Diskuse - historie

Vložil: Magda de Bruin, 18.02.2019 12:54
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
K tomu "preventivnímu" vyloučení Patrika Ouředníka: v těchto týdnech vychází znovu německý překlad European, navíc je tu multimediální projekt Heinera Goebbelse založený na tomto textu, který (po premiéře v Manchesteru recenzované v New York Times), bude letos uveden m.j. na Ruhrtriennale v Bochumu... https://www.czechlit.cz/cz/europeana-na-manchesterskem-jevisti/, což rozhodně není jen nějaká regionální záležitost. (To jde tedy jen o uvedení v Německu, jinak bude představení týden k vidění v New Yorku.)
Vložil: Magda de Bruin, 18.02.2019 12:32
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Doris Kouba: Ale jak se zdá, je jazyková úroveň té nové knihy taková, že ji německá porota složená z "lidí od fochu" vybrala do finále. Takže na to přeceňování sil zřejmě jiní kompetentní lidé pohlížejí jinak. Na to jsem tu chtěla pro úplnost upozornit. Ostatně jistou skepsi k literárním cenám s vámi... sdílím. Jen si říkám, proč jste v tom případě přijala členství v porotě české literární ceny.
Vložil: Kolik je prstů, 18.02.2019 12:03
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Článek paní Koubové je slátanina pro domo sua. (Užívá-li slova "slátanina" paní Koubová, není žádný důvod, abych ho nepoužil já.) Prý o recepci české literatury, ale bez Vaculíka? Bez Hrabala?? Že "ponechává stranou" Kunderu se dá pochopit, nepíše už desetiletí česky, ale proč Ouředníka? Četla paní... Koubová Ad acta? A o co nebo v čem je Petr Král "češtější" než Ouředník? Podle mne je to spíš naopak... A co myslí paní Koubová tím eskapismem? Není snad v literatuře imaginární svět vyjádřením reálného světa? Zkrátka - slátanina.
Vložil: Doris Kouba, 18.02.2019 11:17
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Treba na zaklade teto knihy: http://thanhaeuser.at/jaroslav-rudis_der-besuch/.
Vložil: Magda de Bruin, 17.02.2019 22:53
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Kniha má vyjít v únoru, jak se uvádí i u informace o nominacích (jiný nominovaný titul dokonce v březnu), ale předpokládám, že porota nominuje knihy na základě znalosti - tedy že např. dostane knihu od nakladatele v předstihu (slyšela jsem, že už vyšly i nějaké recenze). Já knihu neznám a kvalitu v... němčině posoudit neumím. Ale na základě čeho jste vy už začátkem ledna soudila, že Rudiš "přeceňuje své síly ve snaze psát v němčině"?
Vložil: Doris Kouba, 17.02.2019 22:32
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
No pardon, ale tento Rudisuv titul v nemcine ani jeste nevysel (viz webove stranky nakladatelstvi https://www.randomhouse.de/Buch/Winterbergs-letzte-Reise/Jaroslav-Rudis/Luchterhand-Literaturverlag/e531419.rhd); cili tahlencta nominace je jen dalsi priklad pro fungovani trhu. Navic: jakakoliv nominace... bohuzel neni zadne vitezstvi - a vitez v umeni (= literature) stejne neexistuje.
Vložil: , 17.02.2019 22:05
Jurkovič, Tomáš
Napište do Odeonu a rádi to zprostředkují.
Vložil: Magda de Bruin, 17.02.2019 21:54
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Ještě dodatek k hodnocení německy psané knihy Jaroslava Rudiše: je to jeden z pěti titulů nominovaných na Cenu Lipského knižního veletrhu 2019 https://www.leipziger-buchmesse.de/neuigkeiten/die-nominierten-des-preis-der-leipziger-buchmesse-2019/935438
Vložil: Ina, 17.02.2019 01:39
Lindberg, Hanna: Stockholm: Přísně tajné
Kungsträdsgarden, Waholm. Spis asi Vaxholm. Archipel misto archipelago? Hm
Vložil: Alenka, 16.02.2019 20:11
Jurkovič, Tomáš
Nesmírně si vážím Vašich překladů, nebýt Vás, nejsem "Harukimurakamistka" :-)...Dočetla jsem Komturovu smrt. Ráda bych vám napsala na email nebo facebook : -)
Vložil: Stanislav Oborský, 15.02.2019 23:12
Furet, François: Minulost jedné iluze
Překlad bohužel není úplně spolehlivý a výstižný; vedle stylistických neobratností jde někdy i nepochopení textu (např. záměna Churchil - Stalin), neprozumění věci vede někdy i k drobným nesmyslům. Překlad budí dojem uspěchané práce, což vzhledem k tomu, že české vydání následuje až po 23 letech, je... překvapující. Stejně tak je překvapující - u jinak solidního nakladatelského domu Argo - zanedbaná redakční práce - mohla mnoha pochybením zabránit.
Vložil: Marie V., 15.02.2019 12:14
Mahlke, Inger-Maria
Každý člověk se od dětství seznamuje s vývojem věcí taky vlastně pozpátku: rozkoukává se po světě a dozvídá se o rodičích, prarodičích, zjišťuje, jak věci fungovaly dřív a proč jsou tak, jak jsou. Na postupu IMM mi připadá zajímavé, že tenhle přirozený proces poznávání vlastně napodobuje.
Vložil: Magda de Bruin, 14.02.2019 19:01
Horáková, Pavla: Teorie podivnosti
Otázka honorářů tu v poslední době už jednou padla, a tak bych chtěla upřesnit, že původní recenze atd. jsou na tomto - nezpoplatněném - webu placené. Spolek budižkničemů? Jak je libo. Ale rozhodně ne neplacených.
Vložil: Tomáš Januška, 14.02.2019 18:35
Mahlke, Inger-Maria
Román vyprávěný "pozpátku" opravdu není žádný originální vynález autorky. Navíc vůbec neozřejmuje, proč ve svém románu použila právě tento postup. Martin Amis vypráví děj svého románu "Šíp času" stejným způsobem, ale s ohledem na námět románu má tento postup velký význam. A pokud jde o filmy, připomínám... český film "Happy end" z roku 1967! Jinými slovy, autorka je do sebe zahleděná natolik, až to hraničí s ignoranstvím.
Vložil: Mirek Fencl, 14.02.2019 00:40
Horáková, Pavla: Teorie podivnosti
Kniha není žádné veledílo, přesto mě naprosto zaráží, s jakou "pokorou" se autorka k recenzi a k celé iliteratuře postavila na sociálních sítích. Recenzent samozřejmě nic nechápe a celá iliteratura je dle Horákové spolek neplacených budižkničemů. Je v tom samozřejmě utvrzována svou sociální bublinou,... do níž se bohužel řadí i Olga Stehlíková, která byla předloni vyznamenána coby reprezentativní kritická osobnost cenou Tvárnice a která dříve pravidelně na tento server přispívala. Pokud se mluví o úpadku literatury, nelze se divit, když se literátky chovají jako pětileté děti, kterým někdo rozšlápl bábovičku. P.S.: Pokud by někoho zajímalo, zda, případně jak se k tomuto názoru vyjádří autorka, nechť sleduje její profil na fb. Jinde než v prostředí, kde má za sebou houf podporovatelů a podporovatelek, totiž patrně fundovaná literární diskuse neprobíhá. P.P.S.: Zatímco Marek Jančík je podle toho, co Horáková píše, sotva schopen knihu přečíst, nedejbože pochopit její význam, tato "recenze" je pro ni přijatelná. Není těžké uhodnout, proč tomu tak je: www.uzasnabara.cz
Vložil: M.J., 13.02.2019 16:09
Lasch, Christopher: Kultura narcismu
Mě v recenzi knihy "Kultura narcismu" od Jana Lukavce chybí soustředění se na problém narcismu, jako na otázku osobnostní. Vždyť už samotný historický popis toho, odkud se ten pojem vzal, ukazuje na to, že jde o jedince,který nachází takové zalíbení ve svém odrazu, že pro něj nikdo jiný neexistuje.... Pakliže se pan J.Lukavec dotýká psychoanalýzy, pak by měl uvést, jak chápal narcismus Freud a jak se od narcismu podle Freuda vymezoval teoreticky analytik Heinz Kohut, který zřejmě nejlépe vystihl podstatu vnitřní psychické dynamiky takovýchto osobností i jejich intrapsychickou energetickou ekonomii. Dle mého názoru bychom neměli tuhle otázku jaksi rozmělňovat do hypotéz o možném budoucím vývoji společenských formací, ale držet se toho, jestli lze brát narcistickou poruchu self jako diagnostickou kategorii, na níž by cosi platilo jako léčba..zde opět odkazuji na Heinze Kohuta a ty,kteří z jeho prací vycházeli.
Vložil: Johana Horálková, 13.02.2019 13:04
Hanks, Tom: Neobvyklý typ (něco málo povídek)
Děkujeme za upozornění.
Vložil: Klara Truchla, 13.02.2019 09:45
Bauman, Zygmunt; Donskis, Leonidas: Tekuté zlo
Dialog dvou středo-východně evropských myslitelů je velice aktuální. Připomínají nám jevy dnešního světa, který možná známe, četli o nich, ovšem neuvědomuje si, že jsou už částí našeho každodenního života. „Tekuté zlo“ ohrožuje každého nás.
Vložil: Petra Drozdova, 12.02.2019 18:16
Hanks, Tom: Neobvyklý typ (něco málo povídek)
Technicka: Marek Epstein naposledy vydal Dravce. V lonskem roce.
Vložil: , 12.02.2019 15:59
Čížek, Karel
zajímavý člověk s krásnou duší
Vložil: Doris Kouba, 12.02.2019 11:41
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Velevazene diskutujici, nechci se tady za nikym schovat nebo "sikovne" vycouvat ze sve zodpovednosti jako polemizujici "intelektualka". A verte mi, ze bych se kazdemu nazoru rada venovala a celkovou problematiku dale rozvijela, kdybych nebyla (jako asi vsichny z nas) pracujici clovek, ktery nema tolik... casu, adekvatne (a navic v korektni cestine!) reagovat na vecne namitky. Cili tady uz jen dodam, ze - jak asi vsichny tusime - ceska literatura urcite ma co nabidnout (jinak bych ji prece taky neprekladala); jen ji prosadit jako "svetovou" si proste vyzaduje ze vsech stran vetsi profesionalni pristup, ktery jiz spociva v tom, ceskyma autorama napsane texty lip redigovat (prehodit, skrtnout, o textech diskutovat) a je kvalifikovane recenzovat - a navic byt otevrene k tomu, ze zvlast nezavedne mladsi autori si zaslouzej byt vnimane, pokud nejen odvypraveji nejake pribehy, ale pisou ve snaze, ve sveraznem jazyce podat zpravu o hloubce byti.
Vložil: Magda de Bruin, 12.02.2019 10:50
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Martin Puskely: Nakladatelé (takže i němečtí) odmítají knihy z nejrůznějších důvodů (pokud je vůbec uvedou). Od standardního “kniha nezapadá do našeho fondu” přes “mně se kniha líbí, ale obchodní oddělení ji zamítlo” po (zřídka) “kniha mě nepřesvědčila” (a to nechávám stranou “kniha je moc tlustá /... tenká”, “povídky jsou neprodejné”, “redaktor, který měl rád tohohle autora, už tady nepracuje”, “ale ten autor už přece nežije” apod.). Prostě o kvalitě knihy, tím méně národní literatury, se z toho nedá nic vyčíst. V delším rozhovoru řekla jednou jedna německá redaktorka, že č. lit. už není dost sexy (na rozdíl od totalitních dob a prvních let po sametové revoluci – ale to se samozřejmě týká i dalších postkomunistických zemí). Doris Kouba zmiňuje šéfa produkce z Rowohltu, který “už léta” volá po románu o Babišovi. Nás se zase jeden něm. redaktor zeptal, jestli nemáme nějakou knihu, kde se ošklivě mluví o Němcích, a nedávno (redaktorka zaměřená na klasiky), zda nemáme tip na staršího č. autora. Připomněla bych taky německý úspěch Květy Legátové (ano, je to už 10–15 let, ale v kuloárech se tehdy mluvilo snad o 60 tis. prodaných výtisků – to by byl nejspíš český rekord). A připomněla bych, že silné až většinové zastoupení mezi čtenáři mají ženy od 45–50 let. Zkrátka odhadovat šance č. literatury jako celku na německém trhu (nebo kdekoliv jinde) na základě preferencí jedné osoby nemá velký smysl. Úvahy o kvalitě současné literatury přísluší literárním kritikům, ale nakladatelé jsou obchodníci a řídí se jinými kritérii. (A překladatelé – jak píše i Doris Kouba – chtějí překládat: kdyby měli čekat na ten jeden geniální román, mohli by překladatelské povolání rovnou pověsit na hřebík. Totéž ovšem platí i pro čtenáře.)
Vložil: Gregor, 12.02.2019 08:28
Borkovec, Petr: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
To se právě pletete. Země má měsíc, který se jmenuje Měsíc.
Vložil: Bořík, 11.02.2019 16:52
Borkovec, Petr: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
Země má Měsíc, nikoliv měsíc, a ten Měsíc se jmenuje Luna.
Vložil: Gregor, 11.02.2019 16:05
Borkovec, Petr: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
To Magdalena: domnívám se, že to zkrátka znamená, že má překladatelka černé vlasy, nic víc bych v tom nehledal... Když se v knize dočtu, že "na potemnělé obloze zářil stříbrný měsíc", také to neznamená, že má Země více měsíců nebo obloh...
Vložil: Martin Puskely, 11.02.2019 12:45
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Taky je mi líto, že se paní Kouba nechce účastnit polemiky k svému článku, ale je to její právo. Její zkušenosti s tím, jak reagují němečtí nakladatelé na nabídku té či oné české knihy, by byly velmi cenné. (Pokud by se tedy zveřejnit je nepříčilo nějaké překladatelské, resp. agenturní etice.) Předminulý... týden ovšem komentoval úroveň české literatury v souvislosti s Lipskem Ondřej Horák v Orientaci Lidových novin a nebylo to veselé čtení. Na konto role tématu sice poznamenal, že téma ještě samo o sobě nezakládá dobrou literaturu (což je samozřejmě pravda), ale text celkově vyzněl v tom smyslu, že česká literatura i tak nemá Německu a světu dohromady co nabídnout. Spisovatelé jsou navíc podle Ondřeje Horáka natolik pohlceni sebeprezentací a sebepropagací, že si ani nekladou otázku, zda vůbec napsali dobrou knihu, což chápu jako výtku, že ze samotného psaní i literárního provozu se vytrácí vůle vytvářet a hledat skutečnou kvalitu. Výsledkem jsou císařovy „nové šaty“ a v těch jdeme do Lipska. Tak či onak, asi nejsem jediný, kdo si všiml následujícího rozporu: recenze českých knih jsou (pro mě překvapivě) často příznivé, ale souhrnná hodnocení se nesou v negativním tónu. Není to problém, který zasahuje i zahraniční pohledy na českou prózu?
Vložil: Magdalena, 11.02.2019 11:50
Borkovec, Petr: Kurzy kreslení ptáků za soumraku
Pěkné. Otázku mám jen k přídavnému jménu "černovlasa". Znamená to, že vedle této překladatelky do němčiny má Petr B. ještě nějakou rusovlasou či blond?
