Světlé dny

Titulní motiv světlých dnů si autorka ústy jedné ze svých ženských postav vypůjčila z kterési dávné jazzové skladby. Světlé dny představují období v lidském životě, která vnímáme si uvědomujeme na pozadí vědomí, že dny mohou kdykoli potemnět. To je ústřední téma románu o rodičích a dětech, o dětství a dospívání.

Aju znám odjakživa. Na dobu před ní, na život, v němž nebyla přítomna, nemám skoro žádné vzpomínky a nedokážu si ani představit, jak by dny bez Aji vypadaly. Aja se mi zalíbila hned. Mluvila hlasitě a důrazně a znala slova jako kočovný cirkus nebo tamburína.

Ani Světlé dny nepostrádají ono neuchopitelné, zasněně nostalgické kouzlo, jímž se vyznačoval už předchozí román Zsuzsy Bánk. Vyvolávají úsměv na rtech a zároveň berou za srdce.