Diskuse - historie

Vložil: E. U. Garp, 28.11.2020 11:45
Kubů, Milena: Držme při sobě
Čím to asi bude, co?
Vložil: Kirsch, 28.11.2020 11:06
Kubů, Milena: Držme při sobě
Autorka sloupku o sobě tvrdí, že "sekala jeden úspěšný román za druhým", ale v katalogu Národní knihovny, Městské knihovny Praha ani na Databázi knih nelze pod jejím jménem nic dohledat, zajímavé...
Vložil: Ctenar, 27.11.2020 14:48
Kubů, Milena: Držme při sobě
Ja mam jiny nazor, me pripada vtipny puvodni clanek pana Borkovce i tato reakce na nej.
Vložil: mruk, 27.11.2020 11:01
Luňáčková, Alžběta: Pravý úhel
mruk staňku staňku staňku nepiš o geometrii a vůbec nepiš mruk
Vložil: Karel Huněk, 27.11.2020 10:17
Kubů, Milena: Držme při sobě
Pardon, už to vidím, je blbý úmyslně, vždyť to napsala i Sasuke.
Vložil: Karel Huněk, 27.11.2020 10:13
Kubů, Milena: Držme při sobě
Teď už si nejsem jist ničím. Bylo zjevné, že text "nejmenovaného pisálka" nemá přímý referent, jen vypravěč vstupuje do světa bulváru, autor znovu formuluje specifickou situaci umělce. Je výše uvedená reakce "hrou doopravdy", nebo je text blbý neúmyslně?
Vložil: Sasuke, 27.11.2020 08:35
Kubů, Milena: Držme při sobě
Tyto literární metahumory jsou daleko méně vtipnější, než si jejich autoři myslí...
Vložil: Otto Hejnic, 26.11.2020 01:16
Dzido, Marta
Milá Marto Dzido, přečetl jsem si Slast, je to velmi zajímavě napsaná knížka, ukazuje některé mužské principy, popsané autorkou, tedy je to psaní z druhého břehu. Je to brilantně vytvořeno. Myslím, že v Polsku je mnohem konzervativnější atmosféra, asi je těžké se vyjadřovat za menšiny, problém nastává,... že většina čtenářů si autorku ztotožní s hlavní hrdinkou. Další knížku povídek, až bude u nás přeložena, si určitě přečtu.
Vložil: Johana Horálková, 24.11.2020 17:51
Porcování Bookera
Když to vezmete do důsledků, máte samozřejmě pravdu. Při rozdělení do kategorií by ale ocenění bylo o něco čitelnější, méně napadnutelné. Přinejmenším některé současné ideologické konstrukty by přestaly hrát roli (i když by se mohly objevit nové, to je pravda). Absolutní kritétia neexistují, ale literární... kvalita se nějakým způsobem posuzovat dá, a v případě užších kategorií by do hodnocení nevstupovalo tolik mimoliterárních faktorů.
Vložil: Jarmila Honzáková, 24.11.2020 15:11
Řezníček, Martin: Rozpojené státy
Panu Martinovi Řezníčkovi děkuji za tuto knihu, protože mi pomohla pochopit obavy mého syna a jeho americké manželky ohledně vzdělání našich vnoučat. Nerozuměla jse systému školství a divila jsem se jejich obavám. Děti jsou bystré a učí se dobře. Vnučka na začátku minulého školního roku plakala, že... její nejlepší kamarádku přesunuli do jiné třídy. Dlouho se s tím nemohla vyrovnat. V knize jsem našla vysvětlení. Dále teď rozumím tomu, proč se syn s rodinou přestěhoval kvůli škole do domu rodičů a která patří do spádové oblasti lepší školy. Přesto to nepomohlo, protože je přišli několikrát zkontrolovat a nakonec řekli, že vědí, že mají dům jinde. Nejmladší vnučka se nedostala do americké školky, ale chodila do španělské, takže ve svých dvou letech mluvila španělsky, a rozuměla anglicky a trochu česky. Školka byla nehorázně drahá, ale vnučka tam byla šťastná. No nevím, jestli tato směsice jazyků byla pro ni prospěšná. Snad ano. Syn i snacha jsou oba vědečtí pracovníci, takže běžná střední snad vyšší třida (alespoň soudím podle vzdělání) a mají tři děti, přesto našetřit peníze na prestižní univerzitu je trochu noční můra. Snacha studovala na Columbia University. V této době ještě mají obavy, že kvůli dětem, které nemají přístup na internet bude celá třída muset opakovat ročník. My jsme měli za socializmu také potíže, zase z kádrových důvodů, stejně tak naše děti, ale nakonec se nám všem podařilo vystudovat. Vnuk má i české občanství, a tak jsem navrhla, aby šel studovat do České republiky. Vždyť není málo Čechů, kteří se ve světě prosadili. To školství snad má problémy v celém světě. Celá kniha může pomoci blíže se seznámit se Spojenými státy, protože lidé si neumí představit, že tam žijí lidé jako my, se svými starostmi, zkrátka, že je všude chleba o dvou kůrkách. Lidé Ameriku buď obdivují nebo nenávidí, asi to je nedostatkem informací, hlavně u staší generace, ke které patřím i já. Já však věřím, že mladí lidé, kteří mohou cestovat a poznávat svět jsou naší záchranou. Jako pan Martin Řezníček a další velmi vzdělaní a schopní reportéři, kteří pomáhají lidem otvírat oči tím, že nám zprostředkují obraz z některých oblastí života jinde.
Vložil: Ondřej, 24.11.2020 15:09
Porcování Bookera
Proč nelze vybrat nejlepší knihu roku, ale lze vybrat nejlepší knihu napsanou autory z určitého okruhu na určité téma? V čem je rozdíl? Jestliže "neexistují žádná absolutní kritéria", podle kterých by bylo možné vybírat, potom je jedno, z jakého vzorku vybíráte, a "nejlepší kniha napsaná osobou... z té a té kategorie na takové a takové téma" je stejný nesmysl jako "nejlepší kniha roku 2020". "Nejlepší" je v obou případech stejná iluze, protože v obou případech je "nejlepší" podle neexistujících kritérií, a zúžení vzorku na tom nic nezmění. Pokud by někdo chtěl vybrat nejplamplávnější rajčata, ale nevěděl by, co to znamená plamplávný, bylo by jedno, jestli by je vybíral z bedny rajčat nebo z vagónu - v obou případech by to byl nahodilý výběr, který by neměl s podstatou plamplávnosti nic společného. Proč je tedy jedna iluze lepší než jiná? Mimoto do jakékoli volby kategorií (snad kromě kategorií typu "nejlepší kniha kratší než 30 000 slov", které jsou sice objektivní, ale zase o ničem nevypovídají) by se "ideologické nastavení" organizátorů promítalo stejně jako do výběru knihy. A při jakékoli volbě kategorií by byl někdo vyloučen - vždy by zůstala přinejmenším teoretická možnost, že se objeví nějaký geniální autor, který nezapadá ani do jedné ze stanovených kategorií. (Pokud "neexistují žádná absolutní kritéria", a v tom s autorkou zcela souhlasím, pak je jediný důsledný postoj vzdát se iluze, že existuje něco jako objektivní hodnocení literatury - ať už literatury jako celku nebo jednotlivých kategorií - a že literární ceny mají jakýkoli význam. Ostatně, řečeno s Thomasem Bernhardem, es ist alles lächerlich, wenn man an den Tod denkt.)
Vložil: Jiří Plochý, 23.11.2020 22:36
Borkovec, Petr: V Největších malířích
Příspěvek se mi líbil, protože také větrám, už odmalička.
Vložil: Helena Kaiglová, 22.11.2020 13:22
Borkovec, Petr: V Největších malířích
Příspěvek se mi líbil protože maluji, v padesáti jsem měla první výstavu.
Vložil: Jiří Šourek, 22.11.2020 09:38
González, Tomás: Na počátku bylo moře
Velké zklamání. Srovnávat Gonzáleze s Gabrielem Garcíou Márquezem je jako srovnávat Vlastu Javořickou s Aloisem Jiráskem. Naprostý škvár.
Vložil: Alibello, 21.11.2020 17:50
Vjatrovyč, Volodymyr: Istorija z hryfom „Sekretno“. Novi sjužety
Další prolhaný Solzenicyn.
Vložil: Jaroslav Šimon, 17.11.2020 17:34
Hošek, Pavel: Evangelium podle Jaroslava Foglara
Musím říci že profesor Pavel Hošek umí! Jeho kniha je nejen velmi zajímavá ale i naprosto srozumitelná, rozšiřuje obzory světa JF a navíc, alespoň pro mě, byla velice inspirativní! Děkuji.
Vložil: jan m., 17.11.2020 12:50
Muñoz Molina, Antonio: Polský jezdec
Smekám jak před Molinou, tak před Medkem. Úchvatná kniha. Zakoupil jsem v levných knihách, za babku, což taky vypovídá o ledacčems...
Vložil: Veronika Krajíčková, 17.11.2020 10:24
Woolf, Virginia: Tři guineje / Vlastní pokoj
Děkuji za opravu překlepu, samozřejmě se mi tam nechtěně vloudila anglická verze...
Vložil: admin, 16.11.2020 11:23
Woolf, Virginia: Tři guineje / Vlastní pokoj
Děkujeme za upozornění, překlep opraven.
Vložil: E. U. Garp, 16.11.2020 10:03
Woolf, Virginia: Tři guineje / Vlastní pokoj
Tři guineje se píší s malým g. To není žádná Papua, ale mince.
Vložil: Pětiprst, 14.11.2020 11:38
Anketa: Česká literární kritika očima zainteresovaných
Milý Ivane Stránský, kdybyste se místo kdyby jste odhodlal ke kdybyste a případně se naučil čtvrtý pád, možná byste ji mohl poslat i v elektronické podobě.
Vložil: Pavel Mandys, 14.11.2020 10:49
Platzová, Magdaléna: Když se vám vzbouří postava
Opraveno, děkujeme za upozornění.
Vložil: mruk, 14.11.2020 09:21
Platzová, Magdaléna: Když se vám vzbouří postava
mruk Emmanuel íliterátčíci mruk
Vložil: droog, 13.11.2020 20:42
Platzová, Magdaléna: Když se vám vzbouří postava
A myslíte, že na Danta se taky vztahovalo "jste velmi ambiciózní spisovatel … dost kritický na to, abyste sám poznal, [že] překonal jste sebe sama, překročil dosavadní limity"?
Vložil: mp, 13.11.2020 12:01
Platzová, Magdaléna: Když se vám vzbouří postava
To je právě důvod, proč se Dante v Božské komedii o manželce nezmiňuje.
Vložil: Vladimír Horák, 12.11.2020 02:34
Sarrazin, Thilo: Německo páchá sebevraždu (Jak dáváme svou zemi všanc) (in Vesmír)
Kniha je, stejně jako i novější díla téhož autora, pojatá velmi pragmaticky (jak lze ostatně od ekonoma očekávat) a zcela bez emocí vůči komukoliv. Pouze kriticky a, s dnešní znalostí vývoje 10 let po vydání knihy, i téměř prorocky varuje před rizikovým vývojem společnosti. Čas dal autorovi za pravdu... a v tomto kontextu by mě zajímalo, zdali by se autor recenze pan Stanislav Komárek neměl zamyslet nad korekturou svého názoru a zda by se neslušelo, aby svou kritiku autorova pohledu na v knize pojednávanou situaci s omluvou za svou chabou předvídavost vývoje nepřehodnotil. Zejména zcela neopodstatněné nařčení že: "Ze Sarrazinovy knihy je patrno, že autor nemá příliš rád Turky a obecně muslimy..." Nic takového z knihy neplyne. Co se týká paradoxu původu jména Sarrazin se, pak již jedná o vyložený faul od někoho, kdo již nemá co k tématu přínosného říci a tedy se Stanislav Komárek uchyluje zcela bez kontextu k ranám pod pás.
Vložil: E. U. Garp, 11.11.2020 09:05
Dzido, Marta
Že prý "čeští literární kritici a recenzenti občas užívají nálepky „ženská literatura“, všechny spisovatelky s odlišnými poetikami tak hodí do jednoho pytle..." Tak to už by si snad nikdo nedovolil ani pípnout, vždyť by byl uklován.
Vložil: Valérie , 10.11.2020 10:00
Tisíc a jedna noc
Do jaké literatury patří dílo Tisíc a jedna noc?
Vložil: Hana Olivová, 09.11.2020 14:22
Legátová, Květa: Pro každého nebe
Velmi se mi to líbilo. Opravdu palec nahoru.
Vložil: P. Pecháček, 08.11.2020 21:24
Sheldrake, Merlin: Propletený život
Většina vyloženě odborných věcí je až v poznámkách na konci knihy, takže hlavní text by měl zvládnout přelouskat i žák šesté, sedmé třídy, i když občas na nějakou tu nejasnost asi narazí a možná to pro něj nebude tak záživné. Hádám, že od nějakých 15 let už to bude bez problému.
Vložil: mp, 08.11.2020 13:06
Sheldrake, Merlin: Propletený život
Otázka pro recenzenta, od jakého věku je kniha srozumitelná? Děkuji.
Vložil: KH, 06.11.2020 12:24
iLiteratura.cz - návod k použití stránek
Neviditelný pes ještě existuje? To je nostalgie...
Vložil: Jan Vaněk jr., 06.11.2020 01:55
iLiteratura.cz - návod k použití stránek
Byli mladí, potřebovali pravítko a na webu se zachová spousta slepých uliček; still better rating story than https://neviditelnypes.lidovky.cz/scifi/literatura-nove-hodnoceni-knih-v-casopisu-pevnost.A070116_200416_p_scifi_pag
Vložil: mp, 06.11.2020 01:07
iLiteratura.cz - návod k použití stránek
Ovšem zas jen díky Karle si připomínáme, jak dešifrovat hodnotící škálu iLiteratury. O níž (té škále) si troufám říct, že je ambiciózní, novátorská a poučená literární historií.
Vložil: Marie, 05.11.2020 18:53
iLiteratura.cz - návod k použití stránek
Takže bezobzažné, naprosto nevyargumentované anonymní hejty knih, kdy účelem je podle všeho hlavně ublížit autorům, už se z Databáze knih přelily i na iLiteraturu? Ach jo:( Karlo, sklapni laskavě.
Vložil: Karla, 05.11.2020 15:02
iLiteratura.cz - návod k použití stránek
Horší knížku než je Ve skříni jsem ještě nikdy nečetla, hrůza, asi to ani nedočtu do konce,to se prostě nedá, takové bludy nesmyslné,nechápu,že to vůbec mohla vydat,autorka asi nebude zcela při smyslech
Vložil: droog, 04.11.2020 16:03
Mazáč, Antonín: Nezbytná opatření
Inu, Talent Pro ART nabízí vytištění knih nákladem autora a analýzu rukopisu počítačovým programem.
Vložil: David Pešek, 03.11.2020 10:58
Ben Jelloun, Tahar: Tati, co je to rasismus?
