Límanův obraz Japonska je idealizovaný, zcela přechází to, co už kdysi popsal A. Svojsík, že historie líčí Japonce jako lid „ukrutný a mstivý – a denní zkušenost předvádí nám v Japanu jednotlivce laskavé a zdvořilé“. Také autorův boj proti globalizaci je sporný: to, že sám mohl část života prožít v Japonsku a coby Čech přednášet o japonské kultuře v Kanadě, by bez globalizace vůbec nebylo možné.
V pozoruhodné edici Thesaurus absconditus, ve které nakladatelství Atlantis publikuje památky naší dřevní literatury, se objevil i překlad cizojazyčného díla. Jde však o převod natolik svérázný, že jej lze považovat takřka za originál. Je to spis Věčný pekelný žalář (La prigione eterna dell’Inferno) italského jezuity Giovanniho Battisty Manniho
(…) Že by pak v pekelném ohnivém jezeru, ano, i v očistci ukazovali se čerti v způsobu hrozných draků, štírů a červů, také z jiných mnohých historií poznati se může. Jeden englický mnich, viděv očistec, takovou o tom zprávu dával...
(…) Píše svatý Cyril biskup, že tři mrtví skrze zásluhy svatého Jeronyma zase se k životu navrátili, kteříž hned po svém vzkříšení podivné věci jak o nebeském ráji, tak o pekle a očistci vůbec ohlašovali, řkouce, že je svatý Jeronym po těch všech místech proto vodil, aby co se tam děje, všechněm vypravovali.
