Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii

Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii

Osm autorek zastoupených v čerstvě vydané antologii Milá Mácho se ohrazuje proti jednání nakladatelství Větrné mlýny.

Dne 30. 7. 2020 pokřtilo nakladatelství Větrné mlýny knihu Milá Mácho. Antologie českých básnířek 1857–2014. Patříte-li mezi ty, kteří tento počin považují za sympatický či záslužný, měli byste vědět, že se část autorek o svém zastoupení v publikaci dozvěděla zprostředkovaně a ex post. Jinými slovy: některé texty byly otištěny bez vědomí a souhlasů básnířek, natož aby jim za ně byl nabídnut honorář.

Nakladatel tímto porušil autorský zákon, a ani po výzvě Asociace spisovatelů od svého nekorektního jednání neupustil. Pozastavil sice distribuci titulu mezi knihkupce, navzdory dohodě s předsedou Asociace však nekontaktoval všechny poškozené autorky. Místo toho publikaci dále rozšiřoval v podobě recenzního výtisku. Proto jsme se rozhodly, že se veřejně ohradíme. Uvedené jednání může vést až k soudnímu řízení a stažení publikace z trhu. Přitěžující okolností je v tomto případě skutečnost, že nakladatel neoprávněně otiskl několik básní už v antologii Briketa: Ostravská poezie a poezie o Ostravě 1894–2013 (2013).

V kontextu aktuální feministické diskuse se kauza Milá Mácho jeví o to paradoxněji – na křtu antologie básnířek vystupovali muži, zatímco část publikovaných žen svou přítomnost v knize ani neměla možnost ovlivnit. Toto pro autorky není pocta, nýbrž podraz.

S českými tvůrkyněmi a tvůrci slovesných děl dlouhodobě není zacházeno tak, jak si zasluhují. Záležitosti jako nízké až nulové honoráře, absence licenčních smluv či nedostatečná redakční péče o rukopis ale teď proti neoprávněnému užití díla působí skoro zanedbatelně. Vzkazujeme proto všem autorům a autorkám, aby se ohrazovali vždy, když jsou jejich práva porušena anebo když není jejich práce dostatečně ohodnocena. Takto můžeme nastavit standardy, jichž se českým publikujícím momentálně zřídkakdy dostává.

Lenka Kuhar Daňhelová
Anna Beata Háblová
Eva Dragulová Košinská
Janele z Liků
Natálie Paterová
Alžběta Stančáková
Petra Strá
Marie Šťastná

Autorky mají podporu Asociace spisovatelů.

Aktualita

Zařazení článku:

beletrie česká

Jazyk:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Eva Hrubá,

MILÁ PANÍ NAKLADATELKO.
Jakým způsobem jste tuto antalogii sestavovala..
Chybí tam zpousta autorek

Eva Hrubá,

Dobrý den.
Pro mne je to čest,pokud jsem zastoupena v antalogii.
Skvělý počin.
Knihu bych si ráda zakoupila.
Prosím o sdělení,zda je zastoupena i básnířka Eva Frantinová.
Obě máme o knihu zájem
Díky E.H.

Robert Kanócz,

Je to, myslím, veliké štěstí, že nesoulady vyšly najevo včas, dokud kniha téměř není v oběhu. Můžou se do ní ještě bez větších problémů otisknout formou pár začerněných básní, její kouzlo to nejspíš jen obohatí. Šlo by dokonce ještě vedle případných černých skvrn -- třeba pomocí dětské tiskárničky -- náhradou otisknout básně jiné. (Doufám, že by v takovém případě byla aspoň jedna od paní Gabrišové.)

Matěj Fikus,

to Zuzana Gabrišová: Ptáte se, co je "ženská poezie"? Zvláštní otázka od ženy, která psala diplomovou práci právě na takové téma ("Motiv muže v ženské poezii posledních padesáti let") a něčím obdobným se zabývá (zabývala?) i ve svém doktorském studiu. Vycházím z informací uvedených na spisovatele.upol.cz

E. U. Garp,

V tomto případě s největší pravděpodobností prostě deskriptivně „poezie psaná ženami“. Zas to tak neprožívejte...

Zuzana Gabrišová,

ano, nakonec mi to nedalo, abych se do těchto přátelských vod nevrátila. potřebovala bych vysvětlit takové spojení, čtu ho teď ze všech stran, od básnířek, od básníků..."ženská poezie". nemůžu přijít na to, jestli je to synonymum k "mužská poezie", nebo antonymum...nebo co vlastně?

Dilyna,

Vážená paní editorko, respekt k práci ostatních lidí znamená vyžádat si souhlas před publikací básně v antologii.

Kuš babo,

Škoda, že antologii nezůstalo původně plánované jméno "Kuš, babo". To by byla dokonalá ironie!