Když říkáš, že se objevuje v každé společnosti, myslíš tím, že je to normální? Ano je ale není správný. Myslíš, že bych se mohla stát rasistou? Ano ,ale není to správné. Chápu. Rasista má bezdůvodně strach. Rasista k tomu má svůj důvod který často ale není pravdivý. Rasismus existoval vždycky? rasismus... je tady stejně dlouho jako lidstvo samo
Vložil: ivan stransky, 02.11.2020 17:31
Anketa: Česká literární kritika očima zainteresovaných
zdravím, jsem mimo jiné autorem knížky "já jsem tvůj Petr a ty moje Lucie" pod mým pseudonymem Kamil Jansa. Viz např. Národní knihovna Praha. Byl bych vděčný, kdyby jste knížku přečetli a postavili se k textu jako literární kritici, což zatím nikdo neudělal, kniha byla vydána cca před... 8 mi lety. V případě potřeby vám jí pošlu v elektronické podobě. děkuji předem za laskavý přístup. ivan STRÁNSKÝ www.pametnaroda.cz pod mým jménem www.elektroprojekty.8u.cz vč. příloh Linked in dtto facebook etc. 608776490
Vložil: Emil Rozum, 31.10.2020 09:37
Česká nakladatelství – odkazy na webové stránky
Dobrý den, chtěl bych vydat knihu, mám 15 článků, každý o asi 20 A4, věnovaným vojenským velikánům, bojejících z lidská prýva a nýrodnínezávislost. Též vítězících proti většině, na př. Radecký, lafayette a jiní Emil Rozum
Vložil: Pavla Kočí, 30.10.2020 22:38
Doron, Lizzie: Kdo je to sakra Kafka
Nesouhlasím s kritikou pana Hellera. Neshledávám postavy nepravdivé, naopak. Pro mě je to střídmá výpověď. Bez velkých slov a velkých scén. Způsob líčení příběhu mi připomíná filmový dokument. Realita, ale s neobyčejnými bolestmi a paradoxy. Možná je to tím, že nemám ambice být literárním kritikem.... Jsem pouhým čtenářem, který si od knížky, slibuje nové obzory a rozměry. V tomto rozhodně nejsem zklamaná. Pavla Kočí
Vložil: Zuzana Fonioková, 30.10.2020 06:34
Jan Němec a jeho boj proti umění
Děkuji za překlad části Haugeho knihy v posledním komentáři! Přinesl mi vysvětlení toho, co mě dosud mátlo: proč se o Mém boji mluví jako o autofikci, když jde o jasně signalizované autobiografické vyprávění. Myslím, že hranice žánru autobiografie (příp. „memoir“ v anglofonním úzu) už se v dnešní době... natolik rozvolnily, že by Můj boj mohly pojmout, i když nepřináší příběh typu od kolébky po dospělost a od klasických autobiografií se liší i stylem vyprávění. Možnosti milostného románu jsou však v tomto jiné, protože sice taky vybízejí k autobiografickému čtení, ale zároveň svůj status faktuálního vyprávění narušují pasážemi, které jsou zjevně vymyšlené („prošla jsi mou náručí, jako bych tam nebyl“, Nina čtoucí knihu „s temným sluncem a barevnou korónou na potahu“ předtím, než byla vydána, apod.) nebo fikčně ztvárněné (Nina v roli vypravěčky). Takže u Němcova díla bych se pojmenování autofikce nebránila. Je to ale celé o to složitější, že neexistuje jasná shoda na definici autofikce. Každopádně bych poopravila tvrzení, že „anglofonní nebo německá literární věda v tomto směru zatím mnoho nenabízí“. Naopak teď v těchto oblastech teoretizování různých druhů „life writing“, meta-autobiografických textů i autofikce dost frčí. Např. https://www.palgrave.com/gp/book/9783319899015, http://www.aisthesis.de/Wagner-Egelhaaf-Martina, https://www.torch.ox.ac.uk/event/autofiction-theory-practices-cultures-a-comparative-perspective. I tak samozřejmě podporuju volání po překladech severských teoretiků!
Vložil: E. U. Garp, 28.10.2020 18:06
Česká literatura v japonských překladech
Například v Japonsku.
Vložil: Pavlína Jirkovská, 28.10.2020 09:29
Česká literatura v japonských překladech
Kde lze zakoupit české knihy v japonštině?
Vložil: Magda de Bruin, 25.10.2020 10:53
Bernard, Jan: Filmaři disentu
Z nekrologu Břetislava Rychlíka http://www.bbc.co.uk/czech/domesticnews/story/2003/10/031023_radiofejeton.shtml (ale v podobném duchu o Michalu Hýbkovi napsal tehdy i Petr Třešňák v Respektu https://www.respekt.cz/tydenik/2003/44/odesel-muz-ktery-nelhal) vyplývá, že za účast na tvorbě Vokna si ve svých... pětadvaceti letech odseděl 18 měsíců (odsouzen byl 9. 7. 1982 https://www.dokrevue.cz/clanky/filmar-dizentu-michal-hybek). V rozhovoru s Adamem Drdou v Revolver Revue svou pozici v undergroundu charakterizoval takto: „Právě proto, že o mně StB nevěděla, jsem začal pro Vokno dělat různé věci, měl jsem doma materiály, které se jí neměly dostat do rukou, kamarádi mysleli, že jsem dobrá osoba k tomuhle účelu“. Vysokoškolských studentů se totiž v těch kruzích tehdy skutečně příliš mnoho nepohybovalo. Hýbek byl (samozřejmě) vyloučen ze studia, ale StB mu po návratu z vězení – výměnou za spolupráci – opakovaně nabízela možnost dostudovat (zbývaly mu údajně jen dvě zkoušky). Přesto spolupráci jednoznačně (Rychlík uvádí citát ze spisu) odmítl. Veškerá jeho filmařská činnost (spojená samozřejmě také s nejrůznějšími riziky – zvlášť pro toho, kdo už byl jednou trestaný, a zvlášť za filmy, které se vysílaly i v zahraničí) se datuje po jeho návratu z vězení. Recenzentovo závěrečné hodnocení “Dozvíme se tak především, že to byl nesporně hodný, zásadový člověk, který se po vězeňských zážitcích vyhýbal zbytečným konfliktům s mocí a spadal spíše mezi sympatizanty disentu nežli k jeho předním aktérům” se mi tu proto nezdá výstižné.
Vložil: Chceme tu nechceme, 25.10.2020 09:01
Zgustová, Monika
Vážený Zdeňku, odkud berete svoje informace Vy? Škoda, že jste do té Evropy nevyrazil, dokud to šlo, a neověřil si věci sám, to, co píšete, je hodně zjednodušené.
Vložil: Zdeněk, 24.10.2020 17:33
Zgustová, Monika
vážená paní,přečetl jsem si v časopise Tema Váš příspěvek a zaujal mne Váš náhled na migranty,zažila jste v USA,že by Vám dali byt,stravu a kapesné,nemusela pracovat a nechtěla se naučit místní řeč???to se děje v Evropě,v Německu a Francii a vyústuje to v zločinecké organizace,poptejte se po Evropě,když... ráda cestujete,jak je to doopravdy,v Česku jsou tisíce migrantů,kteří chtějí pracovat a nevyužívají náš socialní system,ale ty,kteří chtějí jen brát tu nechceme,máme jich dost vlastních,zamyslete se,než něco vypustíte z úst
Vložil: Jouda, 24.10.2020 16:51
Han, Kang: Kde kvete tráva
"před úřadem provinční zprávy" – má být "správy" :-(
Vložil: Viva, 23.10.2020 17:20
Bolavá, Anna: To kolo z Prachatic
Anna Bolava, ste úžasná, píšte, píšte, píšte...
Vložil: Veduard, 22.10.2020 15:06
Boček, Evžen: Aristokratka u královského dvora
Čtu všechny díly od začátku, pěkné, vtipné - trochu modernizovaný stařičký Pelham Wodehouse, ale nic proti tomu, ostatně to byl Saturnin taky.
Vložil: Navstevnik knihovny, 20.10.2020 18:27
Žádná zapadlá vlastenka. Anebo přece?
Ja knihovny miluju a jsem pravidelnym navstevnikem. Jedine co me tam mrzi jsou ty stohy Vondrusku co zabiraji cele police ale to uz je vkus vetsinoveho ctenare, knihovnik nemuze vkus prikazat ale musi na nej reagovat svoji nabidkou.
Vložil: JM, 20.10.2020 15:57
Benoist, Alain de: Být pohanem
Apologeticko-ďábloadvokační komentář ke knize: http://jakubmoravcik.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=759192
Vložil: Pětiprst, 18.10.2020 12:08
iLiGlosa: Petr Motýl a literární kritika
To Anna, co se skrývá pod křestním jménem. Těpic Ančo, já su Pepa.
Vložil: Sam, 18.10.2020 11:41
iLiGlosa: Petr Motýl a literární kritika
To Anna: To sice ano, leč úroveň jednotlivých recenzí je dost... zajímavá. Namátkou si vzpomenu na recenzi poslední knihy Přemysla Krejčíka: "Otázkou zůstává, proč by takovou nedomrlou trapárnu mělo renomované nakladatelství vydávat." A podobných kritických skvostů tam bývá dost...
Vložil: Anna, 18.10.2020 10:34
iLiGlosa: Petr Motýl a literární kritika
To Pětiprst, co se skrývá pod pseudonymem. Nesouhlasím. Nemusíte souznít se zaměřením A2, ale je to jeden z mála časopisů (možná vedle Tvaru), který přináší celkem obsažné a celkem zasvěcené recenze, jejichž autoři knihu skutečně přečtou, nejenom prolistují, jak bývá dost často u mnohých recenzentů... zvykem. V každém čísle najdete recenze minimálně na dvě až tři knihy.
Vložil: Pětiprst, 17.10.2020 12:19
iLiGlosa: Petr Motýl a literární kritika
@ J. V. jr. A2 je propagandistický plátek, reálně kulturního v něm není nic. Sešité je to z módních trendů amerických univerzit, po nějaké kulturní úvaze ani stopa.
Vložil: Pětiprst, 17.10.2020 12:13
Horníček, Jan: Čarostřelec
Knihu jsem nečetl, recenze mi přijde nepřesvědčivá (srovnávat Dumase s Karlem Mayem??), ale spisovatelovo ublíženecké vysvětlování je čirá zoufalost.
Vložil: JF, 16.10.2020 17:31
Glück, Louise
Není zač.
Vložil: Pavel Mandys, 16.10.2020 09:06
Boček, Evžen: Aristokratka u královského dvora
Mají to být samozřejmě humoristické prózy, děkujeme za upozornění, již opraveno.
Vložil: droog, 15.10.2020 21:36
Boček, Evžen: Aristokratka u královského dvora
Třeba Báječná léta pod psa byla taky "historická próza"?
Vložil: Johana Horálková, 15.10.2020 15:39
Glück, Louise
Děkuji za upřesnění.
Vložil: JF, 15.10.2020 11:06
Glück, Louise
Šíře znalostí Milana Valdena je vskutku obdivuhodná, hotová otevřená Wikipedia, jak on to jenom dělá!
Vložil: Milan Valden, 15.10.2020 10:28
Glück, Louise
Louise Glücková vydala 12 básnických sbírek a dva soubory básní: The First Four Books of Poems (1995) a Poems 1962–2012 (2012). Zmínit je také potřeba dvě esejistické knihy: Proofs and Theories: Essays on Poetry (1994) a American Originality: Essays on Poetry (2017).
Vložil: Magda de Bruin, 14.10.2020 00:16
iLiGlosa: Zabalíme to?
Díky za upozornění, s příjmením se stala chyba zřejmě při editaci, věřím, že to kolegové opraví. V nizozemské jazykové oblasti (a o tu tady jde) se skutečně používá termín "printing on demand". Podle informací na Wiki se kniha smí dát do výprodeje nejdřív za 3 roky od vydání, do té doby platí pevná... cena.
Vložil: Jan Vaněk jr., 13.10.2020 21:34
iLiGlosa: Zabalíme to?
Připomínám redakci, že autor/ka románu "De avond is ongemak" se jmenuje Marieke Lucas Rijneveld, příjmení by tedy mělo být tučně a nikoli kurzívou, jako kdyby to byla součást názvu. Nevím, co se používá v Nizozemsku, resp. Vlámsku, ale jinde je spíš než „printing on demand“ zavedené "print". Jak... teda ty výprodeje fungují, na jak dlouho platí pevné ceny?
Vložil: Kabát, 13.10.2020 11:32
Kučera, Štěpán
Pane Kultivovaný čtenáři (není nad samožerství, že), já se na rozdíl od vás podepisuji svým jménem. A na rozdíl od vás mi na třech řádcích textu nechybějí tři čárky. Do kultivovanosti je cesta dlouhá, pane Kultyvovaný.
Vložil: Kultivovany ctenar, 13.10.2020 09:39
Kučera, Štěpán
Pane Kabate, predpokladam ze Vase prezdivka je i nazev Vasi oblibene agrometalove kapely. V takovem pripade se prosim ke kulture nevyjadrujte, ctenari vidi ze pan Kucera pise inspirativne a zajimave ale mozna je to na Vas prilis narocne,
Vložil: Kabát, 13.10.2020 08:46
Žantovský, Michael a kol.: Kančí na daňčím
Souhlasím s BB.
Vložil: Jan Vaněk jr., 12.10.2020 21:47
Na Nobela!
Marilynne, Marilynne (ach, proč nejsi "Marylinne"?!).
Vložil: M. Fišmeister, 12.10.2020 21:33
Řehák, Jakub: Obyvatelé
Dobrý večer. Díky za recenzi na moji knihu v A2, našel jsem ji teprve včera. Mám radost, že Vám stála za ohlas. Přeju barevný podzim a vůbec se mějte dobře.
Vložil: Kabát, 12.10.2020 17:53
Kučera, Štěpán
Příspěvek do diskuse: „Do etablovaného spisovatele mám myslím daleko,“ říká Štěpán Kučera. Dvě slova jsou ve větě přebytečná: „etablovaného“ a „myslím“.
Vložil: Karel Honěk, 12.10.2020 15:01
Žantovský, Michael a kol.: Kančí na daňčím
Nebýt kritiků, kteří nenechají knihy na pokoji, by knih, jež si rádi přečteme, ubylo.
Vložil: Luboš Krpata, 11.10.2020 11:57
Žantovský, Michael a kol.: Kančí na daňčím
Kniha je pro ty, co si ji rádi přečtou a podle ní nandají na talíř a ostatní ať ji nechají na pokoji. "pár slabších snímků ze státních návštěv" - to aby záběry dětí ze 70tých let natočené na film "8" a nafocené na diapozitivy byly v tichosti pro svou kvalitu sešrotovány. V dokumentu doby jde přece... o rozlišení pixelů, že?, ach jo....
Vložil: Libor Staněk , 11.10.2020 10:55
Řehák, Jakub: Obyvatelé
Dobrý den, Promiňte za pozdní odpověď, ale všiml jsem si komentářů až nyní…. Myslím, že to byl právě Stanislav Dvorský, ale třeba i Nabokov, kteří rádi mluvili o tom, že píšící básník/spisovatel, pokud to tedy myslí smrtelně vážně, bude vždy persona osamělá - stojící jaksi vždy stranou a rezignující... na většinové přijetí. I z tohoto důvodu je poezie neustále v krizi a neustále ohrožena. Vede skrytý paralelní samotářský život. Je to jeden z jejích principů a východisek. Kenneth Goldsmith zase mluví o tom, že poezie je vlastně zbytečná, protože k ničemu a ničemu neslouží, což je ale paradoxně jedna z jejích největších zbraní. „Poezie jako něco, co nic nedělá ve světě, který je posedlý tím dělat pořád něco,“ píše. To je možná ta její křehkost, krása, o které mluvíte (slovo křehkost jsem v recenzi, pokud vím, ale nepoužil). A snad i proto ten Derrida. Svou metaforou se dotýká vesměs toho samého. Báseň si žádá být čtena, ale nabídnout může jen sebe a je snadné ji přehlédnout, smést stranou, zatímco svět se řítí dál. Řehákovou tvorbou dle mého názoru takováto podstata básnění silně rezonuje. Především v enormním budování té „sálající obraznosti“ (omlouvám se za recenzentská schémata), která se každým čtenářovým nádechem objevuje a zase mizí, ale to už bych se opakoval. Na to se nabaluje i ona aluzivnost, jež je v Řehákově případě prorostlá poetickými odkazy (ne přímými – nejedná se o parafráze, či kopírování, ale spíše o nějaké podvědomé intelektuální podloží) na P. Krále, S. Dvorského ale i latentně na skupinu 42. Interpretačních úhlů pohledu ale může být na dané téma nekonečno. Samozřejmě jsem toho hodně opominul / nepopřel např. dystopicko - utopistický model (viz recenze O. Stehlíkové) nebo Vaše povídání v rámci Korektní poezie, kde jste se namísto obsahu zaměřil asi víc na formu Řehákovy poezie. Věřte, že pro mě jsou tyto vhledy inspirativní, i když s nimi třeba nemusím souhlasit. A jestli analýza nutně zabíjí vibrace? Čtu Rolanda Barthese a jeho Rozkoš z textu a říkám ano: „Není snad nejerotičtější částí těla místo, kde se šat nedovírá?“ Čtu T. S. Eliota a jeho eseje a říkám ne… V obou případech je ale interpret podoben kejklíři, který se snaží násilně uzmout z množství významových trsů ten jeden nejinspirativnější. Dělám to já a děláte to i Vy. Pro tento příklad jsem zvolil první cestu a nevím, zda se jedná o cestu snazší, vystlanou jednoduchými dichotomiemi. Každopádně děkuji za příspěvek a zpětnou vazbu! Ani nevíte, jakou mi udělala radost. Alespoň jste mě vyrušil z mé domnělé ulity, která už moc nepočítala s tím, že tyto recenze ještě někdo vůbec čte - ne že bych je tedy proto jakkoliv podceňoval. P.S.: Pane Motýle i Vám děkuji. Pokusím se být v dalších recenzích co nejdůslednější! L II.
