Při posilování své pozice na trhu s fantastikou se brněnské nakladatelství Host pustilo i na území knih pro děti všech věkových skupin – uveďme například sérii Pax nebo epickou fantasy pro čtenáře kolem deseti let Koruna tří. Zatím dvoudílná série amerického spisovatele Williama Rittera, započatá knihou Jackaby (česky 2015), stojí na pomezí těchto „dětských“ děl a tzv. young adult literatury. Některými notně krvavými scénami snad dokonce onu hranici už i překračuje, ale pro zacílení na mladší čtenáře stále ještě mluví nekomplikovaný děj, deroucí se vpřed bez významnějších odboček, menší pozornost věnovaná vztahům i boji nezapadajících jedinců se systémem. A především autorova hravost, která je hlavní devízou i románu Případ ukradeného zubu.

Abigail Rooková minule prokázala, že je dostatečně schopnou osobou, aby zastávala funkci asistentky podivínského detektiva R. F. Jackabyho, který vidí svět jasnozřivě – tzn. nenechává se omezovat ve vnímání reality běžným názorem studovaných gentlemanů konce devatenáctého století a uvědomuje si, že vedle lidí stále žije bezpočet bytostí, tvorů i netvorů; od roztomilých extravagantních mazlíčků po vraždící bestie. Setkáním s jedním takovým tvorem začíná i Případ ukradeného zubu – kočka jedné vážené občanky New Fiddlehamu se náhle proměnila v makrelu, protože… protože to ve skutečnosti nebyla kočka, ale chameleomorf, beroucí na sebe podobu své kořisti (takže je jasné, že nejen lidé, ale i fiddlehamské kočky mají zajímavý život). V podstatě veselá příhoda se však rychle komplikuje, když je majitelka makrelokočky nalezena mrtvá a jeden z farmářů z nedalekého venkova odkryje kostru něčeho, o čem se domnívá, že je to dinosaurus…

Ritter tedy tentokrát bere své čtenáře mimo městské ulice a nutno říct, že jeho venkov není tak fascinující prostředí. Důvod je jednoduchý – Jackaby, Abigail a hrstka dalších postav se pohybují vlastně na jedné jediné farmě a jejím blízkém okolí, takže autor nemá takové možnosti vytahovat z klobouku své imaginace jednoho podivuhodného tvora za druhým. Tento handicap však dokáže poměrně zdařile vyvážit handrkováním jednotlivých aktérů příběhu. K výkopovým pracím nad „dinosauří“ kostrou – z níž je odcizen onen titulní zub – se totiž dostávají i dva sebestřední a navzájem se nenávidící archeologové a dravá a odvážná novinářka. A starou rodinnou vášeň pro vykopávání miliony let starých kostí opráší i Abigail, která tak tentokrát není v užaslém vleku za Jackabym, ale ocitá se ve svém přirozeném živlu. Což jí jen a jen svědčí a ze sympatické, ale nijak výrazné vypravěčky se konečně stává plnohodnotným charakterem.

Dokonce místy zastíní i Jackabyho – což ale souvisí s oním zmíněným menším výskytem oživlého folklóru a bájesloví. Tento román je prostě mnohem více ukotven v běžné realitě a běžných posedlostech (jako je naprosto „běžné“ paranoidní soupeření mezi vědci nebo nasazování života ve snaze získat pro své noviny ten nejlepší možný článek) – a zde je prostě Abigail na domácí půdě.

Druhý způsob, jímž Ritter vyrovnává menší počet podivuhodných potvůrek, jejichž eskapády byly hlavním tahákem jedničky, je pak výbušné finále. V něm se ukáže, že v půdě za farmou skutečně není dinosaurus a že i z malého nedomyšleného skutku jednoho nadšence do výjimečných zvířat může vzniknout pořádně smrtící situace. Ritter má vlastně na mytické tvory a jejich „nebezpečnost“, hlavně však na pravidla zacházení s nimi, mnohem realističtější pohled, než jaký nedávno předvedla J. K. Rowlingová ve svém scenáristickém debutu – a to přesto, že cílí na mnohem mladší publikum.

Každopádně finále tentokrát funguje mnohem lépe než v předchozím románu. Jediným minusem na něm je nešvar, který se objevuje i u jiných populárních sérií dneška – například u knih Bena Aaronovitche –, a sice, že finální vysvětlení zápletky spočívá v odhalení mysteriózního superpadoucha, který se ale jinak v knize samotné nijak neobjevuje a je spíše „předpřipraven“ pro chystané pokračování. Na to ostatně Ritter láká dvojnásobně, když rozvíjí vedlejší případ vraždy Jenny – ducha, s nímž Jackaby a Abigail sdílejí domov…

Případ ukradeného zubu jistě není žádné kanonické dílo, ale mile rozverný, ve správných chvílích ještě mileji krvavý moderní příběh o podivných zločinech, kterým se skvěle ukrátí čas a k jehož hrdinům se jistě čtenáři rádi vrátí s každou novou knihou, ale k těm již přečteným se budou vracet jen těžko.