Vložil: Magda de Bruin, 11.02.2019 10:54
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Tomáš Januška: myslím, že bychom do diskuse o recepci č. literatury v něm. jazykové oblasti neměli zanášet nějaké národnostní animozity. Je fakt, že psát literární text v jiném než mateřském jazyce je problematické - i když jsou výjimky. Jestliže Doris Kouba jako rodilá Němka hodnotí německy psanou... knihu Jaroslava Rudiše negativně, můžou jí v tom kvalifikovaně oponovat opět jen rodilí mluvčí. A dále: zkušenost naší literární agentury potvrzuje, že české literární ceny pro rozhodování zahraničního nakladatele o vydání českého titulu skutečně nejsou důležité - není v tom neúcta, ale pragmatismus: prodejnost titulu v cizině česká cena nezaručuje. Jiná věc je, že Doris Kouba místo odpovědi na konkrétní otázku odkazuje na definici polemiky na č. Wiki (mimochodem "pomluvy, nepravdivá a zkreslená tvrzení" se v angl., něm., fr., it., rus., slovenské, polské nebo nizozemské verzi nenajdou). Tím se dá sice vysvětlit tón jejího textu a některé postupy, které se jinak v diskusi považují za slabinu nebo přestupek, ale ne fakt, že umístí na web text, kterým chce vyvolat diskusi (nebo polemiku, ale tahle rubrika má název "Diskuse"), načež z diskuse vycouvá.
Vložil: Tomáš Januška, 11.02.2019 08:41
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Fascinuje mě bezmeznost arogance paní Kouby, když varuje české spisovatele před tím, aby psali německy a když říká: "Schopenhauer by dodal: Ale němčinu neznečisťujte". To ale přeci už známe! Němci ve třicátých letech měli rovněž pocit, že židé "znečisťují" jejich jazyk používáním němčiny. Paní Koubo,... styďte se! A pokud jde o českou Státní cenu za literaturu: Jestliže německé čtenáře nezajímá nejvyšší literární ocenění, jaké lze v České republice získat, proč by potom měl české spisovatele zajímat německý čtenář?
Vložil: Jaroslav, 11.02.2019 06:23
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Paní Voslařová za vás kopla mičudu do autu opravdu šikovně, co nejdál do vysoké trávy, že už se málem nenašla, to skutečně palec nahoru. A od vás bych čekal víc, než se šikovně schovávat za pana Puskelyho, poté, co jste to těm Čechům tak nandala v těch Varech. I když tam se, pravda, vyplácel honorář.... Šikovnosti si cením u řemeslníků. U intelektuálů moc ne. I se tomu říká, v tom vůči Němcům - a zejména jejich překladatelům - tak ignorantském Česku, jinak.
Vložil: emil hakl, 09.02.2019 13:50
Hakl, Emil: Běží další kolo…
Máte pravdu - každý podáváme zprávu o sobě, namísto abychom se zabývali stavem celku. Díky za připomínku, je k věci. Pokud vás neinteresují hlubinné ryby, tak dvojnásob.
Vložil: Marie, 09.02.2019 12:32
Rakouská literatura v roce 2018
Skvělý přehled, díky za něj
Vložil: fk, 09.02.2019 12:07
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
http://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=velmi
Vložil: Kateřina Mičková, 08.02.2019 21:30
Dousková, Irena: Rakvičky
Právě jsem ji dočetla. Recenze je jasná, ano, souhlasím, nevím, co si o tom myslet. Ale stejně: četla jsem jedním dechem, bez zájmu o to, jak to celé dopadne, to mělo kouzlo. Něco mě stále nutilo číst dál, bylo mi to celé jaksi blízké, bylo mi dobře s tetou, u vody, byly milé ty dopisy, bylo mi líto... malé Petry i velké malé Rózy, cítila jsem vůni krav a sena, cítila horko a dusno. Velmi vzdáleně a nevím proč mi to celé vysunulo vzpomínku na novelu Z. Salivarové Nebe, peklo, ráj, ale jinak. Nic to nepřineslo. Nic, než jakýsi pocit. Jo.
Vložil: Doris Kouba, 08.02.2019 19:28
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
https://cs.wikipedia.org/wiki/Polemika
Vložil: Magda de Bruin, 08.02.2019 12:42
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Jinými slovy v polemizování Doris Kouba selhala (ve významu "zklamala").
Vložil: Doris Kouba , 08.02.2019 11:06
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Mily Jaroslave, velice se omlouvam za zpozdeni; proste jsem si myslela, ze hlavni otazky se jiz vyreseli a ze z me strany jiz nezbyva co dodat. Ale pokud mate jeste nejake vecne pripominky nebo dokonce dotazy, na ktere bych mela reagovat ci odpovidat, tak vzdy velmy rada. No, a kdyz uz jsem tady: srdecne... dekuji Marii Voslarove za to, ze to v lednu odbyla za mnou, a panovi Puskelymu, ze mi mluvil ze srdci :)
Vložil: Jaroslav, 07.02.2019 21:16
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Tak kdy už bude paní Kouba reagovat? Padlo tu na její adresu pár slov do pranice!
Vložil: Jan Lukavec, 07.02.2019 13:58
Marshall, Tim: V zajetí geografie
Ano, perspektiva těch, kteří by byli rádi chráněni před Ruskem, v knize příliš zahrnuta není. Jinak tentýž rys je někdy našimi komentátory ironizován a pojímán v tom smyslu, že k přirozenosti Ruska prostě patří, že chce být samo od sebe stále větší a rozsáhlejší. O České republice se v knize píše málo,... a když už, tak příznačně v "ruské" kapitole, což ale podle autora neznamená, že nutně musíme patřit do ruské sféry vlivu.
Vložil: XKZ, 06.02.2019 18:12
Marshall, Tim: V zajetí geografie
"Pokud bychom měli jen stručně shrnout autorovy teze, pak u Ruska konstatuje jeho nechráněnost z evropské strany. Pročež s nadsázkou tvrdí, že Putin se možná každý večer před usnutím modlí a táže se Boha: „Proč jen jsi na Ukrajině nestvořil nějaké hory?“" Tohle mysli autor vazne? Urcite to nemelo... byt naopak? :D
Vložil: jovanka, 06.02.2019 17:05
Hašek, Jaroslav: Les Aventures du brave soldat Švejk
Panu Knappovi: Nový překlad Švejka v Gallimardu, pokud vím, vyšel na popud B. Meuniera: jeho překlad určitě procházel už předem redakčním posouzením a posléze byl i redakčně zpracován. O tom, že by byl překlad špatný, jste zatím žádné relevantní argumenty nedodal, vaše výtky, které vypisujete ve... zmíněném článku otištěném v posledním čísle Hostu, dokazují zejména to, že vy neumíte dobře francouzsky (pardon, nikdy bych si nebrala právo to posuzovat, vycházím čistě z toho, že v daném článku se ve svých vývodech o vhodných a nevhodných překladových ekvivalentech zásadně mýlíte. Podrobněji o tom ostatně referuje Patrik Ouředník v článku, který vyjde v příštím čísle Souvislostí). Benoit Meunier je zavedený literární překladatel s poměrně pestrým portfoliem, snaží se českou literaturu ve Francii i propagovat. Ohlasy na jeho překlad Švejka, pokud vím, jsou veskrze pozitivivní. A dále: B. Meunier překládá DO francouzštiny, svého rodného jazyka. Je tedy přirozené, že si text určený k vydání v češtině raději nechá přeložit, nebo alespoň přečíst od rodilého Čecha (což byla v tomto případě moje role). Sama sice překládám z francouzštiny DO češtiny, ale vše, co píši francouzsky, si nechávám vždy přečíst a okomentovat od rodilých Francouzů. (Mohu pouze dodat, že opatrnost se v tomto případě vždy vyplatí - kdybyste se vy před odesláním textu do Hostu zeptal rodilého Francouze, jistě by vám vaše unáhlené závěry vyvrátil.)
Vložil: Ales Knapp, 05.02.2019 23:14
Hašek, Jaroslav: Les Aventures du brave soldat Švejk
Doporucuji precist si muj text v prosincovém cisle casopisu Host. Pan Benoît Meunier - pokud vubec tato osoba existuje a pokud preklad Svejka neni nejakou kolektivni praci iniciovanou a financovanou MK CR - se ve své reakci na muj clanek rozciloval. Uplne zbytecne: jeho preklad neni dobry. Proc, to... se v Hostu doctete. S nakladatelstvim Gallimard nemam dobrou zkusenost: schvalilo cenzuru prekladu Kunderovy Nesnesitelné lehkosti byti so nemciny. Kdo tento spatny francouzsky preklad Svejka vydany u Gallimarda lektoroval? A proc pan "Benoît", kdyz si troufa na preklad tak nesnadno prelozitelného textu jakym je Svejk, nedokaze napsat svuj prispevek do serveru iliteratura rovnou cesky, a proc mu clanek musi prekladat do cestiny Jovanka S. Odpovezte, prosim, Jovanko a Benoîte. Dekuji. Ales Knapp K. Ales Knapp
Vložil: Martin Pokorný, 02.02.2019 11:40
Furet, François: Minulost jedné iluze
Protiargument ovšem zní, že autor cituje daný pramen, kupříkladu Solženicyna, *prostřednictvím* určitého překladu, vydání apod. a úkolem českého překladatele je zprostředkovat tuto referenci k prameni, tj. adaptovat ji pro dané místo a čas, stejně jako to činí se všemi ostatními složkami textu a díla.... (Pokud se z nějakého důvodu referuje např. k překladu v jeho specifičnosti, zůstane odkaz zachován.) - Není to diskuse na iliteraturu, resp. pokud ano, tak ne do komentářů, ale základní nástin protistanoviska by tu informačně zaznít měl.
Vložil: václav, 01.02.2019 23:55
Hakl, Emil: Běží další kolo…
utrpení číst tyhle sebezahleděný plky o ničem, co už nejsou kvalitativně příliš vzdáleny vieweghovým fejetonům v lidovkách. to člověka jenom napadá, proč tohle vůbec psát, když zjevně nemám co říct?
Vložil: Martin Nodl, 01.02.2019 11:24
Furet, François: Minulost jedné iluze
Jen doušku k poznámkám. V recenzi jde o nepochopení práce s textem. Poznamkový aparát nejde autorům předělávat, tzn. když pracuje Furet s francouzským překladem Solženycina, musí být i v českém překladu odkaz na francouzský překlad, protože přesně s touto knihou autor pracuje, ne s českým překladem.... Občas se v českém prostředí objevuje paskvil, kdy se poznámky mění, ale to je nekorektní způsob. Ja jsem před dvaceti lety zvolil pro své edice způsob, po mém soudu jediný správný, že se objeví znění českého překladu, vždy hranatých závorkách, jeli z něho v českém přeladu citováno, aby bylo zřejmé, že jde o převzatou českou citaci, ale před hranatými závorkami je vždy uveden originál, s nímž autor pracuje. Tudíž nikoli tragikomické, nýbrž úzus ctící autora. Pokud by se do aparátu zasahovalo, jak si recenzent přeje, výsledek by byl tragikomicky kovářovský-:)
Vložil: Johann Štván-Swuczitzky, 30.01.2019 02:56
Durrell, Lawrence: Avignonský kvintet
Mimo jakoukoliv polemiku jeden z největších spisovatelů 20. století. Jaká ostuda, že dosud byl do českého jazyka přeložen pouze 1. díl Avignonského kvintetu! Ne každý je schopen číst další díly v originále (mne nevyjímaje) a "prožít" knihy podobně, jako úžasný překlad Knížete temnot...
Vložil: m p, 29.01.2019 19:15
Foer, Jonathan Safran: Naprosto osvětleno 1
Zde komplet Jonathan Safran Foer – Naprosto osvětleno, možná stojí za to doplnit i několik předchozích řádků: "Alexova angličtina je pravý idiolekt: osobitá, výstřední, a přesto svým způsobem dokonalá řeč jednotlivce. Nepůsobí ani tak jako mluva cizince určité... národnosti, jenž s angličtinou zápasí v mezích mateřštiny, ale spíš jako bravurní one-man-show geniálního samouka, který řeč ovládl nadoraz. Až na to, že oslnivým výsledkem jeho vítězného zápasu není angličtina cambridgeských učebnic. V této souvislosti anglo-američtí kritici poukazují na to, že Alexův projev má dokonalý tón. Půvab Alexových slohových cvičení připisují tomu, jak komolí jazyk po lexikální a stylistické stránce, nikoliv po stránce gramatické: jako by se angličtinu naučil z hodně špatného románu a při psaní nedal z ruky slovník synonym."
Vložil: Viktor Janiš, 29.01.2019 16:25
Foer, Jonathan Safran: Naprosto osvětleno 1
Co se kritiky překladu týče, vím jen o pasáži z recenze Aleny Dvořákové: "Jak se s Alexovými výlevy, touto původní a nejzábavnější složkou díla, vyrovnal překladatel? Podaného překlad má silné stránky i slabiny. Silnou stránkou je výstižný převod malapropismů (na trvalou místo na trvalo, ve výslužce... místo ve výslužbě aj.), smíšených slov (melanchoholismus, očividitelný) a rádoby idiomů. Při překladu zkomolených frázových sloves a slovesných vazeb si překladatel vtipně vypomohl komolením slovesných předpon (krknout místo nakrknout, zvrhat místo vrhat) a slovesného vidu. Slabinou překladu je to, že Alex hovoří silně zkomolenou češtinou i po gramatické stránce (pádové koncovky, shoda, pořádek slov ve větě aj.), navíc češtinou, v níž je vliv ruštiny mnohem citelnější než v originále (obraty typu U mě bylo…, Jen čtyři dnů tomu vzad…, nadužívání osobních zájmen apod.). V zájmu plošného zachování logiky Alexovy ruso-češtiny překlad komolí i věty, jež v originále zkomoleny nejsou. (Někde tak zkresluje význam. Z překladu dále vypadly některé věty.) Celkově se Richardu Podanému podařilo vtisknout Alexovým dopisům jednotný a nezřídka i vynalézavý styl, ale jen za cenu utlumení atypičnosti Alexova projevu."
Vložil: Jan Vaněk jr., 28.01.2019 10:49
Helinski, Roman
Na "FB Book’s Calling" lze také odkazovat, ale žádnou "zprávu" ze 27. 10. jsem tam nenašel, ať jsem skrolloval a vyhledával jakkoli. Nicméně zdá se, že pan vedoucí mezitím smazal svůj příspěvek o akci už i z Instagramu, ačkoli kopie textu i obrázku se na některých agregátorech zachovala.
Vložil: Katka, 27.01.2019 14:10
Foer, Jonathan Safran: Naprosto osvětleno 1
Dobrý den, v článku se zmiňujete o kritice překladu Richarda Podaného. Mohla bych se zeptat, na koho tím odkazujete, případně, kde bych si mohla tuto kritiku přečít? Děkuji za odopvěď.
Vložil: ., 23.01.2019 18:42
Nakladatelství Odeon – ediční plán (jaro 2019)
To kdyžtak napište Odeonu na FB.
Vložil: Majkl, 22.01.2019 12:23
Karika, Jozef: Trhlina
Když jsme knihu četl poprvé, myslel jsem, že čtu Kinga, Lowenkrafta nebo jiné světové autory tohoto žánru... Jozef Karika byl pro mne neznámý autor, kterého jsem znal jen z doslechu a okrajově ze slovenských médií...Byl jsme nadšený ze zápletky, která byla neuvěřitelně uvěřitelná a zaváněla opravdu... šílenstvím, které se projevilo na partnerce hlavního hrdiny. Nicméně po dalším kritickém přečtění této knihy mi do uvěřitelnosti příběhu scházela návaznost děje a pointa, která se postupně vytrácela a byla nahrazena touhou mladých vysokoškoláků po senzaci. Dnes s odstupem času posuzuji toto dílo za "dobré" v našich zeměpisných šířkách česko-slovenska, ale vzhledem k autorově snaze vzbudit samoúčelně lacinou "senzaci" z pohoří Tríbeč určitě nebude evropským a už vůbec ne světovým bestllerem...Nicméně očekávám s napětím fimovou verzi, která může lehce nadprůměrné literární vydání překonat. Kdo ví ?