Vložil: Blanka Pešoutová (redakce), 11.10.2020 10:50
Kučera, Štěpán
ad ,: Tato rubrika se jmenuje DISKUSE.
Vložil: , 11.10.2020 10:31
Kučera, Štěpán
Štěpán Kučera, rudozelený ideolog v Rudozeleném právu...
Vložil: JVjr., 11.10.2020 02:35
Řehák, Jakub: Obyvatelé
motto: "Citáty z básní, které se rozepíšou z veršů do řádků a rozdělí lomítky? Je to jako připíchnout mrtvého motýla do krabičky. […] Cítíte ten propastný rozdíl? Jestli ne, můžete počítat s tím, že pokud budete chtít, bude pro vás snadné stát se významným současným českým literárním kritikem." — Petr... "jsem živý" Motýl [Ale vážně, kolego/vé, dokážete nějak vysvětlit ten strašlivý zlozvyk citovat v online publikacích, kde fakt nehrozí, že by došel papír, třeba celou strofu utopeně do *the wall of text*?] ¶¶ Básnické hledí se zaostřuje / do jakéhosi transcendentního průzoru, / chce pomocí senzibility absorbovat esenci, / smrtelných dech cigarety [sic]: // Styl nabitý jazykem, / styl *znovu* nabitý/ ["Milton and Brown's L'Amour child!" – NYTRB], / užasle krásný slovník / doslova žhne obrazností. / ["Obyvatelé jsou prorostlí intelektuálními výzvami" / is, or should be the new / "soudruhu… jistě se napínavými příběhy jenom hemžíš".] Po rušných stezkách / víří meandry vod. / Co je bez stálosti, není definitivní. // Podstata básnění přiznává poezii atributy: / svůdnost napojenou na neuzavřenost, / enormně pulsující topos / básníkovy postranní, podvědomé vibrace. // [Et cetera / ad libitum / decrescendo, {detumescent?}, allargando. // Luděk, nikoli Libor!] ¶¶ ( for mp: il miglior fabbro )
Vložil: Stanli, 10.10.2020 12:43
Kaprálová, Dora: Goťák a Švýcar
Díky za povedený článek!
Vložil: mp, 10.10.2020 10:22
Řehák, Jakub: Obyvatelé
Páteř větve. Opit programem, // fyziologická potřeba. Samotářský malíček. // Kolik // je // rukou // na jednom prstu.
Vložil: Petr Motýl, 08.10.2020 11:37
Řehák, Jakub: Obyvatelé
Dobrý den, pane Staňku, nejen v této své recenzi do značné míry přejímáte publikovanou sebeinterpretaci autora (esej, rozhovor), čímž si usnadňujete práci a autora jistěže nezarmoutíte, naopak směrem do budoucna si připravujete cestu typu "já na bráchu, brácha na mě". Kladný ohlas na tuto výjimečnou... sbírku je ovšem potěšující.
Vložil: Martin Poch, 08.10.2020 02:41
Řehák, Jakub: Obyvatelé
Nezlobte se na mě, ale není mi jasné, na čem zakládáte předpoklad, že poezie je z podstaty křehká či samotářská? Nemůže její okrajové postavení souviset (spíše než s otázkou po vznešenosti) s tím, že je v recenzích tak často traktována jednoduchými dichotomiemi? Potažmo tím, že jim jde sama naproti.... Na jedné straně onomu školskému skrytému poselství, na straně druhé degustaci se zdviženými malíčky. Myslíte, že analýza nutně zabíjí vibrace, že brání tomu, aby báseň rezonovala, aby se ozvalo nevědomí nebo spodní valéry? Nemůže třeba jitřit senzibilitu - ať básnickou, či kritickou? Pokud ne, dobrá, proč tedy zrovna tato recenze? K čemu ten citát z Derridy? Proč vůbec Obyvatelé, jak uvádíte, kladou intelektuální výzvy a aluze? A potýkají se s tradičními filosofickými kategoriemi, jako je budoucnost nebo nová skutečnost - jen a jen k jejich ochutnávání? Proto abychom tyto pojmy nakonec smetli pod stůl, neboť proti gustu/poezii žádný diš...? Děkuji za objasnění
Vložil: michal, 06.10.2020 02:55
Larsen, Johannes Anker: Kámen mudrců
Dobrý den, mám zájem knihu koupit do 800,-- Kč. Děkuji michalteslaeu@gmail.com
Vložil: KD, 05.10.2020 13:11
Backman, Fredrik: Úzkosti a jejich lidé
Dobrý den všem, neúplný bibliografický údaj je samozřejmě moje chyba, za kterou se omlouvám. KD
Vložil: Barbora Grečnerová, 05.10.2020 12:10
Backman, Fredrik: Úzkosti a jejich lidé
Hezký den všem diskutujícím, s recenzemi audioknih začínáme a v bibliografickém údaji jsme uvedli automaticky jméno interpreta a režiséra. Překladatel je samozřejmě neméně důležitý. Nejde o záměr, s audioknihami začínáme - myslím, že jde dokonce o první recenzi zahraniční (překladové) audioknihy,... nebo jednu z prvních. Překladatele doplníme, současně budeme moc rádi, pokud nám dáte jako čtenáři vědět, zda vás recenze audioknih zajímají. Barbora Grečnerová
Vložil: Cenda, 05.10.2020 10:47
Backman, Fredrik: Úzkosti a jejich lidé
Jitka: Ano, tak jsem to myslel. Jmeno by uplne stacilo.
Vložil: Michal Švec, 05.10.2020 10:45
Backman, Fredrik: Úzkosti a jejich lidé
Nezlobte se na mě, ale tohle je obrovská ostuda recenzentky Kamily Drahoňovské i redakce iLiteratury, zvlášť ten nesmyslný alibistický komentář podepsaný anonymně "Redakce". Dovolil bych si připomenout, že sama iLiteratura iniciovala před lety fórum Neviditelný překladatel, tak opravdu nerozumím, co... se aktuálně stalo.
Vložil: Jitka J., 05.10.2020 10:32
Backman, Fredrik: Úzkosti a jejich lidé
Co v recenzi, ale vždyť překladatel není uvedený ani v informacích o knize. To, že se jedná o audioknihu, s tím přece nesouvisí, pořád je to překladový titul.
Vložil: Anna, 05.10.2020 08:54
Aramburu, Fernando: Vlast
Čtu zde už druhý příspěvek, v němž se kritizuje délka románu. Dovolím si oponovat: je dlouhý, ale každá situace a odbočka má svůj přesný úmysl a smysl, který mohl kritikům uniknout. Všechno má v románu své místo, není tam mnoho, co by se dalo vyškrtnout.
Vložil: Cenda, 04.10.2020 22:04
Backman, Fredrik: Úzkosti a jejich lidé
A jo, jasně. Vždycky zapomenu, že ten text, ze kterého se audiokniha načítá, se tak nějak zhmotnil sám od sebe.
Vložil: Redakce, 04.10.2020 21:34
Backman, Fredrik: Úzkosti a jejich lidé
Dobrý den, jde o recenzi audioknihy, ne románu.
Vložil: Cenda, 04.10.2020 14:40
Backman, Fredrik: Úzkosti a jejich lidé
Tak dlouha recenze, a jmeno prekladatele nikde. Vlastne o prekladu ani slovo. Proc?
Vložil: Pětiprst, 04.10.2020 11:00
Aramburu, Fernando: Vlast
Nůžky!
Vložil: Jan Novák, 03.10.2020 21:25
Raboch, Jiří (et al.): Duševní zdraví a životní styl
Hrůza ! Podvodný narcistický psychiatr, který si vymýšlí znalecké posudky (znalečáky) i se svými tzv. komplici. Stop smyšleným znaleckým posudkům ! Bývalá čestná a odvážná ombudsmanka, Mgr. Anna Šabatová, se snažila tu pražskou národem zvanou "psychiatricko - psychologicko - policejně - justiční mafii"... marně zrušit, napravit, umravnit. Postkomunističtí : pražští psychiatři s justicí a prokurátory jí prý fest házeli klacky pod nohy, aby nepřišli o výdělky. Psychiatr bezostyšně lže povětšinou uměle tzv. vykonstruovaným pacientům, pouze si svojí "prací" vydělává, proto musí nějaký text do své databáze, lékařské zprávy nebo do znalečáku vyrobit. Rozhodně tento mystifikátor, dle občanů zvaný "gauner", nemá snahu nikomu pomoci. Nevěřte mu a jeho lidem ani slovo. Vytáhne prý info z klienta a dle toho si vymyslí diagnózu. Takto snadno si přišel na milióny. Nechoďte k pražským psychiatrům a psychologům kolem tohoto údajného bezpáteřního tzv. zlosyna, jsou to tzv. pohádkáři. Kdysi místo nich danou službu, čili pomoc "pacientovi - smutnému či zoufalci", vykonávali naši staří, zkušení prarodiče. Co asi tak může namyšlený a nenasytný rádoby lékař vědět o komkoliv cizím, když ho nezná ? A klidně ho diagnostikuje za "cvoka" ? Psychiatr, dle skutečných lékařů, kteří nás opravdu léčí (ortopedi, ORL, internisté, chirurgové, urologové, gynekologové, zubaři, očaři atd.), není žádný lékař, jen sběrač informací od jím "vyrobeného" pacienta, a jejich vyhodnocovač a škatulkovač naivních lidí do absurdních diagnóz. Info vyloudí během pár minut, třeba 20, nenápadně z údajného pacienta, jemuž pak bezostyšně zničí život vylhaným znaleckým posudkem nebo zavřením do "svého" blázince, kde má tento psychiatr kámoše - pikolíka. Často by člověku v jakékoliv životní krizi stačila pouze podpora příbuzného, pohlazení a dobré slovo blízké osoby, není nutno mu hned přiřadit nějakou diagnózou, většinou vylhanou, či ho strčit do cvokárny, aby si na něm vydělali ještě kamarádi toho údajného padoucha - psychiatři a nelékaři filosofové = psychologové. Opakuji, že vše odvolávám, je to námět k filmu, kdo by takovým megapodvodům některých pražských psychiatrů a psychologů věřil, že ? Tak jsme to dopracovali po 30 letech po revoluci ... Stále prý tady vládnou bolševici u nejvyšších soudů, pražských : znalců, st. zástupců, notářů, komisařů, advokátů. Pravičáci, např. Piráti, vzchopte se a zeptejte se na hrůzy a zvěrstva kvant neprávem označených za blázny, nezákonně odsouzených, účelově uvězněných v blázincích nebo záměrně na objednávku omezených na svéprávnosti ! Nainstalujte volavku do Bohnic, aby tam natočila, jak zacházejí s těmi nebožáky. Tj. na román. Příklad : http://new.llp.cz/blog/tag/dusevni-zdravi/ . Liga lidských práv 09/2019 . Evropský soud odsoudil Českou republiku za uvěznění stěžovatele v domě hrůzy na 8 měsíců. Rok 2016 : Evropský soud pro lidská práva dnes rozhodl o tom, že svévolným umístěním člověka s duševním postižením do ústavu došlo k porušení jeho práv. Pětapadesátiletý učitel v důchodu, Jaroslav Červenka, byl osm měsíců zavřen a nuceně léčen jen na základě souhlasu své opatrovnice. Pan Červenka byl v roce 2005 zbaven svéprávnosti. V únoru 2011 ho jeho opatrovnice, zaměstnankyně úřadu městské části, zavezla 100 kilometrů z jeho pražského domu pod záminkou, že jde na rehabilitaci zraněného kolene. Namísto toho ho vzala do Lázní Letiny, domova se zvláštním režimem určeného pro lidi s demencí a Alzheimerovou nemocí s kapacitou 260 míst. V roce 2013 vydal Veřejný ochránce práv zprávu, ve které řekl, že podmínky v tomto ústavu jsou nedůstojné a některá z porušení práv klientů mohou představovat správní delikt, přestupek, či trestný čin. Když se pan Červenka zeptal personálu, kdy ho pustí domů, bylo mu řečeno: “To se mýlíte, z Lázní Letiny nikdo neodchází domů.” Jeho pobyt v ústavu byl podle českého práva považován za dobrovolný, jelikož jeho opatrovnice za něj podepsala smlouvu o sociálních službách. V Lázních Letiny byl uvězněn po dobu osmi měsíců za otřesných podmínek “Bylo to strašné, první věc, kterou jsem si všiml bylo že pro 50 lidí fungovaly jen dvě toalety. Všude na zemi byly použité plenky. Uklízelo se sporadicky.“ Život v ústavu byl podroben přísnému režimu, podobnému tomu ve vězení. Pan Červenka nesměl ven bez dozoru, byly mu podávány nevhodné léky proti jeho vůli, neměl ani mobilní telefon. Příchozí a odchozí pošta byla kontrolována personálem. Tak jako ostatní klienti, i pan Červenka dostával jen kašovitou stravu. Stížnosti pana Červenky, včetně trestního oznámení z března 2011, byla ignorována V dubnu 2011 se mu podařilo kontaktovat právníky Ligy lidských práv a Mental disability advocacy centre (MDAC). Pomohli mu dostat se z ústavu a podat stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva. Jeho stížnost měla okamžitý dopad, v roce 2015 vyzvala Veřejná ochránkyně práv vládu, aby Lázně Letiny byly uzavřeny. Při tom poukázala na svá dřívější zjištění – klienti byli přivazováni ke stolům a byli nuceni sdílet zubní kartáčky a oblečení, celkově s nimi bylo zacházeno jako s objekty. Česká vláda však dodnes neučinila žádné kroky k uzavření ústavu v Letinách. Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že umístění pana Červenky do ústavu byl porušením jeho práva na osobní svobodu dle článku 5 Evropské úmluvy o lidských právech a že mu stát neumožnil se proti tomuto porušení nijak bránit. Tento případ může ovlivnit život až 28 000 lidí, kteří jsou momentálně v ústavech pro lidi se zdravotním postižením. Zuzana Durajová, právnička Ligy lidských práv připomíná: „V České republice mohou být tisíce lidí ve stejné pozici, jako pan Červenka, ponecháni sami sobě v nelidských podmínkách, ignorování autoritami. Rozsudek Štrasburského soudu je zásadní a vysílá jasnou zprávu vládě, že i lidé omezeni na svéprávnosti mají být slyšeni a má s nimi být zacházeno s respektem k jejich lidské důstojnosti.“ Liga a MDAC souhlasí s vyjádřením Veřejné ochránkyně práv, že ústav Letiny by měl ukončit činnost a všichni klienti by měli být navráceni do důstojného prostředí v komunitě, spolu s individualizovanou podporou. V budoucnu budou apelovat na české orgány, aby situací stovek klientů vyřešily. .............. Předem se nejenom z opatrnosti omlouvám všem, anuluji vše, neboť si tento údajný tzv. grázl (dle nejenom jeho známých) s postbolševickou justicí uzákonil zákony na ochranu svoji a mocných, ale proti bojovníkům za právo a spravedlnost (jako je např. Ing. Jiří Fiala) vymysleli zákony, prostřednictvím nichž tyto smělé, nevinné a psychicky zdravé občany zavírají do vězení nebo blázinců. A k jejich doživotnímu umlčení jim účelově omezí svéprávnost, aby jim pak hodili do pití ricin, dioxin, polonium či novičok nebo jim vpraví do dásně místo anestezie arzenik ?
