Talbot, Bryan: Grandville: Mon Amour

Talbot, Bryan
Grandville: Mon Amour

recenze komiks

Po dlouhých osmi letech od vydání překladu prvního dílu u nás vychází pokračování detektivní série ve steampunkovém prostředí. Antropomorfní jezevec ve světě obydleném dalšími inteligentními zvířaty pátrá po masovém vrahovi. Je to syrová drsná akční detektivka, jen poněkud stereotypní.

Jezevec opět zasahuje
Bryan Talbot
: Grandville 2: Mon Amour. Přel. Jan Kantůrek, Ladislav Niklíček, Alexandra Niklíčková a Václav Dort, Comics Centrum, Praha, 2017, 104 s.

Po dlouhých osmi letech od vydání překladu prvního dílu u nás vychází pokračování detektivní série Grandville, jejíž ústřední postavou je inspektor Scotland Yardu Archibald LeBrock. Pokud jste s tímto dílem Bryana Talbota, autora například Dobrodružství Luthera Arkwrighta a několika částí Sandmana, dosud neměli tu čest, pak vězte, že fiktivní svět Grandville obývají antropomorfizovaná zvířata a sem tam i lidé, představující pouze „nějaký druh holých šimpanzů, kteří se vyvinuli ve městě Angoulême, nedaleko Bordeaux“. Samotný pojem Grandville označuje Paříž, hlavní město Francouzské říše, zvítězivší v napoleonských válkách nad Británií. Ta se po dlouhém období občanských nepokojů domohla samostatnosti a nyní se nazývá Britská socialistická republika.

Talbotovo originální přepracování historických událostí postavilo dobrý základ pro svět, jejž zabydlel detektivně-thrillerovými zápletkami a steampunkovými prvky, jako jsou rozličné dopravní prostředky, pomocní robotičtí automatoni nebo respekt budící zbraně. Zatímco v prvním díle inspektor LeBrock rozkrýval machinace vedoucí až k nejvyšším státníkům, v pokračování se k rozplétání politických čachrů přidává honba za uprchlým masovým vrahem, jehož LeBrock už jednou dopadl. Spolu s přízrakem zavražděné milované ženy a pořádnou dávkou násilí dostáváme syrovou detektivku ze staré školy, což je pro knihu požehnáním i prokletím zároveň.

Nejprve k pozitivům: v pompézním světě Grandville zkrátka nelze sympatickému inspektoru LeBrockovi a jeho parťákovi Krysmyšovi nefandit. Sehraná dvojka se bije za tým dobra, avšak nestydí se přitom užít několik vychytralých špinavých triků. Gangsteři jsou náležitě zkažení, ženské postavy osudově krásné a zrada může přijít odkudkoli. Na druhou stranu je stavba příběhu pouhá variace již nespočetněkrát použitého. Předvídatelný vývoj událostí se pohybuje na pevně vymezené cestě expozice – posun ve vyšetřování – první šokující zvrat – druhý, ještě více šokující zvrat – bombastické finále. Druhý díl v tomto ohledu takřka doslovně kopíruje předchozí. Stereotypnost ještě umocňuje výchozí bod knihy: inspektor LeBrock se zhroutil po smrti ženy, kterou znal a miloval pár dnů a jejíž vraždě nedokázal zabránit. Oddal se alkoholu, nikoho nechce vidět, nakonec ho však jeho asistent vyburcuje, pročež se se smrtí někdejší lásky smíří tak, jak to jen v dané situaci jde. Talbot se bohužel od vážného patosu této linie příliš neodchyluje, ačkoliv by trocha odlehčení ději jen prospěla. I nadále sice používá popkulturní odkazy, ale těch oproti prvnímu dílu znatelně ubylo.

Pokud mluvíme o detektivním komiksu, v němž vystupují zvířata chovající se jako lidé a hlavní postavou je detektiv-samorost, nelze se vyhnout srovnání s Blacksadem. Scénář Grandville je oproti němu daleko méně promyšlený a tam, kde už přestávají stačit předvídatelné zvraty, přichází na řadu steampunkové dokreslování atmosféry, které je sice roztomilé, ale jinak nemá hlubší smysl. Stejně tak po kresebné stránce je Blacksad – hlavně co se mimiky i stavby těla postav týče – o třídu výš. Mnohým čtenářům také nemusí jít pod nos výrazné digitální efekty, v nichž se Talbot vyžívá a jimiž si vypomáhá především v akčních scénách.

Přes veškerá příliš vážně se tvářící klišé je však druhý díl Grandville poměrně vyvedená komiksová detektivka, mezi jejíž nejzřetelnější klady patří sympatická přímočarost a chytrá mozaika alternativní historie. Druhý díl si u nakladatelství Comics Centrum v rámci edice „Na přání“ předobjednal dostatečný počet čtenářů, takže lze jen doufat, že časová prodleva vedoucí k vydání dalšího dílu již nebude tak drastická.

 

© Pavel Bušta

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasoval 1 čtenář.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

hodnocení knihy

60%autor článku   10%čtenáři

zhlédnuto 1581x

katalogy

štítky k článku

Inzerce
Inzerce