Guez, Olivier

Guez, Olivier

rozhovor beletrie zahraniční

Olivier Guez o tom, co ho vedlo k napsání románu, jehož hlavní postavou je Josef Mengele a jeho osudy v době, kdy se skrýval v Jižní Americe. Co dělal „řezník z Osvětimi“ po válce, bylo prý dosud pro většinu lidí prakticky neznámé. Mengeleho poválečný příběh je opředen obrovským množstvím nesmyslných legend a polopravd, často je vykreslován jako zločinec s takřka nadlidskými, ďábelskými schopnostmi.

Mengeleho rozhodně nelituji, říká Olivier Guez, laureát ceny Renaudot

Francouzský spisovatel Olivier Guez přijel na jaře do Prahy představit román La dispariton de Joseph Mengele (v překladu Zmizení Josefa Mengeleho nebo též Smrt Josepha Mengeleho), za který letos na podzim obdržel prestižní literární cenu Renaudot. V knize sleduje osudy bestiálního nacistického zločince Josefa Mengeleho po skončení války, kdy se mu podařilo uprchnout do Jižní Ameriky.

iLiteratura: Vaše kniha nese označení „román“. Nerozmýšlel jste se nad tím, zda zpracovat Mengeleho příběh jinou, nebeletristickou formou? Například prostřednictvím klasické biografie nebo jako esej?
Olivier Guez: La dispariton de Joseph Mengele je román založený na faktech. Reálné události jsou zpracovány beletristickou formou. Učebnicovým příkladem tohoto dnes již svébytného literárního žánru je Chladnokrevná vražda Trumana Capoteho. Kdybych se vydal cestou klasických esejí, vyžadovalo by to precizní historickou práci, důkladné bádání v brazilských, paraguayských či izraelských archivech, z nichž mnohé jsou stále ještě nedostupné. Já však nejsem historik.

iLiteratura: Při přípravě knihy jste se ale například i do jihoamerických archivů vydal…
Olivier Guez: Ano, jenže to není totéž. Napsat fundované esejistické dílo v klasickém slova smyslu nebylo mým cílem, neodpovídalo by to ani mému zaměření. Vzhledem k vybranému tématu mi rovněž nepřipadalo zajímavé vyprávět příběh formou reportáže, v níž bych jen popisoval výsledky svého bádání. Jako jediné možné řešení se pak jevilo právě uchopit tyto zcela reálné události pomocí románových postupů. Tento způsob zpracování mi ostatně umožnil dostat se k Mengelemu co nejblíže. Román čtenáři zprostředkuje jiné, hlubší zážitky. Text je díky tomu podle mého názoru naléhavější. Samozřejmě nemůže mít stejnou historickou hloubku, a to i přesto, že jsem se sám danou tematikou zabýval velmi detailně. V rámci bádání jsem se vydal do Jižní Ameriky i do Německa. Celkově jsem studiem poválečného období strávil asi deset let.

iLiteratura: Celých deset let s Mengelem?
Olivier Guez: Nejednalo se jen o přípravu tohoto konkrétního románu. Kromě La dispariton de Joseph Mengele jsem napsal i scénář k filmu o německém vrchním prokurátorovi, lovci nacistů Fritzi Bauerovi, a knihu o židovské komunitě v Německu L’Impossible Retour: Une histoire des juifs en Allemagne depuis 1945 (Nemožnost návratu).

iLiteratura: Zmíněná kniha, pojednávající o Židech v Německu po roce 1945, má však na rozdíl od vašeho posledního románu blíže ke klasické historické studii. Jednalo se z vaší strany o jakýsi záměrný vývoj? Od nerománové formy směrem ke krásné literatuře?
Olivier Guez: Jistě, ta kniha je tradiční literatura faktu, bez románových postupů. Myslím, že je naprosto přirozené, že témata, o nichž píšu, a styl mého psaní se vyvíjejí, a to ruku v ruce s tím, jak se vyvíjím já. Jsem si jistý, že za dalších deset let se budu ubírat zase jiným směrem. Tvorba malíře ve dvaceti, třiceti nebo čtyřiceti letech se samozřejmě také liší. Všichni se nějak vyvíjíme a je to jedině dobře.

iLiteratura: Můžete tedy trochu naznačit, kam povedou vaše příští literární kroky? Hodláte zůstat u nacistických pohlavárů, anebo máte nyní chuť věnovat se něčemu zcela jinému?
Olivier Guez: Jedno je jisté – tentokrát se rozhodně obejdu bez nacistů, Jižní Ameriky či Německa. Neznamená to, že by mě toto téma snad už nějak přestalo bavit, ale nyní mám jednoduše náladu se ponořit do zcela odlišného světa. Zajímají mě přirozeně i jiné věci než jen nacistická problematika.

