Diskuse - historie

Vložil: ???????? Liam??, 21.09.2020 05:54
Motýl, Petr: O nové sbírce Jakuba Řeháka
Dobrý den, chtěl jsem rychle informovat svou lásku jeden je tam, že prochází nešťastný vztah, myslel jsem, že on-line kouzlo nefunguje, Dokud jsem přišel do kontaktu s Dr. Lomi, který udělal kouzlo pro mě a můj milenec se vrátil ke mně to bylo pak vím, že duchovní kontrola fyzické, Dr. Lomi je nejlepší... kouzlo kolečko, které vám pomohou přivést zpět svého milence, pomůže vám s případným rozvodem problém, že je nejlepší, co můžete kontaktovat ho na e-mail; lomiultimatetemple@gmail.com nebo ho napsat přes linku nebo whatsapp číslo +2349034287285 může pomoci vyřešit jakýkoli problém.
Vložil: Pětiprst, 19.09.2020 18:05
Motýl, Petr: O nové sbírce Jakuba Řeháka
Česká kritikaje zoufalá, ale tohle se jí naprosto vyrovná. Úroveň páté bé.
Vložil: Heřman Chromý , 19.09.2020 11:45
iLiGlosa: Petr Motýl a literární kritika
U předchozího příspěvku má být: živelnou spouští slov.
Vložil: Heřman Chromý , 19.09.2020 11:40
iLiGlosa: Petr Motýl a literární kritika
Děkuji, potřebný příspěvek. Kritika obecně je podle mne důležitou součástí veřejného prostoru. Jako takový nemůže být automaticky nedotknutelný, zvláště jedná-li se o literární kritiku, která by měla respektovat osobní mantinely, přestože jejím předmětem je autorův individualismus. Často si to uvědomuji... na sociálních sítích, jejichž "otevřenost" doslova devastuje veřejný prostor, demontuje smysl hodnotových pojmů a převrací naruby, nebo vyhlazuje jejich význam. Studně uprostřed pouště jsou vyschlé nebo zasypané živelnou spouští, která tu po sobě zanecháváme napospas sobě, opuštěná na dně kráterů vyhloubených nenávistí. A nepomůže ani kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce. Tolik, kolik jich unese naše svoboda představivosti a kolik nám jich ještě zbývá k obraně před rukou bez prstů.
Vložil: M. Voslářová, 19.09.2020 10:30
Motýl, Petr: O nové sbírce Jakuba Řeháka
J. Flaišman: Když autoři dostanou volnou ruku, má to své výhody i svá rizika.
Vložil: J. Flaišman, 19.09.2020 09:16
Motýl, Petr: O nové sbírce Jakuba Řeháka
To už je nějaká interní soutěž iLiteratury o to, kdo napíše dementnější sloupek? Hakl, Zábranský, pak tyhle bláznovy zápisky...
Vložil: , 18.09.2020 22:26
Petterson, Per: Muži v mé situaci
pekelnější !!!
Vložil: , 18.09.2020 22:25
Petterson, Per: Muži v mé situaci
Omluva: píšu z mobilu, takže ta varianta není pěknější, ale pěknější.
Vložil: , 18.09.2020 22:16
Petterson, Per: Muži v mé situaci
Existují odvěké jistoty (které by v románech tím pádem mohly po staletích začít nudit), třebaže propadnout alkoholu je peklo. Naštěstí svět se vyvíjí a lze čtenáři nabídnout ještě pěknější (čili supr prodejnou) variantu -- propadnout alkoholu v Norsku posledních desetiletí. No ale Arvik si naštěstí... může ještě zajít zahojit dušičku do bordelu... což je dost zajímavé, měl jsem logicky zato, že ve Skandinávii už takové negativní (pro blaho společnosti) záležitostí dávno odbourali?
Vložil: Stanli, 18.09.2020 14:23
Motýl, Petr: O nové sbírce Jakuba Řeháka
Ve zkratce (nutno chápat s jistou nadsázkou) zde: https://xkcd.com/1357/
Vložil: Magda de Bruin, 18.09.2020 14:07
Motýl, Petr: O nové sbírce Jakuba Řeháka
Když už tady ten text visí, vyvolává ve mně otázku, co se myslí slovem cenzura / cenzurovat v dnešní ČR (takže ne třeba v Severní Koreji). Zažila jsem normalizaci, kdy měla spousta spisovatelů zákaz publikování. Byli odkázaní v lepším případě na samizdat, eventuelně na vydání v exilových nakladatelstvích... – obojí s omezeným okruhem čtenářů. Přesto se spisovatelé (píše o tom Vaculík, zmiňuje se o tom Ivan Klíma) tehdy začali pravidelně scházet a předčítat si ze svých textů – protože se jim zastesklo po cenzuře? Ne, chyběla jim kvalifikovaná “ozvučná deska” (jak se říká nizozemsky), a tak si ji vytvořili sami – od kolegů a stejně postižených literárních kritiků se očekával kritický komentář (a mnohdy byl nevybíravý – viz Český snář a reakce na román Evy Kantůrkové). Nakladatelství 68Publishers vnímalo jako svou slabinu, že je v exilu tak obtížné najít kvalifikované české redaktory. I Ludvík Vaculík se snažil ve své Edici Petlice o dobrou redakční úroveň (a to někdy znamenalo, že přehlédnutou chybu nebo překlep opravoval ručně ve všech autorizovaných exemplářích). Když určitý text nepovažoval nakladatel (ať už exilový, nebo samizdatový) za dostatečně dobrý, odmítl ho. Nevzpomínám si, že by to tehdy někdo označoval za cenzuru – asi tehdy všichni chápali, že nakladatel má právo vybírat si, co pod svou hlavičkou vydá. Zdá se mi, že se slovo cenzura stává v současné době jakýmsi zaklínadlem k nátlaku na vydání. Přitom dnešní český odmítnutý autor nebo ten, který nesnáší redigování svých textů, se přece může obrátit jinam, případně si založit blog a psát si tam neredigovaně, co chce. Jestliže se termínem cenzura dnes ohání někdo, kdo skutečnou cenzuru v životě nezažil, dá se to přičíst mladické nedovzdělanosti a snaze vypadat zajímavě. Když to dělá pamětník, nevnímám to (s ohledem na mladší, neznalé generace) jako nevinnou nadsázku, ale jako nepatřičné dramatizování a projev neúcty k lidem, jejichž život cenzura opravdu poznamenala (a v některých zemích dosud poznamenává).
Vložil: M. Pokorný, 18.09.2020 13:10
iLiGlosa: Petr Motýl a literární kritika
Ani já se nemohu rozhodnout, tak to vyřeším dvěma souběžnými příspěvky: ¶ „Vojna je vojna,“ pravil Švejk dobrosrdečně k desátníkovi, vraceje mu prázdnou láhev, což ten potvrdil tak podivným zábleskem v očích, jaký se může objevit jen u choromyslného člověka. ¶ „Jestli vede někoho policejní strážník,”... odpověděl Švejk, „je to těžký moment v životě lidským. Ale jestli člověk ani v takovej těžkej moment nezapomíná, co se patří dělat, když je vojna, myslím, že takovej člověk není tak špatnej.”
Vložil: , 18.09.2020 11:55
Motýl, Petr: O nové sbírce Jakuba Řeháka
Recenze by především měla něco sdělovat, ke zveřejnění sloupku, zdá se, stačí, aby pod ním byl podepsaný básník. Hloupost tohohle textu je stejně zarážející jako jeho zbytečnost.
Vložil: E. U. Garp, 18.09.2020 08:36
Motýl, Petr: O nové sbírce Jakuba Řeháka
Tak tohle je hodně zlý.
Vložil: null, 14.09.2020 21:00
Král, Oldřich
Vložil: Antonín ROZKOPAL, 14.09.2020 00:32
Král, Oldřich
NEDOŽITÉ 90. NAROZENINY OLDŘICHA KRÁLE (13. září 2020) 13. září 1930 v Praze se narodil Oldřich Král, sinolog, překladatel a teoretik překladu († 21. června 2018). Některé překlady prof. O. Krále jsem četl. Avšak nejsa sinolog, netroufám si napsat nový článek o něm. (Žádnou jinou novou připomínku... odkazu na jeho dílo jsem nenašel. ) Tak jsem alespoň na Facebooku uveřejnil odkaz na tento nekrolog. Děkuji autorce.
Vložil: Nela Hoffmannova, 13.09.2020 04:55
Werth, Léon
Já četla malého prince už nekolikrat a občas si ho pustím o jako audioknihu a až dnes jsem si všimla jména Leon Werth, zajímavé????
Vložil: Robert Kanócz, 12.09.2020 11:33
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Je to, myslím, veliké štěstí, že nesoulady vyšly najevo včas, dokud kniha téměř není v oběhu. Můžou se do ní ještě bez větších problémů otisknout formou pár začerněných básní, její kouzlo to nejspíš jen obohatí. Šlo by dokonce ještě vedle případných černých skvrn -- třeba pomocí dětské tiskárničky --... náhradou otisknout básně jiné. (Doufám, že by v takovém případě byla aspoň jedna od paní Gabrišové.)
Vložil: Matěj Fikus, 10.09.2020 16:46
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
to Zuzana Gabrišová: Ptáte se, co je "ženská poezie"? Zvláštní otázka od ženy, která psala diplomovou práci právě na takové téma ("Motiv muže v ženské poezii posledních padesáti let") a něčím obdobným se zabývá (zabývala?) i ve svém doktorském studiu. Vycházím z informací uvedených na spisovatele.upol.cz
Vložil: E. U. Garp, 10.09.2020 09:38
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
V tomto případě s největší pravděpodobností prostě deskriptivně „poezie psaná ženami“. Zas to tak neprožívejte...
Vložil: Jan Jelínek, 09.09.2020 23:17
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Když napsal Mark Twain nigger, tak chtěl, aby tam bylo nigger/negr. Že to dnes někomu vadí, je jen jeho "problém", protože Twain psal ve své době o své době a kupř. jeho Huckleberry Finn je krom jiného i svého druhu "historický" román. Pokud má vydavatel potřebu se od termínu nigger/negr distancovat,... pak má k dispozici prostor v doslovu. Tají ledovce, kácí se nevratně deštné pralesy, rozevírají se nůžky mezi chudými a bohatými, a my řešíme pitomosti.
Vložil: Zuzana Gabrišová, 09.09.2020 22:37
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
ano, nakonec mi to nedalo, abych se do těchto přátelských vod nevrátila. potřebovala bych vysvětlit takové spojení, čtu ho teď ze všech stran, od básnířek, od básníků..."ženská poezie". nemůžu přijít na to, jestli je to synonymum k "mužská poezie", nebo antonymum...nebo co vlastně?
Vložil: Dilyna, 09.09.2020 15:45
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Vážená paní editorko, respekt k práci ostatních lidí znamená vyžádat si souhlas před publikací básně v antologii.
Vložil: Richard Hlavacek, 09.09.2020 14:55
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Zakazovat ne. Nejsem prekladatel, jsem v pozici ctenare a proto tu jeho stranu tak zduraznuji, ale hlavne mi slo o detskeho ctenare, ktery neumi rozlisovat významy a kulturni vzorce. Chapu, ze je to velmi problematicke některa slova volit a jina vyměnit. Dost mozna se jedna o neresitelnou vec, protoze... Zapad byl v urcitem "modu" dlouhou dobu a ted to chceme pres noc zmenit. Politicka korektnost vytvari nenavist v tech, co ji maji uz ted; stejne jako to udelal affirmative action v USA. Skutecne zmeny se museji dit zdola a legislativnne pak neni nic treba. Ten pocit neresitelnosti mam od doby, co jsem si precetl Fanonovu knihu Cerna kuze... Tam dojde Evropanovi, jak moc je mysl a vědomí Africana zasazene kolonializmem. Jsem rad, ze nemusim prekladat))
Vložil: Magda de Bruin, 09.09.2020 11:43
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Zdá se mi, že tu opomíjíte jednu důležitou věc: překladatel vychází z existujícího textu a jeho úkolem je adekvátně ho převést do jiného jazyka. Jestli tomu správně rozumím, považujete některá slova za absolutně zakázaná. Znamená to, že když chce spisovatel popsat určité prostředí, ke kterému patří... i určitý jazyk, musí ho s ohledem na případné čtenáře umravnit? A pokud to neudělal spisovatel, má to udělat překladatel? (Nizozemská překladatelka Povětroně použila stejné slovo, které vyvolalo kritickou poznámku v recenzi na překlad z francouzštiny. Recenzent byl ostatně běloch. Ze strany čtenářů - a v NL jsou čtenáři mnoha barev pleti - žádné pobouřené připomínky nezazněly.)
Vložil: Richard Hlavacek, 09.09.2020 11:00
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Muj koment se snažil rozšírit hranice tehle debaty o "překladatelském oříšku". To je celé. A jestli NL překladatelka použila slovo, které nikoho nenaštvalo, tak to bych ještě nebral jako správnou cestu. Tohle poměřování ja časové a formuje naše myšlení tak, že to, co společnost kvituje je a priori správné. Podlě... mě by překladatelé měli číst Frantze Fanona a jeho knihu Černá kůže, bílé masky, tam to je vše popsáno, jak vidí Afričan sebe ve vztahu k Západu. Vydavatelství Tranzit.cz vydalo edici "Postkoloniální myšlení" (i na iLeter. je recenze), tyto knihy by mohly motivovat k obtížným otázkám o post-rasové společnosti, a to (snad) i pro překladatele.
Vložil: Magda de Bruin, 08.09.2020 18:47
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Ano, ale jak to souvisí s tímhle překladatelským dilematem? Netýká se samozřejmě jen překladů "Huckleberryho Finna". Třeba Karel Čapek používá v "Povětroni" slovo "negr / negři" k dokreslení koloniální a rasistické atmosféry v Karibiku. Nizozemská překladatelka se nakonec v překladu rozhodla pro "neger"... (místo opravdu tabuizovaného "nikker"). Prošlo to bez komentářů, ale když stejně (a v obdobném kontextu) vyřešila jedna překladatelka z fr. slovo "negre", musela ho nejdřív prosadit při redakci a pak jí to v jedné recenzi bylo vyčteno jako nekorektní označení. V té diskusi ve Frankfurtu přišla ostatně řeč i na další "infikovaná" slova - ukázalo se, že jsou často podmíněná historickým vývojem té které země. Tak je údajně v němčině slovo "rasa" háklivé kvůli nacistické minulosti (přeložit "human race" prý není snadné) - ale spadá sem i "národ" nebo "lid". A v češtině bychom našli taky celou sbírku - Pavel Šafr na Foru 24 strhává Čornejova "Jana Žižku" primárně kvůli použití slova "revoluce / revoluční".
Vložil: Richard Hlavacek, 08.09.2020 18:09
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Černošské dítě to nebude chápat jako historický fakt, ale bude to vztahovat k sobě. Doporučuju tento mini video (13min) o dětech v USA. Jedná se o tzv. Doll test, který provedl afroamerický psycholog Kenneth B. Clark v 60. letech. Tato verze testu je z r. 2005. vimeo.com
Vložil: Magda de Bruin, 08.09.2020 17:44
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Domníváte se tedy, že děti jiné než bílé pleti, které čtou Twaina v originále, nemají vědět, jak to na Mississippi v jeho době fungovalo, tj. že se černochům říkalo nigger? Případně tu knihu pro jistotu nemají číst vůbec? Připomínám nicméně ještě jednou, že ta debata ve Frankfurtu (i moje glosa) se... týkala překladů, takže ne toho, jak upravovat nebo neupravovat klasiky v originále.
