Kasdepke, Grzegorz: Detektiv Šikula

Kasdepke, Grzegorz
Detektiv Šikula

recenze dětská

Případy detektiva Šikuly přinášejí řešení „největších záhad světa“ – jako třeba kam se poděly Zuzčiny oblíbené ponožky s delfíny, které nosila už včera a předevčírem, anebo jaký chuligán v první mrazivé noci rozbil vázu na balkóně paní Květákové. Malí čtenáři se mohou na rozluštění záhad sami podílet a v závěru knihy si pak ověřit správnou odpověď. Jedinou záhadou tak zůstává, jak detektiv používá svou údajně jedinou zbraň – kaktus.

Výstřednost musí být
Grzegorz Kasdepke
: Detektiv Šikula. Přel. Miroslav Kumr. CPress, Brno, 2017, 73 s.

Oblíbený polský autor Grzegorz Kasdepke (nar. 1972) chce své čtenáře pobavit a poučit. Proto se na detektiva Šikulu obracejí zejména děti, které na mnohé záhady samy nestačí, jako například dětští hrdinové v knihách Enid Blytonové. Stejně jako mnoho jeho slavných kolegů z literární historie je i Šikula tak trochu podivín. Přichází za Sherlockem Holmesem s jeho nezaměnitelným kabátem, dýmkou a houslemi, za Herculem Poirotem s jeho neochvějným puntičkářstvím, francouzštinou v anglické společnosti a charakteristickým knírkem, a i on sám je v mnoha ohledech výstřední. Jako zbraň má kaktus, který (k lítosti čtenářů alespoň této série) nikdy nepoužije.

Zřejmě je to také největší chudák v historii detektivů, což ovšem s sebou přináší i spoustu humoru. Kancelář má tak maličkou, že se do ní sotva vejde, a když k němu zavítá zákazník, jen obtížně se v místnosti společně usadí. Naštěstí jsou Šikulovi klienti převážně malé děti. Detektivní práce je pro Šikulu vším, a tak si práci rád vyhledává sám, občas si nové záhady a případy dokonce sám vymýšlí. V domě má ovšem konkurenta! Detektiv Mrzout však nevyřeší jediný případ, jen způsobuje mnoho komplikací a nikdo ho nemá rád.

Případy pro každého
V knize Detektiv Šikula, na kterou autor již několikrát navázal volným pokračováním, se nachází dohromady patnáct případů, s jejichž rozlousknutím se většinou detektiv Šikula nemusí dlouho zdržovat. Jen závěrečný případ má složitější zápletku a poskytne větší prostor k vyšetřování všem detektivům-šikulům. Můžeme prozradit, že k vyřešení všech záhad jsou zapotřebí nejrůznější znalosti a vědomosti z běžného života čili především selský rozum. Zda takové znalosti má šestileté dítě, jemuž je kniha podle informací na obálce určena, je diskutabilní. Určitě se najdou zvídaví malí detektivové, kteří si s odpovědí dokáží poradit, ostatní pak tyto znalosti, jež se jim v životě neztratí, získají díky řešení v závěru knihy. Nečekejme od příběhů klasický koncept detektivky, která předloží důkazy, uvede souvislosti a nabídne vysvětlení, tolik by se do krátkých, zhruba dvoustránkových příběhů ani nevešlo.

Jakmile detektiv na konci příběhu vykřikne, že už je mu vše jasné, následují otázky pro čtenáře. Různí se, ale krouží kolem společného jádra: na co detektiv přišel a jak? Odpověď najdeme v závěru knihy; jedná se vždy o krátký objasňující odstavec s věcnou informací, u které dětský čtenář zřejmě ocení ještě podrobnější výklad dospělého.

Nomen omen
Aby nevznikly pochyby, kdo je v příběhu „klaďas“ a kdo „záporák“, jména postav vše uvedou na pravou míru. Přece jen dá každý přednost Šikulovi před Mrzoutem. Charakteristický název nese i Šikulova detektivní kancelář Růžové brýle. V reálném světě by možná nepůsobil seriózně, zde však skvěle symbolizuje Šikulovu naivitu i nadsázku, která vystihuje ráz prošetřovaných „zločinů“.

I v obrazovém doprovodu je nomen omen zřetelný princip – usmívajícího se Mrzouta bychom hledali marně a domovníka Metličku vidíme téměř vždy s nějakým úklidovým náčiním. Text je důležitější, ilustrace knize nedominují, jen příjemně, bez narušení kontinuity text oživují. Jemné barvy a stínování působí klidně a neodvádějí čtenářovu pozornost. Ilustrátor Piotr Rychel (nar. 1962) využívá originálních prvků – naddimenzovaných postav, kubistickou strukturu a místy i zajímavý úhel pohledu. Zapojil i mystifikační ilustraci, která zobrazuje nereálné věci, hraje si se čtenářem a snaží se ho trošku zmást. Jedna z takových ilustrací například znázorňuje dva Šikuly a odráží tak samomluvu hlavního hrdiny.

Padnoucí jména a názvy čtenáři humornou formou usnadňují orientaci v textu, zároveň mají i výchovnou funkci, neboť zdůrazňují, že nic není černobílé. Nutno však říci, že v posledním příběhu (který ve všem nad ostatními vyniká) je část značně nevýchovná. V úvodu Šikula objeví na svém bankovním účtu peníze, které mu zřejmě nepatří, ovšem místo aby je vrátil, rozhodne se je utratit. Přestupek vůči správnému chování je vynahrazen rozhodně nejlepším příběhem – zločin spáchaný přímo na Šikulovi je důkladně rozepsán a přináší čtenáři během pátrání stopy, jež přes dramatický spor detektivů vyústí k úspěšnému rozuzlení.

 

© Helena Žáčková

Ohodnoťte knihu

0%

Hlasovalo 18 čtenářů.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

50%autor článku   51%čtenáři

zhlédnuto 582x

katalogy

Koupit knihu

štítky k článku

Inzerce
Inzerce