Vložil: Tonda Punťa, 03.10.2020 16:19
Aramburu, Fernando: Vlast
Přečteno v nouzovém stavu za dva dny. A byly to možná nejuspokojivější dva dny v tomto jinak nevydařeném roce. Tohle je dle mého soudu MODERNÍ LITERATURA. Opravdový požitek a potěšení z četby. Nesporná kvalita, přitom přístupná. Nikoli skrznaskrz chorá vypatlanina, jak je dnes obvyklé, určená pro pár... nepříčetných recenzentů. Ani přeslazené čtení pod lampou totálně o ničem, sepisované nudícími se pražskými advokátskými paničkami a zpovykanými absolventkami kulturálních studií. Snad TV seriál přispěje k tomu, že dílo, které alespoň u nás zůstalo zcela přehlédnuto, vejde ve větší známost.
Vložil: Jana Hejná, 02.10.2020 10:48
iLiGlosa: Všehochuť knih i pocitů
Překladatelé a redaktoři jsou určitě vesměs rádi, že se zajímavé knihy dostanou ke čtenářům, ať už jakoukoliv cestou, i když srdce knihomola při pohledu na kulturu prodeje bezpochyby zapláče. Jen je škoda, že to může zabránit vydání dalších knih daného autora, protože nakladatelé obvykle podobné sklony... k liternímu altruismu z logických důvodů příliš nesdílejí...
Vložil: J. V. jr., 30.09.2020 11:50
iLiGlosa: Petr Motýl a literární kritika
A2 má na obálce "kulturní čtrnáctideník", na webu "nezávislý kritický čtrnáctideník, který reflektuje kulturu v co nejširším pojetí, tedy včetně společenského dění a politiky. … pro A2 píší nejen respektovaní publicisté, literáti, výtvarníci, hudebníci a akademičtí pracovníci, ale také aktivisté … nebo... výrazné osobnosti společenského a kulturního dění. Hlavní snahou redakce je pojímat kvalitní živé umění v kontextu – ostatních druhů umění, aktuální světové tvorby a společenských fenoménů" a v obsahu spoustu hudby, filmu, a tak. — Ostatně, i Souvislosti jsou "revue pro literaturu a kulturu" a věnují se například výtvarnému umění nebo (neliterární) historii. — Pořád ovšem existuje řada menších nebo regionálních občasníků.
Vložil: hhornicek, 30.09.2020 06:43
Horníček, Jan: Čarostřelec
Klišé beru - psal jsem to jako žánrovkou a tak to jako žánrovka dopadlo. Výtka o nenastudovaných reáliích mi ovšem adekvátní nepřipadá. Jasně - gilotina to je bota, kterou jsem nechytl já, redakce, ani korektorka. Co se týče Hejnic a dalších vlastních jmen - to je zkrátka problém jazykový, stejně jako... požadavek, aby postavy mluvily německy, protože tak v té době přece mluvily! Jistěže jsem tu knížku mohl napsat německy, jenže já ji psal pro českého čtenáře a používal jsem tedy němčinu jen do té míry a takovým způsobem, aby se čtenář obešel bez její znalosti. A nastaly situace, kde neexistovalo správné jazykové řešení - pročež jsem mezi všemi špatnými vybral to z mého pohledu nejpřijatelnější. Jediné, na čem tedy stojí ona výtka o nenastudovaných realiích, je ona osamělá, zatrápená gilotina. A to se mi zdá málo, přátelé. Parodii jsem nepsal, jakkoli se neostýchám používat její prvky. Srovnání s Váchalem mi spíš lichotí, neboť jeho Krvavý román mi byl v mnoha ohledech skvělou inspirací. Žert a ironii čtenář v knížce najde na mnoha místech, celé to zasedání zednářské lóže je jeden velký žert - že ani jedno nenalezl autor článku, nad tím krčím rameny. Doporučuji nalistovat třeba předěl stran 200/201, kde jednu z dějových linek ironizují samy postavy: "Zbývá mi jen smířit se s tím, že opat a zednáři a pašeráci dřeva, že to všechno jen odvádí pozornost od hlavní dějové linky. Že celou tu noc, která se počíná vloupáním do kláštera, pokračuje návštěvou tajné lóže a šermířským soubojem a končí zašíváním vašeho ramena, že celou tu noc by bylo možné z příběhu o Čarostřelci vyškrtnout.“ Což mě přivádí k jedné výtce vytýkajícímu. Připadá má jaksi nesouladné vytýkat někomu nenastudování reálií a pak si jeho knihu ani pořádně nepřečíst. Otec Vilém například vůbec není mladý, táhne mu na šestačtyřicátý rok (neboť v roce zrušení Tovaryšstva /1773/ mu bylo právě třicet), a také není nemocný, jakkoli coby městský intelektuál obává prochladnutíse a následného zápalu plic. A nezapomeňme na přehlédnutou ironii a humor, které si jinak čtenáři vesměs chválí a které v mnohém považuji za stěžejní.
Vložil: Jaromír, 29.09.2020 19:38
iLiGlosa: Všehochuť knih i pocitů
Buďme rádi za tyto cirkusácké shopy, protože v kulturnější u zemích, kde takový bizár nepěstují, nebo mají rovnou státem regulované ceny knih, neprodané přebytky -- skvost neskvost -- po několika měsících nemilosrdně končí ve stoupě.
Vložil: Tony L., 29.09.2020 15:33
iLiGlosa: Petr Motýl a literární kritika
Omlouvám se, že jsem přispěl do této diskuse a uznávám, že ničemu nerozumím.
Vložil: E. U. Garp, 29.09.2020 11:11
iLiGlosa: Petr Motýl a literární kritika
A2 jako „zaměřený na literaturu jen částečně“? Tak snad si to tady nikdo z nich nepřečte, to by byli smutní.
Vložil: Pavel Mandys, 29.09.2020 09:46
iLiGlosa: Petr Motýl a literární kritika
Ad Tony L.: Kterých šest časopisů máte na mysli? Tištěné výhradně literární časopisy s recenzemi na domácí tvorbu vycházejí tři, čtvrtletník Souvislosti, měsíčník Host a obtýdeník Tvar. A2 je čtrnáctideník zaměřený na literaturu jen částečně, podobně Revolver Revue. Literární noviny už nevycházejí.... Plav se české literatuře nevěnuje, jen zahraniční.
Vložil: Tony L., 28.09.2020 20:19
iLiGlosa: Petr Motýl a literární kritika
Literární kritiku trápí "marginalizace" a přitom vychází půltucet lit. časopisů kde se tisknout spousty stránek textů "kritických" ke knížkám. Jestli tady není jádro problému, že totiž to co se tam tiskne, je tak sešněrované a bez přesahu, že to mimo "onen svět" toho půltuctu lit. časopisů skutečně... nijaký ohlas nemá a pokud snad, pak dosti anemický a s PR některých autorů zcela nesrovnatelný. Jestli on si třeba ten někdo o kom se tady píše - přehnaně sice - ale přece jen oprávněně nestěžuje právě na ten přístup a zavedený úzus, který četné texty ty znicotňuje jaksi už před otištěním . . . :-))
Vložil: Jan Vaněk jr., 26.09.2020 20:55
Weil, Jiří: Mendelssohn est sur le toit
A ne jen tak v NLN, ale přímo České knižnici. Takže se také musím omluvit, že jsem se na jejím dosti nepřátelském webu neproklikal až po www.kniznice.cz a hledal jen v edičním programu, pochopitelně marně.
Vložil: Martin Liška, 26.09.2020 20:41
iLiGlosa: Chcete, aby školáci četli? Dejte jim hlas!
Lenka Hanzlíková: Jsou někde k dispozici údaje, kolik zhruba dětí se do tohoto hlasování zapojuje?
Vložil: Lenka Hanzlíková, 26.09.2020 19:36
iLiGlosa: Chcete, aby školáci četli? Dejte jim hlas!
Anketu o nejoblíbenější knihu pro děti/mládež v České republice vyhlašuje každoročně v rámci soutěže "SUK, čteme všichni" Národní pedagogická knihovna a muzeum J. A. Komenského (www.npmk.cz).
Vložil: Daniel Vávra, 25.09.2020 08:20
Palán, Aleš; Svatošová, Marie: Neboj se vrátit domů
Po názorové stránce odpudivá osobnost neschopná jakékoli empatie, jakékoli seriózní diskuze o eutanazii a o propastnosti umírání. Hospic je vynikající věc, ale tento způsob nesympatické apologie a víry v jedinost této cesty končení života danou práci znehodnocuje.
Vložil: Daniel Vávra, 25.09.2020 08:16
Palán, Aleš (ed.): Zápisky o válce česko-slovenské
Paní Scheinostová se rozhodla posloužit kámošovi pozitivní recenzí. Nuže, už má Palán svou odměnu.
Vložil: Magda de Bruin, 24.09.2020 16:58
iLiGlosa: Chcete, aby školáci četli? Dejte jim hlas!
O vlámské variantě dětské poroty: iliteratura.cz. Nizozemská varianta existuje taky nl.wikipedia.org a i pro ni platí, že děti hlasují... pro jiný, komerčnější segment trhu než odborná porota prestižních cen.
Vložil: OSt, 24.09.2020 10:25
iLiGlosa: Chcete, aby školáci četli? Dejte jim hlas!
Ano, rozdíl mezi tím, co z produkce literatury pro děti a mládež vysoce hodnotí dospělí, kteří knihy kupují, a co děti, které by je měly číst, je často propastný, zejména v kategorii "mládež". Doporučuju FB skupinu "Nezletilí kritici", spravovanou Kateřinou Čopjakovou, kde své názory na knihy píší skutečně... děti, mladí a malí "kritici" do 18 let. (Držím iLiteratuře palce v soutěži Křišťálová lupa).
Vložil: Magda de Bruin, 23.09.2020 10:27
Weil, Jiří: Mendelssohn est sur le toit
Chtěla bych tady dodatečně korigovat předpoklad, že vynechaná kapitola dosud nevyšla česky v knižním vydání. Pozorný čtenář mě upozornil, že vydání NLN 1999 (obsahuje Život s hvězdou, Na střeše je Mendelssohn a Žalozpěv) uzavírají obsáhlé komentáře ke všem třem dílům a „ediční zpráva“ editorky Jarmily... Víškové, kde je chybějící kapitola celá otištěna s vysvětlením, proč ji nezařadili do textu.
Vložil: Martin Liška, 23.09.2020 09:48
Ležák, Zdeněk; Jislová, Štěpánka: Milada Horáková
Proč by mělo být samozřejmé, že komiks o Miladě Horákové kreslí žena? Je to jistě symbolické gesto, pro leckoho jistě i sympatické, ale pokud by se to mělo stát samozřejmou normou, nejsem si jistý zda by šlo o krok dobrým směrem...
Vložil: Jan Lukavec, 23.09.2020 00:17
Baránek, Tomáš (Jan Melvil Publishing)
Aktualizace: průměrný prodaný náklad jednoho titulu z Melvilu je podle Baránka v současnosti už dokonce přes 10 000 kusů. Čemuž se ani nechce věřit...
Vložil: Elf, 22.09.2020 12:09
Motýl, Petr: O nové sbírce Jakuba Řeháka
Motýle, tohle je jenom planá dojmologie... O jaké cenzuře píšete? Když vám někdo opraví nebo vyškrtne nějakou pitomost nebo nejasnost, není to ještě cenzura, ale obyčejné redigování. A váš text by zasloužil zredigovat tak na třetinu. Vy tedy neuznáváte literární vědu, štve vás - no dobrá, co nabízíte... místo ní? Psát cokoli, co vás při čtení sbírky napadne?
Vložil: Pětiprst, 19.09.2020 18:05
Motýl, Petr: O nové sbírce Jakuba Řeháka
Česká kritikaje zoufalá, ale tohle se jí naprosto vyrovná. Úroveň páté bé.
Vložil: Heřman Chromý , 19.09.2020 11:45
iLiGlosa: Petr Motýl a literární kritika
U předchozího příspěvku má být: živelnou spouští slov.
Vložil: Heřman Chromý , 19.09.2020 11:40
iLiGlosa: Petr Motýl a literární kritika
Děkuji, potřebný příspěvek. Kritika obecně je podle mne důležitou součástí veřejného prostoru. Jako takový nemůže být automaticky nedotknutelný, zvláště jedná-li se o literární kritiku, která by měla respektovat osobní mantinely, přestože jejím předmětem je autorův individualismus. Často si to uvědomuji... na sociálních sítích, jejichž "otevřenost" doslova devastuje veřejný prostor, demontuje smysl hodnotových pojmů a převrací naruby, nebo vyhlazuje jejich význam. Studně uprostřed pouště jsou vyschlé nebo zasypané živelnou spouští, která tu po sobě zanecháváme napospas sobě, opuštěná na dně kráterů vyhloubených nenávistí. A nepomůže ani kontrolní otázka: Kolik je prstů na jedné ruce. Tolik, kolik jich unese naše svoboda představivosti a kolik nám jich ještě zbývá k obraně před rukou bez prstů.
Vložil: M. Voslářová, 19.09.2020 10:30
Motýl, Petr: O nové sbírce Jakuba Řeháka
J. Flaišman: Když autoři dostanou volnou ruku, má to své výhody i svá rizika.
Vložil: J. Flaišman, 19.09.2020 09:16
Motýl, Petr: O nové sbírce Jakuba Řeháka
To už je nějaká interní soutěž iLiteratury o to, kdo napíše dementnější sloupek? Hakl, Zábranský, pak tyhle bláznovy zápisky...
Vložil: , 18.09.2020 22:26
Petterson, Per: Muži v mé situaci
pekelnější !!!
Vložil: , 18.09.2020 22:25
Petterson, Per: Muži v mé situaci
Omluva: píšu z mobilu, takže ta varianta není pěknější, ale pěknější.
Vložil: , 18.09.2020 22:16
Petterson, Per: Muži v mé situaci
Existují odvěké jistoty (které by v románech tím pádem mohly po staletích začít nudit), třebaže propadnout alkoholu je peklo. Naštěstí svět se vyvíjí a lze čtenáři nabídnout ještě pěknější (čili supr prodejnou) variantu -- propadnout alkoholu v Norsku posledních desetiletí. No ale Arvik si naštěstí... může ještě zajít zahojit dušičku do bordelu... což je dost zajímavé, měl jsem logicky zato, že ve Skandinávii už takové negativní (pro blaho společnosti) záležitostí dávno odbourali?
