Bandžuch, Tomáš: Dlouhý krok do tmy

Bandžuch, Tomáš
Dlouhý krok do tmy

recenze krimi

V rámci oslav sta let od vzniku Československa se nakladatelství Mystery Press, specializující se na krimi a thrillery, rozhodlo vydat historickou detektivku z přelomu října a listopadu 1918. A je to oslava minimálně zajímavá, i když nakonec ne čistě kriminální.

Jak se hraje o Československo
Tomáš Bandžuch
: Dlouhý krok do tmy. Mystery Press, Praha, 2018, 368 s.

Dne 27. října 1918 je nalezeno tělo devatenáctileté Marie Farské. Znásilněné, uškrcené, v křoví pohozené. Lomnická stanice četníků, konkrétně její velitel, má ohledně případu rychle jasno. Jen závodčí Jindřich Kališ si myslí, že se nemusí spokojit s prvním jednoduchým vysvětlením. Ostatně, v okolí se pohybují party dezertérů. Jenže zárodky vyšetřování na vlastní pěst mimo dohled nadřízených ještě zkomplikují události následujícího dne. Vyhlášení Československa znamená, že četnictvo náhle ztrácí autoritu, socialistické živly se chystají začít revoluci a národnostní napětí mezi Čechy a Němci hrozí přerůst v regulérní občanskou válku. Jenže nakonec je to jednoduché: i ve víru velkých dějin má malý člověk nárok na spravedlnost. I kdyby to mělo jednoho prostého závodčího stát vše, co má.

Tomáš Bandžuch je vystudovaný historik s doktorátem z politologie a na jeho tvorbě je to znát. Dělí ji přitom do dvou proudů. Jednak publikuje odborné práce (například o slovenském odboji za první světové války nebo o svobodném městě Gdaňsku) a jednak se prosadil jako další z řady autorů fantastiky, které do žánru uvedlo nakladatelství Straky na vrbě Michaela Bronce – je autorem obsáhlého povídkového románu o špionech meziválečného Československa využívajících magii s názvem Ve službách republiky. V obou liniích tedy Bandžuch reflektuje dobu svého zájmu a detektivka odehrávající se na pozadí vzniku Československa není nic zvláštního.

Že se bez fantastických motivů dokáže obejít, už přitom několikrát dokázal – naposledy třeba v povídce Jitro po zlé noci. Ta se odehrává ve fiktivní malé Spišské republice, vzniklé po první světové válce, kde konečně dojde k eskalaci napětí mezi různými národnostními složkami obyvatelstva. Jednalo se tedy v určitém slova smyslu o přípravu na aktuální román. Ten je pochopitelně mnohem epičtější a silněji ukotvený v reáliích.

Bandžuchovi příběh dobře graduje a nikdy se nestane příliš nereálným (jakkoliv se samotné vyvrcholení trochu utrhne ze řetězu stran akčních scén) – a to přestože ve finále se hraje, alespoň zdánlivě, o osud celého Československa. Zapojení motivu potenciálního odtržení Sudet od nově vzniklé republiky a vměšování německé říšské armády, které se odehrává v jakémsi druhém plánu, ovšem znamená, že Dlouhý krok do tmy v určité chvíli přestává být detektivka a stává se z něj spíše dobrodružný román. Náhle pak již nejde o odhalení zločinu, ale o zhacení plánů padouchů. A tak se místo pátrání po stopách dostávají ke slovu noční přejezdy vlakem s dezertéry, přestřelky nacionalistických fanatiků a přebírání moci národními výbory, okořeněné trochou toho zákulisního politikaření ve Vídni, Berlíně, Liberci i Lomnici nad Popelkou…

Právě onen velký rámec, který Bandžuch svému příběhu vetkl, tedy zapojení národních poslanců a velké špionážní hry, ale knihu trochu sráží. Postavy ve vysokých patrech politiky a jejich činy i chování, jakkoliv podložené prací s prameny, působí oproti zbytku knihy, věnovanému Kališovi a jeho nedobrovolné pomocnici, udřené socialistce a andělíčkářce Anně Malíkové, strojeně a příliš divadelně.

V Kališově linii však nic takového nehrozí. Bandžuch nenabízí žádnou jednoduchou četnickou humoresku. I když je pravda, že některé postavy by se ve slavném seriálu neztratily (například ty sloužící knížeti Rohanovi). A ano, narazíme i na scény, které mají parametry grotesky. V naprosté většině případů si to však zúčastnění uvědomují a je to groteska na hraně tragédie; stačí málo a vše se ošklivě zvrhne. Vyhlášení republiky totiž na jedné straně znamená naději nového začátku, ale na straně druhé může být pro spoustu jedinců popudem k vyřizování účtů nebo jen vypuštění vlastních démonů. Samotný Kališ si velmi dobře uvědomuje, že vláda práva nakonec bude obnovena, ale pokud nebude opatrný, nemusí se toho dožít on ani jeho blízcí.

Právě ve vystižení chvíle, kdy starý řád zaniká, ale nový ještě zdaleka nemá dost sil, aby opanoval situaci, je Dlouhý krok do tmy nejsilnější. Pro českou biedermeierovou dušičku vlastně to, co začíná jako detektivka a končí jako kolportážní román či stylisticky vybroušená verze prvorepublikového morzakoru (od Ve službách republiky, kdy chvílemi působil jako mladší kopie Leonarda Medka a jeho Dobrodruha, udělal autor velký pokrok), občas přeskakuje do existenciálního hororu. Ale opravdu jen občas – většinou se jedná o zábavné čtení plné roztomilých historických detailů, které by klidně mohlo být začátkem nijak převratné, ale rozhodně milé řady příběhů závodčího Kališe. Ostatně potlačením separatistických tendencí v pohraničí divoká léta budování první republiky rozhodně neskončila…

 

© Boris Hokr

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 10 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

50%autor článku   54%čtenáři

zhlédnuto 2022x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce