Předkonec

Básnická tvorba Violy Fischerové má od počátku (její prvotina Zádušní básně za Pavla Buksu vyšla až v roce 1993) charakter osobní konfese, v níž se od subjektivních prožitků míří k nadosobnímu cíli básnické výpovědi.

Básnický jazyk Violy Fischerové, opět střídmý a soustředěný k slovu, překračuje meditativní ladění konkrétní obrazností, syrovou a leckdy až civilní mluvou, která se výrazně uplatňuje při portrétování umírajících a vykreslení jejich pokojů.