Vložil: Stanli, 18.09.2020 14:23
Motýl, Petr: O nové sbírce Jakuba Řeháka
Ve zkratce (nutno chápat s jistou nadsázkou) zde: xkcd.com
Vložil: Magda de Bruin, 18.09.2020 14:07
Motýl, Petr: O nové sbírce Jakuba Řeháka
Když už tady ten text visí, vyvolává ve mně otázku, co se myslí slovem cenzura / cenzurovat v dnešní ČR (takže ne třeba v Severní Koreji). Zažila jsem normalizaci, kdy měla spousta spisovatelů zákaz publikování. Byli odkázaní v lepším případě na samizdat, eventuelně na vydání v exilových nakladatelstvích... – obojí s omezeným okruhem čtenářů. Přesto se spisovatelé (píše o tom Vaculík, zmiňuje se o tom Ivan Klíma) tehdy začali pravidelně scházet a předčítat si ze svých textů – protože se jim zastesklo po cenzuře? Ne, chyběla jim kvalifikovaná “ozvučná deska” (jak se říká nizozemsky), a tak si ji vytvořili sami – od kolegů a stejně postižených literárních kritiků se očekával kritický komentář (a mnohdy byl nevybíravý – viz Český snář a reakce na román Evy Kantůrkové). Nakladatelství 68Publishers vnímalo jako svou slabinu, že je v exilu tak obtížné najít kvalifikované české redaktory. I Ludvík Vaculík se snažil ve své Edici Petlice o dobrou redakční úroveň (a to někdy znamenalo, že přehlédnutou chybu nebo překlep opravoval ručně ve všech autorizovaných exemplářích). Když určitý text nepovažoval nakladatel (ať už exilový, nebo samizdatový) za dostatečně dobrý, odmítl ho. Nevzpomínám si, že by to tehdy někdo označoval za cenzuru – asi tehdy všichni chápali, že nakladatel má právo vybírat si, co pod svou hlavičkou vydá. Zdá se mi, že se slovo cenzura stává v současné době jakýmsi zaklínadlem k nátlaku na vydání. Přitom dnešní český odmítnutý autor nebo ten, který nesnáší redigování svých textů, se přece může obrátit jinam, případně si založit blog a psát si tam neredigovaně, co chce. Jestliže se termínem cenzura dnes ohání někdo, kdo skutečnou cenzuru v životě nezažil, dá se to přičíst mladické nedovzdělanosti a snaze vypadat zajímavě. Když to dělá pamětník, nevnímám to (s ohledem na mladší, neznalé generace) jako nevinnou nadsázku, ale jako nepatřičné dramatizování a projev neúcty k lidem, jejichž život cenzura opravdu poznamenala (a v některých zemích dosud poznamenává).
Vložil: M. Pokorný, 18.09.2020 13:10
iLiGlosa: Petr Motýl a literární kritika
Ani já se nemohu rozhodnout, tak to vyřeším dvěma souběžnými příspěvky: ¶ „Vojna je vojna,“ pravil Švejk dobrosrdečně k desátníkovi, vraceje mu prázdnou láhev, což ten potvrdil tak podivným zábleskem v očích, jaký se může objevit jen u choromyslného člověka. ¶ „Jestli vede někoho policejní strážník,”... odpověděl Švejk, „je to těžký moment v životě lidským. Ale jestli člověk ani v takovej těžkej moment nezapomíná, co se patří dělat, když je vojna, myslím, že takovej člověk není tak špatnej.”
Vložil: , 18.09.2020 11:55
Motýl, Petr: O nové sbírce Jakuba Řeháka
Recenze by především měla něco sdělovat, ke zveřejnění sloupku, zdá se, stačí, aby pod ním byl podepsaný básník. Hloupost tohohle textu je stejně zarážející jako jeho zbytečnost.
Vložil: E. U. Garp, 18.09.2020 08:36
Motýl, Petr: O nové sbírce Jakuba Řeháka
Tak tohle je hodně zlý.
Vložil: null, 14.09.2020 21:00
Král, Oldřich
Vložil: Antonín ROZKOPAL, 14.09.2020 00:32
Král, Oldřich
NEDOŽITÉ 90. NAROZENINY OLDŘICHA KRÁLE (13. září 2020) 13. září 1930 v Praze se narodil Oldřich Král, sinolog, překladatel a teoretik překladu († 21. června 2018). Některé překlady prof. O. Krále jsem četl. Avšak nejsa sinolog, netroufám si napsat nový článek o něm. (Žádnou jinou novou připomínku... odkazu na jeho dílo jsem nenašel. ) Tak jsem alespoň na Facebooku uveřejnil odkaz na tento nekrolog. Děkuji autorce.
Vložil: Nela Hoffmannova, 13.09.2020 04:55
Werth, Léon
Já četla malého prince už nekolikrat a občas si ho pustím o jako audioknihu a až dnes jsem si všimla jména Leon Werth, zajímavé????
Vložil: Robert Kanócz, 12.09.2020 11:33
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Je to, myslím, veliké štěstí, že nesoulady vyšly najevo včas, dokud kniha téměř není v oběhu. Můžou se do ní ještě bez větších problémů otisknout formou pár začerněných básní, její kouzlo to nejspíš jen obohatí. Šlo by dokonce ještě vedle případných černých skvrn -- třeba pomocí dětské tiskárničky --... náhradou otisknout básně jiné. (Doufám, že by v takovém případě byla aspoň jedna od paní Gabrišové.)
Vložil: Matěj Fikus, 10.09.2020 16:46
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
to Zuzana Gabrišová: Ptáte se, co je "ženská poezie"? Zvláštní otázka od ženy, která psala diplomovou práci právě na takové téma ("Motiv muže v ženské poezii posledních padesáti let") a něčím obdobným se zabývá (zabývala?) i ve svém doktorském studiu. Vycházím z informací uvedených na spisovatele.upol.cz
Vložil: E. U. Garp, 10.09.2020 09:38
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
V tomto případě s největší pravděpodobností prostě deskriptivně „poezie psaná ženami“. Zas to tak neprožívejte...
Vložil: Jan Jelínek, 09.09.2020 23:17
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Když napsal Mark Twain nigger, tak chtěl, aby tam bylo nigger/negr. Že to dnes někomu vadí, je jen jeho "problém", protože Twain psal ve své době o své době a kupř. jeho Huckleberry Finn je krom jiného i svého druhu "historický" román. Pokud má vydavatel potřebu se od termínu nigger/negr distancovat,... pak má k dispozici prostor v doslovu. Tají ledovce, kácí se nevratně deštné pralesy, rozevírají se nůžky mezi chudými a bohatými, a my řešíme pitomosti.
Vložil: Zuzana Gabrišová, 09.09.2020 22:37
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
ano, nakonec mi to nedalo, abych se do těchto přátelských vod nevrátila. potřebovala bych vysvětlit takové spojení, čtu ho teď ze všech stran, od básnířek, od básníků..."ženská poezie". nemůžu přijít na to, jestli je to synonymum k "mužská poezie", nebo antonymum...nebo co vlastně?
Vložil: Dilyna, 09.09.2020 15:45
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Vážená paní editorko, respekt k práci ostatních lidí znamená vyžádat si souhlas před publikací básně v antologii.
Vložil: Richard Hlavacek, 09.09.2020 14:55
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Zakazovat ne. Nejsem prekladatel, jsem v pozici ctenare a proto tu jeho stranu tak zduraznuji, ale hlavne mi slo o detskeho ctenare, ktery neumi rozlisovat významy a kulturni vzorce. Chapu, ze je to velmi problematicke některa slova volit a jina vyměnit. Dost mozna se jedna o neresitelnou vec, protoze... Zapad byl v urcitem "modu" dlouhou dobu a ted to chceme pres noc zmenit. Politicka korektnost vytvari nenavist v tech, co ji maji uz ted; stejne jako to udelal affirmative action v USA. Skutecne zmeny se museji dit zdola a legislativnne pak neni nic treba. Ten pocit neresitelnosti mam od doby, co jsem si precetl Fanonovu knihu Cerna kuze... Tam dojde Evropanovi, jak moc je mysl a vědomí Africana zasazene kolonializmem. Jsem rad, ze nemusim prekladat))
Vložil: Magda de Bruin, 09.09.2020 11:43
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Zdá se mi, že tu opomíjíte jednu důležitou věc: překladatel vychází z existujícího textu a jeho úkolem je adekvátně ho převést do jiného jazyka. Jestli tomu správně rozumím, považujete některá slova za absolutně zakázaná. Znamená to, že když chce spisovatel popsat určité prostředí, ke kterému patří... i určitý jazyk, musí ho s ohledem na případné čtenáře umravnit? A pokud to neudělal spisovatel, má to udělat překladatel? (Nizozemská překladatelka Povětroně použila stejné slovo, které vyvolalo kritickou poznámku v recenzi na překlad z francouzštiny. Recenzent byl ostatně běloch. Ze strany čtenářů - a v NL jsou čtenáři mnoha barev pleti - žádné pobouřené připomínky nezazněly.)
Vložil: Richard Hlavacek, 09.09.2020 11:00
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Muj koment se snažil rozšírit hranice tehle debaty o "překladatelském oříšku". To je celé. A jestli NL překladatelka použila slovo, které nikoho nenaštvalo, tak to bych ještě nebral jako správnou cestu. Tohle poměřování ja časové a formuje naše myšlení tak, že to, co společnost kvituje je a priori správné. Podlě... mě by překladatelé měli číst Frantze Fanona a jeho knihu Černá kůže, bílé masky, tam to je vše popsáno, jak vidí Afričan sebe ve vztahu k Západu. Vydavatelství Tranzit.cz vydalo edici "Postkoloniální myšlení" (i na iLeter. je recenze), tyto knihy by mohly motivovat k obtížným otázkám o post-rasové společnosti, a to (snad) i pro překladatele.
Vložil: Magda de Bruin, 08.09.2020 18:47
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Ano, ale jak to souvisí s tímhle překladatelským dilematem? Netýká se samozřejmě jen překladů "Huckleberryho Finna". Třeba Karel Čapek používá v "Povětroni" slovo "negr / negři" k dokreslení koloniální a rasistické atmosféry v Karibiku. Nizozemská překladatelka se nakonec v překladu rozhodla pro "neger"... (místo opravdu tabuizovaného "nikker"). Prošlo to bez komentářů, ale když stejně (a v obdobném kontextu) vyřešila jedna překladatelka z fr. slovo "negre", musela ho nejdřív prosadit při redakci a pak jí to v jedné recenzi bylo vyčteno jako nekorektní označení. V té diskusi ve Frankfurtu přišla ostatně řeč i na další "infikovaná" slova - ukázalo se, že jsou často podmíněná historickým vývojem té které země. Tak je údajně v němčině slovo "rasa" háklivé kvůli nacistické minulosti (přeložit "human race" prý není snadné) - ale spadá sem i "národ" nebo "lid". A v češtině bychom našli taky celou sbírku - Pavel Šafr na Foru 24 strhává Čornejova "Jana Žižku" primárně kvůli použití slova "revoluce / revoluční".
Vložil: Richard Hlavacek, 08.09.2020 18:09
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Černošské dítě to nebude chápat jako historický fakt, ale bude to vztahovat k sobě. Doporučuju tento mini video (13min) o dětech v USA. Jedná se o tzv. Doll test, který provedl afroamerický psycholog Kenneth B. Clark v 60. letech. Tato verze testu je z r. 2005. vimeo.com
Vložil: Magda de Bruin, 08.09.2020 17:44
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Domníváte se tedy, že děti jiné než bílé pleti, které čtou Twaina v originále, nemají vědět, jak to na Mississippi v jeho době fungovalo, tj. že se černochům říkalo nigger? Případně tu knihu pro jistotu nemají číst vůbec? Připomínám nicméně ještě jednou, že ta debata ve Frankfurtu (i moje glosa) se... týkala překladů, takže ne toho, jak upravovat nebo neupravovat klasiky v originále.
Vložil: Richard Hlavacek, 08.09.2020 14:26
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Debata se ale týká stále dospělých lidí a nepřihlíží se k tomu, jak text Twaina chápe 11letý černoch z NYC. Toto se týká i jiných témat, kde se neustále debatuje u slonové věže a děti cizinců se tímto jiným světem slov setkávají a zcela určitě to v nich něco zanechává. A argument, že se do knihy přidá... úvod z 21.století je pro mě málo.
Vložil: Magda de Bruin, 08.09.2020 13:43
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Tady ale nejde o to, jestli běloch to slovo může / nemůže používat. V diskusi šlo specificky o to, jak s tím zacházet v překladu. Přítomní překladatelé sice byli běloši (jako asi většina překladatelů do němčiny), ale na stejný problém jistě narážejí i překladatelé jiné barvy pleti. Osobně si myslím,... že v literatuře (takže i v literárním překladu) by se neměla slova předem vylučovat, protože se tím zbytečně ochuzuje rejstřík. Jestli takové "infikované" slovo někdo používá sám za sebe, je samozřejmě jiná věc - o to v téhle diskusi ale nešlo. Nevýhoda toho, že překladatelka i v téhle debatě používala termín n-word, byla, že se nedalo dobře určit, kterou ze dvou variant má právě na mysli.
Vložil: Richard Hlavacek, 08.09.2020 12:22
iLiGlosa: Mezi námi běloušky
Je velky omyl teto debaty o korektnosti hovorit o tom, jestli beloch muze/nemuze rikat "nigger". Nerikat toto slovo je normalni, to neni korektnost. Toto by mel pochopit kazdy, bez ohledu jestli cetl J. Baldwina nebo slysel projev MLK nebo MX. Debata o slovu Negro je neco jineho a zajimalo by me,... jestli to aa skutecne resi, nebo to je spis akademicka debata, ktera nereflektuje spolecensky stav. "Negro" nebo "black people" pouzivali vsichni, od Du Boise, pres historiky (John hope franklin) az po aktivisty mlk, mx, farmer, black Panthers atd.
Vložil: Kuš babo, 08.09.2020 09:55
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Škoda, že antologii nezůstalo původně plánované jméno "Kuš, babo". To by byla dokonalá ironie!
Vložil: Blanka Pešoutová, 08.09.2020 05:59
iLiGlosa: Srdce a čas pro literaturu
Vážený pane Soukale, aby čtenářům při cestě ze střední Evropy kamkoli unikl Kafka a Hrabal, museli by být studenti, resp. jejich učitelé literatury úplně slepí (o takových tu asi nemá smysl psát, ti si žádnou koncepci nevytvoří, ať budeme maturitní zkoušku sjednocovat, či rozvolňovat) - vycházeli by... ze střední Evropy čtyřikrát, a tak by je naopak mohli číst v každém ročníku: prváci určitě zvládnou a ocení krátké povídky-"hovory", s Erbenen lze přečíst Hrabalovu Esej o Kytici, v maturitním ročníku už Příliš hlučnou samotu, třeba ve třech variacích. Navíc jsou oba autoři přeloženi po celém světě. Píšete: "K maturitním seznamům pak jen to, že optimálně by měly být vytvářeny na určitém společném školním základě od prvního ročníku v souvislosti s četbou žáků konkrétní třídy."Vykračovat" se z nich dá snadno, pokud o to má žák skutečně zájem." V prvním nejsme v rozporu. A žáci, myslím, mají zájem, má-li opravdový zájem učitel - o literaturu a o ně - a proto může (a podle mě musí) být onen příběh literatury jiný na gymnáziu a jiný na průmyslovce... a dokonce se v áčku a béčku nečtou úplně stejné knihy! Tím společným základem přece musí být to, aby děti a mladí lidé četli, přemýšleli a rozuměli, ne to abychom v celé republice dělali zkoušku stejně. (Povídky malostranské se studenty čteme v kvartě/1. ročníku.) Vše, co píšete v úvodu příspěvku o maturitním testu, vím a nemám důvod to nijak rozporovat. Já o testu snad píšu jen to, že literární otázky bývají špatné: dvacetiletý člověk počítá slabiky, aby získal certifikační zkoušku - Kafka by se prohýbal smíchy. Hodnotu a věrohodnost maturitní zkoušky oslabuje to, že neexistuje sdílená vize vzdělávání a jak dosavadní podoba společné maturity, tak aktuální rychlá novela jsou toho nutným projevem. Na tom se asi shodneme. A mě vlastně ty ministerské kotrmelce už nezajímají, baví mě přemýšlet o podstatě. Děkuji za Váš příspěvek, těší mě, že jste si ho přečetl.