Vložil: mruk, 19.01.2019 21:38
Kubíček, Tomáš
Chybí tu můj komentář! Ani nebyl sprostej. Ale je tu normálku, stačí trochu pošťouchnout někoho z partičky a mažou jak vzetklý.
Vložil: redakce, 19.01.2019 12:05
Kubíček, Tomáš
To Erik Lukavský: Mažou se komentáře urážlivé a vulgární, případně propagující zboží, které nesouvisí s diskusí. Co konkrétně tu najednou chybí?
Vložil: Erik Lukavský, 19.01.2019 04:18
Kubíček, Tomáš
Tady se mažou komentáře? Hmm...
Vložil: M. Voslářová, 16.01.2019 22:29
Kubíček, Tomáš
Díky za upřesnění. Bylo by zajímavé zjistit, jak to s těmi čísly je.
Vložil: Magda de Bruin, 15.01.2019 19:25
Kubíček, Tomáš
Pan Kubíček neodpovídá – soudím, že se ta osmdesátka nových německých překladů tedy nikde najít nedá. Na webu Ahoj Leipzig je v rubrice „Nově vydané tituly v němčině“ momentálně 61 položek, po odečtení dvojmo uvedených titulů a německy psaných knih zbývá 54. Z toho 10 tvoří edice Tschechische Auslese,... kterou vydávají brněnské Větrné mlýny (distribuce: Wieser Verlag, koncept a dramaturgie: Radim Kopáč, MK ČR), 5 vydává vídeňské nakl. Ketos, založené na podzim 2018 Ondřejem Cikánem speciálně kvůli hostování v Lipsku (vychází tam česká poezie v Cikánově překladu). Jen pro srovnání: bilance čestného hostování Nizozemců a Vlámů ve Frankfurtu 2016: 314 nových překladů beletrie, přes 1000 pořadů a čtení s účastí zhruba 200 nizozemských a vlámských autorů, přes 7000 reakcí v německých médiích (jen online). Tím se samozřejmě nemyslí jen těch pět dní, kdy trvá veletrh – je to celoroční bilance. Na hostování přímo navazuje program na následující roky (hned v roce 2017 vyšlo v němčině přes 140 titulů), kam spadá m.j. i účast v Lipsku (v roce 2018 12 autorů s novými něm. překlady). Podle zkušeností Niz. lit. fondu (NLF) se příznivý vliv hostování může projevovat ještě dalších 10 let. Jak se to dělá? Přeložím úryvek z blogu Victora Schiferliho na webu NLF o jeho dojmech z Frankfurtu 2018. (Web NLF je kromě angl. i v nizozemštině, aby měli daňoví poplatníci přehled o činnosti fondu doma i v cizině): „Nadšení z vyprávění o knihách jen vzrůstá, když člověk cítí oporu v seriózním zájmu ze zahraničí nebo dokonce v závazné nabídce. Tak se dozvídám od kolegy přes zahraniční práva z nakladatelství Atlas Contact, když podesáté vyprávím zase dalšímu nakladateli zápletku napínavého románu Een onbarmhartig pad, že už dostali nabídku z Německa. Zájem je velký. Z toho bude za týden aukce překladatelských práv, to je jasné. A to je zase další argument, když v sobotu (při své poslední schůzce) mluvím s australským nakladatelem. O dva týdny později dostanu zprávu, že koupil světová práva tohoto románu pro překlad do angličtiny.“ Ostatně tým NLF, jehož součástí je samozřejmě i ředitel (bývalý nakladatelský redaktor s bohatou zkušeností s prodejem práv), má ve Frankfurtu každý rok přes 300 schůzek. České hostování v Lipsku 2019 mohla být příležitost, jak také spojit síly a vytvořit podobný model spolupráce. Za naši agenturu Pluh ale musím říct, že jsme do německé jazykové oblasti za poslední tři roky (protože s přípravou hostování je třeba začít včas) neprodali ani víc, ani míň titulů než jindy. Jestliže vše skončí Janáčkovou Její pastorkyní v listopadu 2019, obáváme se, že se „Lipsko 2019“ v naší činnosti nijak výrazně neprojeví ani v budoucnu (a z rozhovorů s německými překladateli vyplývá, že s tím názorem nejsme sami).
Vložil: Magda de Bruin, 15.01.2019 09:39
Richterová, Sylvie: Che ogni cosa trovi il suo posto (in La Repubblica)
Když už se bavíme o Lipsku, není tohle kniha, která by se tam dobře vyjímala? Autorka je mezi pozvanými, ale v medailonku na Ahoj Leipzig se neuvádí z jejího díla ani jeden titul (takže ani tenhle román).
Vložil: Martin Puskely, 14.01.2019 19:58
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Paní de Bruinová: To jistě ne. Asi to ale není první diskuse, která se rozvíjí různými směry a hledá si další dílčí témata a postřehy. To téma (úroveň současné české literatury a možnosti její recepce v zahraničí) je tak komplexní, že není lehké ubránit se rozrůstání určitých úvah, zvláště když v konečném... efektu všechno souvisí se vším. Minimálně jsem se pokusil naznačit, jakými významovými vrstvami mohl Marek Šindelka vytvořit dílo, které by na sebe mohlo strhnout daleko větší pozornost v zahraničí a třeba i proniknout do kánonu. Ale máte pravdu, udržme to v mantinelech, byť z čistých statistik na druhou stranu žádnou renesanci české literatury nevykřešeme.
Vložil: Antonín Kudláč, 14.01.2019 19:58
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Pravda, debatujeme tady trochu o něčem jiném, i když je to docela zajímavé. Mezitím jsem se podíval na článek pana Puskelyho v Hostu, na který sám odkazoval, a myslím, že už je mi jeho motivace trochu zřejmější. Mám za to, že se i přes sebevětší snahu z obou stran v této věci asi neshodneme, přesto... jsem rád, že tahle diskuse vypukla...
Vložil: Magda de Bruin, 14.01.2019 19:47
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Opravte mě, jestli se mýlím, ale článek paní Kouby, pod kterým diskutujeme, se přece týká recepce české literatury v Německu? Poznámkami o recepci knih Marka Šindelky v niz. jazykové oblasti jsem chtěla poukázat na to, že zahraniční čtenáři vnímají českou literaturu nejen jinak než Češi, ale i v každé... zemi různě. Jak vyplývá ze zkušeností naší agentury, čtenářský úspěch v jedné (cizí) zemi nezaručuje automaticky nakladatelský zájem v jiné. A naopak: útlum zájmu v něm. jazykové oblasti neznamená, že současná česká literatura není dost zajímavá pro cizí čtenáře obecně. Při vší úctě - jak Šindelkovu knihu vnímáte vy osobně, není pro zahraniční recepci relevatní.
Vložil: Martin Puskely, 14.01.2019 19:28
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Paní de Bruinové (a vlastně i panu Kudláčovi): O Šindelkově novele jsem hodně přemýšlel. Dovolím si jen několik postřehů. Marek Šindelka se pokusil – zcela oprávněně – oslabit vrstvu necitlivosti k situaci uprchlíků, která je u řady lidí značná. Ale vzniká taková necitlivost až v době migrační krize... a jako reakce na ni? Osobně pozoruji společenskou necitlivost v Česku už hodně dlouho, přičemž dříve než migrantům byla adresována především lidem žijícím pod hranicí chudoby. Problém je v tom, že tato necitlivost byla od 90. let pěstována jako ideál, byla to reakce vytvářená v rámci neoliberální ideologie a šířená především pravicovou politikou a s ní spojenými médii. Z lidí v nouzi se stali „ti, kteří natahují ruku“, takže když do Evropy dorazila uprchlická krize, tato mentální škatulka už byla připravená. Je škoda, že toto už Šindelka nereflektuje, protože kořeny reakce na migrační krizi zahrnují i postoje dosud pěstované jako žádoucí (a je naivní čekat, že budou ze dne na den přepólovány). Překvapilo mě i to, že když Šindelka poukazuje – opět oprávněně – na to, že uprchlíci se stávají oběťmi obchodu s lidmi, nezamyslí se nad faktem, že obchod s lidmi v (nejen) demokratickém světě prosperuje dlouhodobě, takže opět, něco je tu zásadně špatně a teď to „jen“ spolklo nové oběti. A nakonec, strach z migrantů má jednu stránku, kterou bychom měli brát vážně: existuje tu něco jako kriminalita páchaná některými migranty, a to včetně znásilnění a vražd, případně obava z islamizace Evropy (k té stačí radikální menšina, která strhne klidnou většinu). Jsem přesvědčen, že kdyby demokratické státy disponovaly funkční strukturou schopnou zajistit výkon práva, tyto excesy by nemusely přispívat k podhoubí strachu. Ale taková struktura tu není, například komerční zneužívání dětí má fakticky zelenou a obecně politika benevolence trestního práva a sociálních faktorů, které přispívají ke kriminalitě, nevyhnutelně oslabuje víru v právní stát a jeho schopnost ochránit občany. Asi by to vyžadovalo rozsáhlejší a náročnější román než se Marek Šindelka rozhodl napsat, ale podle mého tu propásl jedinečnou příležitost vytvořit opravdu zásadní dílo, které by mělo mimořádnou a potřebnou hloubku (a možná i změnilo něčí pohled na migrační krizi). Jenže takový pohled bude nutně problematizovat samotné základy demokratické praxe co do právních, ekonomických a dalších procesů (protože tzv. ekonomičtí migranti jsou často obětí bezuzdného kapitalismu a jeho důsledků), a tím pádem i jejich kategoriálního a hodnotového uchopení – a to u Šindelky zcela chybí. Pokud chceme do budoucna zvládat problémy tohoto typu, budeme muset výrazně překopat naše sociopolitické bytí (a jít proti zájmům elit, kterým dosavadní nastavení vyhovuje). Rozsah novely tady úplně nestačí a přiznám se, že mě neuspokojil ani Exit West Mohsina Hamida, nominaci na Man Booker Prize a výtečnému „Jak nechutně zbohatnout v rozvojové Asii“ navzdory. (Snad je nyní trochu jasnější, co mám na mysli literární revoltou.)
Vložil: Antonín Kudláč, 14.01.2019 18:56
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Martin Puskely: Vskutku zajímavá výzva k diskusi, když předem označíte za nevyhovující některé autory, které by bylo možno v této souvislosti zmínit... Pokud myslíte vážně své tvrzení, že "Paleta možných témat a přístupů je mimořádně široká", pak musím uvést i Viewegha i Šindelku. Co Hůlová a její "Stručné... dějiny Hnutí"? A protože považuji toto téma za přítomné v české literatuře už dříve než se o tom začalo více mluvit, nebál bych se jmenovat také některé satiry, jako Urbanovy "Paměti poslance parlamentu", román Stanislava Komárka "Mandaríni" nebo "Smrťáky" jeho jmenovce Martina Komárka... A že by současná česká literatura byla tematicky chudá? S tím nesouhlasím, myslím, že je tomu spíše naopak, témat je více než dost.
Vložil: Magda de Bruin, 14.01.2019 18:49
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
K Markovi Šindelkovi: Únava materiálu vyšla v niz. na jaře 2018, reakce v médiích i reflexi různých autorových vystoupení v souvislosti s vydáním momentálně zpracovávám. Pokud vím, autor v rozhovorech pro niz. média to zamlžení kontextu vysvětluje m.j. tím, že chtěl proniknout i k těm českým čtenářům,... kteří by knihu s tematikou uprchlické krize nečetli. V nizozemských ohlasech se ozývá stud a výčitky svědomí, že se takové příběhy v dnešní době odehrávají - dělení na "bruselskou Evropu" a nějakou jinou v tom nehraje roli.
Vložil: Martin Puskely, 14.01.2019 18:23
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
To Milan: "Díky" za tu přezíravost. Ale své názory jsem dal najevo už před docela dlouhou dobou (zkuste sáhnout třeba po Hostu číslo 9 z roku 2013), kdy jsem určitě žádného nakladatele nehledal, a ta otázka mě prostě zajímá. V této diskusi jsem si dal záležet na tom, abych svůj román nezmiňoval, protože... by to sklouzlo přesně tam, kam jste to několika větami odpálkoval. Ale díky, že o něm víte (hned mám lepší náladu). Jestli se mi podařilo napsat "velký", "odvážný", "stylisticky vytříbený" román, to by měly posoudit recenze (zatím žádné nejsou). Ale jo, když už jste to nakousl, myslím, že literární odvaha mi úplně nechybí, o stylistickou vytříbenost jsem se alespoň snažil, a pokud jde o velikost, to opravdu nechám na kritice. Zkuste si ho přečíst. Třeba Vás překvapí.
Vložil: Milan, 14.01.2019 18:03
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Pan Puskely chce těmi svými sáhodlouhými výplody prostě jenom říct, že mu loni vyšel román; při jeho psaní vzal plně na vědomí, jaké nešvary trápí českou literaturu, a bezpochyby napsal skutečně VELKÝ, odvážný, stylisticky vytříbený román. Bohužel ho (zatím) nikdo nečetl. Ach, ti nepochopení géniové...
Vložil: Martin Puskely, 14.01.2019 17:54
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Zkusme to jinak, pane Kudláči. Tak mi doporučte ty razantní autory, kteří se snaží identifikovat závažné problémy a rozpory dnešní doby a (mlčky nebo explicitně) nesklouzávají do fukuyamovské pozice, že všechno je jen důsledkem nedostatečné aplikace liberálně demokratických principů (což se stalo třeba... Vieweghovi v jeho politických thrillerech, byť vnějškově tu razanci mají), případně se vyhýbají širším souvislostem svého tématu (jako v případě Šindelkovy Únavy materiálu, kde mizí celý sociopolitický kontext uprchlické krize, kontext, který by nakonec nevrhl dobré světlo ani tu bruselskou Evropu, jejíž apel chce Šindelka podpořit). Ty autory, kteří bezpečně neparkují v tématech z komunistického období, navíc vesměs stereotypně zachycených (jistě bez jakékoli vazby na antikomunistické stereotypy v médiích), nebo v solipsismu já jsem svět. (Možná oficiální autoři 80. let jako Karel Sýs, Michal Černík nebo Jaroslav Čejka, ale ti jsou vytěsnění na samotnou periferii dnešního dění a nadto je otázka, nakolik jsou nebo nejsou poplatní jiné ideologii.) Prostě někoho nadhoďte, ať své postoje konkretizujeme na empirickém materiálu, případně vtáhneme jiné diskutující. A za druhé, jak potom vysvětlíte tu tematickou chudobu české prózy, kterou po svém konstatovala i paní Kouba nebo třeba Eva Klíčová, která si na nedostatek odvahy u současných českých autorů stěžuje opakovaně (zjevně nejsem jediný). Mám za to, že jedna věc je konstatovat problém, vysvětlit ho druhá. Opravdu je ta chudoba tak nevinná, bezděčná, nebo je i v tomto bodě kritika neoprávněná?
Vložil: Magda de Bruin, 14.01.2019 17:19
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Podobné diskuse pravidelně propukají i v Nizozemsku (a nejspíš i jinde) a je jistě zajímavé a užitečné je doma vést, ale to nic nemění na tom, že 80 titulů v němčině ročně byl nizozemský průměr před hostováním ve Frankfurtu (2016) – od té doby se daří udržovat průměr na více než dvojnásobku (niz. jazyková... oblast je asi 2x větší než česká). Z ohlasu niz. literatury u nás se mi přitom nezdá, že by byla výrazně hodnotnější atd. atp. než česká (ale je pravda, že je Němcům asi bližší – podobně jako č. literatura třeba Polákům). Než zatratíme šance současné české literatury v němčině, bylo by např. zajímavé vědět, jak si na tamním trhu vedou ostatní “východoevropské” (postkomunistické) země. Ztráta přitažlivosti po vlně zájmu v prvních letech po pádu železné opony se snad nemůže týkat jen české literatury?
