Telenovela z úsvitu socialismu
Přibík, Jaroslav: Zuzanka a její svět

Telenovela z úsvitu socialismu

Záslužné vydání romantického seriálu z let 1947–8 představuje jeden z důležitých příspěvků k poznání dějin a vývoje českého komiksu. Editor zároveň v doslovu podrobně líčí, jak triviální melodramatický komiks vadil sílící komunistické cenzuře.

Když před čtyřmi lety vyšly monumentální dvousvazkové Dějiny československého komiksu 20. století, byl to od čtveřice autorů (Michal Jareš, Martin Foret, Pavel Kořínek, Tomáš Prokůpek) sám o sobě průkopnický a obdivuhodný čin. A nezůstalo jen při něm: jednotliví historici rozvíjejí práci, kterou započali psaním Dějin, a to nejlépe tak, že zapomenuté staré komiksy připravují k novým kritickým vydáním.

Došlo tak i na dílo, které je pro českého komiksového fanouška v mnohém překvapivé, protože dlouhá léta se mělo za to, že komiksy jsou zábavou hlavně pro děti a pak pro kluky; všech věkových kategorií. Komiksů pro dívky a ženy z české tvorby dvacátého století mnoho neznáme (pouze několik seriálů ze 70. let z časopisu Ahoj na sobotu), komiksoví tvůrci se věnovali spíše „klukovským“ žánrům, od takzvaného klubáckého komiksu přes dobrodružné a historické příběhy až ke sci-fi. Romance Zuzanka a její svět se tak vymyká už svým žánrem. Paradoxní přitom je, že nejrozsáhlejší a svého času nejpopulárnější komiks pro ženy a dívky nakreslil výtvarník, který byl považován za pokračovatele Zdeňka Buriana, ilustroval mnoho dobrodružných a napínavých knih a vynikal dynamickými realistickými výjevy. Bohumil Konečný (1918–1990) patří k nejmytičtějším postavám dějin českého komiksu – jeho dílo je (či přesněji dlouho bylo) obtížně dostupné, zároveň získal (doma spíše neblahou) proslulost kvůli podvodníkovi Sadeckému, který v 60. letech ukradl torzo jeho eroticko-dobrodružného komiksu Amazona, mírně jej upravil a s falešnou legendou a velkou slávou jej vydal v Británii pod názvem Octobriana.

Zuzanka a její svět je však velmi vzdálená jak drsné Amazoně, tak dráždivým (byť zcela cudným) ilustracím či reklamním kresbám, které Konečný tvořil před válkou. Jde o jednoduchý černobílý (jen v několika prvních dílech je kromě černé a bílé použita ještě – jak jinak – růžová) komiks, který si nekladl žádné umělecké ambice a měl především zvýšit zájem o časopis Květen, jehož byl scenárista Přibík šéfredaktorem, podobně jako se to předtím podařilo Rychlým šípům v případě Mladého hlasatele. Pozoruhodné přitom je, že v časopise, který vydávala Ústřední rada odborů, od června 1945 ovládaná komunisty, vycházel v letech 1947–8 příběh téměř identický s prvorepublikovými filmovými i literárními limonádami.

Historie seznámení a peripetií lásky krásné kadeřnice Zuzanky a syna komerčního rady Jana je přímočaře kýčovitá a naivní. Kýženou svatbu oddaluje omyly, záměnami a nedorozuměními, prokládá to několika dramatičtějšími historkami a především intrikami Zuzančiny závistivé kolegyně a falešné kamarádky Marie. Jan je vysoký elegán téměř vždy v obleku, Zuzanka křehká blondýnka, Marie černovláska s ostrými rysy. Postavy se obecně dělí na ty velmi pohledné a karikatury, které do děje vnášejí situační komiku, opět dosti jednoduchou a prvoplánovou. Patří k nim jednak Zuzančin nosatý kolega z kadeřnictví, zmatkující a nešikovný Želízko, pak také četné blahobytné paničky, zesměšňované kvůli snobskému chování. Karikovány jsou obličeje dětí i padouchů, kteří Zuzanku v jednom dílu unesou, vlastně skoro všech postav, kromě několika málo hlavních aktérů. Konečný zde zřejmě vycházel z osvědčeného pojetí Fischerova, který také svět Rychlých šípů, až na Rychlonožku vzorných krasavců, zalidňoval groteskně karikovanými figurami (jakkoliv byly některé postavy groteskní a hrozivé zároveň) a oddaloval tak hrozbu patosu a kýče.

Editor svazku Tomáš Prokůpek v informovaném doslovu (plete se jen v případě děje románu Hospoda Jamajka, nejde tam o pašeráky drog, ale o pobřežní piráty) podrobně rekapituluje, jak Přibík v roli šéfredaktora bránil svou romanci, žánr už před komunistickým převratem opovrhovaný a napadaný, zvláště když byla zpracována komiksovým médiem (byť tehdy ještě nepovažovaným a priori za pokleslé). Všímá si pronikání budovatelských prvků do děje (pražská kadeřnice Zuzanka i Jan z lepší rodiny musejí na brigádu na venkov, Jan pak také na krátké vojenské cvičení, dojde i na agitaci pro kandidáty Národní fronty před prvními nesvobodnými volbami), snah vyhovět ideologickým cenzorům. Seriál se pod tlakem doby proměňuje: jestliže v sedmém pokračování ještě můžou vedlejší postavy vtipkovat o Národní frontě a Marshallovu plánu, později už je humor jen dětinsky krotký a děj více tíhne k melodramatu. Přesto Přibík seriál neubránil a musel jej ukončit dříve, než plánoval.

Pro tehdejší čtenářky Května byl seriál Zuzanka a její svět tím, čím jsou (nebo přinejmenším donedávna byly) pro televizní divačky telenovely. Příběhy jsou stále stejné (on a ona se milují a musejí neustále překonávat překážky, které je od sebe vzdalují), opakují se i triky a rekvizity (zrádná kamarádka, ztráta paměti, kriminální prvky, dojemné děti). Nové čtenářky si už seriál asi nenajde, ale pro poznání vývoje českého komiksu jde o publikaci důležitou. A – v mezích možností, protože se nedochovaly originály Konečného kreseb – dobře připravenou.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Jaroslav Přibík, Bohumil Konečný: Zuzanka a její svět. Plus, Praha, 2018, 114 s.

Zařazení článku:

komiks

Jazyk:

Hodnocení knihy:

50%

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Martin Liška,

Jen bych k Bohumilu Konečnému doplnil, že do 19. ledna je možné v plzeňské Galerii Jiřího Trnky navštívit výstavu věnovanou dílu tohoto umělce. I recenzovaný komiks je na výstavě výslovně zmíněn.