Tirza

Stárnoucí muž, který v životě zkazil, co se dalo, se v románu nizozemského spisovatele vydává na cestu do Afriky hledat svou ztracenou dceru. Kromě toho, že nalezne spřízněnou duši, se kolem něho odehraje dvojnásobná vražda, v níž hlavní roli hraje motorová pila.

Nad každým dílem Arnona Grunberga (1971) se sluší psát o tom, jak na sebe nizozemský spisovatel strhává pozornost, jak manipuluje s médii, jak si nenechá ujít jedinou příležitost k provokaci.

Nakolik se liší vnímání autora doma a v cizině? V českých médiích po deseti letech asi už nikdo Arnonu Grunbergovi neodpáře „zelený kožich” a „síťové tričko”, i když doma je naopak známý svou péčí o zevnějšek (v New Yorku například chodí každý týden ke své ruské kosmetičce na manikúru a pedikúru) a vybraným oblečením.

Nemyslím si, že by spisovatel mohl stvořit celou knihu kolem jedné postavy, skutečného člověka, jenž by mu posloužil za inspiraci.

Jörgen Hofmeester stojí v kuchyni a krájí tuňáka na večírek. Přidržuje syrovou rybu levou rukou. Zachází s nožem, jak se to naučil v kursu „Vyrábíme suši a sašimi“, kam chodil před pěti lety s manželkou. Zbytečně netlačit, to je to celé.