Vložil: Antonín Kudláč, 14.01.2019 17:01
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Obávám se, že se vyhýbáte odpovědi. Na jedné straně vyčítáte českým autorům, že nedělají "revoltu", ale na straně druhé nedokážete vysvětlit, co si pod tím vlastně představujete. Víte jen, že to nedělají. Používáte vágní termíny (ideologie, "pohodlný narativ" apod.), aniž byste tím něco konkrétního... řekl. Jaký to má vůbec smysl?
Vložil: Martin Puskely, 14.01.2019 16:41
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Autoři si nepíší, co chtějí, alespoň ne tak úplně. Člověk je zoon politikon a určitý kategoriální rozvrh, který ovlivňuje naše vidění světa a provádí určitou selekci témat, je bytostně přítomen v každém z nás. Řekl jsem Vám - nebo jsem se o to alespoň snažil - kam je revolta orientována. Dál ale jít... nemohu, protože pak bych vytvářel katalog vzorových idejí a poměřoval jím literaturu - a to už by nebyla revolta, ale ideologie (a ideologie je myšlenkovou hranou, kterou se étos změny v revoluci překlápí do svého opaku, proto Camus proti myšlence revoluce razí představu revolty, nechce stanovovat nějaké pozitivní učení, jehož by se měla společnost držet). Právě tak nechci předem definovat, jakými literárními postupy se má ten či onen uchazeč této role zhostit, proč bych to měl dělat? Paleta možných témat a přístupů je mimořádně široká a otevřená invenci, překvapení a kreativitě. To negativní (pozitivně nevymezené) chápání revolty je prostě nutnou podmínkou jejího pojmu - a k fundamentálním složkám dnešní ideologie současní autoři nesměřují, rozhodně ne Viewegh, rozhodně ne Larsson, rozhodně ne Franzen, do jisté míry snad Houellebecq.
Vložil: Antonín Kudláč, 14.01.2019 16:10
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Ano, formuloval jste tezi, ale v podstatě bez důkazů, nevím, proč bych ji měl já vyvracet či potvrzovat, to druhé je spíše Váš úkol; přiznávám ovšem, že Vaše články v Hostu jsem nečetl, třeba je tam dostatek argumentů, nevím. Zajímalo mne jen, na čem svou představu potřeby "revolty" stavíte, a navrhnul... jsem možnost, že její absence je možná jistý optický klam, neboť záleží na tom, jaké formy "revolty" považujete za relevantní (což jsem se od Vás nedozvěděl). Osobně jsem ovšem přesvědčen, že Váš požadavek "revolty" (jako vůbec veškeré požadavky na umění a umělce) je v podstatě absurdní - autoři si píšou, co chtějí, a těžko jim někdo může radit, co mají dělat.
Vložil: Martin Puskely, 14.01.2019 15:24
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Na základě své četby se domnívám, že skutečně ne (a snad těch několik článků, které jsem publikoval v Hostu, dokazuje, že alespoň nějakou schopnost analytického čtení a interpretace skrytých významových rovin mám). Petr Měrka je spíše výjimka z pravidla než naopak. Ale myslím, že míč je nyní na Vaší... straně hřiště. Formuloval jsem určitou tezi, která principiálně umožňuje své vyvrácení. Takže je na Vás, resp. na každém, kdo se mnou nesouhlasí, doložit konkrétní díla, která mají obsahovat vůli k "revoltě", a dokazovat, že v současném provozu mají své místo (nejsou vytěsněna na okraj zájmu), případně rozvíjet obsahové náležitosti a meze toho, co jsem označil za revoltu. A rozhodně směle do toho, bude to plodná debata.
Vložil: Antonín Kudláč, 14.01.2019 14:55
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Znovu upozorňuji na to, že je mimořádně důležité JAK, neboli JAKÝM ZPŮSOBEM je taková "revolta" vyjádřena. Podle Vás něco takového u nás chybí, ale tady opravdu hodně záleží na tom, co vlastně konkrétně od spisovatelů očekáváte. Nejsou třeba kritické postoje v mnohých dílech přítomny, ovšem v takové... formě, která Vám nepostačuje nebo ji jako projev kritického postoje nevnímáte?
Vložil: Martin Puskely, 14.01.2019 14:37
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Není nutné používat slovo „angažovaný“ (některé kritiky, zdá se, dráždí už samotný termín), ale na nálepce zase tolik nezáleží. Každopádně „angažovaný“ ve smyslu, který se pokusím vyjasnit, nemusí být zdaleka každý autor, v takovém případě by hrozilo riziko linkování umělecké tvorby, ono „úkolování“,... jehož se obávají někteří kritikové představy angažovanosti. Ale pokud takoví autoři zcela chybí, je to podobné, jako kdyby tu bylo fotbalové mužstvo, v kterém všichni hrají defenzivní party, nikdo se nepokouší založit útok, nemá tah na soupeřovu branku. Kritika se potom snese i na mužstvo jako celek, literatura prostě má i svůj kolektivní rozměr. Zbývá tedy otázka, proč nespatřuji dobrého útočníka např. v Petře Hůlové, kterou uvádíte jako protipříklad. Abych příliš neteoretizoval, odvolám se na Kunderův Žert. Tam Kundera podrobil literární kritice samotné základy vztahu mezi komunistickou ideologií a s ní svázanými sociopolitickými praxemi, přičemž riziku, že sám bude vytvářet alternativní ideologii, se vyhnul tím, že začal u banální (nebo „banální“) empirické události, vzkazu, který poslal Ludvík své přítelkyni. Jinými slovy, Kundera začal u jednoho rozporu (velké dějinné vědomí na jedné straně a malicherná událost na straně druhé) a z tohoto rozporu pak odvodil, k jak destruktivním problémům vede přeměna určitých idejí na ideologii, která zcela ztratí původní étos (snahu zajistit lidem lepší svět). Kundera tím udělal něco podstatného, kriticky reflektoval samotné základy určitého komplexu hodnot, představ a praxí. A toto dnes nikdo nedělá. Dnešní kategoriální systém, k němuž se přišpendlilo slovo „demokracie“, dnešní autoři (snad až na několik výjimek) považují za v zásadě nezpochybnitelný, pokud něco, dají se ošetřovat pouze jeho dílčí problémy, ale hlavní nárys je v pořádku. Což podle mého charakterizuje i Petru Hůlovou, to je aktivistka, která chce jen v některých bodech vylepšit to, co tady už je, byť do toho vkládá značnou energii a tváří se razantně. Samozřejmě se jí to nemůže podařit, protože ty problémy vyplývají ze základů, které už nechce napadat, ale toto téma bych teď nerozebíral. Zkrátka z důvodů určité ideové profylaxe chybí vůle jít do hloubky. Asi nejlepší označení pro pozici, která tuto vůli má, bych převzal od Alberta Camuse: „člověk revoltující“ (mimochodem kniha, která předpověděla ztroskotání sametové revoluce, jen si to v ní člověk musí umět najít). Takže třeba „literární revolta“, „revoltující spisovatel“? S onou kritickou „angažovaností“ českých spisovatelů to obecně moc slavné není, v době, kdy probíhala diskuse o angažované literatuře, například Miroslav Balaštík poukazoval na to, že česká kritika o angažovanosti sice docela dost hovoří, ale samotným autorům se do ní moc nechce. Naopak jsem zaznamenal řadu případů, kdy se čeští autoři angažovali mimoliterárním aktivismem, ale právě ve prospěch nejrůznějších problematických mocenských iniciativ a pohybů (např. podpora Karla Schwarzenberga v prezidentských volbách, bez ohledu na drakonickou sociální politiku, kterou nastolil spolu s Miroslavem Kalouskem, ze strany českého PEN klubu, nebo ještě spornější angažmá během „malé kulturní revoluce“ proti Vítězslavě Baborové v jižních Čechách, a příkladů, kdy se spisovatelé přidávali na stranu mocenské garnitury okolo ODS, KDU-ČSL a TOP 09, by se našlo víc). Jenže i Jan Němec, který se mnou jinak v těchto věcech příliš nesouhlasí, v zahajovacím proslovu na Sjezdu spisovatelů prohlásil, že čeští spisovatelé byli a jsou k lidským tragédiím dnešní doby byli až na výjimky trestuhodně slepí, jako kdyby tyto tragédie opět představovali pochopitelnou daň za velkolepé společenské dobro, které se právě uvádí v život (podobně jako v 50. letech, na která tady Němec výslovně odkázal). Takže mi chybí revoltující autoři, kteří by dokázali zahlédnout v dnešních událostech takové rozpory, že před nás kladou výzvu zvažovat samotné základy našeho chápání světa. A takových rozporů je hodně. A opravdu věřím, že potom bychom měli literaturu jiného formátu, než máme – a snad i lepší svět.
Vložil: Antonín Kudláč, 14.01.2019 13:48
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Pane Puskely, rozumím-li tedy tomu správně, požadujete po spisovatelích, aby byli společensky nekonformní (tj. vystupovali proti současnému "hodnotovému systému", jak tomu říkáte) a tuto nekonformnost projevovali jak ve své tvorbě, tak v mimoliterárním životě - parafrázuji to správně? V tom případě... by mne zajímalo, jak konkrétně si toto představujete, protože o "angažovanosti" literárního autora se poměrně hodně mluví zhruba v posledních deseti letech a někteří konkrétní tvůrcové jsou v těchto souvislostech výslovně zmiňováni (včetně např. Vámi uváděné Hůlové). Je to podle Vás málo, nebo to neexistuje vůbec a je třeba po tom volat? Nebo snad takoví autoři volí formu, která Vám připadá nepříliš vhodná / zřetelná / razantní apod.?
Vložil: Martin Puskely, 14.01.2019 12:59
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Dobrý den, pane Kudláči. Zkusím odpovědět relativně stručně: v posledních desetiletích se tu vytvořil určitý kategoriální a hodnotový systém, jehož prostřednictvím se interpretuje a chápe svět. Problém je v tom, že tento kategoriální systém se prezentuje, jako kdyby neměl žádnou alternativu, kromě politické... metafyziky si přisuzuje rovněž výlučné etické charakteristiky, jinými slovy, jde o ideologii. Empirické události, které ho přitom mohou zpochybnit, jsou v rámci tohoto systému, jak to výstižně formuloval v jednom eseji filozof Michael Hauser, předem vykládány tak, aby tento falzifikující potenciál neměly. Tento kategoriální systém – velmi volně ho můžeme označit za liberálně demokratický – zároveň plní svou mocenskou funkci, vyhovuje především elitám, které jeho prostřednictvím ovlivňují společnost a usměrňují její energii způsobem, jenž neohrožuje, resp. umocňuje jejich zájmy. (Boje frakcí v rámci elit o to, kdo drží aktuální moc, toto nijak neproblematizují.) K tomuto kategoriálnímu systému se pak lze (možnost a) buď explicitně přihlásit, případně (možnost b) se mlčky pohybovat v jeho rámci, nebo (možnost c) vyjít z jeho rozporů a empirických evidencí, kterými se tyto rozpory projevují v praxi, a následně pak usilovat o jeho přepracování nebo náhradu (i systém postupného přepracovávání, jak někde poukázal Umberto Eco, může nakonec skončit výsledkem, který ve srovnání s původním stavem vypadá jako revoluce). Podle mého soudu většina českých spisovatelů zastává konformní pozice, možnosti a a b. Literárně nosná je ovšem varianta c (a není to jen William Faulkner nebo Kunderův Žert, abych uvedl své oblíbené příklady). Pokud jde o možnost b, ztotožnil bych ji s tím, co Zimbardo označuje za „zlo nečinnosti“. Ale jádro problému není možná ani tak v tom, že někteří spisovatelé jsou a nebo b, a rozhodně ne v tom, že část autorů se věnuje žánrové tvorbě; konformismus a únik z žádného společenství neodfiltrujeme (a zábavná funkce literatury je skvělá). Problém tkví především v tom, že české literatuře chybí spisovatelé typu c, případně jsou takto naladění autoři – ze zjevných důvodů – vytěsňováni z provozu, jako kdyby, proboha, představovali společenské nebezpečí. Výsledkem je intelektuální vyčichlost, zkostnatělost, zakotvení v (abych parafrázoval Evu Klíčovou) bezpečných tématech, dojem, že ať už je společenská mizérie sebevětší, žijeme (abych pro změnu parafrázoval Pavla Janouška) v nejlepším možném světě, kterými si musíme hlídat jako oko v hlavě = neohrožovat ho poukazy na jeho drastické rozpory. Tuto tendenci ovšem považuji za společensky i umělecky zkázonosnou. V daném klimatu jakékoli podněty k nutným změnám kategoriálního systému (včetně jeho deideologizace) a s nimi provázaných institucí a praxí (a literatura má v tomto ohledu nezastupitelné možnosti). Našim dnešním praxím vládnou resentiment (po devadesátých letech!) a vyprázdněný ritualismus (viz gesta během svátků 28. 10. a 17. 11.; vrcholným etickým činem je položení kytky, zatímco poblíž umírají lidé), před kterými varoval už v meziválečném období Ortega Y Gassett. A přitom zrovna naše společenství během posledních třiceti let úspěšně popřelo snad každý ideál z listopadu 1989, toho listopadu, který tvoří základ vládnoucího sociopolitického narativu. A proto se ptám: jak to může být legitimní a kdo má odvahu říct to na plná ústa? A především, co na to řeknou naši spisovatelé, když česká účast v Lipsku s třicetiletým výročím pádu socialismu prostě souvisí? (Ano, možná budou mlčet nebo to nějak obkecají. Budu rád, pokud se mýlím.)
Vložil: Antonín Kudláč, 14.01.2019 10:14
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Pane Puskely, píšete, že "Čeští spisovatelé tam jedou proto, aby potvrzovali určitý legitimizační étos, který je v souladu s určitou mocenskou a sociopolitickou realitou, a nasazovali této v klíčových bodech ideologicky interpretované realitě kultivovanou masku. Anebo někdo opravdu čeká, že tam Hůlová,... Denemarková, Putna, Kratochvil, Hájíček, Tučková a spol. budou tento pohodlný narativ zásadně zpochybňovat?" Mohl bych se prosím zeptat, proč by zmínění autoři něco takového, o čem píšete, měli dělat? Respektive proč by kterýkoli spisovatel něco takového dělat?
Vložil: Magda de Bruin, 13.01.2019 14:50
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Jen dvě glosy: k nebývalému ohlasu Marka Šindelky v nizozemské jazykové oblasti se na iLit. najde několik textů (včetně nástinu aspektů, které na to možná mají vliv - přesně se to totiž, jak ví každý, kdo se pohybuje v kruzích nakladatelů a literárních agentur, určit nedá, a odhadnout předem už vůbec... ne). V nejbližších týdnech tyto informace doplním v rámci každoročního přehledu o č. lit. v nizozemské jazykové oblasti. (Ano, dá se to setřít tím, že zahraniční publikum tedy asi nemá dobrý literární vkus, jak jsem, tuším, u pana Puskelyho už kdysi také četla, ale když se kniha prodává, lidi ji čtou a na čtenářských webech na ni živě reagují, tak to o recepci v dané zemi přece něco vypovídá.) A zadruhé: Petra Hůlová k autorům pozvaným do Lipska nepatří.