Vložil: Richard Hlavacek, 08.09.2020 14:26
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Debata se ale týká stále dospělých lidí a nepřihlíží se k tomu, jak text Twaina chápe 11letý černoch z NYC. Toto se týká i jiných témat, kde se neustále debatuje u slonové věže a děti cizinců se tímto jiným světem slov setkávají a zcela určitě to v nich něco zanechává. A argument, že se do knihy přidá... úvod z 21.století je pro mě málo.
Vložil: Magda de Bruin, 08.09.2020 13:43
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Tady ale nejde o to, jestli běloch to slovo může / nemůže používat. V diskusi šlo specificky o to, jak s tím zacházet v překladu. Přítomní překladatelé sice byli běloši (jako asi většina překladatelů do němčiny), ale na stejný problém jistě narážejí i překladatelé jiné barvy pleti. Osobně si myslím,... že v literatuře (takže i v literárním překladu) by se neměla slova předem vylučovat, protože se tím zbytečně ochuzuje rejstřík. Jestli takové "infikované" slovo někdo používá sám za sebe, je samozřejmě jiná věc - o to v téhle diskusi ale nešlo. Nevýhoda toho, že překladatelka i v téhle debatě používala termín n-word, byla, že se nedalo dobře určit, kterou ze dvou variant má právě na mysli.
Vložil: Richard Hlavacek, 08.09.2020 12:22
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Je velky omyl teto debaty o korektnosti hovorit o tom, jestli beloch muze/nemuze rikat "nigger". Nerikat toto slovo je normalni, to neni korektnost. Toto by mel pochopit kazdy, bez ohledu jestli cetl J. Baldwina nebo slysel projev MLK nebo MX. Debata o slovu Negro je neco jineho a zajimalo by me,... jestli to aa skutecne resi, nebo to je spis akademicka debata, ktera nereflektuje spolecensky stav. "Negro" nebo "black people" pouzivali vsichni, od Du Boise, pres historiky (John hope franklin) az po aktivisty mlk, mx, farmer, black Panthers atd.
Vložil: Kuš babo, 08.09.2020 09:55
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Škoda, že antologii nezůstalo původně plánované jméno "Kuš, babo". To by byla dokonalá ironie!
Vložil: Blanka Pešoutová, 08.09.2020 05:59
iLiGlosa: Srdce a čas pro literaturu
Vážený pane Soukale, aby čtenářům při cestě ze střední Evropy kamkoli unikl Kafka a Hrabal, museli by být studenti, resp. jejich učitelé literatury úplně slepí (o takových tu asi nemá smysl psát, ti si žádnou koncepci nevytvoří, ať budeme maturitní zkoušku sjednocovat, či rozvolňovat) - vycházeli by... ze střední Evropy čtyřikrát, a tak by je naopak mohli číst v každém ročníku: prváci určitě zvládnou a ocení krátké povídky-"hovory", s Erbenen lze přečíst Hrabalovu Esej o Kytici, v maturitním ročníku už Příliš hlučnou samotu, třeba ve třech variacích. Navíc jsou oba autoři přeloženi po celém světě. Píšete: "K maturitním seznamům pak jen to, že optimálně by měly být vytvářeny na určitém společném školním základě od prvního ročníku v souvislosti s četbou žáků konkrétní třídy."Vykračovat" se z nich dá snadno, pokud o to má žák skutečně zájem." V prvním nejsme v rozporu. A žáci, myslím, mají zájem, má-li opravdový zájem učitel - o literaturu a o ně - a proto může (a podle mě musí) být onen příběh literatury jiný na gymnáziu a jiný na průmyslovce... a dokonce se v áčku a béčku nečtou úplně stejné knihy! Tím společným základem přece musí být to, aby děti a mladí lidé četli, přemýšleli a rozuměli, ne to abychom v celé republice dělali zkoušku stejně. (Povídky malostranské se studenty čteme v kvartě/1. ročníku.) Vše, co píšete v úvodu příspěvku o maturitním testu, vím a nemám důvod to nijak rozporovat. Já o testu snad píšu jen to, že literární otázky bývají špatné: dvacetiletý člověk počítá slabiky, aby získal certifikační zkoušku - Kafka by se prohýbal smíchy. Hodnotu a věrohodnost maturitní zkoušky oslabuje to, že neexistuje sdílená vize vzdělávání a jak dosavadní podoba společné maturity, tak aktuální rychlá novela jsou toho nutným projevem. Na tom se asi shodneme. A mě vlastně ty ministerské kotrmelce už nezajímají, baví mě přemýšlet o podstatě. Děkuji za Váš příspěvek, těší mě, že jste si ho přečetl.
Vložil: Josef Soukal, 05.09.2020 22:13
iLiGlosa: Srdce a čas pro literaturu
Rád bych autorku příspěvku upozornil, že maturitní test obsahuje řadu otázek, nejenom těch, kterými se snažila jeho úroveň shodit (mimochodem - proč vadí otázky na jednu ze stěžejních próz české literatury druhé poloviny 19. století, notabene když nejsou "biflovací"?). Rovněž stojí za to prostudovat... si maturitní data a dát na zkušenosti učitelů - ukazují, že výsledky testu dost přesně ukazují míru studijních předpokladů a studijní morálku jednotlivých žáků; daleko přesněji než výsledky těch částí zkoušky, kde je (či bylo a znovu bude) v rukou škol. Dále bych jako člověk, který maturitní dění sleduje dlouhodobě a podrobně, chtěl uvést, že konkrétní podoba ústní zkoušky vždy závisela na učiteli a ten, kdo chtěl a uměl to, zkoušel smysluplně doposud, a naopak. Podstata problémů se zkouškou je někde úplně jinde K maturitním seznamům pak jen to, že optimálně by měly být vytvářeny na určitém společném školním základě od prvního ročníku v souvislosti s četbou žáků konkrétní třídy. "Vykračovat" se z nich dá snadno, pokud o to má žák skutečně zájem. Každoroční specializace na jednu oblast by znamenala buď to, že kvůli Balkánu by pak žákovi unikl třeba Kafka či Hrabal, nebo to, že školní seznamy by se rozrostly na tisíc položek. Za přemýšlení stojí i fakt, že maturitní zkouška je certifikační, měla by tedy vycházet ze společného základu a standardu; v tomto ohledu ovšem letošní maturitní novela dál oslabuje hodnotu a věrohodnost maturitního vysvědčení.
Vložil: Magda de Bruin, 05.09.2020 12:52
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Ještě bych doplnila: z diskuse pod tímto článkem www.h7o.cz se zdá, že nakladatel knihu do 31. 8. prodával přes své webové stránky.
Vložil: Kateřina Krištůfková, 05.09.2020 07:24
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
To Zuzana Gabrišová: Poskytnout souhlas s uveřejněním svého díla přece není autorova/autorčina povinnost. A kdyby o něj Větrné mlýny požádaly včas, jak měly, tato situace vůbec nemusela nastat. Pranýřovat autorku za to, že neposkytnutím souhlasu ničí práci jiných, a obviňovat ji z nesolidarity mi připadá... nehorázné. Práci jiných i svou vlastní zničily Větrné mlýny.
Vložil: Zuzana Gabrišová, 04.09.2020 21:22
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
dobrý den, ráda bych do této diskuze ještě jednou přispěla. přišlo totiž definitivní rozhodnutí od jedné z autorek podepsaných pod prohlášením, že svůj souhlas nedává. nevím, co s antologií bude dál, ráda bych nicméně k situaci ještě naposledy něco poznamenala. nevím, jak si autorky podepsané pod... prohlášením představovaly jeho dopad. každopádně všechno, pro co jsem dlouhodobě pracovala, co mělo literární obec spojit v debatě o poezii, o zapomenutých autorkách a básních, je v troskách. navíc si mnoho lidí navzájem ublížilo, vytáhli staré kauzy a napsali a asi i řekli věci, které nejdou vrátit. kolem knihy, jež měla poukázat na to, jak kvalitní poezii píšou básnířky, vznikla hysterie osobních práv a potřeb ustící ve znechucení všech, ať sympatizují se kteroukoli stranou. kvůli zraněné hrdosti a snaze mít naprostou kontrolu nad prezentací své básnické osobnosti došlo k neosobnímu a veřejnému zostuzení a ponížení něčí práce. nerozumím žádné z podepsaných autorek ani těm, kdo je v jejich veřejném protestu podporovali a rozdmýchavali averzi vůči nakladatelství. a ačkoli je moje omluva za chyby kohokoli spojeného s vydáním upřímná, není můj a váš přístup k tomu, co to znamená mít práva, co to znamená cítit solidaritu a co to znamená mít respekt k práci ostatních lidí i k nim samým, kompatibilní.
Vložil: Daniela Černá, 04.09.2020 18:51
Rundell, Katherine: Dobrodruh
Je mi 76 let. Myslím si, že jsem dost sečtělá čtenářka s velikou představivostí. A přeci jsem váhala, zda se mi knihu podaří dočíst. Představa Amazonky a deštného pralesa byla pro mne složitá. Nakonec musím říci, že jsem dlouho nečetla tak úžasnou knihu, která i mne velice obohatila. Jen si myslím,... že pro 9leté děti ta kniha je dost složitá, ale starším dětem, věřím, že se bude moc líbit. D. Černá
Vložil: Pavel Zajíc, 04.09.2020 13:32
Zábranský, David: Jak se v Česku běhá
to by se v Brně nestalo...
Vložil: Karel Maněna, 04.09.2020 10:07
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Také přispěji se svou troškou do mlýna: takhle s dálky to vypadá jako docela zvláštní, košatá, mnohobarevná situace. Na jedné straně zcela pochopitelná výhrada vůči nakladatelství ze strany neoslovených autorek. Cítím z toho (můžu se mýlit) různé letité společenské křivdy a další neshody, jako by to... byla příslovečná poslední kapka. Obecně není sporu o tom, že postavení ženy (nejen) v naší kultuře - myšleno kultuře v nejširším slova smyslu - stojí leckdy za starou bačkoru. Žijeme v takové prazvláštní maskulinní společnosti, která úplně nevyhovuje ani velké části mužů, natož pak ženám. Pozorováno z mojí mužské genderové perspektivy, takže vidím jen zlomek. Z jiného pohledu pak vidíme antologii ženských básnířek, dílo ojedinělé, očekávané a dle mého názoru žádoucí. V autorském výběru Zuzany Gabrišové mají šanci zaznít ženské hlasy, často autorky, o nichž laik jako já bohužel nikdy neslyšel, protože učebnice o nich mlčí. Je pak na každém, zda bude na základě čtení pátrat dál, takhle alespoň máme nějaký odrazový můstek. Zdá se mi poněkud paradoxní, že se autorky samy umlčují. Vlastně ne tak úplně - jen místo jazyka poezie zní řeč paragrafů. Dokážu to pochopit, ale je mi to líto.
Vložil: Anna, 04.09.2020 08:38
Děžinský, Milan: Tlusté mouchy mlátí do skla
Moc pěkně napsáno, úplně jsem se vcítila.
Vložil: Bety, 03.09.2020 22:46
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Neinformovat básnířku, že její dílo chce nakladatelství publikovat - toť samozřejmě velká chyba. Větrné Mlýny a jejich spolupracovníci se však omluvili na všechny možné způsoby. Jde tady hlavně o peníze, anebo jen o kinderstube? Myslím, že posledně jmenovaná alternativa je správně, neboť poezie se už... dlouho nachází ve stavu, v němž kapitalismus nehraje žádnou roli. (Mimochodem v tom je dnes její síla.) A kde nejsou prachy, může být velkorysost a odpuštění docela běžná vlastnost... Co říkáte, básnířky?
Vložil: Kateřina Krištůfková, 03.09.2020 08:10
Hole, Stian: Neboj se, Oskare
To Jitka Nešporová: Věřím, že ano. U nás doma se to používalo odjakživa a snad nejsme jediní. Objevuje se to jak v literatuře, tak v médiích (např. www.lidovky.cz).... A v každém případě se to dá lehce vygooglovat.
Vložil: Jitka Nešporová, 02.09.2020 21:38
Hole, Stian: Neboj se, Oskare
Děkuji za poznámku a doplnění citace, vyjádřila jsem se zkratkovitě a vyznělo to jako pranýřování překladatelské chyby, to ale nebyl záměr. Spíš jsem chtěla poukázat na to, že děti se budou ptát, co to znamená, a v případě růžiček si pomůžeme "ruměncem ve tvářích", ta metafora se v češtině používá a... je srozumitelná, ale odhalí význam "zelených prstů" předčítající dospělák, který nemá oporu ve znalosti cizího jazyka?
Vložil: Petr Motýl, 01.09.2020 20:22
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
S obdobnou situací jsem se setkal v souvislosti s antologií Briketa (2014), kterou vydalo rovněž nakladatelství Větrné mlýny. Tehdy jsme se jako autoři na protestu nesjednotili, nyní protest zazněl, což mne velmi těší. Odpověď nakladatelů ve věci Milá Mácho přes formální omluvu dle mého vyznívá: co... si to, vy autoři, ale dovolujete!
Vložil: , 01.09.2020 11:41
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Vážený pane Navrátile, pokud si dáte tu práci zjistíte, že v téměř vkaždém rozhovoru zdůrazňuji, že nakladatelství je služba, nakladatel pak "průtokový ohřívač". Pokud však za mesiášství považujete můj apel na strašlivé podhodnocení literatury v této zemi a únavu a přepracovanost kolegů ano jsem mesiáše... rád jím budu, alespoň Ve vašich očích,, neb v mých je mesianismus prostě hřích. Prosím však, uzavřeme tuto diskusi jako gentlemani, můžeme ji přesunout do privátnější sféry, dan@dauphin.cz třeba a opustme toto forum, ke kterému jsem se již vyjádřil, Vy okomentoval a další tříbení našich názorů by postrádalo noblesu.
Vložil: Evžen Navrátil, 01.09.2020 10:37
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Pane Podhradský, možná jsme si nerozuměli. Stále mám na mysli neférové vydavatele, kteří své jednání prostě nemohou omlouvat špatnými podmínkami. K Vaší reakci si dovoluji poznamenat, že jste použil metodu jistého vydírání, o které jsem psal. Vydáváte se za Mesiáše, který zachraňuje kulturu, ne-li... národ. Ale vydavatelství je služba. Čtenářům jistě, ale především autorům (ilustrátorům atp.). Jako galerie by měla sloužit umělcům. Spravujete média umožňující umělcům předstoupit před publikum. V diskutované praxi to však často vypadá, jako by autoři měli být jen služebníci při cestě za oněmi "vyššími cíli" vydavatelů. Ale, konečně, i vyšších cílů by mělo být dosahováno slušnými prostředky.
Vložil: Daniel Podhradský, 01.09.2020 10:09
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Milá paní Voslářová, já Vám nevím. Vaše interpretace má svou váhu, souhlasím. Jen kdyby si ke stolu sedlo deset nakladatelů, každý by se přiznal, že se mu něco podobného přihodilo, redaktorům též, DTPákům jakbysmet. Jsme lidé omylní. Sám za sebe mohu říci, že se mi pracovní lapsy staly vždy z přepracovanosti,... čiré únavy. A jestli jsou mezi mými kolegy tací, kteří to páchají z hujerství a nedbalosti? Jasně, že jsou, stejně jako v jiných oborech, jsme lidé. Vše dobré!