Magda de Bruin,

Ještě bych doplnila: z diskuse pod tímto článkem www.h7o.cz se zdá, že nakladatel knihu do 31. 8. prodával přes své webové stránky.

Kateřina Krištůfková,

To Zuzana Gabrišová: Poskytnout souhlas s uveřejněním svého díla přece není autorova/autorčina povinnost. A kdyby o něj Větrné mlýny požádaly včas, jak měly, tato situace vůbec nemusela nastat. Pranýřovat autorku za to, že neposkytnutím souhlasu ničí práci jiných, a obviňovat ji z nesolidarity mi připadá nehorázné. Práci jiných i svou vlastní zničily Větrné mlýny.

Zuzana Gabrišová,

dobrý den, ráda bych do této diskuze ještě jednou přispěla. přišlo totiž definitivní rozhodnutí od jedné z autorek podepsaných pod prohlášením, že svůj souhlas nedává. nevím, co s antologií bude dál, ráda bych nicméně k situaci ještě naposledy něco poznamenala.
nevím, jak si autorky podepsané pod prohlášením představovaly jeho dopad. každopádně všechno, pro co jsem dlouhodobě pracovala, co mělo literární obec spojit v debatě o poezii, o zapomenutých autorkách a básních, je v troskách. navíc si mnoho lidí navzájem ublížilo, vytáhli staré kauzy a napsali a asi i řekli věci, které nejdou vrátit. kolem knihy, jež měla poukázat na to, jak kvalitní poezii píšou básnířky, vznikla hysterie osobních práv a potřeb ustící ve znechucení všech, ať sympatizují se kteroukoli stranou.
kvůli zraněné hrdosti a snaze mít naprostou kontrolu nad prezentací své básnické osobnosti došlo k neosobnímu a veřejnému zostuzení a ponížení něčí práce. nerozumím žádné z podepsaných autorek ani těm, kdo je v jejich veřejném protestu podporovali a rozdmýchavali averzi vůči nakladatelství. a ačkoli je moje omluva za chyby kohokoli spojeného s vydáním upřímná, není můj a váš přístup k tomu, co to znamená mít práva, co to znamená cítit solidaritu a co to znamená mít respekt k práci ostatních lidí i k nim samým, kompatibilní.

Karel Maněna,

Také přispěji se svou troškou do mlýna: takhle s dálky to vypadá jako docela zvláštní, košatá, mnohobarevná situace. Na jedné straně zcela pochopitelná výhrada vůči nakladatelství ze strany neoslovených autorek. Cítím z toho (můžu se mýlit) různé letité společenské křivdy a další neshody, jako by to byla příslovečná poslední kapka. Obecně není sporu o tom, že postavení ženy (nejen) v naší kultuře - myšleno kultuře v nejširším slova smyslu - stojí leckdy za starou bačkoru. Žijeme v takové prazvláštní maskulinní společnosti, která úplně nevyhovuje ani velké části mužů, natož pak ženám. Pozorováno z mojí mužské genderové perspektivy, takže vidím jen zlomek.
Z jiného pohledu pak vidíme antologii ženských básnířek, dílo ojedinělé, očekávané a dle mého názoru žádoucí. V autorském výběru Zuzany Gabrišové mají šanci zaznít ženské hlasy, často autorky, o nichž laik jako já bohužel nikdy neslyšel, protože učebnice o nich mlčí. Je pak na každém, zda bude na základě čtení pátrat dál, takhle alespoň máme nějaký odrazový můstek. Zdá se mi poněkud paradoxní, že se autorky samy umlčují. Vlastně ne tak úplně - jen místo jazyka poezie zní řeč paragrafů. Dokážu to pochopit, ale je mi to líto.

Bety,

Neinformovat básnířku, že její dílo chce nakladatelství publikovat - toť samozřejmě velká chyba. Větrné Mlýny a jejich spolupracovníci se však omluvili na všechny možné způsoby. Jde tady hlavně o peníze, anebo jen o kinderstube? Myslím, že posledně jmenovaná alternativa je správně, neboť poezie se už dlouho nachází ve stavu, v němž kapitalismus nehraje žádnou roli. (Mimochodem v tom je dnes její síla.) A kde nejsou prachy, může být velkorysost a odpuštění docela běžná vlastnost... Co říkáte, básnířky?

Petr Motýl,

S obdobnou situací jsem se setkal v souvislosti s antologií Briketa (2014), kterou vydalo rovněž nakladatelství Větrné mlýny. Tehdy jsme se jako autoři na protestu nesjednotili, nyní protest zazněl, což mne velmi těší. Odpověď nakladatelů ve věci Milá Mácho přes formální omluvu dle mého vyznívá: co si to, vy autoři, ale dovolujete!

iva,

k tem omluvam - kliknete na trojtecku na koncu prispevku. je to neintuitivni, ale jsou tam.