Vložil: Martin Puskely, 13.01.2019 12:24
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Se základní myšlenkou článku paní Kouby souhlasím, shoduje se s mými vlastními závěry. Na obsahovou vyprázdněnost české prózy jsem poukazoval už před pěti lety v Hostu a nezdá se mi, že by se od té doby na české prozaické scéně něco výrazněji změnilo. Článek má ale i své slabé místo, na které tu... poukázala už paní de Bruinová, byť s následující formulací se asi úplně neztotožní: jestliže česká próza nemá v důsledku své vyčichlosti a žalostné stylistické úrovně takřka co nabídnout, jak potom může kdokoli, kdo se ji v zahraničí snaží prosadit – a je jedno, zda je to agent nebo překladatel – selhat? Pokud jde o „potenciál“ autorů, které paní Kouba navzdory své skepsi vyzdvihuje jako nadějné signály, to znamená Petry Hůlové, Davida Zábranského a Marka Šindelky (plus několika dalších), nebudu lhát: mám problém ho zahlédnout. Nikomu z nich neupírám smysl pro zajímavé téma (byť odvahu jít svým psaním proti proudu bych v současné době viděl jen u Zábranského), jenže literární provedení… (tady raději opravdu ty tři tečky). Ale možná je dobré podívat se na situaci z druhé strany. Předpokládejme, že autor zpracuje relevantní téma, dá si záležet na jazykové úrovni a najde nakladatele, dokonce zavedeného nakladatele, který mu knihu vydá. Bude kulturní scéna takové knize věnovat nějakou pozornost? Dobře víme, že při dnešní nakladatelské nadprodukci se nekomerční romány české provenience, notabene jde-li o romány začínajících autorů, bez této pomoci neobejdou. Čtenářskou pozornost okupují knihy vybavené komerčním potenciálem, rozsáhlým marketingem a v neposlední řadě mediálním zájmem. Nic z toho samozřejmě předem neříká, že výsledkem takto odvážného počinu musí být zdařilé dílo – to mají posoudit právě recenze a další prostředky, které má kulturní scéna k dispozici – ale přesto, když se objeví kniha, která se vůlí po přesahu a jazykové úrovni vymyká stereotypům české prózy, nestane se to, že ji kulturní scéna „zabije“ mlčením, protože ideologická orientace kritiků, recenzentů, redaktorů a porotců literárních cen spatřuje v odvaze kriticky se zabývat samotnými základy našeho sociálního a politického bytí podrývání demokratických „hodnot“ a kategorií, a tudíž demokracie samé? Když paní Kouba zmiňuje absenci románu o převratu, předpokládám, že nemá na mysli oslavu jeho aktérů a chválu demokratického režimu (nedávno jsem narazil na starou paní, která se mi svěřila, že v listopadu 1989 také na Václaváku cinkala klíčem, ale kdyby tehdy věděla, co se z toho nakonec vyvine, usekla by si ruku), nýbrž kritickou reflexi oprávněných potřeb společnosti, do kterých už v listopadových událostech vstupovaly mocenské kalkulace a manipulativní postupy, a následných rozporů mezi ideály a realitou, dnes pro tolik lidí tak tíživých, že demokracii označují za „demokraturu“ a nenávidí ji (a je absurdní bagatelizovat jejich zkušenost nálepkami typu „proruský šváb“, které nesou svou vlastní patologii). Jenže takové psaní může vstřebat – a povzbudit k němu další autory – jedině otevřené kulturní prostředí, ne kulturní prostředí, které si hraje na kulturní „deep state“ a spatřuje v normalizační profylaxi ochranu „wannabe ohrožené“ demokracie. Dobře, někdo může namítnout, že například Zábranský vyvolal živé reakce, ale Zábranský se za a) původně etabloval jako autor, který ideovým trendům nijak nepřekáží, rebel se z něho vyklubal teprve v posledních letech, za b) v hlavním nárysu zůstává Zábranský stále konformistou a za c), román Za Alpami obsahuje dost slabých až stupidních míst na to, aby si na něm kritikové jako Eva Klíčové s chutí smlsli (a totéž se dá prohlásit i o Vieweghovi s jeho politickými thrillery). Jinými slovy, problém tkví v tom, že na začátku 90. let udusilo možnost vytvořit racionální, kritický a eticky zaměřený společenský diskurs emocionálně nekritické nadšení z nových poměrů, které obratem začalo vyžadovat poslušnost k liberálně demokratické ideologii jako nepsanou občanskou povinnost (jen její těžiště se časem přesunulo z ekonomicky orientovaného neoliberalismu k multikulturalistické a genderové agendě, jíž miliardáři Sorosova ražení obratně vytěsnili jakoukoli pozornost k drastické sociální nespravedlnosti obsluhované demokratickými institucemi a politikou). Ale opravte mě, pokud se mýlím, česká účast v letošním Lipsku přece souvisí právě s výročím pádu socialistického bloku v střední Evropě. Čeští spisovatelé tam jedou proto, aby potvrzovali určitý legitimizační étos, který je v souladu s určitou mocenskou a sociopolitickou realitou, a nasazovali této v klíčových bodech ideologicky interpretované realitě kultivovanou masku. Anebo někdo opravdu čeká, že tam Hůlová, Denemarková, Putna, Kratochvil, Hájíček, Tučková a spol. budou tento pohodlný narativ zásadně zpochybňovat?
Vložil: viking, 13.01.2019 11:26
Helinski, Roman
"Vedoucí knižního klubu je tak usilovně zaujatý sám sebou, aby se choval jako vedoucí knižního klubu, že moje odpovědi na jeho otázky vůbec neposlouchá." Blogerky a youtuberky... che che che.
Vložil: Jitka J., 13.01.2019 10:27
Helinski, Roman
Díky moc za tenhle překlad, pobavilo!
Vložil: Martin Liška, 12.01.2019 19:01
Přibík, Jaroslav; Konečný, Bohumil: Zuzanka a její svět
Jen bych k Bohumilu Konečnému doplnil, že do 19. ledna je možné v plzeňské Galerii Jiřího Trnky navštívit výstavu věnovanou dílu tohoto umělce. I recenzovaný komiks je na výstavě výslovně zmíněn.
Vložil: Pluh - Edgar, 11.01.2019 18:07
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
to nebe: jako literární agent Marka Šindelky bych to chtěl trochu korigovat. Paní Kouba sice u Residenz Verlag neprosadila knihu (to je zásluha jiné překladatelky), ale prosadila sama sebe jako překladatelku. Už dřív prosadila v nakl. Kiepenheuer & Witsch Umělohmotný třípokoj Petry Hůlové (čímž tato... autorka definitivně skončila u nakl. Luchterhand, kde předtím vyšly tři její tituly, jeden v překladu Christy Rothmeierové a dva Michaela Stavariče). Od té doby (2013) od Petry Hůlové v němčině nic dalšího nevyšlo. Naše agentura ji ostatně už nezastupuje. K těm pěti velkým nakladatelům: odhaduju, že se tím kromě zmíněného rakouského nakl. Residenz myslí německý Suhrkamp (Jáchym Topol je jeho kmenový autor, vydání jsem vyjednal já, kniha by vyšla i bez hostování v Lipsku), německý Fischer (Lichožrouti – vyšlo už v březnu 2018, takže nejspíš taky bez přímé souvislosti s Lipskem), německý Luchterhand (německy psaný román Jaroslava Rudiše – nedá se tedy započítávat mezi nové překlady z č.) a švýcarský Kein und Aber (Jezero Bianky Bellové – vyšlo už před rokem, bez souvislosti s hostováním, autorka překlad představila v Lipsku 2018). O německá překladatelská práva Jezera byl takový zájem (i ze strany německých nakladatelů), že jsem musel uspořádat aukci – tohle švýcarské nakladatelství z ní (taky na doporučení Eleny Lappin) vyšlo vítězně. Na prodeji se zatím neprojevuje, že by tohle nakladatelství bylo, “pokud jde o PR, média a odbyt” v Německu v nevýhodě, jak píše paní Kouba – před rokem pro autorku uspořádalo po Německu malé turné, kromě Lipska se v Berlíně zúčastnila jednoho z největších něm. literárních festivalů. Nicméně přeju samozřejmě nám všem, kdo se o šíření č. lit. snaží, ať se nám daří. Paní Koubě pak přeju, aby se její překladatelská bibliografie rozšířila, aby jí překládání přineslo kromě hamburského tvůrčího stipendia i další ocenění, a přeju jí i mnoho úspěchů v českém literárním provozu (např. při práci v porotě Litery).
Vložil: nebe, 11.01.2019 14:15
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Paní Kouba tvrdí, že z 60 překladů, které vyjdou, jen 5 vyjde ve velkých německojazyčných nakladatelstvích. Proč paní Kouba sama nerozkryje, o která nakladatelství jde a jak se pro dané knihy rozhodli? Překládá sice M.Šindelku, ale pro nakladatelství, do kterého ho neprosadila, překlad jí byl pouze... zadán jako zakázka. Dále překládá drama D.Zábranského, a to v rámci antologie vydávané Barborou Schnelle. O jaké prosazovací činnosti překladatele je tedy v tomto případě řeč?
Vložil: M. Voslářová, 10.01.2019 23:19
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Mruku, chovej se slušně k ostatním účastníkům diskuze nebo si taky najdi něco lepšího na práci. Díky.
Vložil: mruk, 10.01.2019 21:47
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Lidi maj i život mimo iliteru, zkus to, Majdi!
Vložil: Magda de Bruin, 09.01.2019 19:35
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Ano, když chce polemizovat, tak má. Po vašem příslovečném šarmu se mi už opravdu stýskalo!
Vložil: mruk, 09.01.2019 18:49
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Šmarjá, dejte někdo něco Magdě na hraní... To si jako autorka má plánovat dofču podle slavný iliny? A čekat doma u kompu na reakce. Zaplaťpámbůh, že má něco lepčího na práci. mruk
Vložil: M. Voslářová, 09.01.2019 14:14
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
kluček: Ale to se snad nikde v textu ani netvrdí?
Vložil: kluček, 09.01.2019 13:24
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Suhrkamp je malé, nezavedené nakladatelství? Ah!
Vložil: Magda de Bruin, 09.01.2019 12:42
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Ale věděla snad, že celý blok článků vyjde v lednu? Pokud skutečně nemá v tomto měsíci přístup k internetu, není načasování šťastné.
Vložil: M. Voslářová, 09.01.2019 11:55
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Magda de Bruin: Dobu zveřejnění nemohla ovlivnit, článek už je napsaný déle.
Vložil: Magda de Bruin, 09.01.2019 11:41
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Počkat, takže autorka zveřejní na webu vědomě polemický text, načež se na pár týdnů stáhne? To se blíží zase mé definici chucpe.
Vložil: M. Voslářová, 09.01.2019 10:47
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Lola: Dá se to brát i tak, že autorka článku překládá jen spisovatele, o kterých je přesvědčená. fk: Ten eskapismus se podle autorky týká jen posledního románu Hůlové. Na reakci přímo od D. K. si budeme muset počkat, než se koncem ledna vrátí z dovolené, takže prosím o trpělivost.
Vložil: Karel Huněk, 09.01.2019 09:23
Zábranský, David: Chvála zdi
To Martin Puskely: Ano, máte pravdu, souhlasím.
Vložil: Karel Huněk, 09.01.2019 09:14
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Rozhodnutí (tentokrát?) nelhat je samozřejmě chvályhodné, ne však odvážné. Rozhodování totiž usnadňuje, že s autorčiným názorem na míru recepce české literatury v Německu v obecných rysech souhlasí asi všichni (Češi). S názorem, že současná česká literatura by mohla být lepší, dost možná taky.
Vložil: Magda de Bruin, 09.01.2019 09:12
Kubíček, Tomáš
Pan Kubíček mluví o "osmdesátce nově přeložených titulů", které se na veletrhu (už za dva a půl měsíce!) představí. Kde se dá najít jejich seznam? (Na webu Ahoj Leipzig je sice rubrika "Nově vydané knihy", ale ta obsahuje i tituly psané v němčině, tituly, které ještě nevyšly, a např. některé ilustrované... knihy tam figurují dvojmo, takže z 58 titulů, které se tam momentálně uvádějí, jsem v kategorii překladů z češtiny napočítala 51 - tedy když necháme stranou, že třeba Jezero představila Bianca Bellová v Lipsku už loni nebo že knihu Překlep a škraloup autoři představili u českého stánku na podzim 2018 ve Frankfurtu.)
Vložil: fk, 08.01.2019 23:31
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Ono těch "nesrovnalostí" je tam víc: s Hůlovou se v článku hází, jak se zlíbí; jednou je "podivně eskapická", podruhé má potenciál. Ouředník sice je "světový", ale paní překladatelka ho za českého pro jistotu nepovažuje, protože by se jí nehodil do "česká literatura v Německu nikoho nezajímá". A "slátatiny... typu Halíkových memoárů" snad nemá ani cenu komentovat. Ať raději Doris Kouba nás nevědomé zasvětí do německých děl, jež rezonují v českém prostředí; kolik zná "běžný občan" současných německých autorů? jaké nároky na kvalitní německé dílo snášejí čeští nakladatelé? kolik tisíc kusů se prodá?
Vložil: Lola , 08.01.2019 21:41
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Když někdo doporučuje sám sebe, je to pokaždé maličko chucpe, že :-) "...Obrovský potenciál vidím u mladých autorů – Hůlové, Šindelky nebo Zábranského." / Doris Kouba (...) Přeložila mj. texty Petry Hůlové, Marka Šindelky a Davida Zábranského
Vložil: jan simon, 08.01.2019 20:23
Hartl, Patrik: Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Dobrý den, zajímala by mě erudovaná recenze na Patrika Hartla, toto je při vší úctě jak ze čtenářského deníku žáka základní školy...
Vložil: Magda de Bruin, 08.01.2019 19:25
Kouba, Doris: Recepce české literatury v Německu – polemika
Doris Kouba na jedné straně píše, že jako překladatelka “znovu a znovu naráží na odmítnutí, když německojazyčným nakladatelům nabízí své oblíbené autorky či autory”. A na druhé straně: „neboť tam, kde selhávají literární agenti, zůstává většina práce v důsledku na překladatelích“. Jde mi o sloveso „selhávat“.... Podle SSČ „1. přestat fungovat, 2. zklamat“. V kterém z těchto dvou významů Doris Kouba toto sloveso v souvislosti s českými literárními agenty používá? A v čem je rozdíl, když na odmítnutí znovu a znovu naráží ona, a když na ně naráží literární agent? Ptám se na to jako česká literární překladatelka z nizozemštiny a jako spolumajitelka literární agentury Pluh.
Vložil: Martin Puskely, 08.01.2019 15:30
Zábranský, David: Chvála zdi
To Karel Huněk: Minimálně závěr Vašeho příspěvku („A konečně se oprávněně říká, že pochopit znamená souhlasit.“) je diskutabilní. Pokud slovem „pochopit“ míníte snahu vysvětlit = vytvořit rámec pro hlubší poznání určitých činů, motivů nebo postojů, pak jednoduše nemáte pravdu. Explicitně na to upozorňuje... Christopher R. Browning v Obyčejných mužích, kde se pokusil zachytit, jak se obyčejní Němci mohli podílet na zajišťování vyvražďovací mašinerie známé jako holokaust. Určitě nedospěl k závěru, že to, co ti lidé dělali, bylo v pořádku. Ani Zimbardova zkoumání původu zla neskončila tím, že by Zimbardo začal obhajovat americké počínání ve Vietnamu nebo zločiny v Abú Ghrajb. Přesně naopak, lepší pochopení nám umožní podobným situacím se v budoucnu vyhýbat (byť je otázka, zda k tomu existuje dostatečná společenská vůle). Ale možná chápete slovo „pochopit“ ještě trochu jinak, a to jako obsáhnout pochopením odlišné stanovisko do takové míry, že se s daným stanoviskem nakonec ztotožníte. Ani v takovém případě však podle mého názoru neuniknete problémům, protože schopnost měnit svá stanoviska na základě podnětů, které přicházejí z vnějšího světa – a třeba i těch jeho částí, vůči nimž nyní zaujímám odmítavé stanovisko –, je přece základem každého otevřeného systému. Jinými slovy, měli bychom být otevřeni možnosti, že přehodnotíme svá dosavadní stanoviska, když nám protivník ukáže nekonzistentnost, problematičnost nebo neudržitelnost naší dosavadní pozice. V opačném případě máte recept na uzavřený systém a dogmatismus (mimochodem velký problém nemalé části dnešní české kulturní scény). Rozhodně se nedá tvrdit, že vhled do toho, co podmiňuje názory druhého, automaticky implikuje převzetí jeho stanoviska. Sókratovské tázání není prosto empatie. A pracuje s dialektikou a jemnou ironií, nikoli kázáním, kategoričností a opovržením. Dialog není možný především tam, kde druhá strana odmítá komunikovat a sama chce diktovat, tam potom nezbývá než hájit své, ale bohužel právě „pražská kavárna“ zabila možnost dialogu hned v samotném zárodku.