Vložil: Daniel Podhradský, 01.09.2020 10:02
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Vážený pane Navrátile, Vaše argumentace mne mrzí. Pokud situaci znáte, musíte vědět, že je taková, jakou ji popisuji. Pokud vzbuzuje emoce, je to v pořádku, situace je to emotivní. Argument, že pokud nás práce neuživí zanechme ji, je vulgární. Díky naši práci píšete a mluvíte česky, Vaše děti mají též... tuto dovednost a děti Vašich dětí snad ji budou mít též. To, že řada z nás, nakladatelů, si vedlejší práci již muselo najít jsem psal, Vy jste to pominul. Nedůslednosti mne mrzí a zkratkovité čtení, psaní a myšlení je způsobeno mimo jíné nedúctou k naši práci, kterou nám doporučujete změnit. Mrzí mne to, mrzí.
Vložil: Kateřina Krištůfková, 01.09.2020 08:03
Hole, Stian: Neboj se, Oskare
To Jitka Nešporová: Jako redaktorka knihy bych k tomu chtěla říct, že zelené prsty jsou v textu ponechány záměrně. Celá pasáž totiž zní: „‚Ty máš doopravdy zelené prsty,‘ chválí [pratety] Oskarovu maminku a tatínek mamince říká: ‚Teď máš dokonce na tvářích růžičky.‘ Dospělí mluví hrozně podivně.“ Oskar... bere obě vyjádření doslova, diví se jim a uvažuje nad tím, co znamenají. I v češtině tedy musí znít hrozně podivně.
Vložil: Evžen Navrátil, 31.08.2020 20:23
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Milý pane Podhradský, argumenty, které jste vysypal jsou spíše hrou na city a svým způsobem vydíráním. Že pracují nakladatelé za špatných finančních podmínek je fakt, který ovšem neospravedlňuje porušování autorských práv a nízké honoráře spolupracovníkům. Vím, jak jsou tyto argumenty hojně využívané,... téměř výhradně však až po odevzdané práci. Pokud jsou pro některé vydavatele podmínky opravdu tak drastické, že musejí přijímat práci druhých jako almužnu, není snazší řešení než zanechat nakladatelování a pracovat v jiném oboru. Mnozí z autorů, překladatelů, grafiků jsou nuceni dělat také a právě pro zde diskutované problémy.
Vložil: M. Voslářová, 30.08.2020 23:50
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Pane Podhradský, přes těžké podmínky, o kterých píšete, existují nakladatelství - od malých, nadšeneckých a zcela nekomerčních po větší a "korporátnější", na tom opravdu nezáleží - kterým se takové věci zkrátka nestávají. Já za tím vidím právě ten respekt k literatuře i k práci a času ostatních. Pro... jiná je naopak příliš složité i odpovídat aspoň na každý druhý e-mail, provádět u knih korektury nebo platit za práci bez opakovaných urgencí. Nebo, jako v tomto případě, oslovit autory, které vydávají. Čím to je?
Vložil: iva, 30.08.2020 21:51
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
k tem omluvam - kliknete na trojtecku na koncu prispevku. je to neintuitivni, ale jsou tam.
Vložil: Magda de Bruin, 30.08.2020 21:33
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
paní Gabrišová: zdá se, že se opravdu míjíme. Vaší reakci nerozumím.
Vložil: Zuzana Gabrišová, 30.08.2020 21:05
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
paní de Bruin: Teď už si připadám jako trhovkyně, ale naposledy to zkusím - kdybych nechtěla, u nakladatelství Větrné mlýny svou práci nevydám, nikdo mě k tomu nenutil. Takže zodpovědnost cítím, nejsem žádná oběť. Druhá důležitá věc - kritika podrobností neznalého člověka, dodatečné veřejné rozhořčení... nad tím, co někdo měl udělat, je velmi laciný způsob, jak se k věci vyjádřit. Pokud jsem vám svou omluvou poskytla munici, je to špatně napsaná omluva. Ale nepatřila vám.
Vložil: Větrné mlýny, 30.08.2020 18:24
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Jakákoli omluva Zuzany Gabrišové není na místě. Nenese žádnou vinu na tom, že jsme jako nakladatelé selhali. Naopak jí patří velký dík za odvedenou práci a naše omluva, že jsme jí neprofesionálním jednáním pokazili dílo. Nechceme unavovat detaily a výmluvami, tedy jen opravdu stručně. Knihu Milá Mácho... jsme připravovali k vydání, abychom sobě i druhým udělali radost. To se, jak se zdá, nepovedlo. Dlužno říci, že naší vinou. Oslovili jsme řadu autorek v antologii zastoupených a získali jejich souhlas, ve dvou případech také ne, takže v knižním vydání nejsou, ačkoliv byly editorkou vybrány. Některé autorky jsme neoslovili vůbec, některé pozdě. Vysvětlení není pro nás příliš lichotivé. Abychom se vyhnuli vymlouvání jako na základní škole, řekneme jen, že jsme to prostě neudělali. Knihu jsme taktéž předčasně promovali a z čiré radosti ji rozeslali některým recenzentům. Asi jsme očekávali slávu a chválu, za což nás stihl spravedlivý trest. Kniha není v prodeji a o jejím osudu jednáme s jednotlivými autorkami, snažíme se najít cestu, jak ven z problému, který jsme vyrobili, a který by mohl znamenat i to, že excelentní práce Zuzany Gabrišové a dalších autorek přijde vniveč. Na sociálních sítích se ke „kauze“ napsalo hodně. Nejsme v situaci, abychom se ohrazovali, vysvětlovali, jen chceme podotknout, že vydání Milé Máchy neumožňovalo, z podstaty a konceptu celé edice, aby vznikl tzv. ekonomický profit nakladatelství, jednoduše: pro peníze jsme to nedělali. Výše uvedené není nejdůležitější. Cítíme, že nejlepší by nyní bylo veřejně mlčet, ale ze strachu, že by nezaznělo podstatné, musíme říct, že se velmi omlouváme všem autorkám, kterých se naše počínání dotklo. Omluva to není formální, víme, že naše jednání nebylo správné a budeme se snažit věc napravit, nic jiného nám nyní nezbývá. Minařík a Řehořík, Větrné mlýny
Vložil: Magda de Bruin, 30.08.2020 18:10
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
paní Gabrišová: Odkazuju na tuto Vaši větu: "Na antologii jsem pracovala šest let, sazba byla hotová přibližně dva roky, třikrát se měnil název, dvakrát obálka." Nejde o to, jestli tým nakladatelství po tu dobu něco dělal nebo nedělal, ale o to, že za dobu, kdy se antologie připravovala, nezařídil souhlas... zúčastněných autorek. Když si pročtete všechny příspěvky na toto téma, zjistíte, že právě kladu důraz na to, že odpovědnost tady nenesete vy, ale nakladatel.
Vložil: Daniel Podhradský, 30.08.2020 18:06
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Myslím, že nikdo na nic nic nesvádí, popisuji pouze skandální situaci ojedinělou v Evropě, kterou jak vidno z evropského odhledu je složité pochopit, složitost je však výsostným znakem našeho povolání.
Vložil: Větrné mlýny, 30.08.2020 18:06
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Omluva Zuzany Gabrišové není na místě. Nenese žádnou vinu na tom, že jsme jako nakladatelé selhali. Naopak jí patří velký dík za odvedenou práci a naše omluva, že jsme jí neprofesionálním jednáním pokazili dílo. Nechceme unavovat detaily a výmluvami, tedy jen opravdu stručně. Knihu Milá Mácho jsme... připravovali k vydání, abychom sobě i druhým udělali radost. To se, jak se zdá, nepovedlo. Dlužno říci, že naší vinou. Oslovili jsme řadu autorek v antologii zastoupených a získali jejich souhlas, ve dvou případech také ne, takže v knižním vydání nejsou, ačkoliv byly editorkou vybrány. Některé autorky jsme neoslovili vůbec, některé pozdě. Vysvětlení není pro nás příliš lichotivé. Abychom se vyhnuli vymlouvání jako na základní škole, řekneme jen, že jsme to prostě neudělali. Knihu jsme taktéž předčasně promovali a z čiré radosti ji rozeslali některým recenzentům. Asi jsme očekávali slávu a chválu, za což nás stihl spravedlivý trest. Kniha není v prodeji a o jejím osudu jednáme s jednotlivými autorkami, snažíme se najít cestu, jak ven z problému, který jsme vyrobili, a který by mohl znamenat i to, že excelentní práce Zuzany Gabrišové a dalších autorek přijde vniveč. Na sociálních sítích se ke „kauze“ napsalo hodně. Nejsme v situaci, abychom se ohrazovali, vysvětlovali, jen chceme podotknout, že vydání Milé Máchy neumožňovalo, z podstaty a konceptu celé edice, aby vznikl tzv. ekonomický profit nakladatelství, jednoduše: pro peníze jsme to nedělali. Výše uvedené není nejdůležitější. Cítíme, že nejlepší by nyní bylo veřejně mlčet, ale ze strachu, že by nezaznělo podstatné, musíme říct, že se velmi omlouváme všem autorkám, kterých se naše počínání dotklo. Omluva to není formální, víme, že naše jednání nebylo správné a budeme se nažit věc napravit, nic jiného nám nyní nezbývá. Minařík a Řehořík, Větrné mlýny
Vložil: admin, 30.08.2020 17:47
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Technická poznámka: celý text diskusního příspěvku zobrazíte kliknutím na tři tečky na konci.
Vložil: Zuzana Gabrišová, 30.08.2020 17:26
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Odkazujete-li na moji omluvu: Možná došlo k nedorozumění ohledně těch dvou let, nenapsala jsem, že tým Větrných mlýnů po tu dobu nic nedělal. Napsala jsem: Vzhledem k chodu každého nakladatelství, které netiskne pouze jedinou knížku, ale věnuje se více aktivitám najednou, se vydání přibližně dva roky... stále posouvalo. A pokud se jedná o omluvy - já jsem soukromá osoba, omluvit se můžu kdykoli sama za sebe. To není případ nakladatelství.
Vložil: Zuzana Gabrišová, 30.08.2020 17:15
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Je mi líto, ale stejně jako se mi nezobrazuje celý text omluvy, tak nevidím ani celý text Jitky Srbové. Pokud můžu požádat, jak stojí na i konci omluvy, jsem samozřejmě autorkám k dispozici: gabrisovaz@seznam.cz
Vložil: Magda de Bruin, 30.08.2020 15:46
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Editorka píše, že na antologii pracovala šest let a sazba byla hotová přibližně dva roky. Jestliže za tu dobu nikoho nenapadlo napsat jeden drobný (třeba i hromadný) mail se žádostí o souhlasy a pravděpodobně i o prominutí nároku na honorář, jak píše paní Srbová, nedá se to asi svádět na podfinancování... literatury nebo přetížení nakladatelů. A Větrné mlýny přece nejsou ani žádný nakladatelský začátečník, aby nevěděly, co se sluší a patří.
Vložil: Daniel Podhradský, 30.08.2020 14:49
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Problém je prosím pěkně mimo jiné jinde, hlouběji. Celá branže je posledních 30 let zoufale finančně podhodnocená, většina lidí dělá skoro zadarmo, spousta mých kolegů nakladatelství dotují z běžných zaměstnání, většina mých kolegů, kteří vydávají vysokou literaturu tato zaměstnání mít musí, jinak by... zkrátka neměli na"žrádlo". Tuto situaci samozřejmě využívají "ti velcí", kteří když bídně platí nebo neplatí generují o to vyšší zisk, my co knihy děláme s jistou profesní etikou jsme jim pak pro smích, zkrátka idioti, ale to je jiná. (Typickým příkladem této arogance byl koronavirový požadavek páně Vopěnky SČKN, dotovat každou vydanou knihu, tedy i sbírky zákonů, přiručky a slinty Haliny z Maliny.) Sám z sebe mohu říci, že dělat v dnešních podmínkách antologii je práce pro vrahy, stovky hodin práce, tisíce mailů, výsledek pak ztráta, finanční i morální, protože vždy se najde někdo uražený nezařazený a mnoho těch, kteří by knihu koncipovali "lépe". Co provedli kolegové "Větráci" netuším, jaký je jejich morální postoj nechci soudit ale šetřit omluvou je chucpe, dovolím si však představit, že prostě nestihli, zapomněli, tak se to stalo i několikrát mně. Rozhodně si nemyslím, že kdokoli z nás nakladatelů a to i těch velkých šíbrů, by toto učinil z důvodu arogance, neúcty, nebo touhy se obohatit. Takovéto věci se stávají z únavy, přepracování fatálního nedostatku financí a tudíž prostředků na obživu. Pro ty, kteří vlastní praxi nevidí uvedu příklad: ministerstvo kultury přispívá na jednu básnickou sbírku cca 20 tis korunami. Za to se musí kniha zredigovat - i několik měsíců práce, zkorigovat, vysázet, opětovně několikrát zkorigovat, zaplatit obálku, fotografa, tisk, dopravu, reklamu. Za 20 tisíc měsíčně nepůjde prodavačka ve vsi v které bydlím, prodávat rohlíky, vydání sbírky je několik měsíců práce řady vysoce fundovaných lidí. Pak se tedy stane, že leccos unikne, prostě průser je vždy na spadnutí a já se jenom modlím abych to zvládl. Nechci kolegy obhajovat, oni sami vědí co a proč je špatně, chci jen říci, že toto je jen důsledkem neúnosné situace, která trvá třicet let a stále se horší. A můžeme si za ni všichni, od posledního redaktora po přeslavné autory, nikdo není schopen pozvednout hlas a říci: dámy a pánové, takto to nejde, to je vostuda nejen literatury ale celé české země, každý raději si uhrábne nejaké to hovínko na svém písečku. Vostuda je vostuda ale chyba kolegů je jen vrchol ledovce neudržitelné situace, kdy jedni jen generují zisk a druzí dřou téměř zadarmo. Všichni se pak pohybují na jednom hřišti a hrají podle jednotných pravidel. Teda jak kdo.
Vložil: M. Voslářová, 30.08.2020 14:36
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Anna: ano, osobní zkušenost je právě jen osobní zkušenost. Přesto mi připadalo, že v kriticky laděném článku je na místě tu pozitivní zmínit. Naopak z osobní špatné zkušenosti bych skandál nedělala. Problém je, když se ukazuje, že někde se hrozně chovají soustavně a tváří se, že je to normální. Pak... je dobře, když se postižení spojí a jasně řeknou, že normální to není. Tak jako to udělaly zmiňované básnířky.
Vložil: Magda de Bruin, 30.08.2020 13:37
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Ze zkušeností literární agentury bych doplnila ještě jeden aspekt: čas od času se rozhodne některé České centrum, že si zahraje na nakladatele a vydá – zpravidla povídkovou – antologii. Iniciátoři často trpí syndromem „zapadlých vlastenců“, tj. mají pocit, že jsou první a jediní, kdo uvedou českou literaturu... do příslušné země. Jejich upřímné nadšení ve spojení s naprostým diletantstvím v nakladatelské branži vede k tomu, že i zavedené české autory (včetně těch, kterým v příslušné jazykové oblasti už vyšlo pár titulů za regulérních podmínek) bezděky staví do nedůstojného postavení: automaticky vycházejí z toho, že autoři poskytnou povídky zdarma, protože nám všem jde přece o šíření české literatury! Místní nakladatel dostane zakázku snů: za to, že publikaci vytiskne, mu ČR prostřednictvím grantů uhradí veškeré náklady. Pokud je publikace prodejní, smí nakladatel knihu někdy i distribuovat (a inkasovat za prodané výtisky). Že by se do žádosti o grant zahrnula i odměna pro autory, iniciátory nenapadne: autoři můžou být přece rádi, že je v té které zemi vůbec někdo vydá (a to nemluvíme o překladatelích – o jejich případné odměně za práci literární agent nic neví)...
