Witkowska, Tatiana: Brno – ty krásné návraty

Witkowska, Tatiana
Brno – ty krásné návraty

článek beletrie česká

Polská bohemistka, lektorka českého jazyka a překladatelka Tatiana Witkowska se zajímá o recepci české hudby, zkoumá především českou písničkářskou scénu. V březnu 2019 zavítala do Brna na rezidenční pobyt, který poskytuje České literární centrum. Proto se zamýšlí nad tím, co pro ni právě Brno znamená.

Brno – ty krásné návraty

Brno je místo, které si stále spojuji s nejintenzivnější etapou svého života. Možná je to tím, že jsem v té době a na tom místě prožívala a dělala hodně věcí poprvé. Stipendium, dlouhodobý pobyt v zahraničí, samostatný život, první práce na univerzitě. Byla to pro mě zároveň doba jakéhosi „bohemistického dospívání“; chodila jsem na přednášky profesorů, jejichž jména jsem dosud znala jen ze skript, četla jsem velmi nepovinnou četbu od českých autorů a stále objevovala rozmanitost českého veřejného a soukromého života. Od té doby se do Brna vracím často a velmi ráda a každá procházka po městě s sebou nese ponoření do vzpomínek. Jsou prostě všude.

Než jsem přijela na březnový rezidenční pobyt, pečlivě jsem si připravila velmi podrobný plán: co budu dělat, kam půjdu, s kým se setkám. Jenže poté, co jsem vystoupila z vlaku, mi došlo, že to všechno nejen nestihnu, ale že na seznamu určitě chybí mnoho položek.

Brzo se také ukázalo, že naprosto nesplním závazek o kupování knih, který jsem si původně dala. Před odjezdem jsem si opakovala jako mantru: „Maximálně tři knížky, tři knížky, jen tři. Víc se mi do kufru prostě nevejde.“ Během několika dnů, když jsem pozorovala stále rostoucí štos knih, jsem si pomalu uvědomovala, že to předsevzetí nejen nesplním, ale že nové knihy nebudu počítat na kusy, nýbrž na kilogramy… Ale co se dá dělat, když je tady tolik antikvariátů a knihkupectví? Přitom málokde jinde než v České republice vám prodavač zakoupené knihy zabalí do papíru. Pozdější zážitek, když jednotlivé svazky pomalu doma rozbaluji, mi často evokuje pocity z dětství, kdy jsem rozbalovala dárky pod stromečkem.

Stálým bodem v itineráři mých brněnských návratů je Moravská zemská knihovna a hlavně prostorná oáza ticha a klidu – studovna periodik. Místo trochu magické, kde lze potkat nejen lidi, kteří tam chodí pracovat, ale třeba i ty, kteří prostě hledají bezpečné ústraní, aby si přečetli dnešní noviny. Knihovníci nevrtí hlavou nad objednaným množstvím tlustých svazků, naopak někdy je rovnou dovezou k pracovnímu stolu. Na tomto místě bych jim chtěla za veškerou pomoc poděkovat a zároveň je ujistit, že se opravdu vrátím až za několik měsíců.

Zatímco přes den se lze věnovat výzkumu, večer je nejvhodnější doba na znovuobjevování kouzelné atmosféry města. Tentokrát to bylo okolí vily Tugendhat, u níž by v některých ulicích (nebýt zaparkovaných aut) mohl nejeden noční poutník nabýt dojmu, že se zde čas zastavil. Kamkoliv se ohlédnete, všude staré budovy s nádhernými fasádami. Zvláště v noci se lze snadno nechat pohltit zdejší atmosférou, zastavit se u některého domu a zkusit hádat, kdy byl postaven a kdo v něm před válkou bydlel. Třešničkou na dortu zůstává pohled z rezidenčního bytu na osvícený Špilberk, kterému stále málokdo odolá. Okolí Lužánek jsem poznala docela dobře, když jsem je jednou v noci dlouho obcházela se zatoulanou kočkou v náručí, marně hledajíc jejího majitele. Když jsem tak stála u Schodové a dívala se do jantarových kočičích očí, řekla jsem si: To se mohlo stát jenom mně, a jenom v Brně… Takže jsem si nakonec z rezidenčního pobytu odvezla nejen spoustu knih. Vypadá to, že se lužánecká kočka bude od května vyhřívat na varšavském slunci. Na to magické město prostě nelze zapomenout.

 

Tatiana Witkowska (*1980) je polská bohemistka, absolventka Varšavské univerzity, kde působila jako lektorka českého jazyka. Na Masarykově univerzitě v Brně obhájila disertační práci (2014) Recepce obrazu Karla Kryla a jeho tvorby v českém veřejném diskurzu po roce 1989. V rámci spolupráce s Českým centrem ve Varšavě připravila mj. cyklus přednášek o české hudbě. Věnuje se především výzkumu české písničkářské scény, její pozice v polistopadových reáliích a v současném českém a polském povědomí.

 

Na podobné téma:
Krasimir Prodanov
: Brno
Kees Mercks: Brno
Elżbieta Zimna: Brno. Do třetice
Kepa Uharte: Maďarův zval ku překladu hlas

 

© Tatiana Witkowska
Autorka článku byla v roce 2019 rezidentkou Českého literárního centra. Text vznikl v rámci spolupráce časopisu iLiteratura.cz a ČLC.

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse
Vaše jméno:
E-mail:
Text příspěvku:
Kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce
Kontrolní otázka slouží k ochraně proti vkládání diskusních příspěvků roboty.

Více k článku

zhlédnuto 461x

Inzerce
Inzerce