Větrné mlýny,

Omluva Zuzany Gabrišové není na místě. Nenese žádnou vinu na tom, že jsme jako nakladatelé selhali. Naopak jí patří velký dík za odvedenou práci a  naše omluva, že jsme jí neprofesionálním jednáním pokazili dílo.
Nechceme unavovat detaily a výmluvami, tedy jen opravdu stručně. Knihu Milá Mácho jsme připravovali k vydání, abychom sobě i druhým udělali radost. To se, jak se zdá, nepovedlo. Dlužno říci, že naší vinou. Oslovili jsme řadu autorek v antologii zastoupených a získali jejich souhlas, ve dvou případech také ne, takže v knižním vydání nejsou, ačkoliv byly editorkou vybrány. Některé autorky jsme neoslovili vůbec, některé pozdě. Vysvětlení není pro nás příliš lichotivé. Abychom se vyhnuli vymlouvání jako na základní škole, řekneme jen, že jsme to prostě neudělali.
Knihu jsme taktéž předčasně promovali a z čiré radosti ji rozeslali některým recenzentům. Asi jsme očekávali slávu a chválu, za což nás stihl spravedlivý trest. Kniha není v prodeji a o jejím osudu jednáme s jednotlivými autorkami, snažíme se najít cestu, jak ven z problému, který jsme vyrobili, a který by mohl znamenat i to, že excelentní práce Zuzany Gabrišové a dalších autorek přijde vniveč.
Na sociálních sítích se ke „kauze“ napsalo hodně. Nejsme v situaci, abychom se ohrazovali, vysvětlovali, jen chceme podotknout, že vydání Milé Máchy neumožňovalo, z podstaty a konceptu celé edice, aby vznikl tzv. ekonomický profit nakladatelství, jednoduše: pro peníze jsme to nedělali.
Výše uvedené není nejdůležitější. Cítíme, že nejlepší by nyní bylo veřejně mlčet, ale ze strachu, že by nezaznělo podstatné, musíme říct, že se velmi omlouváme všem autorkám, kterých se naše počínání dotklo. Omluva to není formální, víme, že naše jednání nebylo správné a budeme se nažit věc napravit, nic jiného nám nyní nezbývá.

Minařík a Řehořík, Větrné mlýny

Zuzana Gabrišová,

Je mi líto, ale stejně jako se mi nezobrazuje celý text omluvy, tak nevidím ani celý text Jitky Srbové. Pokud můžu požádat, jak stojí na i konci omluvy, jsem samozřejmě autorkám k dispozici: gabrisovaz@seznam.cz

Jitka N. Srbová,

Dobrý večer, Zuzano, v posledních dnech jsem mnoho přemýšlela o Vaší antologii a o tom, jak se smysluplně vyjádřit mimo chaos sociálních sítí. Zřejmě i já patřím k autorkám, které by mohly být podepsány pod výše uvedeným prohlášením. Píšu "zřejmě", neboť o tom nemám žádnou jistotu — antologii jsem neviděla, její obsah neznám a usuzuji pouze z náhledu obsahu na Issuu, který, co já vím, vůbec nemusí být finální. Pokud tam moje báseň zařazena je, nevím o tom tedy dosud nic. Nakladatelství Větrné mlýny to zřejmě nepřipadá důležité. Víte, mne to zase tak osobně nezneklidňuje, dobře vnímám, že moje přítomnost antologii neustavuje. Co ji ale ustavuje, je přítomnost množství autorek: tím je to antologie, jinak by jí být nemohla. A právě péče o smysl antologie měla vést k aspoň základnímu kontaktu se všemi autorkami — pro získání souhlasu s publikováním a třeba i k odsouhlasení zlomu básně. Vy sama jste básnířka: víte, jak je důležité, aby báseň byla uvedena správně. Víte, neznáme se a já jsem se upřímně snažila porozumět Vám — shlédla jsem tedy dnes Vaše uvedení antologie na MAČ. Viděla jsem Vaši tetelivou radost z výsledku mnohaleté práce. Viděla jsem, jak o tento výsledek pečujete. Rozumím tomu, a dovozuji, že Vy sama pečujete více o samu poezii než o jména: v tom smyslu, že dobrá poezie by měla být přístupná, přítomná. Vracíte do ní jména pozapomenutá, to je, myslím si, hlavní přínos Vaší práce. Z tohoto hlediska, kvůli Vám a kvůli Vaší knize je mi líto, že kolem antologie nyní panuje nepříjemná atmosféra. Někdo se vysmívá postojům autorek, které se ohradily. Někdo apeluje na jejich velkorysost. A všechno mohlo být mnohem jednodušší, kdyby nakladatelství investovalo čas do jednoho drobného (třeba i hromadného) mailu, kde by požádalo o souhlasy a pravděpodobně i o prominutí nároku na honorář (kterého jste se vzdala i Vy sama, jak jsem pochopila — a upřímně myslím, že jste měla aspoň malý honorář dostat; Vaši práci by to nevyvážilo, ale byl by to výraz jistého respektu k Vám). Myslím, že většina autorek chápe situaci knižního trhu a snadno by přistoupila na odměnu formou autorského výtisku, například. Nic z toho se nestalo a neděje — a to je velká škoda. Je to škoda té knihy, především. Kvůli Vám jsem se rozhodla to sem napsat; snad je patrné moje pochopení pro Vás. A nakonec to, co také musí zaznít: Vaši osobní omluvu přijímám. O jednání nakladatelství si ovšem myslím svoje. Zdravím Vás, Jitka N. Srbová.