Vložil: Anna, 30.08.2020 10:16
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Z těch jmenovaných mezi těmi, s nimiž má autorka dobrou zkušenost, mám já se dvěma docela špatnou. Takže dojmy mohou být velmi subjektivní záležitostí. Naopak výborná zkušenost: Akropolis.
Vložil: Jitka N. Srbová, 29.08.2020 21:36
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Dobrý večer, Zuzano, v posledních dnech jsem mnoho přemýšlela o Vaší antologii a o tom, jak se smysluplně vyjádřit mimo chaos sociálních sítí. Zřejmě i já patřím k autorkám, které by mohly být podepsány pod výše uvedeným prohlášením. Píšu "zřejmě", neboť o tom nemám žádnou jistotu — antologii jsem neviděla,... její obsah neznám a usuzuji pouze z náhledu obsahu na Issuu, který, co já vím, vůbec nemusí být finální. Pokud tam moje báseň zařazena je, nevím o tom tedy dosud nic. Nakladatelství Větrné mlýny to zřejmě nepřipadá důležité. Víte, mne to zase tak osobně nezneklidňuje, dobře vnímám, že moje přítomnost antologii neustavuje. Co ji ale ustavuje, je přítomnost množství autorek: tím je to antologie, jinak by jí být nemohla. A právě péče o smysl antologie měla vést k aspoň základnímu kontaktu se všemi autorkami — pro získání souhlasu s publikováním a třeba i k odsouhlasení zlomu básně. Vy sama jste básnířka: víte, jak je důležité, aby báseň byla uvedena správně. Víte, neznáme se a já jsem se upřímně snažila porozumět Vám — shlédla jsem tedy dnes Vaše uvedení antologie na MAČ. Viděla jsem Vaši tetelivou radost z výsledku mnohaleté práce. Viděla jsem, jak o tento výsledek pečujete. Rozumím tomu, a dovozuji, že Vy sama pečujete více o samu poezii než o jména: v tom smyslu, že dobrá poezie by měla být přístupná, přítomná. Vracíte do ní jména pozapomenutá, to je, myslím si, hlavní přínos Vaší práce. Z tohoto hlediska, kvůli Vám a kvůli Vaší knize je mi líto, že kolem antologie nyní panuje nepříjemná atmosféra. Někdo se vysmívá postojům autorek, které se ohradily. Někdo apeluje na jejich velkorysost. A všechno mohlo být mnohem jednodušší, kdyby nakladatelství investovalo čas do jednoho drobného (třeba i hromadného) mailu, kde by požádalo o souhlasy a pravděpodobně i o prominutí nároku na honorář (kterého jste se vzdala i Vy sama, jak jsem pochopila — a upřímně myslím, že jste měla aspoň malý honorář dostat; Vaši práci by to nevyvážilo, ale byl by to výraz jistého respektu k Vám). Myslím, že většina autorek chápe situaci knižního trhu a snadno by přistoupila na odměnu formou autorského výtisku, například. Nic z toho se nestalo a neděje — a to je velká škoda. Je to škoda té knihy, především. Kvůli Vám jsem se rozhodla to sem napsat; snad je patrné moje pochopení pro Vás. A nakonec to, co také musí zaznít: Vaši osobní omluvu přijímám. O jednání nakladatelství si ovšem myslím svoje. Zdravím Vás, Jitka N. Srbová.
Vložil: Aleš , 29.08.2020 19:44
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
To je všechno možná pravda a politováníhodná a napraveníhodná chyba, ale pro mě jako čtenáře jsou Větrné mlýny pořád kvalitním nakladatelstvím především pro to, jaké knihy vydává.
Vložil: Magda de Bruin, 29.08.2020 18:56
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Zdá se mi tady důležité, že v názvu jsou "nakladatelské" (nikoli "redaktorské") prostředníčky. Proto příliš nechápu, že v záležitosti antologie "Milá Mácho" se autorkám omlouvá editorka, ale nakladatel (protože to je přece ten, kdo uzavírá smlouvy atd.) mlčí. Výčet potíží kolem vydání nebo zdůrazňování,... jak krásná a potřebná publikace vznikla, případně jakou finanční odměnu dostala nebo nedostala editorka, není relevantní v situaci, kdy nakladatel hrubě porušuje autorská práva, a to ne poprvé, jak vyplývá z prohlášení poškozených básnířek (z různých českých zdrojů jsem navíc vyrozuměla, že pokud jde o spolehlivé jednání, mají Větrné mlýny už jistou reputaci). Chápu, že editorka nemůže víc, než se omluvit, ale právě proto by se měl hlavně ozvat nakladatel nejen s omluvou, ale s konkrétním návrhem řešení a nápravy.
Vložil: M. Voslářová, 29.08.2020 17:30
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Milý anonyme, máte pravdu v tom, že s rolemi a kompetencemi v nakladatelstvích je to komplikované, právě proto, jak různá nakladatelství jsou. Snažila jsem se to naznačit, vysvětlování by článek dost natáhlo. Jinak mi ale připadá, že jste si to nepřečetl(a) celé a vyvozujete věci, které v textu nejsou....
Vložil: Zuzana Gabrišová, 29.08.2020 17:01
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Dobrý den, omluvu jsem celou vložila a nerozumím, proč se celá nezobrazuje, bohužel. K nalezení celého textu viz ikona facebooku vpravo nahoře. Nejsem si jistá, co jiného bych mohla dodat, protože nevím, co jiného se dá po pochybení udělat, než se omluvit.
Vložil: , 29.08.2020 16:39
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
A taky mě zaujala zmínka o korporátu. Netušila jsem, že nakladatelství, které zaměstnává čtyři redaktory spadá do této fuj kategorie.
Vložil: Marie, 29.08.2020 16:36
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Paní Voslářová, pán se Vám snaží asi říct: nebuďte slušná! Jméno!
Vložil: , 29.08.2020 16:21
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
"Alfou i omegou fungování nakladatelství jsou nakladatelští redaktoři (...) Anebo jiné, svévolně přepisující rukopisy i překlady. Redaktory přesvědčené, že platit autorům, ilustrátorům či překladatelům není třeba, protože umění vzniká z niterné potřeby a literární překlad je koníček. Redaktory považující... za normální porušovat smlouvy a autorské právo. Chaotické, nekomunikující a ignorující dané slovo." Paní Voslářová, to myslíte vážně, zvlášť ty poslední tři věty? Nebo z vás mluví momentální vztek a frustovaná paušalizace? Považujete zřejmě obyčejného nakladatelského redaktora za všemocnou osobu, nebo si ho spíš pletete s majitelem? Nezbude vám než být konkrétnější, třeba ve vztahu právě k manýrám korporátu (přesto vypichujete Slovart), jinak to budí dojem, že zaměňujete část a celek, což je typické právě spíš pro lacinější druhy pisálkovství. Ale asi je lepší zůstat nekonkrétní. Nebo rozhodně výhodnější.
Vložil: Vít Kremlička, 29.08.2020 02:01
Bosenská literatura, české a slovenské překlady
Dobrý den, pane Mustafovići, můžete si doplnit další titul.S Jeronýmem Březinou jsme v Člověku v tísni vydali překlady bosenské poesie pod titulem Píseň o zemi, rok vydání 1996.
Vložil: Ivana Myšková, 28.08.2020 17:13
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Dobrý den, Zuzano. Možná by bylo fajn, kdybyste sem vložila omluvu celou, když jste neuvedla facebookový odkaz. Bylo by dobré zdůvodnit, jak k té patálii došlo.
Vložil: Zuzana Gabrišová, 28.08.2020 12:25
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
celý text omluvy viz facebook
Vložil: Zuzana Gabrišová, 28.08.2020 12:16
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Dobrý den všem, jimž je tato zpráva určena, píšu jako editorka a chtěla bych se upřímně omluvit všem autorkám, které nebyly dopředu požádány o souhlas se zveřejněním jejich básně. Rozumím tomu, že když se dozvíte o publikaci svého textu dodatečně, nevzbuzuje to ve vás důvěru...a samozřejmě ani radost,... s níž byste možná zprávu o vydání antologie jinak přijaly. Můžu se snažit vysvětlit, jak k situaci došlo, může se o to snažit i nakladatelství Větrné mlýny. I tak nejdůležitější informací pro vás je, že se omlouváme za chybu, a já bych byla opravdu moc ráda, kdybyste tuto omluvu přijaly. Nevím, jestli někdo z vás měl antologii už v ruce, ale je to opravdu krásná knížka a byla dělaná s představou, že se mezi čtenáře dostane poezie, jíž by si jinak nemuseli všimnout, že se trochu rozčeří stojaté vody zděděného a akceptovaného kánonu a budeme znovu mluvit o tom, co všechno nás v poezii zajímá. Pokud byste antologii prolistovali, jistě najdete i jména, která vás zaujmou a objevíte další svět, o němž jste nevěděli - sama jsem takových našla spoustu a chci se o ně podělit. Proto, ačkoli sama píšu, jsem svoji báseň ani nezařadila, proto, aby měly prostor ostatní. Co se týče samotné situace kolem vydání - a jde opravdu jen o dodatečné vysvětlení, nikoli výmluvu. Na antologii jsem pracovala šest let, sazba byla hotová přibližně dva roky, třikrát se měnil název, dvakrát obálka. Grafička do poslední chvíle zaznamenávala opravy, do poslední chvíle několik lidí pracovalo na tom, aby kniha byla co nejpřesnější. Vzhledem k chodu každého nakladatelství, které netiskne pouze jedinou knížku, ale věnuje se více aktivitám najednou, se vydání přibližně dva roky stále posouvalo. A ne všichni věřili, že se antologii opravdu podaří vydat, právě kvůli množství básnířek, jež by bylo potřeba kontaktovat. Je potřeba říct, že jsem se nezeptala nakladatelství jasně - máte souhlas ode všech autorek vybraných básní? Převážila moje touha, aby antologie opravdu vyšla, aby se její vydání stále neodsouvalo do nedohledna. Ještě jednou se za toto nesprávné rozhodnutí velmi omlouvám. Poslední informace - patrně nikdo z vás se nedomnívá, že vydání antologie básní je záležitost zisková a že ji nakladatelství vydalo s představou výdělku. I proto jsem si jistá, že jiné nakladatelství než Větrné mlýny by se myšlenkou antologii vydat vůbec nezatěžovalo. To, že pro mě je její vydání především čest a radost, aniž bych si vůbec představovala, že se moje práce zaplatí, asi nemusím zdůrazňovat. Pokud by kterákoli z básnířek měla zájem o osobní kontakt, omluvu, dovysvětlení, jsem samozřejmě k dispozici. Kéž byste mohly odpustit a dále by debata kolem antologie mohla být jen o poezii, nikoli o chybujícím lidském faktoru.
Vložil: redakce, 26.08.2020 20:41
Énard, Mathias
Děkujeme za upozornění, článek je z roku 2012, kdy Wikipedia zdaleka nebyla tak široká, jako je dnes. Nicméně připravíme aktualizaci celého portrétu.
Vložil: Juraj Gerbery, 26.08.2020 11:26
Énard, Mathias
Máme málo orientalistů v ČR, proto nevíme, co si počít s jménem Mirzâ Habib Esfahâni... Ale zachrání nás Wiki! https://fr.wikipedia.org/wiki/Mirzâ_Habib_Esfahâni a https://en.wikipedia.org/wiki/Mirza Každopádně Énard je skvělý.
Vložil: Lada Halounova, 24.08.2020 16:09
Jan Němec a jeho boj proti umění
Děkuji za doplňující dotaz, pane Hoňku, zkusila bych přeložit (hrubě) aspoň část kapitoly jedné z výše zmiňovaných publikací, která by, myslím, stála za překlad celá. Tím se mi, doufám, podaří částečně na Váš komentář odpovědět – většinu Vašich pojmů zmiňuje i s různými příklady. In: Hans Hauge –... kapitola „Román, román, román?“ Nevyhneme se tomu. Slůvko ‚román‘ kupodivu vytvořilo spoustu problémů, jež daly příležitost k nekonečným, pseudofilozofickým diskuzím o fikci, vzpomínkách a paměti. Většinou se ptají: ‚proč tohle nazývá zrovna románem‘? Když si odpoví sami, odpověď obyčejně zní: ‚musí to znamenat, že jde o fikci‘. Proč mluví zrovna o ‚fikci‘? V jistém směru jde o špatný překlad z angličtiny. Fikce znamená něco jiného v angličtině než v jiných jazycích. V anglickém knihkupectví se My Struggle bude nacházet pod „fiction“, zatímco v Norsku stojí pod štítkem „romány“ nebo krásná literatura. V románu Michela Basilierese Black Bird přijde hlavní postava do frankofonního knihkupectví (román se odehrává v Québecu) a přeje si: „no fiction, but Romans“. Můj boj tedy není „a fiction“, ale „fiction“ nebo román. Knausgard nebojuje proti románům, ale proti fikcím nebo fikcionalizaci ve smyslu „vybásněného“. A čím se „básní“? Fantazií. Ta přeměňuje dojmy, vzpomínky a vjemy, jež zažíváme, na podobné bázi jako se tomu děje ve snech. (…) Knausgard doslova fantazii opustil. Můj boj je jednou z vůbec nejméně intertextuálních knih. Dělá to z něj opak Odyssea, protože tam se jedná o intertextuální reference od začátku až téměř po poslední větu. (…) Můj boj se nijak nepodobá ani Hledání času Marcela Prousta kromě toho, že je dlouhý. Není umělecky rafinovaný jako Proustův román, ale syrový, nezredigovaný, často špatně napsaný nebo jinými slovy: nepravidelný. A takový má také být. Knausgard vzdal „every typical literary feint“, jak říká Jonathan Lethem (Lethem 2014). Podobně jako jeho přítel Tomas Espedal píše Knausgard „proti umění“, což čtenáře zanechává bez obvyklého románového jazyka plného klišé. (…) Slovo román je součástí textu a nemá žádný další status než jiná slova v něm obsažená. Žánrová označení nejsou vlastnostmi textu samotného, ale produktem čtenářovy literární kompetence. Proto trvám na tom, že je zde řeč o nefikční fikci, anebo jinak: o nefiktivním románu. Jednoduše to znamená, že knihu čteme, jako by to byl román, a jako kdyby postavy byly románové, přičemž víme, že jde o skutečné postavy. Čtení text činí fiktivním. Je to pravý opak toho, co se děje, když čteme fiktivní fikci neboli román: Zde čteme, jako kdyby postavy byly skutečné, přičemž víme, že neexistují a jsou vymyšlené. Čtení činí román nefiktivním. Při čtení jsme z fenomenologického hlediska slepí. Když čteme fikce, celou dobu si představujeme, jak věci vypadají, ovšem nikdy se nedozvíme, jak dané postavy vypadaly ve skutečnosti. Jinak tomu je s Mým bojem. Ten čtenářovu slepotu ruší. Naše představy jsou z principu nadbytečné, protože až na několik výjimek všechna místa a postavy známe. (…) Dále, aby se zdůraznilo fiktivno, se z francouzštiny importovalo slovo „autofikce“. Při nejmenším to signalizuje, že se jedná o cosi nového a něco, co text odlišuje od autobiografického románu, což je dobře známá románová forma. Za velmi krátkou dobu se z Mého boje udělala autofikce. S původním použitím tohoto slova to má pramálo společného, ale vlastně to mnoho nevadí. Nyní je tato nálepka už téměř přijatá. Můj boj se tedy čte postmoderními brýlemi jako: autofikce, self staging, performativní biografismus atd. Ovšem nic nepoukazuje na to, že by se Knausgard nějak inspiroval nebo četl francouzské autofiktivní autory jako jsou Serge Doubrovsky, Philip Forest, Annie Ernaux, Régine Robin nebo Christine Angot. Proti autofikci se najdou i protesty. Takto praktikuje Asta Olivia Nordenhof zúčtování s fikcí, především tedy s autofikcí: „Nemám na to žádnou strategii. Přijde mi to jednoduše přirozené. S autofikcí, kde se čtenář škádlí tím, jestli to jsem já nebo ne, o kom píšu, to nemá nic společného. Když píšu, tak se s tímto já zcela identifikuju. Není na tom nic mystického. Proč to dělám, nevím, ale možná jde jen o to, že když člověka bolí záda, je těžké dělat, jako by ho nebolela.“ Na jiném místě píše: „Poprvé v životě mám pocit, že dokážu mluvit pravdivě a s něhou. A pak mám taky dojem, že kromě mě hodně dalších lidí z mého okolí už z fikce umírá. Nebo to není ani tak dojem, je to realita.“ Sám Knausgard nesčetněkrát podtrhl, že z vymyšlených románů s fiktivními postavami a dějem byl už unavený. ________________ Jestli to takto stačí? Ad Martínek: Díky za doupřesnění mého komentáře, přesně tak byl myšlen(: Máte štěstí, Janoušek je dokonce přístupný elektronicky: www.ucl.cas.cz Jinak vyšel zde: Praha – Opava, Ústav pro českou literaturu - Slezská univerzita 1995, Sborník referátů z literárněvědné konference, 37. Bezručovy Opavy (13.–14. 9. 1994) Ad M. Pokorný: Básník zde chtěl jen říci, že žonglování s literárními pojmy bez definice, co si pod nimi představit, je v rámci krátkých diskuzních příspěvků, které se navíc zvrhávají v „typické české vlákno komentářů“, trochu ošemetné. Jinak Vámi zhodnocený příspěvek je z větší části citace dánského profesora z jeho literárních přednášek; až ho opět uvidím, vzkážu mu Vaši k tématu diskuze obsahem nijak neobohacující poznámku(:
Vložil: Karel Honěk, 21.08.2020 13:22
Jan Němec a jeho boj proti umění
Nerozuměl jsem tomu, v čem se v článku použitý a zmiňovaným dílům snad co jejich distinktivní rys přisuzovaný termín autofikce funkčně liší od "autofikce" (A myslí se autofikcí vůbec autobiografická fikce? Tím už si také nejsem jist.) například v Pozdním létu, Hladu, Hledání ztr. č. a dalších "nedějových... románech" evropské moderny předválečné, meziválečné i poválečné. Jelikož se zdá, že sama "nedějovost" ani "autofikčnost" ničím novým a neprobádaným není, předpokládám, že snad půjde o nějakou kombinaci nebo určení míry, případně o něco úplně jiného. Jen si to nedokážu představit, a proto se ptám.
