Velmi upřímný a stejně neúprosný pohled do italské populární kultury konce 70. let. Hluboká a neúprosná sonda do zahnívajícíh středostavovských vod odlidštění, racionalizace a ideologizace skutečnosti, do pozerství a do hledání, jak z toho ven: tři chlapci se chtějí odlišit a bojovat proti zoufale přízemnímu, triviálnímu a předvídatelnému světu.
„Prohlašuju se za mytopoetického zajatce,“ říká v závěru románu Hmatatelný čas palermského rodáka Giorgia Vasty (1970) vypravěč Nimbus. Parafrázuje tak větu, s níž se příslušníci Rudých brigád vzdávali policii. Oni se ovšem cítili zajatci politickými. Nimbova parafráze v sobě shrnuje dvě ze tří hlavních témat románu: terorismus sedmdesátých let minulého století v Itálii a posedlost jazykem projevující se snahou obsáhnout svět pomocí slov.
Vlak má zpoždění. Skála na nádraží v Averse koupí kávu z okénka. Motouz vytáhne z cestovní kabely moji polní láhev: voda z ní je tvárná, každý doušek v unavené puse je mládě. Bavlnka si mezitím čte Mickey Mouse, ale hlava mu klesá ke straně a dopředu, vypadá jako rozbitý.