Zuzana Gabrišová,

Dobrý den, omluvu jsem celou vložila a nerozumím, proč se celá nezobrazuje, bohužel. K nalezení celého textu viz ikona facebooku vpravo nahoře. Nejsem si jistá, co jiného bych mohla dodat, protože nevím, co jiného se dá po pochybení udělat, než se omluvit.

Ivana Myšková,

Dobrý den, Zuzano. Možná by bylo fajn, kdybyste sem vložila omluvu celou, když jste neuvedla facebookový odkaz. Bylo by dobré zdůvodnit, jak k té patálii došlo.

Zuzana Gabrišová,

celý text omluvy viz facebook

Zuzana Gabrišová,

Dobrý den všem, jimž je tato zpráva určena,
píšu jako editorka a chtěla bych se upřímně omluvit všem autorkám, které nebyly dopředu požádány o souhlas se zveřejněním jejich básně. Rozumím tomu, že když se dozvíte o publikaci svého textu dodatečně, nevzbuzuje to ve vás důvěru...a samozřejmě ani radost, s níž byste možná zprávu o vydání antologie jinak přijaly.
Můžu se snažit vysvětlit, jak k situaci došlo, může se o to snažit i nakladatelství Větrné mlýny. I tak nejdůležitější informací pro vás je, že se omlouváme za chybu, a já bych byla opravdu moc ráda, kdybyste tuto omluvu přijaly.

Nevím, jestli někdo z vás měl antologii už v ruce, ale je to opravdu krásná knížka a byla dělaná s představou, že se mezi čtenáře dostane poezie, jíž by si jinak nemuseli všimnout, že se trochu rozčeří stojaté vody zděděného a akceptovaného kánonu a budeme znovu mluvit o tom, co všechno nás v poezii zajímá. Pokud byste antologii prolistovali, jistě najdete i jména, která vás zaujmou a objevíte další svět, o němž jste nevěděli - sama jsem takových našla spoustu a chci se o ně podělit. Proto, ačkoli sama píšu, jsem svoji báseň ani nezařadila, proto, aby měly prostor ostatní.

Co se týče samotné situace kolem vydání - a jde opravdu jen o dodatečné vysvětlení, nikoli výmluvu. Na antologii jsem pracovala šest let, sazba byla hotová přibližně dva roky, třikrát se měnil název, dvakrát obálka. Grafička do poslední chvíle zaznamenávala opravy, do poslední chvíle několik lidí pracovalo na tom, aby kniha byla co nejpřesnější. Vzhledem k chodu každého nakladatelství, které netiskne pouze jedinou knížku, ale věnuje se více aktivitám najednou, se vydání přibližně dva roky stále posouvalo. A ne všichni věřili, že se antologii opravdu podaří vydat, právě kvůli množství básnířek, jež by bylo potřeba kontaktovat. Je potřeba říct, že jsem se nezeptala nakladatelství jasně - máte souhlas ode všech autorek vybraných básní? Převážila moje touha, aby antologie opravdu vyšla, aby se její vydání stále neodsouvalo do nedohledna. Ještě jednou se za toto nesprávné rozhodnutí velmi omlouvám.

Poslední informace - patrně nikdo z vás se nedomnívá, že vydání antologie básní je záležitost zisková a že ji nakladatelství vydalo s představou výdělku. I proto jsem si jistá, že jiné nakladatelství než Větrné mlýny by se myšlenkou antologii vydat vůbec nezatěžovalo. To, že pro mě je její vydání především čest a radost, aniž bych si vůbec představovala, že se moje práce zaplatí, asi nemusím zdůrazňovat.

Pokud by kterákoli z básnířek měla zájem o osobní kontakt, omluvu, dovysvětlení, jsem samozřejmě k dispozici.
Kéž byste mohly odpustit a dále by debata kolem antologie mohla být jen o poezii, nikoli o chybujícím lidském faktoru.