Vložil: Cenda, 08.01.2019 13:57
Bojs, Karin: Mých prvních 54 000 let
To by davalo smysl za predpokladu, ze historie evropske rodiny zacina onim prichodem homo sapiens. To ale nikde nikdo netvrdi. Naopak puvodni nazev potvrzuje opak: Evropska rodina je mnohem starsi (napr. ti neandrtalci) a autorka se zabyva jejimi poslednimi 54 000 roky.
Vložil: Gregor, 08.01.2019 12:16
Bojs, Karin: Mých prvních 54 000 let
Odhlédneme-li na chvíli od toho, že se kniha v originálu jmenuje jinak, dává podle mě "prvních 54 000 let" velmi dobrý smysl, dokonce lepší než "posledních 54 000 let". Je to totiž prvních 54 000 let oné evropské rodiny, tedy prvních 54 000 let působení homo sapiens v Evropě (homo sapiens jsou v citované... větě označováni jako "nově příchozí"). Chce se tím podle mě říct, že o prvních 54 000 letech kniha pojednává, zatímco o dalších N letech, které budou následovat, už ne (tedy o naší současnosti a budoucnosti).
Vložil: Evropská rodina, 08.01.2019 11:40
Bojs, Karin: Mých prvních 54 000 let
Mně se spíš zdá smutné, že ani v Británii navzdory brexitu atd. evropská rodina nevadila, jenom u nás...
Vložil: Cenda, 08.01.2019 10:43
Bojs, Karin: Mých prvních 54 000 let
Aha. Smutné, že to, že se Angličané dopustili zjevného protismyslu, je argument. Z recenze jasně vyplývá, že kniha pojednává o POSLEDNÍCH 54000 letech. ("Ta první, jak už bylo naznačeno, začíná zhruba před 54 000 lety...") Prvních 54000 let by začínalo patrně velkým třeskem (?) a žádný člověk by se... v nich ani neobjevil. Napadá mě známé učitelské pořekadlo: Kdyby Angličané skočili z okna... ? :((
Vložil: , 08.01.2019 09:29
Suger: Spisy o Saint Denis
Vložil: Kalim K., 08.01.2019 00:57
Zábranský, David: Chvála zdi
Narcis bílý (Narcissus poeticus) - přirozeně je rozšířen v jižní části Evropy, od Francie a Španělska po Řecko, na sever až do rakouských Alp. Jinde v Evropě je místy zplanělý. Je pěstován i jinde, např. v Severní Americe, kde také zplaňuje. V ČR je nepůvodní, ale je to často pěstovaná okrasná rostlina,... vykvétá brzy na jaře, už v březnu až dubnu. Pěstuje se v mnoha kultivarech a často zplaňuje i do volné přírody nebo vytrvává na místech někdejší kultivace. Zdroj: Wikipedie
Vložil: Jan, 07.01.2019 20:36
Depestre, René: Chvalozpěv na ženu-zahradu
Přesně tak, ryzí krása a úchvatná, hluboká a vznešená lyrika, jež se žel nejen z knih, ale také z života pozvolna vytrácí...
Vložil: Anna, 07.01.2019 11:40
Depestre, René: Chvalozpěv na ženu-zahradu
jejda, po tolika letech od vydání recenze. je to dobře, kniha se dá číst opravdu i po tolika letech. jedna z mých nejoblíbenějších.
Vložil: Karel Huněk, 06.01.2019 18:16
Zábranský, David: Chvála zdi
Literatura takto nefunguje. Autorovy "důvody" jsou irelevantní, stejně se zdá, že lidskou motivaci není možné zpředmětnit. A konečně se oprávněně říká, že pochopit znamená souhlasit.
Vložil: eva, 06.01.2019 17:41
Bojs, Karin: Mých prvních 54 000 let
"Prvních 54 000 let" je podtitul u anglického vydání.
Vložil: Anna, 06.01.2019 09:33
Zábranský, David: Chvála zdi
To Martin Puskely. Líp bych to neformulovala, myslím si totéž. Stavět zdi je daleko jednodušší než trocha empatie a zamyšlení, zda i ten druhý nemůže mít kus pravdy. Nebo se aspoň snažit pochopit jeho důvody. Jedná-li a smýšlí-li někdo nějak, má k tomu jistě nějaké důvody. Pokud je nepochopíme, nemůžeme... s ním vést dialog založený na nějakých argumentech a tím nejjednodušším je zeď = rozdělení společnosti. Pochopit přeci neznamená souhlasit. Přesně tohle se děje v naší společnosti, jeden druhého neposloucháme, jenom se nálepkujeme = stavíme zdi. Z obou stran. Výborně napsáno.
Vložil: Martin Puskely, 05.01.2019 14:42
Zábranský, David: Chvála zdi
To Lukáš Vavrečka: Pokud sloupku rozumím dobře, potom není těžké uchopit jeho základní myšlenku: ti, kteří se vymezují proti lidem, jež „rozdělují společnost“ (= „stavějí zdi“), se sami dopouštějí hříchu, který vyčítají druhým. Každé gesto, kterým se někdo radikálně vymezí vůči objektu své kritiky nebo... svého nesouhlasu, obsahuje odmítnutí – a jakmile se z tohoto odmítnutí stane morální odsudek a rozhodnutí nekomunikovat, výsledkem je zeď. Někdy je asi nutné to učinit, ale jak naznačuje Zábranský, často je takové gesto adresováno i tomu, kdo prostě vyjádří kritický postoj k tomu, co původce gesta vydává za nezpochybnitelnou pravdu (a vyžaduje, aby se tak s ní také zacházelo). Dané gesto se tak stává neadekvátním a škodlivým. Jako příklad této ostrakizace uvádí Zábranský sám sebe a má pravdu, ačkoli vůči románu „Za Alpami“ lze vznést řadu výhrad, především ve věci literární kvality, pozici někoho, s kým se nemluví a na koho se plive (Pavel Janoušek zašel v Tvaru příliš daleko), protože se pokusil zpochybnit ideové narativy dnešní doby, si jako autor nezaslouží. Místo věcné diskuse o vážných společenských problémech diskursu dominuje lpění na ideologickém kánonu, které se blíží fanatismu (např. protizemanovská nenávist, resp. na druhé straně Zemanova nekritická adorace), a jakýkoli poukaz na absurdnost takového verbálního počínání vede k tomu, že i takový kritik je až na výjimky vyloučen z komunity „slušných“. Zábranský má pravdu i v tom, že všechny zdi nelze zbourat, ale měly by v co největší možné míře obsahovat okna, kterými lze nahlížet do místnosti za zdí, a dveře, jimiž lze přijít alespoň na návštěvu. Závěrečná část příspěvku ironicky podotýká, že horlivými staviteli společenských zdí bez oken a dveří nejsou jen lidé jako Donald Trump a Steve Bannon, ale i reportéři z New York Times a celá zděšená mediální fronta, bez ohledu na svou dřívější levicovou nebo pravicovou orientaci. A známe to i u nás – znepokojení „demokraté“ jsou naprosto vážně schopni uvažovat o omezení některých základních občanských práv (Michael Romancov u Václava Moravce), o závažných otázkách by měli v referendu prý hlasovat jen ti, kteří mají dostatečné intelektuální kompetence (Petra Procházková – jenže to už je Platónova polis a obávám se, že v té by o ničem podstatném nerozhodovala ani Procházková, protože ve světle Platónových nároků na intelekt se i ona jeví jako prostá hlupačka), a kdokoli se odchýlí od diktátu kulturní fronty, schytá hysterické invektivy (vytříbeným slovníkem Jana Hřebejka a jemu podobných). Takže ano, současné názorové skupiny stavějí zdi s fanatickou posedlostí a ti, kteří se pokoušejí o nehysterický, umírněný, ironický nebo kritický postoj k tématům dnešního světa, mají smůlu – ocitají se v pozici prašivých psů, vlků, které nechce žádná smečka.
Vložil: admin, 05.01.2019 13:44
Nebeský, Jan: Médeia
Dobrý den, opravili jsme, děkujeme za upozornění
Vložil: David B., 04.01.2019 14:36
Zábranský, David: Chvála zdi
Typickéj Zábraňák - pátý přes devátý a kluzkej jak medúza. :D
Vložil: Lukáš Vavrečka, 04.01.2019 14:33
Zábranský, David: Chvála zdi
Co je to sakra za bláboly? :D
Vložil: Antonín Dvořák, 03.01.2019 20:00
Nebeský, Jan: Médeia
Dobrý den, chtěl bych jen upřesnit, že autorem hry Médeia, Iason a jejich děti (poznámka 13) je Pavel Cisovský (nikoli M. Cisovský).
Vložil: redakce, 03.01.2019 10:10
Ballek, Ladislav: Pomocník
To Miloš Lopejský: nezlobte se, ale nelegální šíření textů u nás nemůžeme podporovat.
Vložil: Miloš Lopejský, 02.01.2019 16:49
Ballek, Ladislav: Pomocník
vážení priatelia, napriek tomu, že som slovák , nepodarilo sa mi doposiaľ stiahnúť si v pdf román Pomocník....... čítal som ho len prostredníctvom knižnice.......našiel by sa niekto, kto by mi trebárs i českú verziu v pdf zaslal na mail uvedený ? Vopred dakujem.....s úctou Miloš.
Vložil: vesihiisi, 30.12.2018 09:10
Jen, Lien-kche: Rozpukov: Místopis čínského zázraku
Jen drobná poznámka: nezhoršuje napjaté vztahy mezi Kchung Miang-lingem a Ču Jing spíš jeho tajemnice Čcheng Ťing?
Vložil: Daniel , 29.12.2018 16:11
Tabery, Erik: Opuštěná společnost
Velmi kvalitní četba. Rozhodně se nejedná o žádnou “propagandu”, jen to pochopitelně není odborný text nebo učebnice. Vřele doporučuji, jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četl. To, že se stala knihou roku, si určitě zaslouží.
Vložil: Traud, 28.12.2018 09:52
Alvarová, Alexandra: Průmysl lži
A když napíšu byť sebemenší podezření, že i tato kniha manipuluje s myšlením, budu také hned ruský troll?
Vložil: Marie, 28.12.2018 09:49
Szczerek, Ziemowit: Přijde Mordor a sežere nás aneb Tajná historie Slovanů
Je to vtipná kniha, ale při čtení jsem si spíš říkala, že by ten překlad snesl ještě trochu (víc) redakční péče...
Vložil: , 27.12.2018 22:35
Žamboch, Miroslav: Bakly: Hledání smrti
Souhlas, velmi slabá knížka.
Vložil: Radomir Joura, 26.12.2018 03:29
Macek, Miroslav: Saturnin se vrací
Rceni tety Kateriny, ze nelze vstoupit dvakrat do stejne reky (puvodne proklamovano Heraclitem, Recko, 544 BC), nebylo vubec vyvraceno, ale definitivne potvrzeno. Pres znacne usili se panu Mackovi bohuzel nepodarilo vstoupit po druhe do stejne reky. Reka se behem uplynulych 75 let uz stala jen rickou... nebo potuckem. Ale aspon se pekne namocil.
Vložil: Václav Šedý, 23.12.2018 19:57
Ibáñez, Raúl: Čtvrtý rozměr
Děkuji za recenzi. Tato, uvedením historických pramenů a dalších titulů, je průvodcem do několika rozměrů poznání. Často výuka, tak jak se s ní setkáváme ve školních lavicích, se pohybuje po jedné přímce. (Abbott) Nemůžeme tam a ani zpátky. Proto recenze, která rozšíří čtenáři obzor ještě dříve, než... začne číst doporučenou knihu, je neocenitelným zdrojem informací, která usnadňuje pochopení textu, s kterým se setkává poprvé.
Vložil: Cenda, 23.12.2018 12:10
Bojs, Karin: Mých prvních 54 000 let
Navic originalni nazev zni "Moje evropska rodina: poslednich 54 000 let", nikoli prvnich. Docela by me zajimalo vysvetleni od nakladatelstvi.
Vložil: honza beneš, 22.12.2018 11:46
Motýl, Petr: Knížky a Vánoce
Není to úplně minulost, znám dost lidí, co čtou knihy nadělené o Vánocích. Kouzlo filmu Ďáblova past, kdy sáhnout po knize rovnalo se podezření z hříchu, je mi též milé, nicméně to už je pryč. Dnes konzumujeme bez ohrožení texty, které nám byly doporučeny. Svobodná doba, byť pitomá. Pitomá, byť svobodná.
Vložil: redakce, 21.12.2018 14:15
Vetulani, Jerzy; Mazurek, Maria: Alenčin sen
Děkujeme za upozornění, Vetulani opraven. Mazurek je správně (v zájmu spárování článků s knihovnickými katalogy užíváme v názvu položky jméno v původní podobě, přechylujeme až v článku).
Vložil: Michael Alexa, 20.12.2018 10:50
Vetulani, Jerzy; Mazurek, Maria: Alenčin sen
Ventulani by měl být Vetulani a Mazurek Mazurková. Děkuji za pěknou recenzi.
Vložil: Evropská rodina, 19.12.2018 11:07
Bojs, Karin: Mých prvních 54 000 let
Legrační, že z názvu někdo považoval za nutné odstranit tu "evropskou rodinu", která je v originále...
Vložil: Luboš Záhora, 19.12.2018 10:17
Kábrtová, Lidmila: Místa ve tmě
Je zajímavý, že s body recenze docela souhlasim, ale knize bych dal maximálně 60 %.
Vložil: Benjamin Tais Amundssen, 17.12.2018 14:44
Miller, Derek B.: Norsko v noci
Tuto knihu daruji jednomu z výherců 12th Tais Awards 2019.
Vložil: Matěj Matela, 16.12.2018 10:01
Clinton, Bill; Patterson, James: Pohřešuje se prezident
Pane Vaňku, jestli si skutečně myslíte, že mám zapotřebí přebírat myšlenky ze zahraničních recenzí, tak se velice mýlíte. Osobností Billa Clintona se odborně zabývám (bylo to téma mé diplomového práce) více než dlouho na to, abych musel paběrkovat v jiných vodách. Když už jste mě ale nařkl, že si nedokážu... vytvořit vlastní názor na knihu, napište mi, co jsem měl ještě z uvedené recenze převzít. Můžete si být jistý, že vzhledem k mým znalostem o životě a práci Clintona mi např. podobnosti mezi ním a Duncanem naskakovaly na mysl samy (a každému jinému, kdo Clintona alespoň trochu zná). Buďte tedy tak hodný a zkonkretizujte to. PS: Nejsem si jist, jestli by člověk, který kopíruje myšlenky druhého, jednal natolik nelogicky, že by na daný článek ještě odkázal...
Vložil: Jan Vaněk jr., 16.12.2018 02:08
Clinton, Bill; Patterson, James: Pohřešuje se prezident
Inu, Daniel Konrád napsal, že kniha by Skřipec zasloužila, a zodpovědní lidé v OP potvrdili, že to berou do úvahy. Formálnější nominace neexistují, zbytek se uvidí na jaře. (Jeden pěkný příklad, co teď na mě vypadl: briefing od generála Burkeho o útoku na teroristy v 11. kapitole „Pane prezidente,... nemusíte mi říkat, že to jsou dva výjimečně hodnotné terče" je v originále samozřejmě naopak "you don’t need me to tell you that these are two high-value targets.") A když už píšu, přijde mi, že text převzal z washingtonpost.com víc než jen to přirovnání k Růžovému panterovi.