Vložil: Josef Soukal, 05.09.2020 22:13
iLiGlosa: Srdce a čas pro literaturu
Rád bych autorku příspěvku upozornil, že maturitní test obsahuje řadu otázek, nejenom těch, kterými se snažila jeho úroveň shodit (mimochodem - proč vadí otázky na jednu ze stěžejních próz české literatury druhé poloviny 19. století, notabene když nejsou "biflovací"?). Rovněž stojí za to prostudovat... si maturitní data a dát na zkušenosti učitelů - ukazují, že výsledky testu dost přesně ukazují míru studijních předpokladů a studijní morálku jednotlivých žáků; daleko přesněji než výsledky těch částí zkoušky, kde je (či bylo a znovu bude) v rukou škol. Dále bych jako člověk, který maturitní dění sleduje dlouhodobě a podrobně, chtěl uvést, že konkrétní podoba ústní zkoušky vždy závisela na učiteli a ten, kdo chtěl a uměl to, zkoušel smysluplně doposud, a naopak. Podstata problémů se zkouškou je někde úplně jinde K maturitním seznamům pak jen to, že optimálně by měly být vytvářeny na určitém společném školním základě od prvního ročníku v souvislosti s četbou žáků konkrétní třídy. "Vykračovat" se z nich dá snadno, pokud o to má žák skutečně zájem. Každoroční specializace na jednu oblast by znamenala buď to, že kvůli Balkánu by pak žákovi unikl třeba Kafka či Hrabal, nebo to, že školní seznamy by se rozrostly na tisíc položek. Za přemýšlení stojí i fakt, že maturitní zkouška je certifikační, měla by tedy vycházet ze společného základu a standardu; v tomto ohledu ovšem letošní maturitní novela dál oslabuje hodnotu a věrohodnost maturitního vysvědčení.
Vložil: Magda de Bruin, 05.09.2020 12:52
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Ještě bych doplnila: z diskuse pod tímto článkem www.h7o.cz se zdá, že nakladatel knihu do 31. 8. prodával přes své webové stránky.
Vložil: Kateřina Krištůfková, 05.09.2020 07:24
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
To Zuzana Gabrišová: Poskytnout souhlas s uveřejněním svého díla přece není autorova/autorčina povinnost. A kdyby o něj Větrné mlýny požádaly včas, jak měly, tato situace vůbec nemusela nastat. Pranýřovat autorku za to, že neposkytnutím souhlasu ničí práci jiných, a obviňovat ji z nesolidarity mi připadá... nehorázné. Práci jiných i svou vlastní zničily Větrné mlýny.
Vložil: Zuzana Gabrišová, 04.09.2020 21:22
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
dobrý den, ráda bych do této diskuze ještě jednou přispěla. přišlo totiž definitivní rozhodnutí od jedné z autorek podepsaných pod prohlášením, že svůj souhlas nedává. nevím, co s antologií bude dál, ráda bych nicméně k situaci ještě naposledy něco poznamenala. nevím, jak si autorky podepsané pod... prohlášením představovaly jeho dopad. každopádně všechno, pro co jsem dlouhodobě pracovala, co mělo literární obec spojit v debatě o poezii, o zapomenutých autorkách a básních, je v troskách. navíc si mnoho lidí navzájem ublížilo, vytáhli staré kauzy a napsali a asi i řekli věci, které nejdou vrátit. kolem knihy, jež měla poukázat na to, jak kvalitní poezii píšou básnířky, vznikla hysterie osobních práv a potřeb ustící ve znechucení všech, ať sympatizují se kteroukoli stranou. kvůli zraněné hrdosti a snaze mít naprostou kontrolu nad prezentací své básnické osobnosti došlo k neosobnímu a veřejnému zostuzení a ponížení něčí práce. nerozumím žádné z podepsaných autorek ani těm, kdo je v jejich veřejném protestu podporovali a rozdmýchavali averzi vůči nakladatelství. a ačkoli je moje omluva za chyby kohokoli spojeného s vydáním upřímná, není můj a váš přístup k tomu, co to znamená mít práva, co to znamená cítit solidaritu a co to znamená mít respekt k práci ostatních lidí i k nim samým, kompatibilní.
Vložil: Daniela Černá, 04.09.2020 18:51
Rundell, Katherine: Dobrodruh
Je mi 76 let. Myslím si, že jsem dost sečtělá čtenářka s velikou představivostí. A přeci jsem váhala, zda se mi knihu podaří dočíst. Představa Amazonky a deštného pralesa byla pro mne složitá. Nakonec musím říci, že jsem dlouho nečetla tak úžasnou knihu, která i mne velice obohatila. Jen si myslím,... že pro 9leté děti ta kniha je dost složitá, ale starším dětem, věřím, že se bude moc líbit. D. Černá
Vložil: Pavel Zajíc, 04.09.2020 13:32
Zábranský, David: Jak se v Česku běhá
to by se v Brně nestalo...
Vložil: Karel Maněna, 04.09.2020 10:07
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Také přispěji se svou troškou do mlýna: takhle s dálky to vypadá jako docela zvláštní, košatá, mnohobarevná situace. Na jedné straně zcela pochopitelná výhrada vůči nakladatelství ze strany neoslovených autorek. Cítím z toho (můžu se mýlit) různé letité společenské křivdy a další neshody, jako by to... byla příslovečná poslední kapka. Obecně není sporu o tom, že postavení ženy (nejen) v naší kultuře - myšleno kultuře v nejširším slova smyslu - stojí leckdy za starou bačkoru. Žijeme v takové prazvláštní maskulinní společnosti, která úplně nevyhovuje ani velké části mužů, natož pak ženám. Pozorováno z mojí mužské genderové perspektivy, takže vidím jen zlomek. Z jiného pohledu pak vidíme antologii ženských básnířek, dílo ojedinělé, očekávané a dle mého názoru žádoucí. V autorském výběru Zuzany Gabrišové mají šanci zaznít ženské hlasy, často autorky, o nichž laik jako já bohužel nikdy neslyšel, protože učebnice o nich mlčí. Je pak na každém, zda bude na základě čtení pátrat dál, takhle alespoň máme nějaký odrazový můstek. Zdá se mi poněkud paradoxní, že se autorky samy umlčují. Vlastně ne tak úplně - jen místo jazyka poezie zní řeč paragrafů. Dokážu to pochopit, ale je mi to líto.
Vložil: Anna, 04.09.2020 08:38
Děžinský, Milan: Tlusté mouchy mlátí do skla
Moc pěkně napsáno, úplně jsem se vcítila.
Vložil: Bety, 03.09.2020 22:46
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Neinformovat básnířku, že její dílo chce nakladatelství publikovat - toť samozřejmě velká chyba. Větrné Mlýny a jejich spolupracovníci se však omluvili na všechny možné způsoby. Jde tady hlavně o peníze, anebo jen o kinderstube? Myslím, že posledně jmenovaná alternativa je správně, neboť poezie se už... dlouho nachází ve stavu, v němž kapitalismus nehraje žádnou roli. (Mimochodem v tom je dnes její síla.) A kde nejsou prachy, může být velkorysost a odpuštění docela běžná vlastnost... Co říkáte, básnířky?
Vložil: Kateřina Krištůfková, 03.09.2020 08:10
Hole, Stian: Neboj se, Oskare
To Jitka Nešporová: Věřím, že ano. U nás doma se to používalo odjakživa a snad nejsme jediní. Objevuje se to jak v literatuře, tak v médiích (např. www.lidovky.cz).... A v každém případě se to dá lehce vygooglovat.
Vložil: Jitka Nešporová, 02.09.2020 21:38
Hole, Stian: Neboj se, Oskare
Děkuji za poznámku a doplnění citace, vyjádřila jsem se zkratkovitě a vyznělo to jako pranýřování překladatelské chyby, to ale nebyl záměr. Spíš jsem chtěla poukázat na to, že děti se budou ptát, co to znamená, a v případě růžiček si pomůžeme "ruměncem ve tvářích", ta metafora se v češtině používá a... je srozumitelná, ale odhalí význam "zelených prstů" předčítající dospělák, který nemá oporu ve znalosti cizího jazyka?
Vložil: Petr Motýl, 01.09.2020 20:22
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
S obdobnou situací jsem se setkal v souvislosti s antologií Briketa (2014), kterou vydalo rovněž nakladatelství Větrné mlýny. Tehdy jsme se jako autoři na protestu nesjednotili, nyní protest zazněl, což mne velmi těší. Odpověď nakladatelů ve věci Milá Mácho přes formální omluvu dle mého vyznívá: co... si to, vy autoři, ale dovolujete!
Vložil: , 01.09.2020 11:41
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Vážený pane Navrátile, pokud si dáte tu práci zjistíte, že v téměř vkaždém rozhovoru zdůrazňuji, že nakladatelství je služba, nakladatel pak "průtokový ohřívač". Pokud však za mesiášství považujete můj apel na strašlivé podhodnocení literatury v této zemi a únavu a přepracovanost kolegů ano jsem mesiáše... rád jím budu, alespoň Ve vašich očích,, neb v mých je mesianismus prostě hřích. Prosím však, uzavřeme tuto diskusi jako gentlemani, můžeme ji přesunout do privátnější sféry, dan@dauphin.cz třeba a opustme toto forum, ke kterému jsem se již vyjádřil, Vy okomentoval a další tříbení našich názorů by postrádalo noblesu.
Vložil: Evžen Navrátil, 01.09.2020 10:37
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Pane Podhradský, možná jsme si nerozuměli. Stále mám na mysli neférové vydavatele, kteří své jednání prostě nemohou omlouvat špatnými podmínkami. K Vaší reakci si dovoluji poznamenat, že jste použil metodu jistého vydírání, o které jsem psal. Vydáváte se za Mesiáše, který zachraňuje kulturu, ne-li... národ. Ale vydavatelství je služba. Čtenářům jistě, ale především autorům (ilustrátorům atp.). Jako galerie by měla sloužit umělcům. Spravujete média umožňující umělcům předstoupit před publikum. V diskutované praxi to však často vypadá, jako by autoři měli být jen služebníci při cestě za oněmi "vyššími cíli" vydavatelů. Ale, konečně, i vyšších cílů by mělo být dosahováno slušnými prostředky.
Vložil: Daniel Podhradský, 01.09.2020 10:09
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Milá paní Voslářová, já Vám nevím. Vaše interpretace má svou váhu, souhlasím. Jen kdyby si ke stolu sedlo deset nakladatelů, každý by se přiznal, že se mu něco podobného přihodilo, redaktorům též, DTPákům jakbysmet. Jsme lidé omylní. Sám za sebe mohu říci, že se mi pracovní lapsy staly vždy z přepracovanosti,... čiré únavy. A jestli jsou mezi mými kolegy tací, kteří to páchají z hujerství a nedbalosti? Jasně, že jsou, stejně jako v jiných oborech, jsme lidé. Vše dobré!
Vložil: Daniel Podhradský, 01.09.2020 10:02
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Vážený pane Navrátile, Vaše argumentace mne mrzí. Pokud situaci znáte, musíte vědět, že je taková, jakou ji popisuji. Pokud vzbuzuje emoce, je to v pořádku, situace je to emotivní. Argument, že pokud nás práce neuživí zanechme ji, je vulgární. Díky naši práci píšete a mluvíte česky, Vaše děti mají též... tuto dovednost a děti Vašich dětí snad ji budou mít též. To, že řada z nás, nakladatelů, si vedlejší práci již muselo najít jsem psal, Vy jste to pominul. Nedůslednosti mne mrzí a zkratkovité čtení, psaní a myšlení je způsobeno mimo jíné nedúctou k naši práci, kterou nám doporučujete změnit. Mrzí mne to, mrzí.
Vložil: Kateřina Krištůfková, 01.09.2020 08:03
Hole, Stian: Neboj se, Oskare
To Jitka Nešporová: Jako redaktorka knihy bych k tomu chtěla říct, že zelené prsty jsou v textu ponechány záměrně. Celá pasáž totiž zní: „‚Ty máš doopravdy zelené prsty,‘ chválí [pratety] Oskarovu maminku a tatínek mamince říká: ‚Teď máš dokonce na tvářích růžičky.‘ Dospělí mluví hrozně podivně.“ Oskar... bere obě vyjádření doslova, diví se jim a uvažuje nad tím, co znamenají. I v češtině tedy musí znít hrozně podivně.
Vložil: Evžen Navrátil, 31.08.2020 20:23
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Milý pane Podhradský, argumenty, které jste vysypal jsou spíše hrou na city a svým způsobem vydíráním. Že pracují nakladatelé za špatných finančních podmínek je fakt, který ovšem neospravedlňuje porušování autorských práv a nízké honoráře spolupracovníkům. Vím, jak jsou tyto argumenty hojně využívané,... téměř výhradně však až po odevzdané práci. Pokud jsou pro některé vydavatele podmínky opravdu tak drastické, že musejí přijímat práci druhých jako almužnu, není snazší řešení než zanechat nakladatelování a pracovat v jiném oboru. Mnozí z autorů, překladatelů, grafiků jsou nuceni dělat také a právě pro zde diskutované problémy.
Vložil: M. Voslářová, 30.08.2020 23:50
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Pane Podhradský, přes těžké podmínky, o kterých píšete, existují nakladatelství - od malých, nadšeneckých a zcela nekomerčních po větší a "korporátnější", na tom opravdu nezáleží - kterým se takové věci zkrátka nestávají. Já za tím vidím právě ten respekt k literatuře i k práci a času ostatních. Pro... jiná je naopak příliš složité i odpovídat aspoň na každý druhý e-mail, provádět u knih korektury nebo platit za práci bez opakovaných urgencí. Nebo, jako v tomto případě, oslovit autory, které vydávají. Čím to je?
Vložil: iva, 30.08.2020 21:51
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
k tem omluvam - kliknete na trojtecku na koncu prispevku. je to neintuitivni, ale jsou tam.
Vložil: Magda de Bruin, 30.08.2020 21:33
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
paní Gabrišová: zdá se, že se opravdu míjíme. Vaší reakci nerozumím.
Vložil: Zuzana Gabrišová, 30.08.2020 21:05
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
paní de Bruin: Teď už si připadám jako trhovkyně, ale naposledy to zkusím - kdybych nechtěla, u nakladatelství Větrné mlýny svou práci nevydám, nikdo mě k tomu nenutil. Takže zodpovědnost cítím, nejsem žádná oběť. Druhá důležitá věc - kritika podrobností neznalého člověka, dodatečné veřejné rozhořčení... nad tím, co někdo měl udělat, je velmi laciný způsob, jak se k věci vyjádřit. Pokud jsem vám svou omluvou poskytla munici, je to špatně napsaná omluva. Ale nepatřila vám.
