Vladimír Sorokin: Opričníkov deň. Přel. Ján Štrasser, Kalligram, Bratislava, 2008
Pro svůj obraz Ruska roku 2028 si Sorokin zvolil zcela nečekanou polohu, která jako by se snažila vyjít vstříc čtenáři unavenému z dnešní roztříštěné reality, čtenáři, kterému se znovu zachtělo slyšet velká heroická vyprávění pomalu zapomenuté minulosti.
Koncertná sieň v Kremli ma odjakživa privádzala do vytrženia. I keď som tu prvý raz pred dvadsiatimi šiestimi rokmi bol s nebohými rodičmi na Labuťom jazere, keď som cez prestávku jedol bliny s červeným kaviárom, keď som ockovým mobilom telefonoval z bufetu kamarátovi Paškovi, keď som cikal v priestrannom záchode, keď som sa díval na tajuplné baletky v snehobielych balerínkach, a veru i teraz, keď sa už mojich slúch dotkli prvé šediny.
