Breen, Marta

Breen, Marta

rozhovor komiks

Rozhovor s norskou spisovatelkou a novinářkou Martou Breen o pozadí a podobách komiksu Neohrožené ženy, o spolupráci s ilustrátorkou Jenny Jordahl a o dějinách ženské emancipace v různých zemích.

O mužích je knih víc než dost
Norská komiksová scéna je zatím českému čtenáři málo známá. Právě z Norska nicméně pochází nedávno česky vydaný komiks Neohrožené ženy, který přináší přístupně zpracované dějiny hnutí za ženská práva.


iLiteratura: Když v České republice zazní spojení „norský komiks“, většina lidí si vybaví pouze Jasona. Jaká je současná norská komiksová scéna?
Marta Breen: Naše komiksová scéna není nijak velká. Jason má svůj výrazný styl a je spíš takovým osamoceným ostrůvkem. Potom existují oblíbené komerční série založené na humoru jako třeba Pondus. Ale jinak je to od všeho trochu, tvorba jednotlivých autorů se hodně liší. Já píšu non-fiction, což je v Norsku v komiksovém žánru vcelku novinka. Na druhou stranu se situace mění, a to hlavně díky Steffenu Kvernelandovi. Ten na sebe výrazně upozornil komiksovou biografií Edvarda Muncha, která získala několik ocenění v kategorii literatury faktu, a kritiky zaujala i jeho nejnovější kniha o otcově sebevraždě. Komiksů si začínají všímat i lidé, kteří je dřív nečetli. Vychází toho čím dál víc, nejčastěji se autoři zaobírají druhou světovou válkou. Já se věnuji především feministickým tématům.

iLiteratura: Výtvarnou stránku vašich komiksových knih obstarává Jenny Jordahl. Jak vaše spolupráce probíhá?
Marta Breen: Já píšu a Jenny kreslí. S náměty na knihy přicházím já a Jenny naštěstí zatím vždycky nadchly. Nejprve napíšu scénář a ten jí pak předám. U našeho prvního komiksu 60 damer du skulle ha møtt (60 žen, které bychom měli znát) jsem velmi podrobně rozepsala, co přijde do kterého okénka, ale to Jenny moc nebavilo, i ona je hodně kreativní. U Neohrožených žen jsem jí dala větší prostor a potom jsem si s chutí přečetla výsledek. Pracujeme tedy každá zvlášť, kromě konečné fáze, kdy je potřeba všechno doladit.

iLiteratura: Jak vznikala struktura Neohrožených žen?
Marta Breen: Nejprve jsem si určila nejdůležitější témata ženského hnutí. Těmi jsou podle mě boj za právo na vzdělání a ekonomickou nezávislost, boj za volební právo a boj za právo rozhodovat o vlastním těle. Z nich celá kniha vychází. Zaměřuji se na organizované ženské hnutí, a proto bylo přirozené začít prvním shromážděním v historii boje za ženská práva. To se odehrálo v USA, takže s tím do komiksu přibyl boj proti otroctví, do něhož se zapojily i černošské ženy. V boji za volební právo sehrály důležitou roli sufražetky, zatímco ústřední postavou boje za právo moci rozhodovat o vlastním těle byla Margaret Sanger, má velká oblíbenkyně. V oblasti vzdělání jsem jednomyslně zvolila Malálu, abych ukázala, že tato otázka zdaleka není dávná minulost. O feminismu na Středním východě toho bohužel moc nevím, a tak jsem se vyptávala poučenějších, kterou ženu z tohoto regionu by mi doporučili, a oni se shodli na Táhere. Samozřejmě jsem ale mohla zvolit spoustu jiných příběhů. Jsem si vědoma, že je kniha orientovaná převážně na západní svět, což je přirozené, protože tyto příběhy znám nejlépe. Třeba inspirujeme další autory či autorky, aby dějiny žen zpracovali z jiné geografické perspektivy.

iLiteratura: Kdy se v knize objevila problematika LGBT?
Marta Breen: Hned na začátku. Hlavním poselstvím mé knihy je svoboda – práva, která člověk potřebuje mít zaručená, aby se cítil bezpečně a svobodně. Musí mít možnost vydělávat peníze, rozhodovat sám o sobě, o svém životě, a to včetně své sexuality.

iLiteratura: Které z témat je vám nejbližší?
Marta Breen: Nejvíce se zabývám právem rozhodovat o vlastním těle. Ženské hnutí 70. let v Norsku, do něhož se zapojila i moje matka, bojovalo mimo jiné za právo na potrat. Něco podobného řešíme i dnes – hnutí MeToo nastoluje otázky, kdo se smí ženy dotýkat, kdo a jak se vyjadřuje o jejím těle, kdo nebo co určuje, kdy si žena pořídí dítě, pokud si ho vůbec pořídí. Společnost se ve všech dobách snažila ženskou sexualitu kontrolovat, což se různými způsoby děje dodnes. Margaret Sanger, kolem které jsem toto téma v Neohrožených ženách vystavěla, je mimo USA téměř neznámá. Přitom byla kvůli osvětě o prevenci početí uvězněna a iniciovala výzkum antikoncepční pilulky, takže je vlastně matkou sexuální revoluce. Snad ji díky mé knize bude znát více lidí.