Vložil: Jar. Pěnkava, 15.12.2018 19:18
Clinton, Bill; Patterson, James: Pohřešuje se prezident
Prý je to nominované na skřipec?
Vložil: Matěj Matela, 15.12.2018 10:11
Clinton, Bill; Patterson, James: Pohřešuje se prezident
Dobrý den, na několik stylistických nesrovnalostí a vyložených anglicismů jsem tam natrefil, nikdy to ale nepřesáhlo snesitelnou míru a nepokazilo to dojem z četby do té míry, abych na to musel poukázat. Plné nesmyslů to určitě nebylo.
Vložil: Anežka Charvátová, 14.12.2018 21:47
Clinton, Bill; Patterson, James: Pohřešuje se prezident
Překlad recenzentovi nevadil? Nedrhl? Nebyl plný nesmyslů? Nemělo by to tady zaznít? Viz recenze v Aktuálně: magazin.aktualne.cz. Já... knihu nečetla, ale stačí jediná citovaná věta v této recenzi: „Používáme moderní technologie, abychom se navrátili k primitivnímu formátu mezilidských vztahů.“ Aniž mám originál, troufám si říci, že správně česky by konec věty měl znít "abychom se navrátili k původní podobě mezilidských vztahů". Co soudíte o tom překladu Vy?
Vložil: admin, 14.12.2018 05:50
Smolen, Štěpán: Buď, kde jsi
Opraveno, děkujeme za upozornění a omlouváme se za otřesy.
Vložil: m p, 13.12.2018 21:15
Sand, Shlomo: La fin de l’intellectuel français ?
Každopádně jste mě přesvědčila o tom, že neexistenci filosofa jménem Alain Chartier už kdyžtak nechám vyargumentovat někomu mladšímu.
Vložil: Jan Vaněk jr., 13.12.2018 18:59
Ledecký, Jonáš a kol.: Kapsy
Když se vedle rozjela ta debata o transkripci jmen: Stálo by za zmínku, že hlavní tvůrce všude v knize důsledně (včetně podpisu křestním jménem za předmluvou!) používá poameričtěnou dediakritizovanou podobu "Jonas Ledecky", obdobně jako v bibliografických údajích zmíněný Pospisil. ¶¶¶ Ostatně, i vznik... díla líčí předmluva (dostupná online) poněkud jinak, než jak ji parafrázuje recenze: "Kdysi jsem dostal nabídku vytvořit komiksovou adaptaci jednoho z Čapkových děl, která by vyšla u příležitosti vzniku republiky. [sic!] Původně to mělo být R. U. R. nebo Bílá nemoc. Ale […] to je větší sousto, než bych v tu dobu dokázal přežvýkat. [sic] ¶ Jednoho dne jsem se o komiksu podle Čapka zmínil […] na kafi se scenáristou a překladatelem Johnem Rileym […] Johnovi se nápad líbil a nadhodil, že on měl vždycky rád Čapkovy Povídky z jedné a druhé kapsy".
Vložil: Josef Dlouhý, 13.12.2018 13:02
Smolen, Štěpán: Buď, kde jsi
Opravte prosím tu otřesnou hrubku: "v RANNĚ křesťanském Egyptě"?!
Vložil: Alžběta Glancová, 11.12.2018 20:41
Sand, Shlomo: La fin de l’intellectuel français ?
Snad ještě pádnější důvod pro psaní Zand než místo narození je právě skutečnost, že se v hebrejštině píše v příjmení autora písmeno zajin, transkribované jako Z. Důvod v tomto případě, jak bylo uvedeno níže, je, že autoři recenze (jak české tak francouzské knihy) ctí jméno uvedené na obálce knihy, ačkoli... vědí, že česká transkripce by vypadala jinak.
Vložil: m p, 11.12.2018 20:02
Sand, Shlomo: La fin de l’intellectuel français ?
Stejné přání může mít Rus či Bulhar, leč pravidla transkripce azbuky se tím nezmění. Každopádně případ Harari to asi nebude, pak by o tom v Rybka Pub. věděli jako první. Samozřejmě existují další zažité výjimky typu Gershom Scholem, otázka zněla, zda a jaký důvod je v tomto případě. Sand je z němčiny,... dotyčný je rodák z Lince, proto hebrejsky Zand.
Vložil: Alžběta Glancová, 11.12.2018 18:50
Sand, Shlomo: La fin de l’intellectuel français ?
Není tomu tak, že by se "u všech Izraelců" přepisovalo jméno vždy podle pravidel české transkripce. Často jde o přání autora, který je ve světě známý pod určitým jménem, transkribovaným nejčastěji podle angličtiny, a všechny své knihy překládané do jazyků, které používají latinskou abecedu, si přeje... vydávat pod tímto jménem. Platí to například pro autora bestselleru Homo Deus, jehož kniha vyšla v češtině pod jménem Yuval Noah Harari (zatímco česká transkripce by zněla: Juval Noach Harari). Rozhodnutí českého nakladatele transkribovat poněkud hybridně Šlomo (dle pravidel české transkripce) Sand (podle angličtiny ad.), je v recenzi francouzského vydání zmíněno.
Vložil: Johana Horálková, 09.12.2018 14:48
Wallace, David Foster: Krátké rozhovory s odpornými muži
Já jsem chtěla ocenit právě ono zvládnutí jazykové roviny. Děkuji panu Vaňkovi, že vykompenzoval mé ukvapené závěry.
Vložil: Jan Vaněk jr., 09.12.2018 00:50
Wallace, David Foster: Krátké rozhovory s odpornými muži
Nechtěl jsem tu (a neměl čas teď) to vytahovat, ale když už se tato nápadná mezeru v beztak řídké recenzi (ovšem "proustnosti" je hezký překlep, to zas jo) začala řešit, co mi zbývá: Mohu se vší vážností prohlásit, že v překladu p. Pokorného se zhruba stejnou měrou mísí působivé zvládnutí jazykové... roviny, řekněme čestné, přiznané a předem dané prohry u těch nejnepřeložitelnějších aspektů (kterých je mimořádně mnoho), a pak zdaleka ne "pár jednotlivostí", ale hojné chyby až šokantně školáckého kalibru nebo (v nejlepším případě) pochybná rozhodnutí. ¶¶¶ Abych v rychlosti uvedl aspoň jednu ukázku: v Krátkém rozhovoru č. 3 11/94 (Trenton, "stát New Jersey") subjekt opakovaně mluví o tom, jak (se) po přistání vystupuje z "the jetway thing". Stačí jediný pohled na internet k ověření, že Jetway je zgenericizovaná ochranná značka takových těch gumových chodbochobotů, co se jimi přechází přímo mezi dvířky letadla a letištní budovou, bez nutnosti přistavovat schůdky a vylézat na ranvej; česky se to oficiálně nazývá nástupní most, ale v přímé řeči laika to lze řešit všelijak, viz výše. V knize ovšem třikrát čteme "z/do tý imitace přistávací dráhy"!!! (Str. 39 a 42; čtvrté nakousnuté "times I spend on jetw—" je generalizováno "na letišti trávím tuny ča–") ¶¶¶ Redakce (jak rovněž nestojí iLiteratuře za uvedení, odpovědným redaktorem byl Petr Janus ) ovšem, pokud člověk soudí podle výsledného textu a nespolehne se na zdání pí Horálkové, nezvládala ani dohlédnout na tu nejelementárnější konzistenci: Třeba na str. 365 (KR č. 20 12/96, New Haven CT) je semineologismus "Granola Crunchers or simply Crunchers" přeložen "u ženy jejího typu, kterou [sic] bychom mohli […] nazvat müslikřupka, post-hippie, new-ager, jak libo. Na vysoké […] jsme jim říkali müslikřupky". (Osobně se mi to z několika důvodů moc nelíbí, ale budiž, taky je to řešení.) Jen aby o odstavec níž stálo "její typická granulácká morfologie" (her proto-typical Cruncher morphology). ¶¶¶ A jako příklad pochyb(e)ných interpretací, které by bývala měla redakce hodná toho jména a tohoto titulu ještě seriózně prodiskutovat: Otec pozitivně recenzovaného nového mladého dramatika z vedlejších newyorských scén [mimochodem, to těch pár set českých čtenářů Wallace opravdu nikdy neslyšelo termín off-Broadway?] na smrtelné posteli drží cizí ruku a prosí o dar začíná apelem "Poslyšte, opravdu jsem ho nenáviděl. Vyslechněte mě." Originál (On His Deathbed, Holding Your Hand, The Acclaimed New Young Off-Broadway Playwright’s Father Begs a Boon. Víte, co jsem říkal o nepřeložitelnosti? Ta výstavba s postupně rozvíjenými clauses pro okolnosti před základní skladební dvojicí a hlavním substantivem, málem po německu, až na samém konci se replikovat nedá, a snad ani celková sevřenost jakkoli mnohomluvného titulu, ale nahrazení čtvrtou zeď prorážejícího Your opisným "cizí" [čí, jak se tak po englicku říká stále častěji, ruku by taky mohl držet, svoji vlastní?] mi přijde stěží obhajitelné poukazem na používání zájmen "v současné angličtině", uvážíme-li, že v celém monologu se otec obrací na jakousi druhou osobu u lůžka) je (opět) mnohem konciznější "Listen: I did despise him. Do." V kontextu následujícího příběhu je evidentní, že ta závěrečná izolovaná slabika není míněna jako odskok k předminulé větě a stylisticky nesourodý imperativ "Do listen", nýbrž upřesnění gramatické kategorie téhož zdůrazňovacího pomocného slovesa bezprostředně předcházejícího: "(I) (still) do", jako by se našinec obratem opravil "Nenávidím." Více případně až se vyspím.
Vložil: M. Pokorný, 08.12.2018 18:30
Wallace, David Foster: Krátké rozhovory s odpornými muži
Wallace v PQ9 nepíše o čtenářce, nýbrž používá to zájmeno, které se v současné angličtině používá jakožto genderově neutrální, tj. she.
Vložil: Johana Horálková, 08.12.2018 02:20
Wallace, David Foster: Krátké rozhovory s odpornými muži
Já jsem taky pár jednotlivostí objevila, ale spočítala bych je na prstech jedné ruky, tak se mi právě zdálo nefér na ně v kontextu těch čtyř stovek stran poukazovat. Měly se vychytat v redakci, která určitě taky nebyla špatná, ale něco zkrátka uniklo.
Vložil: Doris Kouba, 07.12.2018 19:19
Wallace, David Foster: Krátké rozhovory s odpornými muži
Nuze, pane Alexo, laskave mrknete do originalu a presvedcte se sam o vyznamu i jednoho slova v ramci tzv. umeleckeho prekladu - v mem anglickem vydani (Abacus, Londyn 2011) se to tyka celeho odstavce na strance 131. S pozdravem, D*K (clovek zenskeho rodu)
Vložil: Michael Alexa, 07.12.2018 17:09
Wallace, David Foster: Krátké rozhovory s odpornými muži
To by chtělo lepší příklad, pane Koubo, takové "odstřelení" na základě jednoho slova se mi zdá nespravedlivé.
Vložil: Doris Kouba, 07.12.2018 12:32
Wallace, David Foster: Krátké rozhovory s odpornými muži
No jo, je to kniha vynikajici, jenze preklad bohuzel selhava - a fucking lot lost in translation! Jako priklad jen uvedu zfalsovani vyznamu "Pop Quizu 9", kde DFW vyslovene pise o ctenarce a pan Pokorny z ni dela ctenare, cimz naprosto smete subtilitu originalu. Je to skoda velikanska. Ale verim,... ze ty, ktery ten text laka, si ho budou moct precist v originale - a ze "Inifinite Jest" bude prelozen nekym jinym...
Vložil: Karel Huněk, 06.12.2018 09:53
Sand, Shlomo: La fin de l’intellectuel français ?
Právě...
Vložil: redakce, 05.12.2018 22:45
Sand, Shlomo: La fin de l’intellectuel français ?
Mimochodem, v článku se o českém přepisu (v němž je uvedeno jméno u českého překladu jiné knihy) zmiňujeme.
Vložil: m p, 05.12.2018 11:44
Sand, Shlomo: La fin de l’intellectuel français ?
Vlastně upřímně doufám, že se pouze redakčního internetu ve večerní hodině zmocnil nějaký kolemjdoucí, který už navíc z bujarosti nezvládal ani hledání na Wikipedii, takže se nedokázal podívat (tam či kdekoli jinde), jak se u všech Izraelců transkribuje jméno ???? (https://cs.wikipedia.org/w/index.php?search=%C5%A1lomo).
Vložil: m p, 05.12.2018 11:34
Sand, Shlomo: La fin de l’intellectuel français ?
No tak to je opravdu zoufalý argument. Nemluvíme o překlepech, ale o transkripci odlišných abeced. Turgeněv se taky v celé Evropě, ba dost možná na celém světě píše jinak než Turgeněv. Údaj na francouzské titulní straně nemá vůbec nic společného s tím, jak je autor označován v českém textu. Nicméně... přeju mnoho zdaru, s prosazováním nového přístupu laskavě začněte na vlastních stránkách (http://www.iliteratura.cz/Clanek/35699/sand-slomo-jak-byl-vynalezen-zidovsky-narod).
Vložil: redakce, 04.12.2018 20:25
Sand, Shlomo: La fin de l’intellectuel français ?
Recenzujeme zde francouzské vydání knihy, autora uvádíme tak, jak je uveden na obálce. Český zvyk přepisovat po našem jména autorů, kteří jsou po celé Evropě známí pod jednou (ale jinou) verzí jména, je zvláštní. Francouzi taky už dávno nepíší Tchapek nebo Koundra. Viz třeba "Sand, Shlomo" na Wikipedii... - ve všech verzích (kromě ruštiny, kde je to pochopitelné).
Vložil: Jana Petrásková, 04.12.2018 14:49
Roher, Michael: Babička, Kuře a Drnditonda (2)
Dobrý den potřebuji nějaké krátké shrnutí knihy babička ,kuře a Drnditonda. Já to nějak nemůžu dát dohromady. Děkuji a přeji hezký zbytek dne
Vložil: m p, 04.12.2018 12:50
Sand, Shlomo: La fin de l’intellectuel français ?
Proč se recenzent či překladatelka v transkripci hebrejského jména drží francouzského přepisu? Za bé, pseudonym Alain je jednoslovný, tj. mezi Émile a Chartier nemá být čárka.
Vložil: Jan Lukavec, 30.11.2018 10:53
Kabat-Zinn, Jon: Život samá pohroma
Škoda, že Jaroslav Chýle recenzi pozorně nečetl. Zjistil by, že mnohé z toho, co se cítí povinen dodat, v jejím textu je uvedeno. Explicitně jsou v ní zmiňovány vědecké experimenty, podle nichž má program blahodárný vliv na zdraví a duševní pohodu. Což se nijak nevylučuje s tím, že je možné se na celou... věc podívat i z hlediska religionistiky, zvláště, když je Kabat-Zinn žákem buddhistických mistrů, k čemuž se sám hlásí.
Vložil: David Beňa, 29.11.2018 15:19
Hošek, Pavel: Je to náš příběh
Skvělá knížka! Staví českou otázku do překvapivých souvislostí sedmi vzájemně si konkurujících "příběhů" a ukazuje, jak mnohovrstevnaté, polyfonní "češství" vždy bylo a je. Bohatě informuje. A ilustruje, osvětluje svou argumentaci pomocí citátů z krásné literatury, včetně textu státní hymny. Lahůdka... pro milovníky českého jazyka a českého dědictví; vážná křesťanská výzva pro náš dnešek...