Vložil: L. Martínek, 21.08.2020 10:03
Jan Němec a jeho boj proti umění
Myslím, že ‚zjednodušováním‘ je zde myšleno nakupení termínů bez hlubšího zakotvení – co se přímo myslí „moderním románem“ a co „autobiofikcí“? Jinak chápu, že čtenáři je asi jedno, jak je kniha zaškatulkovaná. Mohl bych se zeptat, kde vyšel ten Janouškův článek?
Vložil: M. Pokorný, 20.08.2020 13:49
Jan Němec a jeho boj proti umění
P. Honěk "takto zcela" nezjednodušuje, nýbrž klade precizní otázku, na niž dostává bezobsažnou a alibistickou odpověď.
Vložil: Lada Halounova, 17.08.2020 21:22
Jan Němec a jeho boj proti umění
To Karel Honěk: Myslím, že takto zcela zjednodušovat nelze. Nedějovost je typickým znakem této literatury, kdy by čtenář měl knihu spíše znuděně odložit, ale přesto se od ní nedokáže odtrhnout – o Mém boji se třeba obrazně říká, že v něm autor dokáže loupat jablko na čtyři stránky a stejně tím čtenáře... neodradí. O tom všem právě do detailu pojednávají ony zmiňované studie, které pro běžného čtenáře můžou být vedlejší, tomu je asi opravdu jedno, jestli si knihu zaškatulkuje jako 'dokument' nebo román, ovšem pro badatele se do literárního světa vnáší něco nového, dosud ne zcela pojmenovaného (i severští teoretici se mezi sebou docela hádají, ale aspoň se to snaží definovat).
Vložil: Karel Honěk, 17.08.2020 15:54
Jan Němec a jeho boj proti umění
Ani já to úplně nechápu, a když už se zde rozproudila diskuse, také se zeptám. Ty dvě věci (nedějovost a mimoliterárno) spolu nějak souvisí? Není to tak, že nedějový román je synonymem moderního románu a že "autobiofikce" jej provázela již od počátků? Nebo je tou novotou něco jako autoterapeutická funkce?... Vždyť čtenářovy rozpaky nad tím, zda čte dokument, nebo román, se mi nezdají zrovna zajímavé. Děkuji
Vložil: Lada Halounova, 17.08.2020 13:20
Jan Němec a jeho boj proti umění
Ad Jakub Homolka: děkuji za komentář, článek se v první řadě zabývá přehledem severských teorií a má ponouknout české nakladatele ke zvážení překladu některé z nich. Zmínka o českých recenzentech je jen impulsem na úvod, navíc prakticky veškeré recenze jsou přístupné online a kdo přijetí Němcova románu... sledoval, má je dobře v paměti.
Vložil: Kamila, 17.08.2020 11:40
Pirandello, Luigi: Každý má svou pravdu
Dobrý den, chci jen poopravit, že hru vyzvedlo až Městské divadlo v Brně v roce 1998. Viděla jsem ji už v roce 1992 nebo 1993 ve Stavovském divadle v Praze, ale pod názvem Je to tak, chcete-li s p. Postráneckým a p. Donutilem. Děkuji
Vložil: Jakub Homolka, 17.08.2020 09:43
Jan Němec a jeho boj proti umění
Jedna poznámka/otázka od naprostého literárního laika: Celý text vlastně vychází z tvrzení o tom, jak Němcovu knihu přijala česká kritika, resp., že ji tak docela nepobrala. Takové tvrzení ovšem v textu není nijak doloženo, neboť text se žádnými konkrétními recenzemi Němcovy knihy nezabývá, analýzy... výstupů české kritiky, na které se text na obecné rovině odvolává, tu zcela chybí (!). Stěží pak lze přijmout například formulaci, že "mnozí kritici ve svých recenzích narazili na jedno úskalí: vyčítají románu nedějovost a místo literárních kvalit často posuzují autorovo narcistické autoreflexivní pojetí a jeho milostný život jako takový," - kteří "mnozí kritici" to jsou? jak přesně na toto úskalí narazili? jaká byla jejich argumentace a proč byla chybná? kolik jich je a jak významný je jejich hlas v rámci celkových ohlasů na Němcovu knihu? atd.
Vložil: Petr Nagy, 17.08.2020 07:50
Jan Němec a jeho boj proti umění
Chybí konec perexu...
Vložil: Veronika Kabeláčová, 10.08.2020 23:26
Borecký, Felix: Makabrózní povídky
Z povídek jsem měla docela jiný dojem než autor recenze. Ve školním prostředí, které recenzent staví do popředí, se odehrává pouze malá část povídek. Na mě daleko více zapůsobily delší povídky, jako je Horoskop a především Rozptylová louka, které autor článku ani nezmiňuje. Podle mého názoru by mohl... být propracovanější například Nápis na hrobě. Favoritem z kratších povídek je pro mě bezesporu Pišingr.
Vložil: Jan Vaněk jr., 10.08.2020 18:11
Dawkins, Richard: Rozplétání duhy
Nu, měl jste tam napsáno/vydáno "Kromě těchto […] knih se čeští čtenáři vedle [sic! jestli přijmete dobře míněnou radu, opravdu byste se měl snažit věty méně zamotávat a natahovat sám od sebe, když vám s tím redakce nepomůže …] biografie mohli seznámit i s jeho populárnější tvorbou, z níž nejznámější... je" a následoval jeden titul česky vydaný a jeden (podle původního podání, než mě napadlo si to ověřit: přiznám si, že mně unikl a obávám se, že nebude household name ani u zbytku čtenářstva recenze) naopak nedostupný, což působilo rozporně nebo přinejmenším, jak už jsem podotkl, přehnaně zašmodrchaně.
Vložil: redakce, 10.08.2020 12:27
Dawkins, Richard: Rozplétání duhy
Děkujeme za upozornění, letopočet opraven, české vydání doplněno.
Vložil: Blanka - redakce, 10.08.2020 07:01
Macl, Ondřej
Děkuji! Opravila jsem.
Vložil: mp, 10.08.2020 00:05
Macl, Ondřej
Ten status je, předpokládám, nabytý.
Vložil: P. Pecháček, 09.08.2020 23:33
Dawkins, Richard: Rozplétání duhy
Pardon, moje chyba (tj. chyba autora, na redakci bych to neházel). I když to člověk po sobě čte tolikrát, stejně tam zůstanou takovéto nesmysly. Zjevně už jsem při napsání jména myslel na Sobecký gen a dal tam tentýž rok. U Největší show pod Sluncem skutečně vypadlo uvedení českého vydání, ačkoli označit... v důsledku toho celou větu za „dosti bizarní“ mi připadá dosti bizarní. A i v třetí připomínce máte pravdu. Každopádně díky za přečtení recenze a upozornění na nedostatky, redakce jistě co nejdříve opraví.
Vložil: Jan Vaněk jr., 09.08.2020 23:03
Dawkins, Richard: Rozplétání duhy
Dawkins samozřejmě není "nar. 1976" jako jeho nejslavnější kniha v téže větě o tři řádky výš, nýbrž 1941 (to už redakce nečte ani takovéhle věci, nebo co?). "Biografií" je zde míněno to, co se obvykle nazývá autobiografie; a když údaj o Největší show pod Sluncem vypouští české vydání (Argo a Dokořán... 2011), celá věta také působí dosti bizarně. A z citace "čekal, že vzájemně domluví" zjevně vypadlo slovíčko.
Vložil: chloe, 08.08.2020 18:35
Jaswal, Balli Kaur: Erotické příběhy pro indické vdovy
Dojem zo sofistikovanosti recenzie bohužiaľ kazí pasáž k satí (!) , ktorá je dosť zavádzajúca - okrem iného napríklad nie je pravdou, že by satí bolo zakázané až v roku 1989. Naopak bolo v ilegalite už od britského zákazu z roku 1829 a v roku 1987 (!) bol vydaný naviac zákon, ktorý zakazoval aj akékoľvek... činnosti spojené s propagáciu a glorifikáciu tohto zvyku. Odhliadnuc od toho, že s recenzovanou knihou zobrazujúcu súčasnú komunitu so sikkhským náboženským pozadím je zjavne uvedená len na efekt.
Vložil: Martin Jun, 03.08.2020 22:11
Conrad, Joseph: Souboj
Nečetl jsem tento překlad, ale v anglické verzi se povyšování týkalo především toho, že protagonisté mohli pokračovat v souboji až ve chvíli, kdy měli stejnou hodnost. Také je nutné zmínit úchvatnou prvotinu Ridleyho Scotta The Duellists s Harvey Keitelem a Keithem Carradinem v hlavních rolích, která... byla podle knihy natočena.
Vložil: kh, 03.08.2020 13:42
Tamaki, Mariko; Tamaki, Jillian: Jedno obyčejný léto
chlap není muž
Vložil: Magda de Bruin, 03.08.2020 11:42
Překlad vulgarismů: hostinský Palivec v Osudech dobrého vojáka Švejka
Aha, tak to jsem tu vaši poznámku o neobratnosti neinterpretovala správně. Ale v tom případě padá i na hlavu autora, protože ten zvolil superlativ. Doufám, že navzdory tomu článek jako celek považujete za zajímavý.
Vložil: Jan Vaněk jr., 02.08.2020 21:59
Překlad vulgarismů: hostinský Palivec v Osudech dobrého vojáka Švejka
Nizozemsky neumím, ale přijde mi, že ve většině (indo)evropských jazyků se třetí stupeň přídavných jmen používá až nad množinou tří a více entit; pro porovnání dvojice postačuje komparativ.
Vložil: Jitka J., 02.08.2020 00:29
Tamaki, Mariko; Tamaki, Jillian: Jedno obyčejný léto
Možná zaměřuje, ale zrovna Hilda je komiks pro každého včetně pětatřicetiletých chlapů (ověřeno za vás).
Vložil: Magda de Bruin, 01.08.2020 16:18
Překlad vulgarismů: hostinský Palivec v Osudech dobrého vojáka Švejka
Neobratnost je možná v mém doslovném překladu (de jongste). Vzhledem k tomu, že nemáme v češtině vhodný ekvivalent ani k "recent / de recentste", zbývá jen to věčné "nejnovější" (protože "poslední" se samozřejmě už vůbec nehodí). Nebo vás napadá jiné řešení?
Vložil: Jan Vaněk jr., 01.08.2020 11:55
Překlad vulgarismů: hostinský Palivec v Osudech dobrého vojáka Švejka
Označit Parrotův překlad za "nejmladší anglický" (jako druhý po Selverovu) by bylo poněkud neobratné, i kdyby to neignorovalo – jakkoli v leccčem problematické – The Fateful Adventures of the Good Soldier Svejk During the World War Čechoameričana jménem Zenny K. Sadlon vydané, resp. zveřejňované online... někdy na přelomu tisíciletí. (V tom stojí "It's all worth shit", "Everybody can kiss my ass with stuff like that" a "I was never interested in such bullshit".) Jo, a Švejka v roce 1960 samozřejmě vydalo SNKLHU; "KLHU" je jakási podivná chyba v katalogu Klementina (nedejbože aby kontaminovala i akurátní zahraničí!).
Vložil: Rybka, 31.07.2020 23:40
Cílek, Václav: Co se děje se světem?
Pan cílek je uvědomnělí a vzácný člověk.neskutečně si ho vážím a přeji mu ještě hodně takových knih
Vložil: Helena Šantavá, 30.07.2020 23:49
Lenz, Siegfried: Přeběhlík
Asi by bylo jiné číst knihu v roce 1953, 1960 (zajímavý příběh zákazu vydání, zmiňovaný překladatelem v doslovu). Od té doby vzniklo tolik válečných filmů, s výraznými zvraty, které ve zkratce válečné situace řeší témata zrady, viny, lásky, bratrství – vznikl žánr. Přeběhlík, jako by byl takový špatný... scénář válečného filmu. Přehnané linky v příběhu: láska k partyzánce, sebeobranné zabití jejího bratra a pak i muže vlastní sestry. V tomto románu není přítomen odstup hlavního hrdiny a z toho plynoucí i v jazyce zakotvený humor jako další Lenzově knize – Hodině němčiny. Kniha je, až na prostředí a postavy vojáků – vtipného Tzwitschosbirkého především, zklamání. Možná je to dané tím, že to je první román, že příběh má určité reálné základy a někdy je realita mnohem hůže uvěřitelnější než fikce...
Vložil: droog, 29.07.2020 20:17
Ćwiek, Jakub: Grimm City 1: Vlk!
