Jak časopisecký seriál převést do knihy
Kopl, Petr: Morgavsa & Morgana

Jak časopisecký seriál převést do knihy

Komiks pro děti může být chytlavý a zábavný a přitom se nemusí podbízet triviálním humorem a infantilní kresbou. Ve své zatím nejrozsáhlejší sérii to přesvědčivě dokazuje Petr Kopl.

Petr Kopl (nar. 1976) patří k nejpilnějším českým komiksovým kreslířům a ilustrátorům posledního desetiletí – od roku 2010 kromě knižních ilustrací a obálek vydal volné komiksové adaptace slavných literárních předloh devatenáctého století (od Alexandra Dumase, Julese Vernea, Brama Stokera a především A. C. Doyla), pokus o původní domácí superhrdinskou sérii Dechberoucí zázrak či stripy z psího života Štěky Broka Špindíry. Opakovaně přitom zdůrazňuje, že je jedním z mála českých kreslířů, který si dokáže vydělat jen prací a nepotřebuje k tomu žádné granty. To je možné především díky spolupráci s časopisy, která předchází knižnímu vydání.

Platí to i o jeho nejrozsáhlejší a zřejmě nejlepší sérii Morgavsa & Morgana, kterou autor zahájil v roce 2013 v časopise Čtyřlístek (a značně tím přispěl k obrození periodika) a v níž pokračuje dodnes. Mezitím začalo nakladatelství Grada sérii kompletovat v knižních svazcích, přičemž letos dospělo ke třetímu, který uzavírá jedno ucelené velké dobrodružství. Po úvodních Dračích chůvách (2019) následovaly týž rok ještě Živelné měňavice a loni završení prvního velkého příběhu dvou pohádkových čarodějek pod názvem Princezna čarodějka. Postupně tak autor shromáždil příběhy, které vycházely ve Čtyřlístku do roku 2016 – epizody vytvořené v průběhu dalších pěti let tedy ještě na vydání čekají.

Ten odstup se může zdát až příliš velký, ale kdo si knihy přečte až do konce včetně edičních dodatků, pochopí, že má své důvody. Kopl totiž většinu stránek (možná úplně všechny) překreslil, přidal nová okna i celé stránky. To aby oslabil epizodický ráz původního seriálu a posílil ústřední dějovou linku. Zároveň také ztlumil původní barvy. Je možné, že při knižním publikování využil větší tvůrčí svobody, než jakou měl ve Čtyřlístku. Nakladatelství dokonce knižní vydání vybavilo symboly, jež mají rozlišit dějově původní, přepracované a úplně nové strany.

Kopl je současně autorem scénáře a při vytváření Morgavsy & Morgany si podobně jako v mnoha předešlých pracích pomohl využitím postav, které již v (pop)kultuře zdomácněly. Tentokrát sáhl do staroanglických pověstí o čaroději Merlinovi a králi Artušovi, odkud si vypůjčil především jednu ze dvou titulních hrdinek. Obávaná čarodějka Morgana je tu zatím malou holčičkou, která se pod vedením mnohem starší Morgavsy (to už je Koplova vlastní postava) čarovat teprve učí, ale naznačuje překvapivé dovednosti a ještě větší možnosti. Starší nebo sečtělejší čtenáři povětšinou vědí, kam Kopl míří, ale je pravděpodobné, že až ke známým legendám příběh nedospěje a Morgana zůstane tou (relativně) nevinnou, zhruba desetiletou holčičkou, která sice své starší a zkušenější společnici povětšinou spíše sekunduje, v rozhodujících momentech děje však přebírá slovo. Děti ostatně artušovské legendy vůbec nemusejí znát, ale i v takovém případě je bude příběh bavit a zajímat.

