Norové se nebojí experimentovat, a to ani v literatuře

Norové se nebojí experimentovat, a to ani v literatuře

V Norsku vyšel první instagramový román na světě. A dokazuje to, co je zřejmé již delší dobu - Norové se nebojí experimentovat. Využívání technologií napříč uměleckými formami je jednou z cest, kterou se v posledních letech ubírají často - a nutno říci, že i úspěšně.

Pověstná skandinávská tolerance a rovný přístup platí všude, literaturu nevyjímaje. Řeč nebude výjimečně o ženské ani menšinové literatuře, ale o technologiích. V Norsku totiž vyšel vůbec první instagramový román na světě. Vydalo ho tamní největší nakladatelství Gyldendal a nedlouho po jeho vydání za něj obdrželo mezinárodní cenu za inovace World changing ideas, kterou uděluje společnost Fast Company. O tom, že nejčtenější básně se v této severské zemi také vydávají na instagramu pojednávala již jedna z předchozích glos.

Není asi překvapení, že oceněný román cílí na mladé čtenáře. Kniha Dette blir mellom oss (Zůstane to mezi námi) pojednává o homosexuální lásce dvou teenagerů a Alexander Kielland Krag (28) při jejím psaní čerpal částečně ze svých vlastních zkušeností. Jde o autorovu první knihu a k literární kariéře ho předurčuje rodokmen. Jeho prapradědeček byl Alexander Kielland, jeden z předních představitelů literárního realismu 19. století, a pradědeček spisovatel, básník a novinář Vilhelm Krag.

Nakladatelství Gyldendal vydávalo román čtyřicet pět dnů po sobě v instastories po krátkých kapitolkách, ty doplňovaly fotografie, hudba a krátká videa. Čtenáři museli účet @dbmo_2020 navštěvovat denně, aby jim žádná část neutekla. Čtenost (nebo sledovanost?) byla nad očekávání velká a vydržela po celou dobu zveřejňování textu, který vyšel i v tradiční knižní formě. Zatímco prodejnost obdobného titulu pro teenagery dosahuje v průměru 2500 výtisků, instagramový formát, který dodal příběhu nádech deníku či osobního profilu, četlo denně 5000 uživatelů, 77 % procent z nich „přečetlo“ příběh celý.

Vydání instagramového románu spadá zdánlivě mezi ony více či méně bizarní novinářské střípky ze světa. Je předčasné odhadovat, zda může instagram podpořit vztah mladých lidí k literatuře, rozšířit možnosti tohoto druhu umění jako takového, nebo zda se po pár podobných pokusech tato ulička ukáže jako slepá. Na Skandinávii je ale obdivuhodná odvaha riskovat, zkoušet nové věci, překračovat hranice. Nikdo se v tamním veřejném prostoru nad podobnými nápady nepozastavuje, nezvedá obočí, nepovyšuje, nevznáší otázku, zda ještě jde o literaturu, nebo spíše o marketing. V tom spočívá onen pověstný skandinávský rovný přístup. Román na instagramu? Ok, zkusme to.

Některé experimenty zapadnou, jiné se uchytí, a to i za hranicemi. Připomeňme dnes už kultovní norský seriál Skam z prostřední střední školy, který uchvátil diváky mimo jiné tím, že část konverzace mezi postavami v něm stejně jako v realitě probíhala formou komunikace na sociálních sítích v chytrých telefonech. Podobný úspěch a řadu adaptací včetně české zaznamenal také seriál Boj, jenž pojal dospívání jako jeden velký zápas. Životní výhry a prohry jedenáctiletého školáka v něm trefně komentují sportovní komentátoři.

Perlička nakonec, byť trochu odbočíme. Pandemická situace znepříjemňuje život i v Norsku. Letošní státní svátek 17. května, během kterého si celá země připomínala výročí nezávislosti, se musel obejít bez tradičních průvodů v krojích za doprovodu hudebních kapel. Norové ho však mohli oslavit alespoň virtuálně za pomoci jedné z nejznámějších počítačových her současnosti. V prostředí Minecraftu vytvořila parta kluků, která si říká Skogliv, zmenšené Norsko a hráči se celý den mohli zapojit do některého z mnoha průvodů, v Oslo zamávat figurkám ztělesňujícím královskou rodinu na balkóně zámku nebo projít s vlaječkou bergenským přístavem. Účast v digitálním průvodu potvrdili někteří politici a další veřejné osobnosti, všichni ji ocenili jako důstojnou a inovativní náhradu tradičních oslav.

ILiGlosa

Zařazení článku:

kultura

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

BG,

Dobrý den, román vyšel v renomovaném norském nakladatelství a to jak v instagramové, tak tištěné podobě. Prošel tedy klasickou redakcí jako jiné texty tohoto nakladatelství. Román vydalo velké nakladatelství, u kterého bychom čekali spíše tendence se držet osvědčených cest. Nešlo tedy o malé alternativní nakladatelství, nebo o samovydavatele nebo internatový román - tam to je již určitě součást literárního světa, jak píšete.

Karel Huněk,

Rád bych se zeptal, v čem spočívá ono riziko. V publikování neredigovaného textu? (Byl román konečně redigován?) Potom však stejným způsobem riskují i ostatní autoři publikující své texty včetně internetových románů na pokračování i bez pokračování, tvůrci slam poetry, autoři čtoucí ze svého nehotového díla na literárních večerech atdp. Zdá se mi to jako běžná součást současného širého literárního světa. Zároveň přiznávám, že se nedokážu zamyslet nad vztahem mezi mediálním a literárním žánrem, přestože tuším, že v tom asi ono riziko spočívá - žiju totiž s představou, že textové médium se literárnímu žánru dokáže samovolně přizpůsobit, takže v tomto ohledu ani experimentovat nelze.