iLiteratura: A co muži? Nechybí v Neohrožených ženách feministé?
Marta Breen: O mužích je knih víc než dost. Norové neustále oslavují muže, kteří se vypravili do Grónska, na voru přes oceán nebo na severní pól, přitom spousta jiných lidí dokázala mnohem záslužnější věci. Angažované ženy byly nicméně často závislé na pomoci sympatizujících mužů, kteří jim ve společnosti otevírali vrátka. Tak tomu bylo v mnoha zemích. Například v Británii byl důležitou postavou filozof a spisovatel John Stuart Mill, jeho dílo O svobodě (1859) se v určitém ohledu stalo teoretickým základem ženského hnutí. Já ale chci psát především o ženách, muži si poradí sami.

iLiteratura: Komiks Neohrožené ženy byl prodán do 22 zemí. Překvapily vás některé z nich?
Marta Breen: V řadě z těch zemí je postavení žen zcela jiné než v Norsku. Udělalo mi radost, že se práva prodala do Egypta, kde kniha vyšla v arabštině, a také do Ruska, Polska, Maďarska, Turecka, Brazílie a USA. To jsou státy, kde je moje kniha dnes obzvlášť potřeba, protože tamní vývoj politické scény je nepříznivý nejen vůči ženám, ale také vůči homosexuálům a dalším menšinám.

iLiteratura: Setkaly jste se v některé zemi, kde komiks vyšel či vyjde, s požadavkem knihu cenzurovat nebo upravit?
Marta Breen: V Rusku mělo původně zájem komiks vydat nakladatelství zaměřené na literaturu pro děti a mládež, ale chtělo vynechat kapitolu o homosexuálech, protože jinak by vydání tamní režim mohl zakázat. S tím jsme nesouhlasily, takže to vypadalo, že kniha v Rusku nevyjde. Potom se jí však ujalo jiné nakladatelství, které si stanovilo podmínku, že se bude prodávat zabalená ve fólii a bude na ní uvedeno, že se jedná o titul pro čtenáře starší 18 let. Nebyly jsme si jisté, jak se k tomu postavit, a tak jsme se zeptaly autorek ilustrované knihy Gleden med skjeden (Podivuhodná štěrbinka) o ženském pohlavním orgánu na jejich zkušenost s ruským vydáním v této podobě. Řekly nám, že jejich kniha nejspíš i díky tomu vzbudila značnou pozornost. Nakonec jsme s tím tedy souhlasily.

Jedinou zemí, kde došlo ke změně výtvarné stránky, jsou Spojené státy – tam vadily odhalené bradavky. Pokud bychom je ženám nezakryly, komiks by vyšel jen ve velmi nízkém nákladu. Dlouho jsme o tom přemýšlely, ale stály jsme o vysoký náklad, a tak Jenny přikreslila oblečení jak ženám, tak mužům. Překvapilo mě, že takový požadavek vzešel z USA, a ne třeba z Egypta, a všude, kam přijedu, si z Američanů kvůli tomu utahuju. Víc než bradavky bychom ale každopádně nezakryly.

K několika vydáním vznikla předmluva, někdy od nás, někdy od místních feministek, což mi přišlo přínosné. Velký zájem byl o dvojstránku, na níž pochodují ženy a na ceduli mají letopočet, kdy v dané zemi ženy získaly volební právo. Samozřejmě se nám tam nevešly všechny země světa, a tak když tam chtěla být nějaká země uvedena, musela jiná vypadnout. V českém vydání je tak Československo místo Německa.

iLiteratura: Nedávno vám v Norsku vyšla nová kniha, která se jmenuje Om muser og menn (O múzách a mužích). Mohla byste ji krátce představit?
Marta Breen: Chtěla jsem napsat aktualizovanou verzi eseje Vlastní pokoj od Virginie Woolf. Ta je z roku 1929, a letos tedy slaví 90 let. Zajímá mě, jestli stále platí, že muži mají větší prostor než ženy, myšleno fyzicky i mentálně, a tohle východisko doplňuji o své osobní úvahy. Pro svou práci využívám chatu ve švédských lesích, kde nerušeně píšu, a často mě napadá, že v dřívějších dobách si ženy něco takového – odjet od rodiny a tvořit – nemohly dovolit. A zároveň myslím na všechny ty génie, kteří tuto možnost měli a kolem nichž pořád někdo běhal, obzvlášť ženy, díky nimž se tito muži mohli plně věnovat vědě či umění, zatímco ženy tvořily od plotny a s dítětem u prsu.

iLiteratura: Chystáte se pokračovat i v komiksové tvorbě?
Marta Breen: Ano, s Jenny máme v plánu přinejmenším ještě jeden společný projekt. Ale vzhledem k úspěchu Neohrožených žen jsem celé jaro na cestách, což si užívám a pozvání s radostí přijímám, protože něco takového se stává jednou za život. Na podzim chci ale v psaní pokračovat, takže do dvou let by kniha mohla být venku. Bude inspirovaná feministickou teorií male gaze (mužské zírání, civění), tedy uměleckým zobrazováním ženy jako sexuálního objektu.

iLiteratura: Na knihu už se moc těším a děkuji za rozhovor.

 

© Jitka Jindřišková

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

související články

zhlédnuto 339x

katalogy

Inzerce
Inzerce