Vložil: Větrné mlýny, 30.08.2020 18:24
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Jakákoli omluva Zuzany Gabrišové není na místě. Nenese žádnou vinu na tom, že jsme jako nakladatelé selhali. Naopak jí patří velký dík za odvedenou práci a naše omluva, že jsme jí neprofesionálním jednáním pokazili dílo. Nechceme unavovat detaily a výmluvami, tedy jen opravdu stručně. Knihu Milá Mácho... jsme připravovali k vydání, abychom sobě i druhým udělali radost. To se, jak se zdá, nepovedlo. Dlužno říci, že naší vinou. Oslovili jsme řadu autorek v antologii zastoupených a získali jejich souhlas, ve dvou případech také ne, takže v knižním vydání nejsou, ačkoliv byly editorkou vybrány. Některé autorky jsme neoslovili vůbec, některé pozdě. Vysvětlení není pro nás příliš lichotivé. Abychom se vyhnuli vymlouvání jako na základní škole, řekneme jen, že jsme to prostě neudělali. Knihu jsme taktéž předčasně promovali a z čiré radosti ji rozeslali některým recenzentům. Asi jsme očekávali slávu a chválu, za což nás stihl spravedlivý trest. Kniha není v prodeji a o jejím osudu jednáme s jednotlivými autorkami, snažíme se najít cestu, jak ven z problému, který jsme vyrobili, a který by mohl znamenat i to, že excelentní práce Zuzany Gabrišové a dalších autorek přijde vniveč. Na sociálních sítích se ke „kauze“ napsalo hodně. Nejsme v situaci, abychom se ohrazovali, vysvětlovali, jen chceme podotknout, že vydání Milé Máchy neumožňovalo, z podstaty a konceptu celé edice, aby vznikl tzv. ekonomický profit nakladatelství, jednoduše: pro peníze jsme to nedělali. Výše uvedené není nejdůležitější. Cítíme, že nejlepší by nyní bylo veřejně mlčet, ale ze strachu, že by nezaznělo podstatné, musíme říct, že se velmi omlouváme všem autorkám, kterých se naše počínání dotklo. Omluva to není formální, víme, že naše jednání nebylo správné a budeme se snažit věc napravit, nic jiného nám nyní nezbývá. Minařík a Řehořík, Větrné mlýny
Vložil: Magda de Bruin, 30.08.2020 18:10
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
paní Gabrišová: Odkazuju na tuto Vaši větu: "Na antologii jsem pracovala šest let, sazba byla hotová přibližně dva roky, třikrát se měnil název, dvakrát obálka." Nejde o to, jestli tým nakladatelství po tu dobu něco dělal nebo nedělal, ale o to, že za dobu, kdy se antologie připravovala, nezařídil souhlas... zúčastněných autorek. Když si pročtete všechny příspěvky na toto téma, zjistíte, že právě kladu důraz na to, že odpovědnost tady nenesete vy, ale nakladatel.
Vložil: Daniel Podhradský, 30.08.2020 18:06
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Myslím, že nikdo na nic nic nesvádí, popisuji pouze skandální situaci ojedinělou v Evropě, kterou jak vidno z evropského odhledu je složité pochopit, složitost je však výsostným znakem našeho povolání.
Vložil: Větrné mlýny, 30.08.2020 18:06
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Omluva Zuzany Gabrišové není na místě. Nenese žádnou vinu na tom, že jsme jako nakladatelé selhali. Naopak jí patří velký dík za odvedenou práci a naše omluva, že jsme jí neprofesionálním jednáním pokazili dílo. Nechceme unavovat detaily a výmluvami, tedy jen opravdu stručně. Knihu Milá Mácho jsme... připravovali k vydání, abychom sobě i druhým udělali radost. To se, jak se zdá, nepovedlo. Dlužno říci, že naší vinou. Oslovili jsme řadu autorek v antologii zastoupených a získali jejich souhlas, ve dvou případech také ne, takže v knižním vydání nejsou, ačkoliv byly editorkou vybrány. Některé autorky jsme neoslovili vůbec, některé pozdě. Vysvětlení není pro nás příliš lichotivé. Abychom se vyhnuli vymlouvání jako na základní škole, řekneme jen, že jsme to prostě neudělali. Knihu jsme taktéž předčasně promovali a z čiré radosti ji rozeslali některým recenzentům. Asi jsme očekávali slávu a chválu, za což nás stihl spravedlivý trest. Kniha není v prodeji a o jejím osudu jednáme s jednotlivými autorkami, snažíme se najít cestu, jak ven z problému, který jsme vyrobili, a který by mohl znamenat i to, že excelentní práce Zuzany Gabrišové a dalších autorek přijde vniveč. Na sociálních sítích se ke „kauze“ napsalo hodně. Nejsme v situaci, abychom se ohrazovali, vysvětlovali, jen chceme podotknout, že vydání Milé Máchy neumožňovalo, z podstaty a konceptu celé edice, aby vznikl tzv. ekonomický profit nakladatelství, jednoduše: pro peníze jsme to nedělali. Výše uvedené není nejdůležitější. Cítíme, že nejlepší by nyní bylo veřejně mlčet, ale ze strachu, že by nezaznělo podstatné, musíme říct, že se velmi omlouváme všem autorkám, kterých se naše počínání dotklo. Omluva to není formální, víme, že naše jednání nebylo správné a budeme se nažit věc napravit, nic jiného nám nyní nezbývá. Minařík a Řehořík, Větrné mlýny
Vložil: admin, 30.08.2020 17:47
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Technická poznámka: celý text diskusního příspěvku zobrazíte kliknutím na tři tečky na konci.
Vložil: Zuzana Gabrišová, 30.08.2020 17:26
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Odkazujete-li na moji omluvu: Možná došlo k nedorozumění ohledně těch dvou let, nenapsala jsem, že tým Větrných mlýnů po tu dobu nic nedělal. Napsala jsem: Vzhledem k chodu každého nakladatelství, které netiskne pouze jedinou knížku, ale věnuje se více aktivitám najednou, se vydání přibližně dva roky... stále posouvalo. A pokud se jedná o omluvy - já jsem soukromá osoba, omluvit se můžu kdykoli sama za sebe. To není případ nakladatelství.
Vložil: Zuzana Gabrišová, 30.08.2020 17:15
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Je mi líto, ale stejně jako se mi nezobrazuje celý text omluvy, tak nevidím ani celý text Jitky Srbové. Pokud můžu požádat, jak stojí na i konci omluvy, jsem samozřejmě autorkám k dispozici: gabrisovaz@seznam.cz
Vložil: Magda de Bruin, 30.08.2020 15:46
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Editorka píše, že na antologii pracovala šest let a sazba byla hotová přibližně dva roky. Jestliže za tu dobu nikoho nenapadlo napsat jeden drobný (třeba i hromadný) mail se žádostí o souhlasy a pravděpodobně i o prominutí nároku na honorář, jak píše paní Srbová, nedá se to asi svádět na podfinancování... literatury nebo přetížení nakladatelů. A Větrné mlýny přece nejsou ani žádný nakladatelský začátečník, aby nevěděly, co se sluší a patří.
Vložil: Daniel Podhradský, 30.08.2020 14:49
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Problém je prosím pěkně mimo jiné jinde, hlouběji. Celá branže je posledních 30 let zoufale finančně podhodnocená, většina lidí dělá skoro zadarmo, spousta mých kolegů nakladatelství dotují z běžných zaměstnání, většina mých kolegů, kteří vydávají vysokou literaturu tato zaměstnání mít musí, jinak by... zkrátka neměli na"žrádlo". Tuto situaci samozřejmě využívají "ti velcí", kteří když bídně platí nebo neplatí generují o to vyšší zisk, my co knihy děláme s jistou profesní etikou jsme jim pak pro smích, zkrátka idioti, ale to je jiná. (Typickým příkladem této arogance byl koronavirový požadavek páně Vopěnky SČKN, dotovat každou vydanou knihu, tedy i sbírky zákonů, přiručky a slinty Haliny z Maliny.) Sám z sebe mohu říci, že dělat v dnešních podmínkách antologii je práce pro vrahy, stovky hodin práce, tisíce mailů, výsledek pak ztráta, finanční i morální, protože vždy se najde někdo uražený nezařazený a mnoho těch, kteří by knihu koncipovali "lépe". Co provedli kolegové "Větráci" netuším, jaký je jejich morální postoj nechci soudit ale šetřit omluvou je chucpe, dovolím si však představit, že prostě nestihli, zapomněli, tak se to stalo i několikrát mně. Rozhodně si nemyslím, že kdokoli z nás nakladatelů a to i těch velkých šíbrů, by toto učinil z důvodu arogance, neúcty, nebo touhy se obohatit. Takovéto věci se stávají z únavy, přepracování fatálního nedostatku financí a tudíž prostředků na obživu. Pro ty, kteří vlastní praxi nevidí uvedu příklad: ministerstvo kultury přispívá na jednu básnickou sbírku cca 20 tis korunami. Za to se musí kniha zredigovat - i několik měsíců práce, zkorigovat, vysázet, opětovně několikrát zkorigovat, zaplatit obálku, fotografa, tisk, dopravu, reklamu. Za 20 tisíc měsíčně nepůjde prodavačka ve vsi v které bydlím, prodávat rohlíky, vydání sbírky je několik měsíců práce řady vysoce fundovaných lidí. Pak se tedy stane, že leccos unikne, prostě průser je vždy na spadnutí a já se jenom modlím abych to zvládl. Nechci kolegy obhajovat, oni sami vědí co a proč je špatně, chci jen říci, že toto je jen důsledkem neúnosné situace, která trvá třicet let a stále se horší. A můžeme si za ni všichni, od posledního redaktora po přeslavné autory, nikdo není schopen pozvednout hlas a říci: dámy a pánové, takto to nejde, to je vostuda nejen literatury ale celé české země, každý raději si uhrábne nejaké to hovínko na svém písečku. Vostuda je vostuda ale chyba kolegů je jen vrchol ledovce neudržitelné situace, kdy jedni jen generují zisk a druzí dřou téměř zadarmo. Všichni se pak pohybují na jednom hřišti a hrají podle jednotných pravidel. Teda jak kdo.
Vložil: M. Voslářová, 30.08.2020 14:36
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Anna: ano, osobní zkušenost je právě jen osobní zkušenost. Přesto mi připadalo, že v kriticky laděném článku je na místě tu pozitivní zmínit. Naopak z osobní špatné zkušenosti bych skandál nedělala. Problém je, když se ukazuje, že někde se hrozně chovají soustavně a tváří se, že je to normální. Pak... je dobře, když se postižení spojí a jasně řeknou, že normální to není. Tak jako to udělaly zmiňované básnířky.
Vložil: Magda de Bruin, 30.08.2020 13:37
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Ze zkušeností literární agentury bych doplnila ještě jeden aspekt: čas od času se rozhodne některé České centrum, že si zahraje na nakladatele a vydá – zpravidla povídkovou – antologii. Iniciátoři často trpí syndromem „zapadlých vlastenců“, tj. mají pocit, že jsou první a jediní, kdo uvedou českou literaturu... do příslušné země. Jejich upřímné nadšení ve spojení s naprostým diletantstvím v nakladatelské branži vede k tomu, že i zavedené české autory (včetně těch, kterým v příslušné jazykové oblasti už vyšlo pár titulů za regulérních podmínek) bezděky staví do nedůstojného postavení: automaticky vycházejí z toho, že autoři poskytnou povídky zdarma, protože nám všem jde přece o šíření české literatury! Místní nakladatel dostane zakázku snů: za to, že publikaci vytiskne, mu ČR prostřednictvím grantů uhradí veškeré náklady. Pokud je publikace prodejní, smí nakladatel knihu někdy i distribuovat (a inkasovat za prodané výtisky). Že by se do žádosti o grant zahrnula i odměna pro autory, iniciátory nenapadne: autoři můžou být přece rádi, že je v té které zemi vůbec někdo vydá (a to nemluvíme o překladatelích – o jejich případné odměně za práci literární agent nic neví)...
Vložil: Anna, 30.08.2020 10:16
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Z těch jmenovaných mezi těmi, s nimiž má autorka dobrou zkušenost, mám já se dvěma docela špatnou. Takže dojmy mohou být velmi subjektivní záležitostí. Naopak výborná zkušenost: Akropolis.
Vložil: Jitka N. Srbová, 29.08.2020 21:36
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Dobrý večer, Zuzano, v posledních dnech jsem mnoho přemýšlela o Vaší antologii a o tom, jak se smysluplně vyjádřit mimo chaos sociálních sítí. Zřejmě i já patřím k autorkám, které by mohly být podepsány pod výše uvedeným prohlášením. Píšu "zřejmě", neboť o tom nemám žádnou jistotu — antologii jsem neviděla,... její obsah neznám a usuzuji pouze z náhledu obsahu na Issuu, který, co já vím, vůbec nemusí být finální. Pokud tam moje báseň zařazena je, nevím o tom tedy dosud nic. Nakladatelství Větrné mlýny to zřejmě nepřipadá důležité. Víte, mne to zase tak osobně nezneklidňuje, dobře vnímám, že moje přítomnost antologii neustavuje. Co ji ale ustavuje, je přítomnost množství autorek: tím je to antologie, jinak by jí být nemohla. A právě péče o smysl antologie měla vést k aspoň základnímu kontaktu se všemi autorkami — pro získání souhlasu s publikováním a třeba i k odsouhlasení zlomu básně. Vy sama jste básnířka: víte, jak je důležité, aby báseň byla uvedena správně. Víte, neznáme se a já jsem se upřímně snažila porozumět Vám — shlédla jsem tedy dnes Vaše uvedení antologie na MAČ. Viděla jsem Vaši tetelivou radost z výsledku mnohaleté práce. Viděla jsem, jak o tento výsledek pečujete. Rozumím tomu, a dovozuji, že Vy sama pečujete více o samu poezii než o jména: v tom smyslu, že dobrá poezie by měla být přístupná, přítomná. Vracíte do ní jména pozapomenutá, to je, myslím si, hlavní přínos Vaší práce. Z tohoto hlediska, kvůli Vám a kvůli Vaší knize je mi líto, že kolem antologie nyní panuje nepříjemná atmosféra. Někdo se vysmívá postojům autorek, které se ohradily. Někdo apeluje na jejich velkorysost. A všechno mohlo být mnohem jednodušší, kdyby nakladatelství investovalo čas do jednoho drobného (třeba i hromadného) mailu, kde by požádalo o souhlasy a pravděpodobně i o prominutí nároku na honorář (kterého jste se vzdala i Vy sama, jak jsem pochopila — a upřímně myslím, že jste měla aspoň malý honorář dostat; Vaši práci by to nevyvážilo, ale byl by to výraz jistého respektu k Vám). Myslím, že většina autorek chápe situaci knižního trhu a snadno by přistoupila na odměnu formou autorského výtisku, například. Nic z toho se nestalo a neděje — a to je velká škoda. Je to škoda té knihy, především. Kvůli Vám jsem se rozhodla to sem napsat; snad je patrné moje pochopení pro Vás. A nakonec to, co také musí zaznít: Vaši osobní omluvu přijímám. O jednání nakladatelství si ovšem myslím svoje. Zdravím Vás, Jitka N. Srbová.
Vložil: Aleš , 29.08.2020 19:44
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
To je všechno možná pravda a politováníhodná a napraveníhodná chyba, ale pro mě jako čtenáře jsou Větrné mlýny pořád kvalitním nakladatelstvím především pro to, jaké knihy vydává.
Vložil: Magda de Bruin, 29.08.2020 18:56
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Zdá se mi tady důležité, že v názvu jsou "nakladatelské" (nikoli "redaktorské") prostředníčky. Proto příliš nechápu, že v záležitosti antologie "Milá Mácho" se autorkám omlouvá editorka, ale nakladatel (protože to je přece ten, kdo uzavírá smlouvy atd.) mlčí. Výčet potíží kolem vydání nebo zdůrazňování,... jak krásná a potřebná publikace vznikla, případně jakou finanční odměnu dostala nebo nedostala editorka, není relevantní v situaci, kdy nakladatel hrubě porušuje autorská práva, a to ne poprvé, jak vyplývá z prohlášení poškozených básnířek (z různých českých zdrojů jsem navíc vyrozuměla, že pokud jde o spolehlivé jednání, mají Větrné mlýny už jistou reputaci). Chápu, že editorka nemůže víc, než se omluvit, ale právě proto by se měl hlavně ozvat nakladatel nejen s omluvou, ale s konkrétním návrhem řešení a nápravy.
Vložil: M. Voslářová, 29.08.2020 17:30
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Milý anonyme, máte pravdu v tom, že s rolemi a kompetencemi v nakladatelstvích je to komplikované, právě proto, jak různá nakladatelství jsou. Snažila jsem se to naznačit, vysvětlování by článek dost natáhlo. Jinak mi ale připadá, že jste si to nepřečetl(a) celé a vyvozujete věci, které v textu nejsou....
