Münninghoff, Alexander: Pokračovatel rodu

Münninghoff, Alexander
Pokračovatel rodu

recenze historie

Rodinná kronika tří generací Münninghoffů se odvíjí v kruzích předválečné lotyšsko-ruské honorace i v poválečném Nizozemsku. Autor se vyrovnává s barvitými osudy svého bohatého a vlivného dědečka i vykořeněného otce, který za války bojoval u Waffen SS. Tak jako dějiny nemilosrdně smýkají rodinou, smýká rodina vypravěčem – pokračovatelem rodu, i za cenu odtržení dítěte od matky.

Rodinné drama na pozadí evropských dějin
Alexander Münninghoff: Pokračovatel rodu. Z nizozemského orig. De stamhouder přel. Veronika ter Harmsel Havlíková, Mladá fronta, Praha, 2016, 296 s.

Alexander Münninghoff (nar. 1944) vystudoval na Leidenské univerzitě slavistiku – studoval mimo jiné u Karla van het Reveho, staršího bratra slavného spisovatele Gerarda Reveho. V šedesátých letech si dobrovolně prodloužil prezenční službu vyučováním ruštiny v nizozemské Vojenské zpravodajské službě MID. Od poloviny šedesátých let se živí jako novinář, nejvýznamnější je jeho více než třicetiletá spolupráce s deníkem Haagsche Courant. Jako válečný korespondent procestoval celý svět, pobýval v Kambodži, Salvadoru, Íránu či Iráku. V roce 1983 obdržel za svou práci cenu pro deníkovou žurnalistiku Prijs voor de Dagbladjournalistiek. Jako náruživý šachista má na kontě publikace s šachovou tematikou, z toho několik biografií slavných nizozemských i světových šachistů (Maxe Euweho, Heina Donnera a Bobbyho Fischera). Sedmiletý pobyt v Sovětském svazu na přelomu osmdesátých a devadesátých let (působil tam jako dopisovatel listu Haagsche Courant) zpracoval odlehčeným tónem v knize Tropenjaren in Moskou (1991, Těžké roky v Moskvě). Opravdu široký ohlas vzbudila však až v roce 2014 jeho rodinná kronika De stamhouder (Pokračovatel rodu), za niž získal i prestižní cenu Libris Geschiedenis Prijs 2015 pro nejlepší historickou publikaci roku.

Pokračovatel rodu líčí historii tří generací Münninghoffů: autoritativního dědečka neboli Starého pána Joana Münninghoffa, naivního otce Franse, sympatizujícího s nacismem, a prvorozeného syna Alexandra, jenž se má stát pokračovatelem rodu. Alexander, láskyplně přezdívaný Bully, kronikou provází jako vypravěč. První část knihy s názvem Panský pokoj uvádí čtenáře do pozadí rodinných vztahů a intrik a obsahuje četné výkladové pasáže o historickém kontextu. Tempo zrychlují fiktivní dialogy a myšlenkové pochody postav. Starý pán odjel za první světové války z Nizozemska, usadil se v Rize, oženil se s ruskou šlechtičnou, a protože uměl využít každé příležitosti, vybudoval obchodní impérium a stal se tak jedním z nejbohatších a nejvlivnějších lidí Lotyšska. Vnímá s nelibostí, že prvorozený syn rychle přivyká baltskému způsobu života, a tak ho posílá do Nizozemska, aby se „poholandštil“. Jedenáctiletý Frans Rigu opouští nerad, v Nizozemsku nastupuje do klášterní školy. „A tak v něm postupně probíhá vnitřní obrat, který z něj teď, když propuklo období puberty, záhy udělá frustrovaného, nejistého kluka. Holandský život, k němuž ho Starý pán odsoudil, kategoricky odmítá. Baltský život, v němž vyrostl a který si stále více idealizuje, se naproti tomu stává předmětem neustálé touhy.“ Nucený pobyt v Nizozemsku způsobí, že dospívající Frans začne sympatizovat s nacistickou ideologií. Krátce po vypuknutí druhé světové války se Münninghoffovi vracejí z Rigy do Nizozemska. Frans se připojuje k Waffen SS, v Poznani se žení se svou láskou Věrou. Manželství však nemá dlouhého trvání.