15,5 × 21,6 × 3,5 cm je dost velký objem; většina fantasy se vejde do polovičního, takhle krátké i do menšího.
Vložil: Martin Liška, 28.07.2020 07:53
Ćwiek, Jakub: Grimm City 1: Vlk!
326 stran připadá recenzentce jako objemná kniha, nota bene v žánru fantasy, kde nejsou výjimkou sedmisetstránkové i ještě tlustší romány?
Vložil: Kateřina Krištůfková, 26.07.2020 07:49
Černík, Zbyněk: Redaktor by měl být překladatelovým spoluhráčem, nikoli protihráčem
Skvělý rozhovor! Velké díky tazatelce i zpovídanému.
Vložil: Kamila, 26.07.2020 07:33
Černík, Zbyněk: Redaktor by měl být překladatelovým spoluhráčem, nikoli protihráčem
Na podzim vycházejí Černíkovy memoáry v Torstu. —- Zbyněk Černík: Cesty na sever Zbyněk Černík je jedním z našich nejvýznamnějších znalců švédské literatury a překladatelů ze severských jazyků. Ve své knize vzpomínek přibližuje Švédsko a švédský svět českým čtenářům, střídmým a věcným způsobem vypráví... ovšem o celém svém životě, o studiích, cestách či o práci v nakladatelství Odeon. Jeho knížka poutavým, neokázalým způsobem přibližuje čtenářům celou jednu zajímavou a podnětnou zeměpisnou, historickou a kulturní oblast. Doprovozena je souborem unikátních fotografií.
Vložil: Beata, 20.07.2020 19:05
Kucbelová, Katarína: Čepiec
Kniha sa velmi dobre cita. Je lahko napisana a "zhltla" som ju za vikend. Miestami vtipna, inokedy dojemna. Krasne opisane zivotne skusky, zarmutok ci prve lasky.
Vložil: Katarína Mráčková, 19.07.2020 18:24
Vodňanská, Jitka: Voda, která hoří
Vážená paní Vodňanská, k Vašej publikácií Voda, která hoří si dovolím doplnit na str. 436 meno na fotografii vedľa Juraja Rektora sedi PhDr. Zdenko Matula, ktorý je blízkym priateľom rodiny Langošovej a mala som možnosť s ním a s p. Jankom Langošom pracovať v r. 1990 - 1992. Knihu som prečítala... s jedným dychom, veľmi zaujímavá a tým chcem poďakovať. S pozdravom K.M.
Vložil: Josef Novotný, 19.07.2020 08:25
Horáková, Daňa: O Pavlovi
Kniha zdaleka není o Juráčkovi-scénaristovi. Toho Horáková vůbec neznala. Kniha je v podstatě o ní, kde si léčí své komplexy a předvádí své znalosti. Je tam spousta kapitol, které s Juráčkem vůbec nesouvisí (o její kočce, o Boženě Němcové atd.). V knize píše o Československu jako o vězení, o kleci,... kde se stály fronty na kondomy (což je lež), ale zdarma získaný komunistický titul doktorky filozofie jí nevadí. Machovec byl nejen jejím dlouholetým mentorem, ale i milencem. Pokud autor hovoří o Juráčkovi jako o obšourníkovi, měl by poctivě uvést totéž o Horákové. Překvapuje mě, jak doktorka filozofie si může libovat v tak sprostých a vulgárních výrazech.
Vložil: pp, 18.07.2020 09:46
Kulin, Ayşe: Poslední vlak do Istanbulu
Díky za odkaz. Zábavné, i když trochu smutné počtení. Třeba i tentokrát recenze zafunguje jako pomyslný červený hadr.
Vložil: E. U. Garp, 18.07.2020 08:09
Kulin, Ayşe: Poslední vlak do Istanbulu
Ano, je to tento pan Laně. Ke studiu doporučuji: www.iliteratura.cz
Vložil: pp, 17.07.2020 18:12
Kulin, Ayşe: Poslední vlak do Istanbulu
Poctivý rozbor, díky za něj. Je tím překladatelem skutečně diplomat, turkolog, autor několika slovníků či bývalý soudní tlumočník turečtiny (jak prozrazuje wiki) Tomáš Laně, nebo je to jen pozoruhodná shoda jmen? Připadá mi celkem neuvěřitelné, že by někdo s takovou praxí vyplodil v překladu chyby,... na něž upozorňuje pan Kučera.
Vložil: kh, 16.07.2020 18:07
Hoch, Aleš (ed.): Svět středověkých her
Karty se u nás rozšířily snad až v závěru 15. století. Proto na výstavě chybějí.
Vložil: MV, 15.07.2020 23:06
Sága o Grettim
Ladislav Heger v ságách obvykle nic neosekával, jenom genealogie atd. dával dozadu do poznámek.
Vložil: Jan Vaněk jr., 15.07.2020 21:48
Sága o Grettim
To rozhodně. Naštětí se dá vygooglit na https://www.islandklub.com/article_310 "Rozhovor s redaktorkou Petrou Zikmundovou: … redakci jsem dostala na starost já jakožto skandinavistka a jediný zaměstnanec. … Heger do textu při překladu výrazně zasahoval, osekával například košaté genealogické pasáže,... které v ságách patří k představování postav, vynechával některé reálie nebo ve skaldských verších tzv. kenningy, mnohdy složité básnické opisy, nesrozumitelné čtenáři bez podrobných znalostí dobové reality a severské mytologie. Redaktoři nového vydání Staroislandských ság upravovali Hegerův překlad tak, aby text přiblížili originálu, a zprostředkovali tak čtenářům lepší představu o původní podobě ság. U Ságy o Grettim jsem se rozhodla Hegerovy úpravy zachovat, a to jak z kapacitních důvodů, tak proto, že zjednodušená verze je přístupnější širšímu publiku. … K redakci jsem tedy přistupovala šetrně, úpravy jsem v podstatě omezila na aktualizování češtiny Hegerova jinak skvělého překladu. … jde o pouze jazykově zaktualizovanou verzi původního Hegerova překladu. Jsme si vědomi toho, že pro odborníky a zájemce o staroseverskou literaturu je to do určité míry zklamání, čímž bych se jim touto cestou ráda omluvila. … přístup jsme změnili hlavně z velmi prozaických důvodů, a to nedostatku času a financí. Příprava některých titulů, které jsme publikovali na podzim a v zimě, zabrala víc času a úsilí, než bylo původně v plánu. Proto jsme u Ságy o Grettim museli přistoupit na úspornější strategii."
Vložil: Martin Liška, 15.07.2020 09:11
Guljaški, Andrej
Rozhodně zajímavý článek, díky za něj! Jen by mě zajímalo, jak se Guljaški k bondovkám vůbec dostal, jestliže podle pana Burdátše vyšla v češtině první bondovka až koncem šedesátých let (https://facebook.com/story/graphql_permalink/?graphql_id=UzpfSTEwNjI1MjAyMDY4MDoxMDE1Nzk0NTE0NDMxNTY4MQ%3D%3D) a... v Bulharsku byla situace nejspíše dosti podobná.
Vložil: kh, 14.07.2020 09:25
Sága o Grettim
Pokud je jediným předmětem recenze ediční přístup, bylo by nejspíš vhodné uvést více údajů z tiráže.
Vložil: Zuzka, 13.07.2020 13:28
Wolf, Naomi: Vagina. Nová perspektiva
Možná je tato kniha jednoduchá a určitým lidem připadá že tam nic nového nepíšou, ale já tuhle knihu o tomto tématu četla poprvé a mohu říci že mě jako ženě pomohla pochopit co se se mnou stalo a proč! Někdy právě ty jednoduché věci a jednoduchá vysvětlení mohou účinně pomoci. Ne všechno jsem hltala... a ne všechno jsem chápala, vlastně o čem to ta paní pořád píše, ale to pro mě nebylo důležité, našla jsem v ní odpověď na má trápení před 9 lety a teď vím co léčit a jak. Nečtěte tuto knihu, aby jste ji kritizovali vezměte si z ní co potřebujete a co vám pomůže jít dál.
Vložil: redakce, 11.07.2020 09:44
Ahonen, JP: Belzebubové
Opraveno, děkujeme za upozornění.
Vložil: droog, 11.07.2020 07:50
Ahonen, JP: Belzebubové
Pantheon se nepíše Panthenon a debut se jmenoval Quis Novit Daemonis Astus.
Vložil: Reiner Niesig, 10.07.2020 23:11
Sedláčková, Andrea: Moje pařížská revoluce
Dobrý den,viděl jsem Vás ve Všechnopárty K.Šípa, jsem již přes 50 let trenérem sportovního šermu a trénoval jsem svěřence,který měl velice zajímavý sportovní osud a stále mám pocit,že by to stálo za natočení. Když jsem viděl Váš film Fair play, tak si myslím, že to velmi dobře umíte. Děkuji,že moji... amatérskou úvahu pochopíte. Reiner Niesig Liberec
Vložil: Martin Liška, 10.07.2020 21:54
Carreau, Nicolas: Skutečné životy hrdinů
Bližší zájemce o tuto tematiku bych rád upozornil i na starší knihu Romana Sergejeviče Bělousova "Hledá se kapitán Nemo".
Vložil: Metelka, 07.07.2020 10:59
Kaprálová, Dora
Teda, ta sedla. Chudák pan moderátor z První bilamce...
Vložil: Jirka, 03.07.2020 09:05
Martin z Kochemu: Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše
Máme tuto starou knihu jako rodiné dědictví. Stránky z bohu už jsou hodně časem obroužené a konce slov tam už chybí. Nevíte kde by se dala koupit současná verze knihy nebo alespoň elektronická verze. Děkuji za radu.
Vložil: Jana, 02.07.2020 20:57
Vodňanská, Jitka: Voda, která hoří
Za mou osobu strhující sebereflexe, již mnoho let zpět tomu, kdy mě něco přimělo k slzám, jak smíchu tak dojetí. Děkuji, velice děkuji
Vložil: admin, 01.07.2020 17:02
Kaprálová, Dora: Ostrovy
Děkujeme za upozornění, upraveno
Vložil: Petr Nagy, 01.07.2020 15:15
Kaprálová, Dora: Ostrovy
Jen technická poznámka: v textu je neaktivní a nezáměrně viditelný odkaz u Judith Hermannové...
Vložil: Dana Pfeiferova, 01.07.2020 12:09
Denemarková, Radka: Hodiny z olova
Vážená redakce, děkuji za vysvětlení. To, že někde něco nefunguje, z nám i z reálného světa. Z prvního komentáře, jehož pisatel se podle obsahu i dikce v síti pohybuje suverénně a nemám mu tedy já, internetová mudla, důvod nevěřit, logicky vyplývá, že za mazáním je facebook. Což je vskutku zajímavé. Je... to má první počítačová hra, a tak jsem zvědavá, co bude s novými lajky - u mých dalších článků, i těch novějších, jsou palce stále vztyčené. Ale tam nejde o diktaturu v nás. Navíc je napínavé sledovat virtuální skóre Hufflepuff x Slytherin. Třeba se zapojí i jiné týmy.
Vložil: Marie Voslářová, 30.06.2020 09:28
Překladatelé jako rukojmí?
Obávám se, že legrace teprve začíná. Někteří distributoři zřejmě nadále neplatí a rezervy nakladatelům docházejí. Z čeho pak mají nám překladatelům a dalším platit? Zrovna mi přišel jeden omluvný e-mail od menšího seriózního nakladatelství s prosbou o posečkání a myslím, že jejich bezmoc je dost podobná.
Vložil: Marie, 30.06.2020 09:19
Denemarková, Radka: Hodiny z olova
Tlačítko "To se mi líbí" nad a pod článkem.
Vložil: droog, 30.06.2020 01:05
Denemarková, Radka: Hodiny z olova
Asi jsem blbý, ale o jaké funkci redakce hovoří, probůh?
Vložil: Milan Valden, 29.06.2020 20:16
Zábranský, David: Jak se v Česku běhá
Tak to je opravdu velice trefné a přesné :D
Vložil: Milan Valden, 29.06.2020 20:11
Jacobsenová, Michaela
Krásný rozhovor, moc za něj děkuji! Hned jsem si z jednoho antikvariátu pořídil dvě knihy Güntera Eicha v překladech paní Jacobsenové, další důležité, zejména Bachmannovou, vesměs mám... Doposud jsem netušil, že její maminkou byla Bohumila Grögerová. Inu, rodinné prostředí (a ještě Josef Hiršal) je... znát...
Vložil: Karel Honěk, 29.06.2020 15:59
Denemarková, Radka: Hodiny z olova
Baďurová a Pfeiferová: Jak se v Česku běhá.
Vložil: redakce, 29.06.2020 10:06
Denemarková, Radka: Hodiny z olova
Dobrý den, tato funkce už nefunguje správně a v nové verzi stránek, kterou připravujeme, nebude. Na všechny nové články upozorňujeme na Fcb stránce iLiteratura, kde žijí plnohodnotným facebookovým životem.
Vložil: E. U. Garp, 28.06.2020 22:12
Denemarková, Radka: Hodiny z olova
Dobrý večer, opravdu si myslíte, že iLiteratura jakýmkoli způsobem vidí do algoritmů Facebooku? Jestli ji tak trochu nepřeceňujete... Ale z té nuly si nic nedělejte, to se někdy stává, že od nuly nula pojde.
Vložil: badurova, 28.06.2020 16:19
Eliade, Mircea: Svatojánská noc
Dobrý den, zde si dovoluji zaslat ukázku z mé knížky, pokud byste měli zájem ji zmínit na Vašem webu, budu se těšit na zprávu. Mnoho zdaru. PB https://www.ecanis.cz/clanky/desna-psina-v-knize_1533.html
Vložil: Dana Pfeiferova, 28.06.2020 14:48
Denemarková, Radka: Hodiny z olova
Dobrý den, zajímá mě zpětná vazba na mé publikace - v případě Vašeho portálu je sledovanost vysoká. K čemuž Vám gratuluji a jako přispěvatelku mě to těší. Minulý týden jsem měla 29 liků, což mě při složitosti tématu i mého způsobu psaní potěšilo. Dnes mám nulu. Můžete mi prosím dát vědět, jak se to... mohlo stát. S pozdravem, D. Pfeiferová
Vložil: Marie V., 26.06.2020 23:52
Jacobsenová, Michaela
Děkuju, Jakube, bylo to opravdu zajímavé a milé setkání.
Vložil: Arnošt Kabát, 26.06.2020 16:01
Zábranský, David: Jak se v Česku běhá
Jak Zábranského nemusím, tak toto jest trefné velice.
Vložil: Jakub Ehrenberger, 26.06.2020 10:43
Jacobsenová, Michaela
Úžasný rozhovor s velmi inspirativní osobností. Děkuji za něj, Maruško. JE
Vložil: Magda de Bruin, 24.06.2020 19:50
Weil, Jiří: Mendelssohn est sur le toit
Erika Abrams: Mohla byste ještě říct něco bližšího o pozici Weila ve Francii? Nakolik výjimečné je (v porovnání s jinými českými autory ve fr. překladu), že Mendelssohn vyšel ve vašem překladu teď už vlastně potřetí (i když v rozmezí 17 let)? A vkládá nakladatelství Le Nouvel Attila do té knihy nějaká... očekávání? Na jejich webu http://www.lenouvelattila.fr/livres/catalogue/ jsem Weila v katalogu autorů nenašla (přitom kniha vyšla, jestli se nemýlím, v únoru 2020). Jak k tomuhle nejnovějšímu vydání došlo?