Vložil: drug, 28.11.2018 23:05
Kabat-Zinn, Jon: Život samá pohroma
Vskutku škoda, že autor neuvedl "Kniha je doprovozena zvukovou nahrávkou od českého lektora mindfulness Jaroslava Chýleho ... odborný garant českého překladu knihy a kvalifikovaný lektor MBSR Jaroslav Chýle vytvořil jejich český ekvivalent." Četl ji vůbec?!
Vložil: Jaroslav Chýle, 28.11.2018 16:36
Kabat-Zinn, Jon: Život samá pohroma
Škoda, že si autor článku knihu nepřečetl všímavě (pokud ji vůbec četl celou). Zjistil by, že kniha je z velké části o programu MBSR (Mindfulness-Based Stress Reduction), který její autor vytvořil v r. 1979 a jehož účinky na lidské zdraví, tělesné i duševní, jsou dávno podloženy tvrdými vědeckými daty... a proto MBSR najdeme ve zravotnických zařízeních po celém světě. Zjistil by také, že mindfulness není žádnou "metodou" a že není založena víře, ale na dlouhodobém cvičení, které mění náš přístup i odolnost k pohromě života, a jehož účinky si nejlépe může ověřit každý na sobě.
Vložil: , 27.11.2018 00:29
Stach, Reiner: Kafka
Každé knihkupectví vám ji objedná od distributora.
Vložil: Iva Benešová, 26.11.2018 18:19
Stach, Reiner: Kafka
Dobrý den, delší dobu vyhlížím třetí díl knihy Kafka od Reinera Stacha. Je pěkné, že v metru visí na knihu upoutávka, leč v knihkupectví natož v knihovně k mání není. Kam se mohu, prosím obrátit? Děkuji Iva Benešová
Vložil: josef -- P.S., 24.11.2018 11:13
Vajdová, Libuša: Dejiny rumunskej literatúry
Vložil: josef, 24.11.2018 11:10
Vajdová, Libuša: Dejiny rumunskej literatúry
"jméno ruského generála ... Kiseleff, přičemž v české (i slovenské) tradici ho přepisujeme v podobě Kiselev." = Ve správném slovenském přepisu z ruského ??????? je to Kiseľov, se slovenským měkkým Ľ a -OV (srov. slovenský přepis Gorbačov a české Gorbačev).
Vložil: Jakub Ehrenberger, 24.11.2018 11:01
Rakouská knižní cena 2018
Milá Miš, děkuji za čas věnovaný článku i za komentář. Na zmíněná klišé si zkusím dát napříště pozor a poprosím i paní redaktorku, ať je na mě případně přísnější. S díky a pozdravem JE
Vložil: Richard Dračka, 23.11.2018 18:17
Hošek, Pavel: Je to náš příběh
Díky za tuhle knihu. četl jsem ji dvakrát a můžu vřele doporučit. Pro všechny, kteří hledají jak a proč být hrdí na to, že jsou češi.
Vložil: jan lukavec , 22.11.2018 17:49
Cílek, Václav; Majer, Martin; Schmelzová, Radoslava a kol.: Tetín svaté Ludmily
V recenzi je explicitně uvedeno, že reaguje nejen na text knihy, ale i na její mediální, konkrétně rozhlasovou prezentaci, která byla velmi jednostranná. Respektive možná odhalovala tendence, které byly v knize přítomny jen skrytě.
Vložil: Aleš, 21.11.2018 14:18
Cílek, Václav; Majer, Martin; Schmelzová, Radoslava a kol.: Tetín svaté Ludmily
Knížku jsem přečetl celou, ale nic z panslovanských tendencí, nebo prorusko-putinovských jsem tam nenašel. Poukazuje-li Cílek ve svých vystoupeních na úskalí globalizace, neznamená to, že prosazuje naši orientaci na východ. To je od Jana Lukavce hrubé zkreslení. Zda úmyslné nebo nevědomé by bylo možné... hodnotit, kdyby byl znám jeho postoj k jiným postavám, jako třeba Miloši Zemanovi.
Vložil: Kovář, 21.11.2018 11:47
Bednaříková, Jarmila: Stěhování národů a sever Evropy
V knize je víc divných tezí: Tacitovi "fenni" jsou údajně předky Skandinávců (s. 17); Laponci jsou identičtí se Samojedy; pokud se neví, co k Orosiovi přidal Alfréd Veliký (s. 31, pozn. 119), lze jednoduše provést kolaci.
Vložil: Redakce, 17.11.2018 17:23
Donner, Kai Reinhold: Na Sibiři mezi Samojedy
Hezký den, ke knize vyjde ještě druhá recenze, která se zaměřuje více právě na české zpracování knihy. Děkujeme za zájem. Redakce
Vložil: Miš, 17.11.2018 13:10
Rakouská knižní cena 2018
Moc ráda jsem si zajímavý článek přečetla, díky za něj, ale nešlo by malinko omezit zbytečná klišé typu výsluní, vavříny a literární kolbiště? Pak by byl ještě lepší, myslím:-)
Vložil: Jitka J., 16.11.2018 22:22
Donner, Kai Reinhold: Na Sibiři mezi Samojedy
Kniha, která se kvůli sazbě a typografii skoro nedá číst, by 80 % podle mého názoru dostat neměla. Vůči samotné knize je to možná nefér, ale hodnocení je přece míněno komplexně? Taky by mě zajímal důkladnější rozbor oné předmluvy, o které v kuloárech koluje, že tam jsou vyloženě hlouposti.
Vložil: V a F , 15.11.2018 18:28
Česká nakladatelství - odkazy na webové stránky
Zdravím, píši knihu dle faktů a prožitků mého kamaráda, který prožil 2.světovou válku v Praze. Vše při vyprávění i nahrávám. Píši to z jeho pohledu, tedy pohledu dítěte, jak tuto dobu vnímal a jaké měl díky tomu dětství, je plná jak veselých, tak smutných příběhu. Je doplněna i příběhy mého druhého... kamaráda, který také 2.světovou válku zažil a to v malé vesničce kousek od Trnavy. Ráda bych knihu vydala, aby se tyto příběhy dostaly dál. Máte někdo prosím nějaké rady? děkuji :)
Vložil: Jan Vaněk jr., 12.11.2018 17:43
Wayne, Teddy: Samotář
Když už jsem tu byl vyvolán, nejsem si ani jistý, jestli je vhodné hovořit o "du formě", když vypravěč v duchu apostrofuje další postavu.
Vložil: Johana Kudrnová, 12.11.2018 15:47
Wayne, Teddy: Samotář
Smyslem sdělení bylo naznačit spojovací linii mezi H. Finnem, H. Caulfieldem a D. Federmanem ve smyslu jejich antihrdinství. Wayne se nicméně narozdíl od svých předchůdců nesnaží čtenáři zalíbit skrze "hřejivý pocit ztotožnění" - jeho přístup je komplikovanější, postmoderní. V rámci plasticity postav... bych je ovšem zařadila do jedné skupiny. Tak tedy příště snad méně klopotně! Johana
Vložil: mruk, 12.11.2018 14:06
Wayne, Teddy: Samotář
Díky za reakci. S tou epistolárním formou potom souhlas. Pokud jde o paralely, šlo mi o to, že nejdřív se řekne, že jsou si postavy nejsou podobné (s čímž mimochodem souhlasím), přesto je David nakonec něčí "následovník" – na základě "uvěřitelnosti", což mi přijde právě vágní. Za tipy na eseje každopádně... díky.
Vložil: Johana Kudrnová, 12.11.2018 12:13
Wayne, Teddy: Samotář
Díky za komentář. K Vašim poznámkám: "epistolárním charakterem" nemám na mysli "epistolární román", odkazuji tím na du formu. Uznávám, že formulace mohla být přesnější. Pokud se jedná o "paralely v hlavě Teddyho Waynea", doporučuji přečíst si zmiňované eseje z New Yorkeru. Hranice mezi suverénností... a arogancí je u Waynea někdy opravdu tenká. Co se týká kritiky mé paralely s Twainem a Salingerem, zdá se mi samotná dost vágní. Nechám ji proto, když dovolíte, bez komentáře. Nakonec bych ráda poznamenala, že je tato recenze na konfliktu mezi panem Kopečným a Hrubým zcela nezávislá. O tom, že bude publikována až po zveřejnění obhajoby J. Hrubého, rozhodla redakce. Přeji hezký den.
Vložil: mruk, 12.11.2018 07:40
Wayne, Teddy: Samotář
"Vaňkovská" poznámka: Samotář nemá "epistolární charakter vyprávění". Jinak nechápu několik formulačních kotrmelců: co znamená, že není jasné, kam v hlavě Teddyho Waynea sahají další paralely? To je snad úkol pro čtenáře, resp. v tomto případě pro recenzentku, skenu mozku empirického autora k tomu... snad netřeba. Obdobně nedomyšleně a vágně zní recenzentčiny vlastní paralely: jednou se hlavní hrdina samotáře nepodobá Holdenovi a spol., podruhé už je jejich následovníkem, protože je "uvěřitelný". Snad ale proti této recenzi nebude mít Jiří Hrubý co namítat (považme, celých 80 %), neřeší se v ní totiž vlastně skoro nic jiného než hlavní postava, takže účel snad splněn.
Vložil: Karel Rada, 11.11.2018 17:13
Pánek, Josef: Láska v době globálních klimatických změn
Není to špatná próza, ale co mě na ní nejvíc irituje, to je její uhlohydrátovej jazyk a přídomek "Bangalore-Indie" skoro z každým souvětím...
Vložil: mp, 11.11.2018 10:58
Zamora, Juan: Agatha, služky a skrytá reklama
Je suis mruk.
Vložil: mruk, 09.11.2018 14:11
Zamora, Juan: Agatha, služky a skrytá reklama
Rozenej detektiv, ten Vávra.
Vložil: Michael Alexa, 08.11.2018 11:07
Těsnohlídek, Jan: Hranice a zdi
Nechtěná procentuální koláž (Šlejhar 80 %, Těsnohlídek 70 %) vyvolává otázku, zda tento typ hodnocení není fatální přehmat. Hlasoval bych pro původní model, výhodám tohoto nerozumím.
Vložil: Jakub Gazárek, 07.11.2018 08:42
Hannah, Sophie: Záhada tří čtvrtin
Není zač, já tyto nové díly čtu už spíš ze setrvačnosti, původní Poirot byl až na některé výjimky (The Big Four) mnohem lepší.
Vložil: Juan Zamora, 06.11.2018 13:00
Hannah, Sophie: Záhada tří čtvrtin
Děkuju za doplnění. Recenze byla napsána už dříve, tak se do ní informace o 4. díle nestihla dostat.
Vložil: Anna, 06.11.2018 12:04
Mizzau, Carla; Pokorný, Vít; Kazmar, Vít; Charvátová, Anežka (eds.): Hrdinové porážky
Zmínku o překladech Ernesta Sábata a Abela Posseho jsem vložila, jelikož jde vedle Borgese a Cortázara o zásadní autory. Není smyslem tohoto pojednání uvádět vyčerpávající seznam českých překladů argentinských autorů a jejich děl. Třeba se k tomu vrátím ve speciálním článku.
Vložil: Jakub Gazárek, 06.11.2018 10:17
Hannah, Sophie: Záhada tří čtvrtin
Souhlasím, že z těch tří "nových" Poirotů je zdaleka nejlepší Closed Casket (Zavřená truhla); co se dalšího pokračování týče, tak určitě bychom měli dostat minimálně ještě jednoho Poirota od Hannah v roce 2020, viz sophiehannah.com
Vložil: Anna, 06.11.2018 08:47
Mizzau, Carla; Pokorný, Vít; Kazmar, Vít; Charvátová, Anežka (eds.): Hrdinové porážky
Jan Vaněk jr.: K tiskům pro lékárny v textu o moc víc není, já si pod tím představím různé osvětové tisky o prevenci různých chorob nebo propagační letáčky na různé doplňky, o nichž si člověk může myslet, co chce. Jinak mě těší, jak se zde doplňuje seznam přeložených argentinských autorů, časem třeba... bude kompletní, což původně mým záměrem ani nebylo. Usuzuji z toho, že povědomí o současné argentinské literatuře je větší, než jsem si při psaní recenze myslela. Ráda se nechávám vyvést ze své původní skepse.
Vložil: Jan Vaněk jr., 05.11.2018 21:50
Mizzau, Carla; Pokorný, Vít; Kazmar, Vít; Charvátová, Anežka (eds.): Hrdinové porážky
Nerad ruším odbornou diskusi, ale ani z dvojího opakování jsem se nedozvěděl, co to jsou "užitečné tisky pro lékárny"; je to v knize samé vysvětleno nějak blbuvzdorněji?
Vložil: Michal Zourek, 05.11.2018 21:13
Mizzau, Carla; Pokorný, Vít; Kazmar, Vít; Charvátová, Anežka (eds.): Hrdinové porážky
Ještě bych upozornil na Alfreda Varelu a jeho knuhu Temná řeka. Dílo, které mělo díky politické angažovanosti autora mimořádnou politickou podporu, vyšlo v závratných nákladech. 1. vydání (1949) i s dotiskem minimálně 10.000 kusů, 2. vydání (1951) 20.000 kusů, 3. vydání (1962) 40.000 kusů. Film podle... stejnojmenné knihy Las aguas bajan turbias se roku 1952 stal prvním argentinským filmem uvedeným na festivalu v Karlových Varech IFF. Podle oficiálních informací tento film vidělo v československých kinech neuvěřitelných 1 230 000 diváků. Varela mj. v Československu několik let žil, do španělštiny přeložil dílo Fučíka a Nezvala.
Vložil: jan , 05.11.2018 17:22
Mizzau, Carla; Pokorný, Vít; Kazmar, Vít; Charvátová, Anežka (eds.): Hrdinové porážky
Ono jich je myslím ještě víc: Berti, Soriano, Braun, Domínguez...
Vložil: Anna, 05.11.2018 08:27
Mizzau, Carla; Pokorný, Vít; Kazmar, Vít; Charvátová, Anežka (eds.): Hrdinové porážky
Ano, Sábata a Posseho jsem opomenout neměla, ale výčet samozřejmě neměl být vyčerpávající. Samozřejmě Fernández, nechám opravit. Ve výboru Had, který se kouše do ocasu - ano, tam vyšel, samostatně nikoli, pokud vím.
Vložil: , 04.11.2018 19:29
Mizzau, Carla; Pokorný, Vít; Kazmar, Vít; Charvátová, Anežka (eds.): Hrdinové porážky
Onen českému čtenáři neznámý povídkář se jmenuje Macedonio Fernández, nikoliv Hernández, a je mj. zastoupen právě ve jmenovaném výboru "Had, který se kouše do ocasu".
Vložil: Miafar, 04.11.2018 14:48
Mizzau, Carla; Pokorný, Vít; Kazmar, Vít; Charvátová, Anežka (eds.): Hrdinové porážky
Argentinští spisovatelé v češtině: Sabato, Posse, Mempo Giardinelli.
Vložil: Kilián Maděra, 01.11.2018 00:37
Šlejhar, Josef K.: Cvrček mého krbu
Knize a Šlejharovi se věnují v celém bloku nové Souvislosti, je tam i rozhovor s editorem knihy. Více na souvislosti.cz
Vložil: Tomáš Januška, 31.10.2018 16:10
Borkovec, Petr: Herbář k čemusi horšímu
Pane Rehúši, Vy jste četl tu recenzovanou knihu? Máte k ní co říct? Nebo proč si myslíte, že ta recenze je slabá?
Vložil: Gregor, 31.10.2018 12:54
Hübl, Ondřej: Hod mrtvou labutí
Kladné hodnocení této knihy nechápu. Mně naprosto minula. Je napěchovaná laciným, vulgárním humorem a nic víc v ní není.