První část kroniky, z větší části zrekonstruovaná na základě historických pramenů, čtenáře dokáže zaujmout žurnalistickou bravurou. V druhé části, věnované životu maminky Věry, převládá emotivnější tón. Vypravěč udržuje tempo četnými skoky v čase a ubývá fiktivních dialogů, protože tady už Bully popisuje období, které zažil osobně – své dětství a dospívání. Po rozchodu s Fransem musí Věra opustit vilu Münninghoffových. Když Starý pán vymůže, aby soud po rozvodu rodičů přiřkl Bullyho Fransovi, Věra se synem z Nizozemska prchá. Útočiště nachází u své matky na německém venkově. Starý pán ji však brzy vystopuje a Bullyho nechá unést zpět do Nizozemska. Bully dospívá bez Věry, ve společné domácnosti s Fransem, který stále častěji nachází útěchu v alkoholu, a jeho novou ženou Mimmouse. Frans je příliš důvěřivý a chybí mu podnikavý duch Starého pána, a tak promrhá neúspěšnými investicemi část dědictví. A jak se ukáže v poslední části knihy, nazvané Anděl strážný, zbytek jmění na sklonku života v tajnosti daruje nemanželské dceři. Po osmnácti letech odloučení se Alexander z ryze pragmatických důvodů setkává ve Würzburgu s matkou, aby mu dala písemný souhlas k sňatku. K obnovení kontaktů to však nevede. Věra se mezitím provdala za obézního prodejce vysavačů, žije ve velmi chudých poměrech a stará se o malou dceru.

Následuje další odloučení, tentokrát na patnáct let. Vysvětlení, proč matka svého syna nikdy sama nezkontaktovala, se dozvídáme v závěru knihy. Ne však z úst Věry nebo Alexandra, ale zprostředkovaně jako mimochodem vyslovenou domněnku Alexandrova kolegy a přítele: „‚Můžou přece existovat důvody, proč vám napsat nedokáže, třeba si prostě myslí, že stojí za starou belu. Je to koneckonců jenom člověk. Byla chudá jako kostelní myš, jak jsi mi sám vyprávěl; věděla, že nemá ani na to, aby za tebou přijela. Nemohla nijak naplnit své mateřství a styděla se za to, copak to nechápeš? Cítila se odsunutá na vedlejší kolej a tys jí to před patnácti lety taky dal najevo svou odtažitostí.‘“

Pokračovatel rodu je strhující příběh, odehrávající se na pozadí pohnutých středo- a východoevropských dějin dvacátého století, o vzestupu i pádu obchodního impéria, osudových rozhodnutích a jejich následcích pro život další generace. Alexander Münninghoff píše čtivě a překlad Veroniky ter Harmsel Havlíkové jeho styl dobře vystihuje. I tomu, kdo – jako recenzentka – nemá zvláštní zálibu v historii či v rodinných kronikách, přinese četba výjimečný zážitek. Alexander Munninghoff

 

© Renáta Doanová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 18 čtenářů.

Diskuse

Vložil: Smrhová Marie, 06.01.2017 14:25
Münninghoff, Alexander: Pokračovatel rodu
Kniha mě uchvátila. Zatím jsem sice na jejím počátku. Zaujalo mě téma a spisovatelův styl. Oceňuji ji jako knihu, ve které se dozvídám i historické události té doby. Usedám k PC, abych se dozvěděla něco více. Fotografie na přebalu knihy je také skvělá. S pozdravem... Marie Smrhová
Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

hodnocení knihy

70%autor článku   56%čtenáři

zhlédnuto 12874x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce
Inzerce