Vložil: mp, 23.06.2020 22:36
Překladatelé jako rukojmí?
JVjr: Nejspíš jsem asi chtěl jen někoho vyprovokovat, aby našel nějaký podrobnější průzkum knižních trhů v provázanosti velikost čtenářstva, rozmanitost produkce, ceny apod. -- Každopádně teď bych ve zkratce dodal: a) Zlepšování pozice překladatelů je dle mých zkušeností soustavný mírný pokrok v mezích... zákona a překladatelé rozhodně nejsou v pozici osamělých rukojmí; b) po razantní změně typu výplaty celého honoráře už před vydáním by si klekla hlavně ta nakladatelství, kvůli nimž takříkajíc má smysl překládat, a na zaplnění jejich místa by se povětšinou nikdo nehrnul; c) lze-li přesto doufat v nějakou změnu skokem, čekal bych ji, a vskutku to není originální myšlenka, hlavně od rozeběhnutí nové distribuční platformy.
Vložil: Erika Abrams, 23.06.2020 16:33
Weil, Jiří: Mendelssohn est sur le toit
Recenzentka mluví o „části třinácté kapitoly, která se dosud v knižní podobě neobjevila, a to ani v českých, ani ve francouzských verzích“. Musím opravit: „Anděl s prasetem“ jsem přeložila, na základě vydání v České literatuře, už do prvního francouzského vydání románu (Denoël, 1993, str. 307–313);... nachází se též v kapesním vydání z r. 1997 (10/18, str. 312–319). Fragment je pokaždé uveden, jako v novém letošním vydání, poznámkou odkazující na úvodní ediční poznámku, aby čtenář věděl, o co jde. K českým vydáním se nemohu vyjádřit.
Vložil: Anežka, 23.06.2020 12:27
Překladatelé jako rukojmí?
Nesouhlasím tak úplně s tezí, která se tu často objevuje, a sice že pokud se člověk překládáním neživí, tak mu vlastně nesejde na honoráři, a tudíž nemá motivaci snažit se o lepší příští. Možná několik ultrasrdcařů tak funguje, ale většina určitě ne. Překlad knihy je práce na stovky hodin, zhusta nudných... a náročných, to už je podstatný zásah do využití volného času atd. Prostě je to činnost, která si i u hobby překladatele vybírá svou cenu a pokud to není kompenzováno přiměřeným honorářem, těžko se ubránit frustraci. Navíc ta hranice mezi "živí-neživí" je hodně tenká, já mám třeba částečný úvazek a k tomu nárazově překládám. Ano, bez překládání bych hlady neumřela, do práce bych nemusela chodit pěšky a plynárny by mě taky neodstřihly, ale tím to i končí. Příjem z překladu je pro mě zásadní jako rezerva pro financování ne-každodenních výdajů - cestování, dovolená, nenadálé výdaje, provoz domácnosti apod. Živí mě to, neživí?
Vložil: Jan Vaněk jr., 22.06.2020 14:21
Překladatelé jako rukojmí?
Anežka: Protože ho tak kdysi naprogramovali a je extrémně obtížné to změnit. Nezbývá než oddělovat sekce do samostatných komentářů nebo nějakým grafickým prvkem, např. — — — mp: Úplně jsem nepochopil, co chcete tím odkazem říci. Ano, kultury jsou různé (např. tabulka 3.4.1 Payment terms ukazuje, že... všude vyjma Litvy jsou civilizovanější než u nás) a ekosystémy reagují na jednu změnu jinými, ale rezultuje z toho co? (A musím poznamenat, že jestli u ostatních zemí jsou data stejně pochybná jako ta z Česka a celková metodologie, tak potěšpámbu.)
Vložil: Barbora Kolouchova, 22.06.2020 12:46
Překladatelé jako rukojmí?
Jsem ráda, že je takový článek na světě a že je napsaný skutečně pravdivě, přesto v něm chybí několik věcí. V textu nejsou zmíněny časté hodiny a hodiny vysedávání v knihovnách či archivech a dohledávání citátů z knih či časopisů, samozřejmě v překladatelově volném čase a zadarmo (dělala jsem několik... reportáží a vím, o čem mluvím). Málo se tam mluví o honoráři, jehož výše by měla být mnohem vyšší... Není tam zmíněno to, že v mnoha případech, kdy kniha vyjde, si ji i sami prezentujeme a sami hledáme média, která by naši několikaměsíční intenzivní práci zviditelnila), přestože by to mělo dělat nakladatelství.
Vložil: Kateřina Krištůfková , 21.06.2020 12:09
Překladatelé jako rukojmí?
Za sebe vidím dva zásadní problémy: 1) Neexistenci silné profesní organizace, která by skutečně hájila zájmy a práva literárních překladatelů. To se snažíme změnit v nově založeném spolku Překladatelé Severu, ale sdružujeme jen překladatele ze severských jazyků a vznikli jsme nedávno, přičemž celé... to je běh na dlouhou trať. Nicméně v dohledné době bychom rádi zahájili s nakladateli jednání. I pro ně by snad mohlo být výhodné, kdyby existovala nějaká rámcová smlouva přijatelná pro obě strany, a nemuseli by tedy vyjednávat o podmínkách s každým překladatelem zvlášť. Nejde přitom jen o výši honoráře, ale i o to, kolik času překladatel dostane na zapracování redakčních úprav, k čemu všemu poskytuje licenci a za jakých podmínek atd. 2) Fakt, že literární překlad stále není považován za plnohodnotné povolání, ale za něco, co člověk dělá ve svém volném čase proto, že ho to baví. Jak ukázal průzkum, který jsme teď provedli v souvislosti s koronavirem a který visí na našich stránkách (https://prekladateleseveru.cz/aktuality/), mají více než tři čtvrtiny překladatelů literární překlad jako doplňkovou činnost. Ze 155 respondentů se jenom 23 % živí překládáním z 80-100 %. A podle mých zkušeností mnozí překladatelé, který se překládání věnují "jen tak bokem", podepíšou ve smlouvě téměř cokoli, protože je prostě překlad neživí a příjem z něj je pro ně jen příjemným přivýdělkem, takže se nezdržují nějakým dohadováním o podmínkách. My, co se překládáním skutečně živíme, si třeba nemůžeme dovolit podepsat, že za překlad dostaneme zaplaceno až po mnoha měsících. A ano, dohadování jednotlivce s právními odděleními velkých překladatelských domů mnohdy nikam nevede, takže nechat se zastupovat Dilií je určitě možnost. Dilia takový servis nabízí, a byť si za to samozřejmě něco účtuje, má pro vyjednávání lepší pozici než jednotlivec.
Vložil: Anežka, 21.06.2020 10:12
Překladatelé jako rukojmí?
(Proč ten formulář pro vkládání komentářů nezachovává dělení na odstavce?)
Vložil: Anežka, 21.06.2020 10:10
Překladatelé jako rukojmí?
mp: děkuju za odkaz se statistikami, užitečné čtení. Nicméně nemyslím si, že by překladatelé byli tak naivní, jak naznačujete. Ano, jakákoliv změna může postihnout i její iniciátory tisícerem nepředvídaných způsobů, ale to překladatelé hádám vědí, nebo aspoň tuší. A jistě si tu můžeme nechat zaprděné... české teplíčko a české jistoty pro všechny zúčastněné. Taky možnost. Proč něco měnit, když je nám tak dobře. Katce Krištůfkové děkuju za podnětnou a humornou story z Norska. A já jsem myslela, že severské národy jsou tak ultraslušné, že podobné ohyzdné a neférové nátlakové akce tam nebyly nikdy potřeba. Stydím se za nevědomost. Nejsem expert na obchodní neb podnikatelské právo, ale existuje v ČR vůbec nějaký právní rámec, v rámci kterého by bylo možné vyjednávat více kolektivně? Tedy legálně, ne kartelovou dohodou na facebooku :) Připadá mi, že v situaci, kdy je překladatel odstíněn od osoby mající pravomoc změnit podmínky smlouvy několika vrstvami redaktorů a právnických oddělení přestává jakékoliv vyjednávání o podmínkách dávat smysl. Komplexní zastupování přes DILII? Něco jiného?
Vložil: droog, 20.06.2020 12:26
Překladatelé jako rukojmí?
A co teprv až Honza S osobně pozná, jací jsou někteří překladatelé okouzlující muži!
Vložil: Magda de Bruin, 20.06.2020 11:27
Překladatelé jako rukojmí?
Připomněla bych tady iliforum z roku 2012, které jsme na to téma už vedli: http://www.iliteratura.cz/Clanek/30859/iliforum-neviditelny-prekladatel. O situaci v Nizozemsku průběžně píšu v ročenkách, přehledně (aktualizováno 2014 - tarify od té doby stouply a Vlámský lit. fond se jmenuje Flanders Literature)... to je tady http://www.iliteratura.cz/Clanek/19847/literarni-prekladani-v-nizozemsku. V souvislosti s koronou vyhlásil Niz. lit. fond (NLF) v polovině května řadu mimořádných pobídek, aby překladatelům (nizozemským i zahraničním, kteří překládají z niz.) pomohl překlenout "hubené" období: niz. překladatelé můžou dostat 2500 eur na projekt pro propagaci své práce (např. webové stránky, videa apod.) a niz. nakladatelé můžou do konce roku zažádat o zvláštní příspěvek na vydání překladu, aby se tím omezilo odkládání připravených překladů na později. Zahraniční (tj. i čeští) nakladatelé dostanou kromě obvyklého překladatelského grantu letos výjimečně i 1500 eur jako příspěvek na produkci. Pro překladatele z niz. vyhlásil NLF projekt na překlad úryvků - za 3000 slov může překladatel dostat 500 eur. Uznání, že literární překlady jsou důležité, samozřejmě nevzniklo samo od sebe - niz. překladatelé se o ně berou už od 70. let (a nepřestávají), ale sebevědomým vystupováním se jim postupně podařilo dosáhnout toho, že význam jejich práce už dneska nikdo nezpochybňuje (i když to rozhodně neznamená, že by průměrný politik byl čtenář literatury).
Vložil: Pavel, 20.06.2020 09:55
Překladatelé jako rukojmí?
Český zákazník je bohužel citlivý na cenu, ne na kvalitu. To platí od šunky až po překlady. Dokud to tak bude, nic se nezmění. Nemohou za to nakladatelé, ale trh. Laciná náhražka dobrého překladu je totiž snadno dostupná: každý absolvent VŠE má pocit, že anglicky tak nějak umí, a malé jazyky se vždycky... dají přeložit přes angličtinu.
Vložil: mp, 20.06.2020 01:02
Překladatelé jako rukojmí?
ceatl.eu. Tabulka na straně pět, následně grafy. Překladatelé se jistě vzbouřit zkusit mohou, ale je dost naivní si myslet, že knižní ekosystém zůstane v rozeznatelně stejné podobě a jen se zvednou jejich příjmy. Což nemyslím... nutně jako protiargument, jen jako doprovodné konstatování.
Vložil: Kateřina Krištůfková, 19.06.2020 17:18
Překladatelé jako rukojmí?
K bodu 1) Třeba Norsko, což tedy sice není země EU, ale evropská země ano. Tam se v roce 2006 podařilo vyjednat rámcovou smlouvu, která stanovuje mj. minimální sazbu za překlad, přičemž tato sazba se každoročně valorizuje. Norský svaz překladatelů (NO) a Norský svaz autorů a překladatelů literatury... faktu (NFFO) vypověděly v roce 1999 rámcovou smlouvu z roku 1995, a protože ani po sedmi letech jednání s Norským svazem nakladatelů se jim nepodařilo vyjednat smlouvu novou, uspořádaly na jaře 2006 tzv. oversetteraksjonen, pětiměsíční nátlakovou akci zahrnující mj. happeningy v ulicích a podpisové akce. Především ale využily toho, že stará rámcová smlouva obsahovala (už od roku 1972) klauzuli, že překladatel odevzdává rukopis v čitelném stavu napsaný na stroji. Všichni členové obou svazů tedy přestali dodávat nakladatelům rukopisy elektronicky. Vyhotovený překlad zaslali elektronicky svému svazu, ten zajistil jeho vytištění a odevzdání vytištěného rukopisu do nakladatelství. Překladatelé tedy využili bodu, který obsahovala stará rámcová smlouva, neporušili tím žádné podmínky, a protože všichni postupovali jednotně, značně tím nakladatelům ztrpčili život a po oněch pěti měsících se jim podařilo vyjednat smlouvu novou. Od 1. 1. 2020 činí minimální sazba 217 NOK za NS, která ovšem v Norsku má 1000 znaků včetně mezer. Honorář se vyplácí na třetiny – první třetina při podpisu smlouvy, druhá po odevzdání překladu, třetí po zapracování redakčních úprav. Smlouva dále stanovuje sazby za e-knihy, audioknihy i prodloužení licence a upravuje rovněž podmínky pro provedení redakce a korektur. K bodu 2) Kde tato praxe vznikla, nevím. Nicméně jak píše Michal Švec, udržují ji při životě překladatelé sami. Dokud budou ochotni podepisovat smlouvy, podle nichž uvidí peníze bůhvíkdy, budou jim nakladatelé takové smlouvy dál nabízet.
Vložil: Anežka, 19.06.2020 12:30
Překladatelé jako rukojmí?
Zajímaly by mě dvě věci: 1) V mnoha (tak nějak spíš skoro asi víceméně všech) zemích EU jsou na tom překladatelé líp než u nás. Ćím to? To jsou tam distributoři tak hodní, státní rozpočet tak štědrý, překladatelské cechy tak obávané? Víte někdo o jiné zemi EU, kde si své místo překladatelé museli... vybojovat? Jak to udělali? 2) Mohl by mi někdo vysvětlit, jak vznikla ta podivná praxe vyplácení poloviny honoráře až po vydání knihy? Určitě to má nějaký historický důvod, byť sebevíc pomýlený, třeba jako střídání zimního a letního času. Stává se mi, že někdo z přátel na tuhle věc reaguje nevěřícným: "a to jako fakt? A proč?"A já si připadám jak blbec. (Edit. Správnou odpověď známe všichni: "Protože můžou". Ale to nevysvětluje původ této praxe.)
Vložil: Jan Vaněk jr., 19.06.2020 01:19
Weil, Jiří: Mendelssohn est sur le toit
Jistě, když se text zachoval, stál by za přidávání aspoň formou apendixu nebo ediční poznámky. Pohříchu kniznice.cz obsahuje pouze Weinera a Weisse (!), Weila ne. Buď by šlo lobbovat, aby ho akademici taky uznali, anebo za necelých 10 let... bude volný a knihu může vydat i iLiteratura… ale asi by bylo stejně nutné zaplatit editora.
Vložil: Honza S, 18.06.2020 18:19
Překladatelé jako rukojmí?
Dobry den, jakozto nadseny ctenar jsem z tohoto clanku smutny. Chci tedy prekladatelum alespon podekovat za krasne preklady zahranicni beletrie, anglicky umim ale cesky si to prectu radeji. Osobni poznamka na zaver, nektere prekladatelky jsem poznal i osobne a jsou to okouzlujici zeny!
Vložil: Magda de Bruin, 18.06.2020 10:41
Weil, Jiří: Mendelssohn est sur le toit
Díky za podnětnou reakci a odkaz. Ve stejném čísle je i zajímavá studie o Weilovi od Evy Štědroňové (od s. 126). Je ta pasáž ve fr. vydání taky nějak blíž vysvětlená - v podobě ediční poznámky? Vzhledem k okolnostem, za jakých se vydání Mendelssohna (ale podle Vladislavových pamětí se to týkalo např.... i Harfeníka) připravovalo, by bylo zajímavé, kdyby se aspoň Mendelssohn dočkal kritického vydání. Hranice mezi redakční prací a úpravami podle požadavků cenzury, příp. i pod vlivem autocenzury, je sice tenká a zpětně možná těžko určitelná, ale přesto by si to myslím Weil zasloužil.
