Prohlédni si tu zemi. I když vidíme obyčejné věci, stejně toho vidíme hodně

Praha je jedním z posledních velkých evropských měst, kde – jak říkal Rainer Maria Rilke – o nás věci vědí. Ještě nás znají. Dívat se na město a dotýkat se věcí znamená v tom lepším případě být pozorován a dotýkán. Je to oboustranný vztah, který mizí s hromadnou výrobou a masovou kulturou. Naštěstí jsou vztahy, týkající se těch složitých prostých věcí, jako je dřevo, bláto a krajina, které vytvářeny staletími nejdou jednoduše zničit.

Některé pasáže Cílkovy nové publikace se trochu nebezpečně blíží jakémusi „intelektuálnímu kýči“ a občas v nich narazíme na apodiktické soudy, u kterých čtenář netuší, jak k nim autor došel. Kniha snad mohla být kratší, některé příspěvky dotaženější (nebo klidně zcela scházet), ale přes to všechno by v ní i tak zůstaly texty inspirativní, potřebné a velmi aktuální.