Picoult, Jodi: Spark of Light

Picoult, Jodi
Spark of Light

recenze beletrie zahraniční

Plodná americká autorka se ve svém posledním románu pouští do tématu potratů, které je v USA velmi kontroverzní. V mozaice osudů soustředěných kolem centra ženského reprodukčního zdraví nesoudí, nýbrž ukazuje, že nic, ani to zdánlivě nejhorší, není černobílé.

Ozbrojený útok na kliniku, který vyústí v etické dilema
Jodi Picoult
: Spark of Light. Ballantine Books, New York, 2018, 352 s.

V Centru, klinice zaměřené na ženské reprodukční zdraví a zároveň jediném zařízením ve státě Mississippi, které legálně provádí potraty, dojde jednoho slunečného podzimního dne k tragédii. Dovnitř vtrhne očividně zoufalý muž, beze slova zastřelí majitelku centra a vezme klienty, kteří se zrovna nacházejí uvnitř, jako rukojmí. Na první pohled se jedná o poměrně banální zápletku – ozbrojené přepadení té či oné instituce není na poli literatury jistě nic neobvyklého –; ta však vzápětí vyústí v epickou mozaiku vzájemně propletených lidských osudů: každý z přítomných, které spisovatelská matadorka Jodi Picoultová svádí dohromady, se pyšní příběhem stojícím za vypovězení. Picoultová má na kontě 24 románů, z nichž některé, jako Small Great Things či The Story Teller (č. Vypravěčka, Ikar, 2014), se umístily na seznamu bestsellerů New York Times.

Román nemá vyloženě hlavní postavu – v průběhu jediného dne, kdy dojde k ozbrojenému přepadení, hbitě přeskakuje mezi perspektivami a osobní historií jednotlivých zúčastněných i různými časovými rovinami; za dva protagonisty lze však pravděpodobně označit George Godarda, vyšinutého střelce, jenž zaútočí na kliniku, a Hugha McElroye, ostříleného policejního vyjednavače, který je povolán do akce. V průběhu děje potom dochází k celkem obvyklému zjištění, že prohnilý záškodník a neohrožený hrdina, který má napravit pošramocený chod věcí, jsou si v mnohém velmi podobní. Už důvod jejich přítomnosti na místě činu je svým způsobem totožný: Godard si myslí, že jeho nezletilá dcera v zařízení podstoupila zpackaný potrat, zatímco McElroyova stejně stará ratolest Wren si byla na klinice v doprovodu své tety Bex tajně vyzvednout předpis na antikoncepci, aby se případnému potratu vyhnula. Právě starost o dceru oba muže, přestože se nacházejí na opačných stranách barikády, dožene k zoufalým činům.

Klinika, která je dennodenně v obležení militantních aktivistů i fanatiků horlivě brojících proti potratům, se proměňuje v nemilosrdné bitevní pole, kde se zúčastnění snaží vypořádat se střelcem a v myšlenkách zprostředkovaných vypravěčem i s vlastními démony. Je tu těhotná zdravotní sestra z nuzných poměrů, která nevěří, že má právo na šťastný život v hojnosti, postarší univerzitní profesorka v důchodu s diagnostikovanou rakovinou dělohy, zanícená aktivistka s komplikovanou minulostí vydávající se za zákaznici centra, aby získala kompromitující materiál, nebo lékař, který na klinice pracuje navzdory své víře v Boha, protože se domnívá, že každý má právo na svobodnou volbu, a navíc bývá svědkem toho, že mnohá nastávající matka se v zoufalé situaci dopustí zoufalých činů.

Samo o sobě mimořádně ožehavé ústřední téma knihy – jestli a za jakých situací je morální rozhodnout se pro potrat, případně zda se dá několikatýdenní embryo již považovat za člověka, a tudíž je jeho záměrné „odstranění“ vraždou – Picoultová předkládá upravené na mnoho rozličných způsobů, avšak nesoudí ani se nestaví na tu či onu stranu. Věnuje se tomu, co umí nejlépe – popisuje a ukazuje, že nic, dokonce ani to zdánlivě největší zlo, není černobílé a na věc lze vždy nahlížet z různých úhlů. Je tedy otázka, zda je morální soudit naivní náctiletou matku za vraždu, protože si neznalá zákonů vzala potratovou pilulku, pokoutně zakoupenou na internetu, anebo zda si armádní vysloužilec a zapálený křesťan Godard, jenž se vší silou snaží být dobrým občanem a příkladným otcem, ale je příliš poznamenaný válkou, zaslouží naprosté odsouzení. Román zdůrazňuje především hodnotu lidských práv, prostupují ho úvahy nad tím, co to znamená být dobrým rodičem, porovnávají se v něm práva ženy s právy jejího nenarozeného dítěte a jasně zazní, že všichni jsme lidé, bez ohledu na okolnosti, a nikdo by neměl soudit druhého, protože není v jeho kůži.

Román je brilantní i po formální stránce. V retrospektivě důmyslně, avšak zcela srozumitelným způsobem popisuje životy jednotlivých postav, mezi nimiž krouží ve vypravěčském tanci, jehož skladba a plynulost zasluhuje nejvyšší chválu. Zároveň úspěšně buduje sílící napětí: na rozřešení nervy drásajícího momentu v samotném úvodu knihy, kdy se Godard chystá vystřelit na McElroyovu dceru Wren, si počkáme až do závěrečné kapitoly. Autorka navíc disponuje výjimečným bohatým jazykem, jenž respektuje věk i společenské postavení jednotlivých postav, a pásmo vypravěče zdatně alternuje mezi proudem myšlenek – tedy tím, co ostatním zůstává skryté – a přímou řečí.

Jodi Picoultová nepochybně patří mezi nejneohroženější spisovatelky současnosti – ve svých dílech rozkrývá nejtemnější zákoutí lidské identity, nahlíží za masky, které si každý den nasazujeme, se syrovou upřímností mluví o rasismu, zármutku i celoživotních pocitech viny – a v nejnovějším románu se se srdnatostí sobě vlastní chápe tématu, které lze považovat za kontroverzní, komplikované a bolestné, ale v autorčině podání jako vždy přináší nebývalý literární zážitek. Spark of Light je bezpochyby dílo, které má potenciál pobídnout čtenáře k zamyšlení, rozproudit debatu a polemiku, ale především dovést k porozumění.

 

© Martina Šímová

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 7 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

80%autor článku   57%čtenáři

zhlédnuto 780x

katalogy

štítky k článku

Inzerce
Inzerce