Kreslíř přiznává svou inspiraci francouzským karikaturním komiksem, mimo jiné Albertem Uderzem, spolutvůrcem Astérixe; Kopl patří k ročníkům, které mohl tento seriál výrazně ovlivnit už v dětství – v sedmdesátých letech vycházel v časopise Sedmička pionýrů. V Morgavse & Morganě se to projevuje kromě jasné barevnosti, výrazných hladkých linek, občas pitvorných postav a tradičního řazení oken také drobnými vtípky v druhém plánu. Nejde přitom jen o kresbu, ale i o scenáristické nápady. Začíná to už první stránkou prologu, jejíž zdánlivě idylické líčení poklidné přírody končí nějakým překvapením, a pokračuje více či méně nápadnými popkulturními citacemi a aluzemi: v jednom okně najdeme hlavní hrdiny seriálového hitu Hra o trůny, šéf (pravda, poněkud ahistoricky zařazené – ale komu to vadí?) skupinky kočujících herců se jmenuje Třasoštěp (tomu, komu by souvislost při pohledu na hubenou postavičku se špičatou bradkou nedocházela, by k dovtípení mělo stačit přeložit jméno zpět do angličtiny) a vrchol postmoderních hrátek přichází v třinácté kapitole Kouzlokřeč, v níž se dá špatně očarovaná Morgana do nekontrolovaného škytání a s každým škytnutím změní podobu do postavičky z českých i zahraničních komiksů nebo animovaných filmů a seriálů od Fifinky přes Robátkova jelena Větrníka a kocoura Garfielda až po ovečku Shaun. Ne všechny odkazy asi publikum Čtyřlístku pochopí, ale právě díky nim má Morgavsa & Morgana potenciál zaujmout i odrostlejší čtenáře.

I ústřední příběh pracuje s podobným syžetem jako Astérixova dobrodružství: jde o dlouhou cestu plnou nepředvídaných dobrodružství a setkání. Je přitom zapotřebí ocenit, jak Kopl zakomponoval různé zdánlivě epizodické motivy a postavy do ústředního příběhu a jak si dokázal připravit pointu finálního střetu. Škoda jen, že kresebná povaha tohoto střetu je možná nejslabší ze všech kapitol: jestliže v předchozích a následujících máme před sebou stránky plné detailně prokreslených oken, tentokrát – snad aby zrychlil tempo – Kopl počet oken na stránku omezuje, navíc se vše odehrává na fádním jednobarevném pozadí a i padoušská čarodějka jako by uměla jen jeden výraz. Obecně se zdá poslední svazek oproti předchozím, které jsou vybaveny třeba schovávačkami vybízejícími k opakovanému, pozornějšímu čtení, chudší, ne snad odbytý, ale nakreslený jakoby ve větším spěchu a s menší péčí o detaily. Cenu Muriel v kategorii komiksů pro děti, kterou Kopl po dvou nominacích letos za Princeznu čarodějku konečně získal, tak lze chápat hlavně jako ocenění série jako celku, za podařené uzavření trilogie, byť v dílčích ohledech z trojice svazků nejslabší.

V posledních deseti až patnácti letech se v Česku docela daří komiksu pro dospělé. Ale po hubenější první dekádě jednadvacátého století se ukazuje, že také domácí tvorba pro děti se vzmáhá, že už to není jen k čím dál mladším věkovým skupinám směřující Čtyřlístek, ale i invenčnější, současnější komiksy. Některé z nich vycházejí právě ve Čtyřlístku a svou úrovní začínají titulní komiks přerůstat. Kdo sleduje i novější, zatím jen časopisecky publikované díly Koplova seriálu, ví, že jejich kvalita se drží či ještě zvyšuje, autor posiluje popkulturní hříčky a dál rozvíjí artušovskou linku. Nakladatelství Grada navíc ohlašuje pokračování nazvané Kočkonautky – a lze úspěšně předvídat, že se u něj děti budou opět dobře bavit a při čtení se nebudou stydět ani jejich rodiče.

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Petr Kopl: Morgavsa & Morgana. Princezna čarodějka. Grada, Praha, 2020, 80 s.

Zařazení článku:

komiks

Jazyk:

Hodnocení knihy:

60%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Kabát,

P.S. Zapomněl jsem se podepsat.

Anonym,

Jednou sestra, podruhé teta, potřetí snacha, počtvrté dcera. Toho je mytologie plná: tvrzení typu „postava Morgavsy v komiksu rozhodně nemůže být Morganina sestra (je zde za tetu), protože je nejméně o dvě generace starší“ svědčí pouze o neznalosti zdrojů.

Antonín Kudláč,

No jo, to jsou ti umělci, co naděláte :-)

Pavel Mandys,

Děkuju za upozornění, pak je tu tedy inspirace jménem, postava Morgavsy v komiksu rozhodně nemůže být Morganina sestra (je zde za tetu), protože je nejméně o dvě generace starší.

Antonín Kudláč,

Že jsem tak smělý: Morgavsa (správněji možná Morgause) není žádný autorův výmysl, nýbrž opravdu figuruje v artušovských mýtech coby Morganina sestra. Omlouvám se za své hnidopišství, ale nadalo mi to.