Vložil: Honza S, 17.06.2020 13:06
Zbořil, Jonáš: Nová divočina
Normalne poezii nectu ale Jonase Zborila posloucham na radiu Wave a tak jsem zvedavy a rad bych si jeho sbirku precetl. Nejak se k ty poezii dostat musim! :-)
Vložil: Jan Vaněk jr., 16.06.2020 04:15
Weil, Jiří: Mendelssohn est sur le toit
"Úryvek" snad není nutno přebírat, je volně dostupný na digitalniknihovna.cz (a tři stránky níže). Z důkladné ediční poznámky Alice Jedličkové cituji "Text,... který nahradil příběh „anděla s prasetem", vytvořil zcela odlišnou souvislost, takže už je v podstatě vyloučeno zařadit jeho původní podobu při případném dalším vydání románu do celku" [ze zdejšího článku není jasné, že nešlo o prosté "vyškrtnutí", ale Weil dopsal kapitolu nově] i "jde o stylisticky nevytříbený náčrt" a "zjevně nepropracovávaného, načrtnutého úryvku". Jak argumentovala redakce novějších vydání, netuším.
Vložil: Petr Jaroš, 15.06.2020 09:12
Doerr, Anthony: Jsou světla, která nevidíme
Je třeba vědět, že hodní a uvědomělí radiotelegrafisté Abwehru odhalovali vysílačky odbojových organizací, což mělo v převážné většině za následek zatýkání a popravy jak odbojářů, tak členů jejich rodin, včetně žen a dětí. Jen na území ČSR se jednalo o 360.000 lidí. Mužů, žen, dětí - kteří byli různými... metodami zabiti, v převážné většině popraveni. Ve Francii se dělo totéž. Byli popravováni všichni, kteří se znelíbili nacistickým okupantům. Radiotelegrafisté hráli v odhalování francouzských odbojářů významnou roli a posílali je tak přímo na popraviště. Hodní, uvědomělí, poslušní němečtí vojáci. Plnili "jen" rozkazy.
Vložil: Helena Vojtíšková, 14.06.2020 10:57
Lehečková, Hana: Svatá hlava
U tak mladé autorky - jistá podobnost s "Kdo chytá v žitě", ale v jiné rovině. Ich forma mne zpočátku uvědla v omyl - vše z pohledu dítěte? Je mi toho Zdeňka líto...
Vložil: jovanka, 13.06.2020 12:43
Weil, Jiří: Mendelssohn est sur le toit
To stojí za úvahu. Jenže to pořád bude jen úryvek bez kontextu. V knize by byl platnější.
Vložil: Magda de Bruin, 12.06.2020 22:44
Weil, Jiří: Mendelssohn est sur le toit
Jestli tomu dobře rozumím, dvě poslední česká vydání (NLN 1999 a Garamond 2013) vyšla v době, kdy už bylo známo, že v rukopise existuje úryvek "Anděl s prasetem". Proč tedy nakladatelé nevyužili možnosti vydat text konečně v úplnější podobě? Nebylo by možné ten úryvek (když už vyšel časopisecky) převzít... aspoň na iLit.?
Vložil: Miroslav Kouba, 12.06.2020 16:42
Bednářová, Marta: Ukrajina (kde se zastavil čas)
Ahoj děcka, hledám Andreje Meszaroše, tenkrát z Košic, Pepu Steidla, Praha 4, Jindřicha Zahrádku, Třebíč, Petra Lubojackého,Č.Budějovice, Jiřího Čiháka, P-4, Milana Juravatého, Havířov, Anastazii Kredatusovou, Žilina, Karla Pařízka, Brno, Pavla Petrika, Košice, Honzu Rýgla, Liberec, Lenku Šturákovou,... Beroun, Slávu Svobodu, Plzeň, Aleše Trbuška, Havlíčkův Brod. Budu rád když se někdo ozve na mirekkouba@centrum.cz,. Díky a ahojky.
Vložil: Miroslav Kouba, 12.06.2020 16:02
Bednářová, Marta: Ukrajina (kde se zastavil čas)
Děcka ahoj, pracoval sem tam 86-90. Pokud si na mne někdo vzpomenete ozvěte se na mirekkouba@centrum.cz než si nás odvede ta sviňa zubatá. Mirek Kouba tenkrát Praha. Dávejte na sebe pozor!!! Ahojky.
Vložil: M. Voslářová, 10.06.2020 22:23
Ryšavý, Martin: Zlaté vidění
Poznámka k úvodnímu odstavci: recenze vznikla na začátku dubna, od té doby ohlasů přibylo - na knihu upozornil mj. článek Pavla Janouška v Tvaru (30. 4.), recenze Jiřího Krejčího v Hostu (7. 4.), recenze Kláry Soukupové na iLiteratuře (7. 4.) a další.
Vložil: Tadeáš Dohňanský, 05.06.2020 16:22
Pilch, Jerzy
Je to aluze na román, o kterém autorka článku mluví. Více třeba v ukázce na iLiteratuře .
Vložil: pračky světa, 05.06.2020 13:35
Pilch, Jerzy
"... propil všechny pračky světa"? to je nějaký idiom, vtip, nebo překlep?
Vložil: admin, 04.06.2020 08:30
Montgomery, Sy: Mají chobotnice duši?
Opraveno, děkujeme za upozornění.
Vložil: P. Pecháček, 03.06.2020 20:56
Montgomery, Sy: Mají chobotnice duši?
Díky za upozornění, to je skutečně hloupé přepsání. Hned poprosím o opravu.
Vložil: Jan Vaněk jr., 03.06.2020 18:47
Montgomery, Sy: Mají chobotnice duši?
Recenze je přínosná, jak bývá u p. Pecháčka pravidlem, ale dopustil se trapného přepsání, jež musí zarazit každého pozornějšího čtenáře (takže si těžko lze stěžovat, že ho nezachytila redakce iLiteratury; ovšem že během "zhlédnuto 164x", neozval nikdo jiný, mě přece jen trochu zaráží ): České vydání... na tom není až tak zle, aby "Not a kitten's fur, not a chick's down" bylo přeloženo bizarně oxymoronickou repeticí "Ani ptačí kožíšek, ani ptačí chmýří"; stojí tam "kočičí".
Vložil: Jan Vaněk jr., 25.05.2020 18:12
Levy, Lawrence: Příběh studia Pixar
Sázím 100:1. (Že by dohodil příbuzného s obdobným stylem, se mi nezdá realistické.) A nezapomínejme na Malého prince...
Vložil: Viva, 25.05.2020 11:39
Jääskeläinen, Pasi Ilmari: Literární spolek Laury Sněžné
Podla mna netreba skatulkovat - je to namiesana zmes vselicoho a vysledkom je uzasne imaginativna kniha - a ta obalka nema chybu!
Vložil: Viva, 25.05.2020 11:34
Jääskeläinen, Pasi Ilmari: Den falešné kočky
Moj najoblubenejsi sucasny autor; perfektna atmosfera, uzasny jazyk a pribeh - neviem sa dockat dalsich knih...
Vložil: Běta, 25.05.2020 11:07
Levy, Lawrence: Příběh studia Pixar
To Jan Vaněk: Myslíte, že to je ten samý překladatel, který podobně převádí pro stejné nakladatelství i thrillery z francouzštiny?
Vložil: Jan Vaněk jr., 24.05.2020 19:38
Levy, Lawrence: Příběh studia Pixar
Ach-můj-bože, tragikomická postava Jiřího Žáka se už pustila i do anglofonní startupové nonfiction? (Jen v rychlosti namátkou: "Jobs se mnou chce mluvit o NeXT Computers, [sic!] o svém nejnovějším podniku, jenž se proslavil nápadnou budovou ve tvaru kostky. Pro Steva představoval údajně dlou­ho očekávané... druhé dějství. Taky ovšem kolovaly řeči, že firma stojí na nejistých nohou, zejména poté, co byl Jobs nedávno donucen za­stavit své podnikání v oblasti hardwarů." – He wants to talk about NeXT Computer. Jobs’s latest venture, supposedly his long-awaited second act, had been famous for its eye-catching cube-shaped workstations, but it was also rumored to be on shaky ground, especially after it was forced to close its hardware business not too long before. ? "Je to příběh o tom, co zna­mená vyslat tvůrčí impulz a proč je tak těžké tento impulz realizovat." – It is a story about what it means to put the creative impulse first, and why that is so very hard to do. ? "v roce 1994 […] Pracoval jsem jako finanční ředitel a podpředseda společnosti Electronics for Imaging, což byla firma se sídlem v Si­licon Valley, která vyvíjela produkty v odvětví stolních editačních systémů." – I was the chief financial officer and vice chairman of the board at Electronics for Imaging, a Silicon Valley company developing products for the burgeoning field of color desktop publishing. etc. etc.) Ale samozřejmě jsem rád, že iLiteratura se dokáže autoritativně vyjádřit k úspěšnosti přetlumočení dikce.
Vložil: mp, 21.05.2020 20:04
Bortnik, Krzysztof; Martinek, Libor (eds.): V duchu Edgara Allana Poea
https://youtu.be/lYV_voCNZLo
Vložil: r2d2, 21.05.2020 15:29
Bortnik, Krzysztof; Martinek, Libor (eds.): V duchu Edgara Allana Poea
Já tuším, proč jste si na tu dobu vzpomněl...
Vložil: Reddot, 21.05.2020 10:43
Bortnik, Krzysztof; Martinek, Libor (eds.): V duchu Edgara Allana Poea
Trochu rozdíl stavět ze slov název a používat je v běžné větě, nemyslíš? Jinak já za nejhorší nešvar poslední doby považuju přehnaně systémové uvažování. Stádové, nekreativní. Můžeš mi teď napsat, že vhodnější slovo by bylo 'stádní'? Budeš se pak cítit chytře, uvidíš. Nevím proč jsem si teď vzpomněl... na dobu, kdy Cézanna mocní kritici peskovali za to, že nedokáže realisticky kreslit. Možná by se v tom momentě dala vykřesat odpověď na otázku, proč jsi Michaeli překladatel, a ne spisovatel.
Vložil: Michael Alexa, 20.05.2020 09:37
Bortnik, Krzysztof; Martinek, Libor (eds.): V duchu Edgara Allana Poea
Neschopnost přivlastňovat považuju za horší nešvar poslední doby, než jsou proslulá "dechberoucí", "mějte hezký den" apod. Byl jsem pozván na akci, kde "Honzy táta a Jany brácha budou číst Monči knížku". Asi se nezúčastním.
Vložil: kh, 20.05.2020 07:17
Bortnik, Krzysztof; Martinek, Libor (eds.): V duchu Edgara Allana Poea
Naopak, navíc "v domě Sáry" je lapsus, zvlášť když jde o jednoslovné příd. jméno přivlastňovací. Co třeba "v knize Šalamouna"?
Vložil: Reddot, 19.05.2020 18:55
Bortnik, Krzysztof; Martinek, Libor (eds.): V duchu Edgara Allana Poea
"V Sářině domě" zní hrozně
Vložil: Čtenář, 19.05.2020 16:40
Bortnik, Krzysztof; Martinek, Libor (eds.): V duchu Edgara Allana Poea
Škoda že ne "V Sářině domě"
Vložil: Reddot, 19.05.2020 02:23
Bortnik, Krzysztof; Martinek, Libor (eds.): V duchu Edgara Allana Poea
"Martinek totiž svého polského kolegu Krzysztofa Bortnika přesvědčil, aby nevykračovali z vymezeného časového období a do antologie nezařazovali autory současné." Díky Bohu za to!! Pan Martinek mě velice pozitivně zasáhl už výborem povídek od Grabińského "V domě Sáry a jiné povídky". Polská fantastika... je velice osobitá a kusy z let 1890-1920 jsou často naprosté klenoty. Současní autoři new weird jsou na můj vkus až moc weird (resp. neumějí tak psát, jako staří moderní mistři), takže bych se velice přimlouval za to, aby se editoři případných dalších výborů polské fantastiky věnovali autorům již bezpečně mrtvým. A klidně bych zapomněl na horor jako takový - expresionismus, dekadence, temný symbolismus, psychologický realismus a kombinace těchto často dokáží vykouzlit ten pravý horor...
Vložil: Splendidum družstvo, 17.05.2020 19:13
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
VYDÁME VÁM E-KNIHU ZDARMA! Máte rukopis a nevíte jak ho udat bez velkých finančních nákladů? Vytvoříme z Vašeho originálního textu e- knihu a dáme ji do prodeje předním internetovým obchodům s e-knihami. A to vše ZDARMA – bez jakýchkoliv poplatků! Z čistého zisku obdržíte – 60 % výdělku.... Což je bezkonkurenční nabídka s ohledem na skutečnost, že Vám knihu vydáme zdarma. S námi nikdy neproděláte – jen vyděláte! Zájemci posílejte své rukopisy na email: i.s.ha@seznam.cz
Vložil: Hana Kukrechtová, 16.05.2020 11:50
Iljašenko, Marie: Jak zůstat za barem. Lekce rodného jazyka
Bezvadný článek, moc se mi líbí.
Vložil: Hana Veselá, 15.05.2020 19:27
Meyer, Bettina: SS-Nr. 74695 Konrad Meyer
Přečetla jsem jedním dechem! Vynikající knížka. Díky.
Vložil: Grzegorz Niec´, 14.05.2020 18:46
Trávníček, Jiří
Non plus ultra.
Vložil: mp, 10.05.2020 13:52
Borkovec, Petr: Za Alicí Wierpichovou
Nic mu není svaté. Ani Topinka.
Vložil: gabrzu, 01.05.2020 15:49
Žuchová, Svetlana: Yesim
Tato knížka může působit "čtenářsky únavně" na někoho, kdo měl očekávání, která nesplnila. A určitě nejde o snahu vzbuzovat nějaký dojem - je to jen jiný typ prózy, stavěný na jiných pilířích než je příběh. Ne každý se chce a dokáže naladit na neobvyklý rytmus...ale recenzetka spíš popisuje svou neschopnost... odpoutat se od zažitých prozaických vzorců, než že by říkala o knize něco podstatného. Tuto prózu je možné přečíst jako báseň nebo poslouchat jako minimalistickou hudbu. Pak je to zážitek.
Vložil: F. Němec, 30.04.2020 10:29
Horáková, Pavla: Teorie podivnosti
Spisovatelka Připraví si latté a spolu s dvěma mandarinkami je naaranžuje do vulgární kompozice; vyfotí ji, přidá heslo dne a výnos své dlouhé chvíle svěří nástěnce fejsbuku. Namaže si kroasan sekaninovým máslem, polovinu sní, chvíli se zasní, otevře word a prvně udeří do klávesnice. V řádech sekund... sklízí reakce: někteří palečkují, jiní nešetří slovy: super, bezva, bomba. Tak Pavla H. komunikuje se čtenáři a píše knihu. O čem psát v této odkouzlené době? sestoupí až na dno pochybností. O konzistenci svých hoven! nalezne tam odpověď. A protože není nic lehčího než hovna, jak konstatuje klasik, její prsty létají po klávesnici sem a tam. A už ostře vidí, jak její román dopadne na hladinu čtenářské obce a pořádně to šplíchne.