iLiteratura: Vraťme se ještě k Mengelemu. Nelákalo vás zaměřit se spíše přímo na jeho osudy za druhé světové války, kdy prováděl své všeobecně známé hrůzostrašné pokusy? Proč jste se rozhodl vyprávět jeho osudy až počínaje jeho zmizením do Jižní Ameriky?
Olivier Guez: Předně bych chtěl zdůraznit, že skutečné Mengeleho osudy po válce jsou pro drtivou většinu lidí prakticky neznámé. Jeho poválečný příběh je opředen obrovským množstvím nesmyslných legend a polopravd. Mengele byl velmi často vykreslován jako zločinec s takřka nadlidskými, ďábelskými schopnostmi, stojící v čele celé té „nacistické laboratoře“. Na budování Mengeleho zcela nereálného obrazu se podílelo i vydání řady knih, jež se vůbec nezakládají na faktech. Byly o něm natočeny i některé filmy – namátkou například Maratonec či Hoši z Brazílie – jež Mengeleho systematicky zobrazují právě jako onoho všemocného nacistického ďábla. Samozřejmě, že Mengele v době jeho působení v nacistických táborech je také zajímavé téma. Jeho hrůzostrašné činy z této éry jsou však velmi dobře známy. Literární zpracování jeho děsivých experimentů by mě ostatně ani nelákalo.

iLiteratura: Přesto jste se ani ve svém románu této nejznámější etapě Mengeleho života nevyhnul. I zda nalezneme některé pasáže z Osvětimi, i když jen v rámci popisu jeho vzpomínek či snů…
Olivier Guez: Mengeleho sny jsou kategorie sama o sobě. Chtěl jsem v nich vyjádřit hlavně pocit klaustrofobie. Tyto pasáže jsem psal takříkajíc jedním dechem, bez přestávky. Proudily ze mě tak nějak přirozeně. Jinak v románu nalezeme celkově dvě části pojednávající o Osvětimi, jednu delší a jednu spíše kratší. Delší část tvoří přímé svědectví, citace z knihy Miklóse Nyiszliho, maďarského Žida, jenž byl půl roku v Osvětimi Mengeleho blízkým asistentem, dá se říci „jeho skalpelem“.

iLiteratura: Josef Mengele nikdy nebyl souzen, nepotrestala ho žádná „světská spravedlnost“. Bylo vaším záměrem ukázat, že i přesto v jistém směru za své hrůzné činy zaplatil? A to svým podprůměrným životem „štvance“, který po válce vedl…
Olivier Guez: Tato otázka stála u zrodu celého románu. Mengeleho se nikdy nepodařilo zadržet a postavit před soud. Potrestal ho alespoň sám život? Jak lze vlastně žít s vědomím toho, že jste zodpovědný za smrt asi čtyř set tisíc lidí, že jste při svých hrůzných experimentech mučil nevinné děti? Co vám může život poté vůbec nabídnout? Co s vámi po tom všem bude? Právě tuto jednouchou, ale zároveň obrovskou, všeobjímající otázku, skrývající v sobě až metafyzickou rovinu, jsem si při psaní položil jako první.

iLiteratura: Jednou z oblastí, které v románu věnujete poměrnou značnou pozornost, je i Mengeleho vztah k ženám: jako by se místy zdál stejně zvrácený jako všechny jeho děsivé experimenty v Osvětimi…
Olivier Guez: Otázka Mengeleho milostných vztahů byla pro mě zásadní. Mengele měl velký problém vypořádat se s rozchodem se svou první manželkou, pravděpodobně jedinou ženou, kterou kdy opravdu miloval. V románu jsem chtěl otevřít téma Mengeleho sexuality. Mohl jsem ho bez velké námahy vykreslit jako úplného zvrhlíka, sexuálního maniaka, či naopak jako muže zcela impotentního. Já jsem se ale vydal cestou jemnějšího zobrazení jeho sexuálního života, při němž jsem vycházel z jeho psychologického profilu.

iLiteratura: Jak už bylo řečeno, studiem Mengeleho osoby jste strávil dlouhá léta. Jaké bylo žít po boku takové zrůdy? A je vůbec možné pocítit vůči takovému člověku nějakou formu lítosti? Pochopit trochu jeho činy?
Olivier Guez: Rozhodně ne. V žádném případě Mengeleho nelituji. Naopak. Čím hůře se v průběhu románu Mengelemu vedlo, tím větší jsem z toho měl radost. V jistém slova smyslu mě těšilo popisovat jeho bídnou, patetickou existenci. Ale někteří mí čtenáři si dokázali k Mengelemu najít jistou cestu, soucítit s ním. V tom je literární text zajímavý, každý při jeho četbě pociťuje něco jiného.

iLiteratura: Jedním z pomyslných vrcholů knihy je Mengeleho setkání s jeho synem. Vychází i tato scéna ze skutečnosti?
Olivier Guez: Celý román je založen na skutečných faktech. Tím spíše tato scéna, která je pro vývoj událostí naprosto zásadní. Zde jsem si nemohl jen tak vymýšlet. Jedná se o takřka biblické setkání otce se synem, jež však končí hlubokým rozčarováním, a to pro obě strany. Ani syn, ani otec nedojdou při setkání vytouženého porozumění.

iLiteratura: Na závěr ještě něco k vašemu dalšímu literárnímu směřování, které jste už tak trochu nastínil. Můžete prozradit, jestli již nyní pracujete na nějaké konkrétní nové knize?
Olivier Guez: Samozřejmě už mám něco v hlavě, ale nyní mám mnoho další práce, různé besedy, reportáže a jiné projekty, takže mi na samotné psaní nezbývá mnoho času. Co se mi ale konkrétně rýsuje na mysli, rozhodně neprozradím, o tom má nyní bližší informace nanejvýš můj nakladatel.

 

© Zuzana Šafrová

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 595x

Inzerce