Black Spring v údolí řeky Hudson je malebné městečko, kde turisty vítá rázovitý místní lid a skvělá atrakce: blackspringská čarodějnice, která se humorně objevuje na nejrůznějších místech. Jenže pokud se tu někdo rozhodne usadit (což je pro tuhý odpor domorodců překvapivě složité, nakonec však ne nemožné), zjistí, že ona atrakce je až nepříjemně reálná. V Black Springu totiž skutečně působí tři sta let stará čarodějnice – respektive její přízrak, svázaný řetězy a se zašitými ústy a očima. Obecní rada dlouhodobě její působení (za pomoci armády usazené v nedalekém West Pointu) tají a maskuje za folklorní zvyky. A stejně tak tají, že pokud se kdokoliv z obyvatel na delší dobu vzdálí za hranice obce, postihne jej kletba dohánějící k sebevraždě…

Román HEX nizozemského autora Thomase Olde Heuvelta (nar. 1983) se pyšní pochvalou od samotného Stephena Kinga – a i když je stárnoucí král hororu obecně dobrá duše, jehož blurby lze proto brát vážně tak v desetině případů, tentokrát to dává smysl. King totiž musel v tomto depresivním, atmosférickém románu poznat svá oblíbená témata. Prostředí maloměsta, které je nejprve metaforicky a později doslova odříznuto od světa, aby v něm nadpřirozené síly spustily sebedestruktivní chování obyvatel, je velmi blízké Salem’s Lotu (Prokletí Salemu), Chester’s Millu (Pod kupolí) a nakonec i Derry (To, Nespavost) či Castle Rocku (Nezbytné věci). I Heuvelt umí vystihnout nenápadnou síť vztahů a vazeb, která se s přibývajícími stránkami mění v síť záští a ublíženosti, až nakonec musí nutně dojít k apokalyptickému finále. Protože taková je lidská přirozenost.

Zajímavostí přitom je, že Heuvelt původně zasadil děj svého zatím nejúspěšnějšího románu do Nizozemska, ale u nás vychází jeho poameričtělá verze. Autor ji nejen lokalizoval (což vzhledem k zasazení do oblasti připomínající pochmurné evropské lesy a dříve kolonizované Nizozemci nakonec nebyl až takový problém – jak uvádí v doslovu, když se ohlíží za nizozemskou mentalitou postav a jejich praktickým přístupem k životu pod kletbou), ale také přepsal konec, přičemž novou podobu románu považuje za definitivní. Americké reálie tak nejsou jen úlitbou angloamerickému trhu, jakkoliv jistě přispěly ke komerčnímu úspěchu a zájmu filmařů (práva momentálně vlastní Warner Brothers), jako spíš důkazem univerzálnosti Heuveltova příběhu. Je však pravda, že konkrétně pro Ameriku se po loňském Trumpově vítězství stává HEX obzvláště znepokojivým.

Jakkoliv totiž dokáže Heuvelt vyděsit svého čtenáře působivými obrazy čarodějky, mlčenlivě se zjevující například v ložnicích blackspringských nebo bloumající tlejícími lesy, ta pravá hrůza vyvěrá ze dvou velmi realistických zdrojů. Tím prvním je fanatismus obecní rady, respektive některých jejích členů, kteří ovládají veřejný, a v důsledku i soukromý život svých spoluobčanů. Strach z čarodějčiny kletby vytváří davovou hysterii, kterou se jen občas daří uvolnit bezbolestně. Série zákazů a přikázání počítá s tresty jak vystřiženými z inkvizitorské příručky (název knihy je odvozen od digitální aplikace, pomocí níž je pohyb čarodějky po Black Springu monitorován, a její existenci tak lze snadněji kamuflovat před návštěvníky), a hrdinové knihy, liberální bílí Američané, tak náhle čelí šoku, že navzdory všemu, co říkají noviny, televize a internet, oni prostě nežijí v jednadvacátém století, ale v sedmnáctém, kde je zcela normální umučit potížisty ve sklepení kostela či zbičovat mladistvé, kteří „ohrozili“ obec. To, jak se na jedné straně rozbíhá čarodějčin plán na finální zúčtování a na straně druhé mu sekunduje čím dál represivnější a vyšinutější chování „zodpovědných“ orgánů, je skutečně děsivé.

Druhým zdrojem hrůzy je pak rozklad tradiční rodiny. V centru románu stojí čtveřice Grantových – rodiče se již zdánlivě vyrovnali se skutečností, že nemohou Black Spring nikdy opustit (a že tak de facto odsoudili své potomky k doživotnímu vězení), a jejich dva synové dokáží s čarodějkou koexistovat jako všichni místní. Avšak jen zdánlivě. Starší syn se pokouší čarodějku dokumentovat pro YouTube a další kanály, protože v jeho věku je prostě šílené, že by se měl navždy vzdát možnosti navázat normální vztahy s někým mimo Black Spring (stejně jako se mu zdá šílená představa, že by na něj někdo opravdu aplikoval středověké – ve skutečnosti již novověké – fyzické tresty), ten mladší pak naprosto přirozeně začíná čarodějce obětovat drobnosti jako jakémusi božstvu. Objevuje se tak zde další kingovský motiv – podobně jako roste napětí v obci, roste tlak i uvnitř rodiny. Nejprve se vše týká drobností, postupně přituhuje (domácí mazlíčci zde nemají sice žádný „řbitov“, ale „zvuky se tu nesou“ stejně, což fanoušci hororu jistě ocení) a nakonec se rodinná láska, teoreticky ten nejpozitivnější cit, strašlivě obrací proti všem zúčastněným.

Působivý román nakonec trochu sráží jen skutečnost, že v závěru je oslabena děsivost hlavní nadpřirozené atrakce, kdy vzhledem ke všemu, co víme o jejím chování v průběhu věků i samotného románu, mírně selhává logika, ukročivší stranou před apokalyptickými výjevy.

I když nejlepším čarodějnickým hororem zůstává dva roky starý film Roberta Eggerse Čarodějnice, HEX se přidává k dalším skvělým knižním hororům poslední doby (Ať vejde ten pravý, Okultace, Hlava plná přízraků, Bába Motyka aj.), které i v českých překladech potvrzují kvalitativní vzestup žánru, považovaného dlouho v rámci fantastiky za toho třetího vzadu…