Vložil: Zuzana Gabrišová, 29.08.2020 17:01
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Dobrý den, omluvu jsem celou vložila a nerozumím, proč se celá nezobrazuje, bohužel. K nalezení celého textu viz ikona facebooku vpravo nahoře. Nejsem si jistá, co jiného bych mohla dodat, protože nevím, co jiného se dá po pochybení udělat, než se omluvit.
Vložil: , 29.08.2020 16:39
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
A taky mě zaujala zmínka o korporátu. Netušila jsem, že nakladatelství, které zaměstnává čtyři redaktory spadá do této fuj kategorie.
Vložil: Marie, 29.08.2020 16:36
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
Paní Voslářová, pán se Vám snaží asi říct: nebuďte slušná! Jméno!
Vložil: , 29.08.2020 16:21
iLiGlosa: Nakladatelské prostředníčky
"Alfou i omegou fungování nakladatelství jsou nakladatelští redaktoři (...) Anebo jiné, svévolně přepisující rukopisy i překlady. Redaktory přesvědčené, že platit autorům, ilustrátorům či překladatelům není třeba, protože umění vzniká z niterné potřeby a literární překlad je koníček. Redaktory považující... za normální porušovat smlouvy a autorské právo. Chaotické, nekomunikující a ignorující dané slovo." Paní Voslářová, to myslíte vážně, zvlášť ty poslední tři věty? Nebo z vás mluví momentální vztek a frustovaná paušalizace? Považujete zřejmě obyčejného nakladatelského redaktora za všemocnou osobu, nebo si ho spíš pletete s majitelem? Nezbude vám než být konkrétnější, třeba ve vztahu právě k manýrám korporátu (přesto vypichujete Slovart), jinak to budí dojem, že zaměňujete část a celek, což je typické právě spíš pro lacinější druhy pisálkovství. Ale asi je lepší zůstat nekonkrétní. Nebo rozhodně výhodnější.
Vložil: Vít Kremlička, 29.08.2020 02:01
Bosenská literatura, české a slovenské překlady
Dobrý den, pane Mustafovići, můžete si doplnit další titul.S Jeronýmem Březinou jsme v Člověku v tísni vydali překlady bosenské poesie pod titulem Píseň o zemi, rok vydání 1996.
Vložil: Ivana Myšková, 28.08.2020 17:13
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Dobrý den, Zuzano. Možná by bylo fajn, kdybyste sem vložila omluvu celou, když jste neuvedla facebookový odkaz. Bylo by dobré zdůvodnit, jak k té patálii došlo.
Vložil: Zuzana Gabrišová, 28.08.2020 12:25
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
celý text omluvy viz facebook
Vložil: Zuzana Gabrišová, 28.08.2020 12:16
Milá Mácho. Prohlášení básnířek zastoupených v antologii
Dobrý den všem, jimž je tato zpráva určena, píšu jako editorka a chtěla bych se upřímně omluvit všem autorkám, které nebyly dopředu požádány o souhlas se zveřejněním jejich básně. Rozumím tomu, že když se dozvíte o publikaci svého textu dodatečně, nevzbuzuje to ve vás důvěru...a samozřejmě ani radost,... s níž byste možná zprávu o vydání antologie jinak přijaly. Můžu se snažit vysvětlit, jak k situaci došlo, může se o to snažit i nakladatelství Větrné mlýny. I tak nejdůležitější informací pro vás je, že se omlouváme za chybu, a já bych byla opravdu moc ráda, kdybyste tuto omluvu přijaly. Nevím, jestli někdo z vás měl antologii už v ruce, ale je to opravdu krásná knížka a byla dělaná s představou, že se mezi čtenáře dostane poezie, jíž by si jinak nemuseli všimnout, že se trochu rozčeří stojaté vody zděděného a akceptovaného kánonu a budeme znovu mluvit o tom, co všechno nás v poezii zajímá. Pokud byste antologii prolistovali, jistě najdete i jména, která vás zaujmou a objevíte další svět, o němž jste nevěděli - sama jsem takových našla spoustu a chci se o ně podělit. Proto, ačkoli sama píšu, jsem svoji báseň ani nezařadila, proto, aby měly prostor ostatní. Co se týče samotné situace kolem vydání - a jde opravdu jen o dodatečné vysvětlení, nikoli výmluvu. Na antologii jsem pracovala šest let, sazba byla hotová přibližně dva roky, třikrát se měnil název, dvakrát obálka. Grafička do poslední chvíle zaznamenávala opravy, do poslední chvíle několik lidí pracovalo na tom, aby kniha byla co nejpřesnější. Vzhledem k chodu každého nakladatelství, které netiskne pouze jedinou knížku, ale věnuje se více aktivitám najednou, se vydání přibližně dva roky stále posouvalo. A ne všichni věřili, že se antologii opravdu podaří vydat, právě kvůli množství básnířek, jež by bylo potřeba kontaktovat. Je potřeba říct, že jsem se nezeptala nakladatelství jasně - máte souhlas ode všech autorek vybraných básní? Převážila moje touha, aby antologie opravdu vyšla, aby se její vydání stále neodsouvalo do nedohledna. Ještě jednou se za toto nesprávné rozhodnutí velmi omlouvám. Poslední informace - patrně nikdo z vás se nedomnívá, že vydání antologie básní je záležitost zisková a že ji nakladatelství vydalo s představou výdělku. I proto jsem si jistá, že jiné nakladatelství než Větrné mlýny by se myšlenkou antologii vydat vůbec nezatěžovalo. To, že pro mě je její vydání především čest a radost, aniž bych si vůbec představovala, že se moje práce zaplatí, asi nemusím zdůrazňovat. Pokud by kterákoli z básnířek měla zájem o osobní kontakt, omluvu, dovysvětlení, jsem samozřejmě k dispozici. Kéž byste mohly odpustit a dále by debata kolem antologie mohla být jen o poezii, nikoli o chybujícím lidském faktoru.
Vložil: redakce, 26.08.2020 20:41
Énard, Mathias
Děkujeme za upozornění, článek je z roku 2012, kdy Wikipedia zdaleka nebyla tak široká, jako je dnes. Nicméně připravíme aktualizaci celého portrétu.
Vložil: Juraj Gerbery, 26.08.2020 11:26
Énard, Mathias
Máme málo orientalistů v ČR, proto nevíme, co si počít s jménem Mirzâ Habib Esfahâni... Ale zachrání nás Wiki! https://fr.wikipedia.org/wiki/Mirzâ_Habib_Esfahâni a https://en.wikipedia.org/wiki/Mirza Každopádně Énard je skvělý.
Vložil: Lada Halounova, 24.08.2020 16:09
Jan Němec a jeho boj proti umění
Děkuji za doplňující dotaz, pane Hoňku, zkusila bych přeložit (hrubě) aspoň část kapitoly jedné z výše zmiňovaných publikací, která by, myslím, stála za překlad celá. Tím se mi, doufám, podaří částečně na Váš komentář odpovědět – většinu Vašich pojmů zmiňuje i s různými příklady. In: Hans Hauge –... kapitola „Román, román, román?“ Nevyhneme se tomu. Slůvko ‚román‘ kupodivu vytvořilo spoustu problémů, jež daly příležitost k nekonečným, pseudofilozofickým diskuzím o fikci, vzpomínkách a paměti. Většinou se ptají: ‚proč tohle nazývá zrovna románem‘? Když si odpoví sami, odpověď obyčejně zní: ‚musí to znamenat, že jde o fikci‘. Proč mluví zrovna o ‚fikci‘? V jistém směru jde o špatný překlad z angličtiny. Fikce znamená něco jiného v angličtině než v jiných jazycích. V anglickém knihkupectví se My Struggle bude nacházet pod „fiction“, zatímco v Norsku stojí pod štítkem „romány“ nebo krásná literatura. V románu Michela Basilierese Black Bird přijde hlavní postava do frankofonního knihkupectví (román se odehrává v Québecu) a přeje si: „no fiction, but Romans“. Můj boj tedy není „a fiction“, ale „fiction“ nebo román. Knausgard nebojuje proti románům, ale proti fikcím nebo fikcionalizaci ve smyslu „vybásněného“. A čím se „básní“? Fantazií. Ta přeměňuje dojmy, vzpomínky a vjemy, jež zažíváme, na podobné bázi jako se tomu děje ve snech. (…) Knausgard doslova fantazii opustil. Můj boj je jednou z vůbec nejméně intertextuálních knih. Dělá to z něj opak Odyssea, protože tam se jedná o intertextuální reference od začátku až téměř po poslední větu. (…) Můj boj se nijak nepodobá ani Hledání času Marcela Prousta kromě toho, že je dlouhý. Není umělecky rafinovaný jako Proustův román, ale syrový, nezredigovaný, často špatně napsaný nebo jinými slovy: nepravidelný. A takový má také být. Knausgard vzdal „every typical literary feint“, jak říká Jonathan Lethem (Lethem 2014). Podobně jako jeho přítel Tomas Espedal píše Knausgard „proti umění“, což čtenáře zanechává bez obvyklého románového jazyka plného klišé. (…) Slovo román je součástí textu a nemá žádný další status než jiná slova v něm obsažená. Žánrová označení nejsou vlastnostmi textu samotného, ale produktem čtenářovy literární kompetence. Proto trvám na tom, že je zde řeč o nefikční fikci, anebo jinak: o nefiktivním románu. Jednoduše to znamená, že knihu čteme, jako by to byl román, a jako kdyby postavy byly románové, přičemž víme, že jde o skutečné postavy. Čtení text činí fiktivním. Je to pravý opak toho, co se děje, když čteme fiktivní fikci neboli román: Zde čteme, jako kdyby postavy byly skutečné, přičemž víme, že neexistují a jsou vymyšlené. Čtení činí román nefiktivním. Při čtení jsme z fenomenologického hlediska slepí. Když čteme fikce, celou dobu si představujeme, jak věci vypadají, ovšem nikdy se nedozvíme, jak dané postavy vypadaly ve skutečnosti. Jinak tomu je s Mým bojem. Ten čtenářovu slepotu ruší. Naše představy jsou z principu nadbytečné, protože až na několik výjimek všechna místa a postavy známe. (…) Dále, aby se zdůraznilo fiktivno, se z francouzštiny importovalo slovo „autofikce“. Při nejmenším to signalizuje, že se jedná o cosi nového a něco, co text odlišuje od autobiografického románu, což je dobře známá románová forma. Za velmi krátkou dobu se z Mého boje udělala autofikce. S původním použitím tohoto slova to má pramálo společného, ale vlastně to mnoho nevadí. Nyní je tato nálepka už téměř přijatá. Můj boj se tedy čte postmoderními brýlemi jako: autofikce, self staging, performativní biografismus atd. Ovšem nic nepoukazuje na to, že by se Knausgard nějak inspiroval nebo četl francouzské autofiktivní autory jako jsou Serge Doubrovsky, Philip Forest, Annie Ernaux, Régine Robin nebo Christine Angot. Proti autofikci se najdou i protesty. Takto praktikuje Asta Olivia Nordenhof zúčtování s fikcí, především tedy s autofikcí: „Nemám na to žádnou strategii. Přijde mi to jednoduše přirozené. S autofikcí, kde se čtenář škádlí tím, jestli to jsem já nebo ne, o kom píšu, to nemá nic společného. Když píšu, tak se s tímto já zcela identifikuju. Není na tom nic mystického. Proč to dělám, nevím, ale možná jde jen o to, že když člověka bolí záda, je těžké dělat, jako by ho nebolela.“ Na jiném místě píše: „Poprvé v životě mám pocit, že dokážu mluvit pravdivě a s něhou. A pak mám taky dojem, že kromě mě hodně dalších lidí z mého okolí už z fikce umírá. Nebo to není ani tak dojem, je to realita.“ Sám Knausgard nesčetněkrát podtrhl, že z vymyšlených románů s fiktivními postavami a dějem byl už unavený. ________________ Jestli to takto stačí? Ad Martínek: Díky za doupřesnění mého komentáře, přesně tak byl myšlen(: Máte štěstí, Janoušek je dokonce přístupný elektronicky: www.ucl.cas.cz Jinak vyšel zde: Praha – Opava, Ústav pro českou literaturu - Slezská univerzita 1995, Sborník referátů z literárněvědné konference, 37. Bezručovy Opavy (13.–14. 9. 1994) Ad M. Pokorný: Básník zde chtěl jen říci, že žonglování s literárními pojmy bez definice, co si pod nimi představit, je v rámci krátkých diskuzních příspěvků, které se navíc zvrhávají v „typické české vlákno komentářů“, trochu ošemetné. Jinak Vámi zhodnocený příspěvek je z větší části citace dánského profesora z jeho literárních přednášek; až ho opět uvidím, vzkážu mu Vaši k tématu diskuze obsahem nijak neobohacující poznámku(:
Vložil: Karel Honěk, 21.08.2020 13:22
Jan Němec a jeho boj proti umění
Nerozuměl jsem tomu, v čem se v článku použitý a zmiňovaným dílům snad co jejich distinktivní rys přisuzovaný termín autofikce funkčně liší od "autofikce" (A myslí se autofikcí vůbec autobiografická fikce? Tím už si také nejsem jist.) například v Pozdním létu, Hladu, Hledání ztr. č. a dalších "nedějových... románech" evropské moderny předválečné, meziválečné i poválečné. Jelikož se zdá, že sama "nedějovost" ani "autofikčnost" ničím novým a neprobádaným není, předpokládám, že snad půjde o nějakou kombinaci nebo určení míry, případně o něco úplně jiného. Jen si to nedokážu představit, a proto se ptám.
Vložil: L. Martínek, 21.08.2020 10:03
Jan Němec a jeho boj proti umění
Myslím, že ‚zjednodušováním‘ je zde myšleno nakupení termínů bez hlubšího zakotvení – co se přímo myslí „moderním románem“ a co „autobiofikcí“? Jinak chápu, že čtenáři je asi jedno, jak je kniha zaškatulkovaná. Mohl bych se zeptat, kde vyšel ten Janouškův článek?
Vložil: M. Pokorný, 20.08.2020 13:49
Jan Němec a jeho boj proti umění
P. Honěk "takto zcela" nezjednodušuje, nýbrž klade precizní otázku, na niž dostává bezobsažnou a alibistickou odpověď.
Vložil: Lada Halounova, 17.08.2020 21:22
Jan Němec a jeho boj proti umění
To Karel Honěk: Myslím, že takto zcela zjednodušovat nelze. Nedějovost je typickým znakem této literatury, kdy by čtenář měl knihu spíše znuděně odložit, ale přesto se od ní nedokáže odtrhnout – o Mém boji se třeba obrazně říká, že v něm autor dokáže loupat jablko na čtyři stránky a stejně tím čtenáře... neodradí. O tom všem právě do detailu pojednávají ony zmiňované studie, které pro běžného čtenáře můžou být vedlejší, tomu je asi opravdu jedno, jestli si knihu zaškatulkuje jako 'dokument' nebo román, ovšem pro badatele se do literárního světa vnáší něco nového, dosud ne zcela pojmenovaného (i severští teoretici se mezi sebou docela hádají, ale aspoň se to snaží definovat).
Vložil: Karel Honěk, 17.08.2020 15:54
Jan Němec a jeho boj proti umění
Ani já to úplně nechápu, a když už se zde rozproudila diskuse, také se zeptám. Ty dvě věci (nedějovost a mimoliterárno) spolu nějak souvisí? Není to tak, že nedějový román je synonymem moderního románu a že "autobiofikce" jej provázela již od počátků? Nebo je tou novotou něco jako autoterapeutická funkce?... Vždyť čtenářovy rozpaky nad tím, zda čte dokument, nebo román, se mi nezdají zrovna zajímavé. Děkuji