Jeden z nejslavnějších padouchů komiksové historie se dočkal vlastního omnibusu. Průřez Batmanovými sešity, v nichž se střetával se svým nejvynalézavějším protivníkem, má hlavně dokumentární hodnotu.

Kouzlo naivní klasiky
Bob Kane, Bill Finger a další: Joker – Oslava 75. výročí. Přel. Richard Podaný, Petr Zenkl a Štěpán Kopřiva, BB/Art, Praha, 2015, 400 s.

Pro alespoň trochu poučeného komiksového fanouška je radost číst tento objemný svazek celkem dvaceti příběhů, v nichž se Batman potýká s Jokerem. Američtí editoři udělali průřez jejich společnými případy počínaje rokem 1940, a byť do knihy zařadili převážně řadové, nijak zvlášť nevybočující sešity, výsledek dává smysl přinejmenším v tom, že v koncentrované podobě dokumentuje vývoj amerického superhrdinského komiksu.

Zejména první příběhy kreslené Bobem Kanem, který je považován za hlavního tvůrce Batmana, a psané scenáristou Billem Fingerem nabízejí přímočaré akční eskapády, v nichž Joker své protivníky (tou dobou Batman vystupoval vesměs ve dvojici s Robinem) dlouhou dobu tahá za nos, než jej na závěrečných stránkách konečně dostanou. Z dnešního pohledu jsou tehdejší zápletky a akční scény průzračně naivní, přesto se do nich čtenář snadno začte, natolik svižně jsou vystavěny a natolik sugestivně tehdejší autoři pracovali s napětím, zvraty a rvačkami. Kaneovy kresby zdaleka nejsou dokonalé, anatomie postav a jejich pohyby vypadají místy dosti prkenně, časté zdvojování obrazové a textové informace se jeví jako amatérská chyba, přesto však tomu staromódnímu modelu ze čtyřicátých let nelze upřít působivost. A třeba následující kreslíř Don Cameron si zjevně liboval v karikaturách zločinců a hned to má všechno více šťávy. Hrubé zkarikované tváře mimochodem připomínají typy, které do komisu Rychlé šípy vnášel Kaneův a Cameronův současník Jan Fischer – a ve srovnání s tehdejší špičkovou americkou mainstreamovou produkcí z toho český tvůrce vychází skvěle. Stejně tak Rychlé šípy jako celek: napětí, zvraty i komika je v nich budována podobným způsobem a česká pětice si přitom vystačí s podstatně realističtějším dějem.

Ale zpět k Jokerovi. V přibývajících dílech první etapy Batmanových příběhů překvapuje, v jak velké míře se ke slovu dostává humor a ironie. Jde to od ponižování Robina, který je zneuctěn tím, že musí čistit boty, prodávat na ulici tretky, a dokonce si v obchodě veřejně koupit panenku (opět nám tu na mysl přijde nějaký ten trest pro Rychlonožku), až k ironizování vtipálka Jokera. Ten v příběhu Jokerovy milióny získá ze závěti jistého mafiána ohromné dědictví, které si náležitě užívá, než zjistí, že valná většina mincí, bankovek i šperků v pokladně je falešná. V tu chvíli dorazí berní úředník a Joker, aby splatil daně a zároveň zakryl, že se nechal napálit, musí znovu loupit. Jistě, většina těch příběhů působí trochu infantilně, ale zároveň v sobě mají nápady, které většině pozdějších příběhů usilovně se snažících infantilně nevypadat scházejí.

Poslední starý příběh s Jokerem ve svazku pochází z roku 1954, pak se Joker i kvůli soudobým komiksovým předpisům Comics Code Authority vytrácí a vrací se zase až v sedmdesátých letech. Tehdejší příběhy už mají modernější vizáž, tváří se dospěleji, ale syžety jsou v podstatě tytéž. Postupně ráz komiksu temní, přibývá mrtvých, a to nejen nevinných bezejmenných a pobitých padouchů, ale také vedlejších kladných postav. Jestliže zpočátku byl Joker především vynalézavý šprýmař, postupně se z něj stává monstrum jak z nějakého románu Stephena Kinga. I to k současnému superhrdinskému komiksu patří: protivníci neporazitelných musejí být adekvátním způsobem krutí, nemilosrdní a zákeřní. Komiksoví tvůrci bojují s opotřebením desítky let starých postav především formálně – bravurní kresbou či rafinovanou stavbou vyprávění (zde především Chuck Dixon v sešitu s názvem Na slepou bábu). Ale při vší snaze a poučenosti tvůrců zůstává primitivní schéma obvykle zachováno: Joker dostane Batmana nebo Robina do úzkých, ale ti přesto najdou cestu, jak se s ním vypořádat.

Superhrdinský komiks v posledních letech zažívá nečekaný vzestup zájmu. Ten je ale založen na paradoxu: způsoben je totiž především technickými možnostmi filmu, kdy triky dokážou předvést scény velkolepých superhrdinských soubojů sugestivněji, než se to kdy dařilo v komiksovém médiu. To, čím celou dobu komiks ohromoval malé čtenáře a co k dokonalosti dovedl koncem osmdesátých let kreslíř Todd McFarlane (a později jeho nakladatelství Image), se dnes přeneslo na plátna. Když dnes čteme současné Batmanovy a Jokerovy příběhy, musíme jim přiznat skvělou atmosféru, brilantní výtvarné zpracování a poučenost dějinami umění. Ale ta ryzí radost z kresleného braku čtyřicátých let má stále větší sílu než všechny ty metapříběhy, jimiž se současní scenáristé pokoušejí znovu a znovu vstupovat do téže řeky.

 

© Pavel Mandys

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 47 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

60%autor článku   47%čtenáři

zhlédnuto 2243x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce