Suceavă, Bogdan: Přízraky a portréty

Suceavă, Bogdan
Přízraky a portréty

ukázka beletrie zahraniční

Ukázka z básnické sbírky Bogdana Suceavy, rumunského matematika a prozaika žijícího v USA, jemuž v českém překladu vyšel román S bubnem na zajíce chodil.

Přízraky a portréty
Bogdan Suceavă: Năluci şi portrete, Nemira, Bucureşti, 2001 [e-kniha]

Portrét dívky z jihu
ani noc neměla to, co se zračilo v jejích očích
temnota a inteligence ďábla

uměla mlčet, jak ani půlnoc neumí
jindy zas přivolávala podivná slova

přihladila si rukou vlasy: taneční gesto
zatímco záblesk v očích ti usmlouvával duši

stáhne tě do hlubin? nebo do vzpomínky zvící pekla?

její prsty se nedotýkaly jemně
cítils je a nezachvěl ses

jak jen lhala mluvíc o lásce?
možná se oddávala stejným rozkoším jako ty
osamělá duše ve zbloudilém těle

netoužils po ní
nebo sis možná přál jen její oči

v temných pohledech: pár, v němž jeden druhého mění v popel

East Lansing, 8. března 1999

 

Příběh nektaru
na počátku je nektar z květiny zvané bylina osamění
na konci – víno, jež pijí andělé

drcení květů jako hroznů pod lisem
destilace podzimního moku
chystání stříbrných pohárů
v nichž lépe vynikne světlo a vůně

proč by andělé pospíchali
čas je nebolí

jen po doušku tohoto vína
začnou andělé spěchat
zneklidní
plni obav o iluzorní budoucnost

obrátí nebesa vzhůru nohama a do sebe jak sklenku
nasáklí lidstvím
tou jedinou opilostí, již jsou schopni cítit

East Lansing, 3. prosince 1996

 

Zpoždění
Hodina, kdy skutečnost doslova rozkvétá v nervech
kdy se všechno podobá nepodařené básni

mystifikace lyrického gesta

můžeš pak ještě říct
kam vedou tvé cesty?

oči odmítají světlo
prsty vkvétají do kořenů
a noří se do země

hlína – tělo, které mi nepatří už ničím
jen pohřbem jednoho každého
z mých dnů

 

Chronologie
1.
básník ví
že jeho místo ve společenství je mezi zbloudilci osudu
a opilci
v nebeské hierarchii jsou věci jinak
město ho vyplivne ven
jako zrníčko
básník je druh nepoživatelný

2.
báseň se rodí v břiše hmoty
globulární blesk přetvořený sexualitou plazmy
nemá tělesnou podobu
ani psanou formu

3.
básník se ztrácí v suitě slov
psaní je jediný ústupek skutečnosti
jediný možný

4.
už mnohokrát anděl básníka probudil
v temné denní hodině
aby se setkal s přízrakem
takhle to nejde! bránil se básník
psaní je hnilobný proces
nevidíš – říkával anděl
nevidíš, že tahle hlína přímo hoří touhou stát se básní?

5.
chtěl si ponechat
jen pro sebe
ten nejcennější verš
aby ho nikdy nenapsal
aby zůstal chráněn před stárnutím
nevysloven
aby oséval nitro
a nesl ovoce mlčení

6.
je pozdní, pokud mlčení nebylo víc naplněno básní
slova zabíjejí
stárnutí je důsledkem vyřčení
na schodech do ráje je ctností mlčet
dvojverší vytržená z běli papíru
slzy v jádru ztišené
křik žebrá o vrácení zvuku
mlčenlivý žalm
ikona
znovunalezená důstojnost
po tom ponížení, že bylo použito slov

7.
záda noci jsou popsaná křídly
básník je obrací: jsou to moudré stránky
stehna noci jsou popsaná vášněmi
on je přepisuje
jen v dokonalém objetí
vidí tetované konstelace
na pažích noci
předtucha pro něj znamená
milovat se s temnotou

8.
řada písmen na papíře
jeho jediné tělo

 

 

© překlad Irina Kolaříková
ukázka z knihy Năluci şi portrete
na iLiteratura.cz se souhlasem překladatelky

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 1837x

katalogy

Inzerce
Inzerce