Pistolnice z východu střílí slovy namísto kulek
Říha, Ivo: Sedm statečných a spol.

Pistolnice z východu střílí slovy namísto kulek

Na rozdíl od běžných sborníků věnujících se střetávání genderu a literatury tato monografie nezabíhá do historie, ale věnuje se polistopadové současnosti. Navíc oproti feminismem a rodovou daností zatíženému termínu „ženské psaní“ zdůrazňuje estetickou hodnotu díla.

Jedním z nově reflektovaných fenoménů současné české literatury je próza psaná ženami. Na rozdíl od běžných sborníků věnujících se střetávání genderu a literatury monografie Sedm statečných a spol. s podnázvem „Próza psaná ženami v kontextu současné české literární kultury“ nezabíhá do historie, ale věnuje se polistopadové současnosti. Navíc oproti feminismem a rodovou daností zatíženému termínu „ženské psaní“ zdůrazňuje estetickou hodnotu díla. Literární historik a kritik Vladimír Novotný, autor dvou studií v knize, shrnuje a svými myšlenkami víceméně i zastřešuje ostatní práce: zajímavé pro literární bádání jsou texty ženských autorek, které jdou proti myšlenkovému konzumerismu a vypravěčským konvencím.

Rozporuplnou kategorií ženského psaní-stylu (zjednodušeně prezentovaného slovy tělesnost a senzibilita) se přesto obezřetně dotýká literární historička Joanna Czaplińska, kterou zajímá především zapracování feministických myšlenek do děl žen české science fiction – výrazně feministické prvky nalézá u Evy Hauserové. Czaplińska demokraticky shrnuje, že pokud si to autorky přejí, má jejich tvorba ženský rod. Některé, jako Julie Nováková, se drží racionálního „mužského“ stylu. Naopak ženskou zkušenost zpracovává např. česky píšící Slovenka Sanča Fülle v románu Strážce noci, kde tematizuje sexuální zneužívání dívek a jeho ničící důsledky v dospělosti.

Na poli populární literatury se pohybuje také příspěvek literárního a kulturního historika Antonína K. K. Kudláče, který zdatně uplatnil naratologickou analýzu hlavních ženských postav na prózy spisovatelky a překladatelky Daniely Mičanové. Narativní postupy mu pomohly ukázat na ženské publikum jako příjemce spisovatelčiných textů.

Ale název a směřování udal monografii obecnější text již zmiňovaného Vladimíra Novotného, mimo jiné také autora úvodu k čítance současné ženské prózy Ty, která píšeš. Ten inklinuje spíše k „artové“ tvorbě. Vybírá sedm statečných žen (Veronika Bendová, Františka Jirousová, Svatava Antošová, Hana Lundiaková, Hana Andronikova, Hana SánerováDaniela Hodrová), u kterých vyzdvihuje právě estetickou hodnotu díla ve smyslu „potírání zatuchlých tvůrčích konvencí a diktátu snadného čtiva“, a naopak se otírá o čtenáři oblíbené dějové Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové a vůbec o plytkost a stádnost médií, včetně novinářského čtení knih. Těm mediálně nejviditelnějším ženským autorkám jako Petra Hůlová nebo Jana Šrámková se tak logicky vyhýbá. Sám se ve svém druhém příspěvku věnuje tvorbě Jakuby Katalpy, s jejímiž texty si „mainstreamová“ kritika podle Novotného neví rady. Exkluzivitu v rámci přínosu něčeho nového v tematické a stylistické rovině podtrhuje poznámkami ohledně neexistence mužského protějšku textů Katalpy, stejně jako u fragmentárního vyprávění Zlomků nepravého deníku od Hany Sánerové.

Kateřina Tučková se v knize Sedm statečných a spol. přesto objeví, a sice s románem Vyhnání Gerty Schnirch. Literární vědkyně Aleksandra Pająk jej nijak objevně řadí po bok románu Peníze od Hitlera Radky Denemarkové a prózy Němci Jakuby Katalpy, ve kterých autorky tematizují odsun sudetských Němců. Aplikuje na ně termín postpaměť profesorky literatury na Columbia University Marianne Hirsch. Jedná se o texty generace, které chybí vlastní zkušenost s válkou a odsunem, ale je dědicem traumatických zkušeností – zpracovávají jí ve své tvorbě na základě představivosti, ne vzpomínek.

Čtenář se dočká i mediálně známých jmen Jany Šrámkové a Petry Hůlové, které jsou ovšem nahlíženy z jiného úhlu pohledu, než je běžné. Básník a vysokoškolský učitel tvůrčího psaní Jiří Studený se zajímá o Janu Šrámkovou, svého času lektorku tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého, právě z hlediska tvůrčího psaní. Rozebírá stavbu textu a použité metody, kterými autorka dosahuje zajímavého jevu vrstvení textu v prvotině Hruškadóttir, a transformuje je do cvičení pro studenty. U Petry Hůlové je důležitá recepce kritiky a fenomén obrazu autorky, který nutí recenzenty ptát se, kdo Hůlová je a jaké je její místo v české literatuře. Literární historik Ivo Říha přitom z potřebného odstupu předestírá zajímavý názor, že negativní posloupnost kritik ruku v ruce s každým dalším dílem Hůlové je často dána tím, že dochází k zaměňování autorky a vypravěčky.

Vedle obecnějších textů, přehledů a na druhé straně analýz konkrétních domácích autorek je v knize Sedm statečných a spol. věnován prostor také středoevropskému kontextu, který české hranice zdařile přesahuje do širších souvislostí. Texty hungaristky a bohemistky Marty Pató a literárního historika Aleše Kozára se zabývají překladovou literaturou, záslužné jsou především přiložené bibliografie maďarských a slovinských překladů současné české prózy psané ženami. Pató k tomu ukazuje na zajímavý jev genderové intertextuality ve střední Evropě na příkladu ženských odpovědí na knihu Pétera Esterházyho Jedna žena v dílech sedmihradské rumunské spisovatelky Ruxandry Cesereany a české spisovatelky Dory Kaprálové, žijící v Berlíně. Slavista a balkanista Miroslav Kouba ve svém textu zaměřeném na bosenský konflikt očima žen vyzdvihuje soubor esejů Kultura lži Dubravky Ugrešić a sbírku životních příběhů z bosenské války od Svetlany Broz, které překonaly etnocentrická pojetí a stojí mimo tři znesvářené strany. V obecnějším modu pak relativizuje genderový stereotyp, že válka je mužskou záležitostí, a uzavírání míru naopak ženskou.

Shrnuto, autoři studií se snaží odhalit ženské zbraně různými cestami – zajímá je jak téma nebo narace, tak diskurs, žánr i samotný autorský subjekt. Ukazují je zejména jako zbraně literární, kterými mají ochránit (nejen) českou vesnici od banditů svázaných limity konvenční estetiky. Snad pistolnice nezůstanou jen tři jako hrdinové ve filmové verzi Sedmi statečných a většina nezahyne v nezájmu čtenářů, ale právě naopak jim monografie Sedm statečných a spol. poslouží také jako zdroj tipů na čtení a vyvrátí pár zjednodušených mediálních klišé.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Ivo Říha, Jiří Studený (eds.): Sedm statečných a spol.. Univerzita Pardubice, Pardubice, 2015, 234 s.

Zařazení článku:

literární věda

Jazyk:

Hodnocení knihy:

60%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse