Jméno ruského spisovatele Sergeje Sergejeviče Lebeděva (*1981) není českým čtenářům zcela neznámé, již dříve vyšly jeho romány Hranice zapomnění a Děti srpna (v letech 2012 a 2016, přičemž výběr je to poněkud nezvyklý, neboť jde o první a třetí díl trilogie). Hranicí zapomnění se autor prosadil i v zahraničí – kniha byla přeložena do mnoha jazyků včetně makedonštiny či estonštiny – a propojením současnosti s obdobím Velkého teroru zaujal čtenáře i kritiky také v samotném Rusku. Do knihy Lebeděv vložil rovněž mnohé rysy sebe samého, nejnápadnější z nich byla záliba v geologii, kterou sdílí s hlavní postavou Hranice. Propojením současnosti a nedávné minulosti se vyznačuje také jeho zatím poslední román Debutant, který vyšel v překladu Milana Dvořáka v roce 2020, tedy hned v témže roce, kdy román vyšel v Rusku.

V Debutantovi autor zavádí čtenáře do prostředí tajných služeb, v jejichž postupech se navzdory pádu režimu, kterému sloužily, nemění vůbec nic – včetně pátrání po nepohodlných emigrantech a jejich následné likvidaci. Téma zní jistě povědomě každému čtenáři, který alespoň trochu sleduje zahraniční dění, inspirace útokem na Sergeje Skripala je více než zjevná. Zájemcům o dějiny tajných služeb se pak jistě vybaví i starší případy vražd Stěpana Bandery a Georgiho Markova, rovněž spáchané pomocí jedu. Pro českého čtenáře pak kniha může být zajímavá nejen v souvislosti s ruskou agresí na Ukrajině a tím, že „téma nabývá nečekané aktuálnosti v souvislosti s ohrožením pražských politiků ze strany ruského režimu vyvolaným odstraněním sochy maršála Koněva“, jak možná trochu přehnaně tvrdí anotace, ale především mnoha narážkami naznačujícími, že se děj odehrává blíže, než by se dalo zpočátku čekat.

Hlavními účastníky hry na kočku a myš jsou v tomto případě bývalý vedoucí přísně střeženého chemického výzkumu Kalitin, nyní žijící v emigraci, a tajný agent Šeršňov, který poté, co analytici zachytili uprchlíkovu stopu, dostal za úkol Kalitina vypátrat a zabít.

Zápletka pochopitelně slibuje dostatečnou dávku napětí, nicméně ji nezpestřují dramatické přestřelky ani napínavé honičky v automobilech. Lebeděv si místo toho klade otázku, jaké morální hodnoty asi vyznává člověk, jehož prací se stalo zabíjení jiných lidí nebo vývoj co nejefektivnějšího prostředku, jímž to lze provést. Kalitina totiž ze všeho nejvíce trápí skutečnost, že pád komunismu a rozpad Sovětského svazu znamenaly smrtelnou ránu pro jeho výzkum právě v okamžiku, kdy se mu podařilo vyvinout takřka ideální vražedný jed (o který kvůli změněné geopolitické situaci náhle nemá nikdo zájem). Šeršňov si v sobě nese trauma z nevydařeného vojenského zásahu proti povstalcům. Jejich vzpomínky, do nichž se Kalitin noří za vleklých osamělých dní na venkově a Šeršňov během dlouhé cesty za svým cílem, na které ho zdržuje sled nepředvídatelných komplikací, představují nejen sondu do jejich psychologie, ale také do pohnutých ruských dějin 20. století. A přiblíží nám i ty méně známé kapitoly, jakou představují třeba německo-ruské vztahy v meziválečném období.

Specifickým aspektem psychologie obou hlavních postav je skutečnost, že Kalitin i Šeršňov patří v údajně beztřídní společnosti k oněm protežovaným vrstvám, jejichž příslušníci nikdy nepoznali nedostatek jídla či základních hygienických potřeb, nemuseli trávit hodiny ve frontách s přídělovými lístky v ruce. Protože Kalitin prožil v podstatě celý život v prostředí uzavřeného vojenského komplexu, představovalo pro něj setkání s každodenní realitou jeho spoluobčanů šok – a snad i jeden z impulsů ke zběhnutí. Šeršňov jakožto agent působící v terénu sice o běžné realitě představu měl, ale v neúprosném soukolí tajných služeb není pro přílišný soucit místo.

Kalitin a Šeršňov však nejsou v Lebeděvově podání jen dva případy pro psychologa, jsou to zároveň lidé ukotvení v pevně dané struktuře, která se řídí interními předpisy i navenek neviditelnými machinacemi a intrikami. Čtenář se tak dozvídá i mnohé o tom, jak vlastně přísně střežená laboratoř i obávaná tajná služba fungují v praktických otázkách včetně podrobností, jako jsou příplatky za absolvování zkoušky z cizího jazyka a podobně. Místy tak může kniha připomenout romány o švédském tajném agentovi Hamiltonovi z pera Jana Guilloua.

Postupná gradace zápletky, kdy se Šeršňov ke svému přinejmenším zpočátku nic netušícímu cíli stále přibližuje, bohužel ve finální scéně odpovídajícím způsobem nevyvrcholí. Jistě by nebylo vhodné v recenzi cokoliv prozradit nebo i jen naznačit, snad tedy postačí jen zhodnocení, že zatímco Kalitinův osud vyvrcholí značně symbolicky, Šeršňovova mise skončí způsobem, u kterého není zcela lehké rozklíčovat, zda čtenář v předchozím textu přehlédl některou důležitou indicii (a nutno uznat, že román je potřeba číst opravdu pozorně), nebo zda si snad autor nevěděl rady a celý román ukončil náhlým a nečekaným závěrem, jemuž však není snadné uvěřit.

Ono pozorné vnímání textu, které si tato kniha plná indicií žádá, však čtenáře nevyhnutelně upozorní na řadu výrazů, jejichž význam si sice není těžké domyslet, ale přesto působí dojmem rusismů nebo regionálních výrazů použitých bez zjevného důvodu – jde o slova jako „přiboudliny“, „zaumnosti“ nebo „zašplounat“. Na druhou stranu je nutné ocenit, že redakční práce, kterou prováděli studenti bohemistiky, s nimiž nakladatelství Pistorius & Olšanská na tvorbě knih z edice Scholares spolupracuje, byla na českém překladu odvedena skutečně pečlivě a text je prost překlepů, vyšinutí z vazeb a dalších nedostatků.

Debutant je napínavý špionážní román, který rozhodně na otázku „uspěje pronásledovaný, nebo pronásledovatel?“ nerezignuje. Zároveň je to ale román o lidech sloužících totalitnímu režimu a jeho represivním složkám nikoli z nedostatku morálních kvalit, z donucení nebo kvůli prospěchu, ale zkrátka proto, že jinou možnost výběru před ně osud ani nepostavil. Seznámit se s jejich úhlem pohledu je zajímavé bez ohledu na to, nakolik pro nás je, či není snadné takové lidi odsoudit.