Stopy za obzor

Jen s největším vypětím se Vítkovi daří z obrazu vystoupit a vskočit do jiného. Je pár dní před prázdninami, do dvora školky praží slunce, nahatý Vítek stojí s ostatními chlapečky a děvčátky na trávníku a čekají, až na ně v brouzdališti přijde řada.

I když Pavel Kolmačka ve své prozaické prvotině líčí jeden, dosud ne příliš dlouhý lidský život, vrství za sebou množství obrazů, v nichž jako stěžejní motiv zaznívá existenciální tíha plná protikladů - černé a bílé, trvalosti a pomíjivosti, pobývání a plynutí.