Diskuse - historie

Vložil: Jitka J., 23.09.2017 11:28
Pearson, Luke: Hilda a kamenný les
Hildu miluje a kupuje i spousta dospělých.
Vložil: Luděk, 22.09.2017 22:40
Hilský, Martin: Modernisté
PS Pan Hilskej je dobrej v jedný věci: self PR. Oproti třbas Joskovi, o tolik lepšímu, kterej ale v týhle disciplíně nesahá "brilantnímu esejistovi" ani po kotník.
Vložil: Luděk, 22.09.2017 22:05
Hilský, Martin: Modernisté
Ale né, další paján na Hilského. Vždyť je to plytké (jako obvykle spatlané z pár předmluv, doslovů) a opsané, kde jen se dalo (bez patřičných odkazů). Nadto žalostně zastaralé, dnešní uvažování o modernismu je opravdu hodně jinde. Tohle velebení "pana profesora" už by mohlo ustat.
Vložil: , 21.09.2017 13:07
Franzen, Jonathan: Rozhřešení (in MfD)
Vložil: Kateřina Krištůfková, 19.09.2017 10:17
Po stopách slavného kriminalisty Harryho Holea
Vážená paní Krausová, děkuji za milá slova. Pro překladatele je pochvala od čtenářů největší odměnou. Kateřina Krištůfková
Vložil: Kamil, 18.09.2017 13:35
Boye, Karin
Významy jména Čechy popisuje třeba Ottův slovník.
Vložil: Krausová Lenka, 17.09.2017 22:30
Po stopách slavného kriminalisty Harryho Holea
Vážená paní Krištůfková, jsem velká fanynka Jo Nesba a především Vašich skvostných překladů. Mám již přečteny všechny doposud vydané detektivky s Harry Holem a u každého nového vydání jsem se modlila,ať jste jejich překladatelkou Vy,protože Váš skvělý překlad je pro mě už jejich součástí. Přeji Vám... mnoho životních úspěchů! L.Krausová
Vložil: Míša, 16.09.2017 20:41
Vácha, Marek: Nevyžádané rady mládeži
Díky za skvělou recenzi! Kniha se už stala kultovní, až to na nás neznalé a nezasvěcené působí trochu odrazujícím dojmem. Avšak po přečtení této laskavé a poučené úvahy (líbí se mi třeba výraz "pravdomluvný zpovědník"...) má člověk skutečně chuť po ní sáhnout, ať je z toho či onoho tábora. Díky.
Vložil: jmh, 16.09.2017 09:30
Simonnot, Maud: La nuit pour adresse
Překlepy opraveny.
Vložil: m p, 15.09.2017 23:27
Simonnot, Maud: La nuit pour adresse
P.S. Člověk, o kterém vyšla samostatná kniha už v roce 1957 (2. vyd. 1959), má heslo v Encyklopedii Britannice a byl (byť posmrtně) recenzován v The New York Times, asi úplně nespadá pod hlavičku "záhadná osobnost". Akorát o něm nejspíš zatím nevyšla kniha francouzsky, to snad. Ale to jen na okraj,... recenze má svůj švih, bavil jsem se dobře, jen jsem tedy podle zvolených formulací předpokládal, že tento kansaský Cimrman je smyšlenkou.
Vložil: m p, 15.09.2017 23:09
Simonnot, Maud: La nuit pour adresse
Překlepy: Odysseus, Shakespeare. -- Odysseus vycházel časopisecky od roku 1918, R.M. a J.J. se seznámili 1921. Podle dostupných zdrojů McAlmon přepsal na stroji část poslední kapitoly a daroval JJ nějaké peníze; přehledně například zde jamesjoyce.ie.
Vložil: viking, 15.09.2017 08:46
Boye, Karin
Pojem Čechy se používá jako obecný pro celé Česko? To slyším poprvé.
Vložil: Karel Huněk, 08.09.2017 10:04
Boye, Karin
Není to tak, že utopie má dvojí význam, a. obecný bez axiologického rozlišení a b. specifický s kladným hodnocením? Něco jako Čechy: a. obecně pro Čechy, Moravu a Slezsko a b. specificky pro západní část Koruny (tedy před polkorplan reformou).
Vložil: jmh, 08.09.2017 09:01
Maugham, William Somerset: Barevný závoj
Šmankote, máte pravdu, omlouvám se, jak nám mohla takováhle chyba utéct... Opraveno.
Vložil: Jiří V., 08.09.2017 08:45
Maugham, William Somerset: Barevný závoj
Myslím, že podstatné jméno "shovívavost" nemá nic společného se slovesem "schovat se". :-(
Vložil: Anna Rennerová, 03.09.2017 00:59
Boye, Karin
Jenom drobnost - protiválečný román Kallocain není utopie, nýbrž dystopie či antiutopie.
Vložil: bg, 28.08.2017 15:01
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Středník a koncová závorka je značka pro sarkasmus, nebo sebeironii?
Vložil: jan lukavec , 24.08.2017 12:35
Dutli, Ralph: Milá olivo: Malé dějiny jedné kultury
Knihu doporučuji, a pokud ji člověk bude číst pod olivovým stromem, tím lépe. Já ji přečetl na chorvatském ostrově Cres, částečně i ve stínu tří starých olivovníků.
Vložil: Anna, 24.08.2017 11:41
Dutli, Ralph: Milá olivo: Malé dějiny jedné kultury
Tak to jste mě ještě víc utvrdil v tom, že si chci knihu přečíst. A o těch olivovnících jste to napsal hezky, přesně tak je vidím, když chodím mezi olivovými sady ve Španělsku. Ještě jako vědoucí, hodně pamatující, tajuplné a našla by se jistě další adjektiva.
Vložil: jan lukavec, 24.08.2017 09:30
Dutli, Ralph: Milá olivo: Malé dějiny jedné kultury
To je rétorické vyjádření autora, možná motivované tím, aby pak mohl o to silněji zvýraznit všechny klady, které se stromem spojuje. Jinak samozřejmě zvláště starý olivový strom má/může mít v sobě cosi majestátního, starobylého i krásného, záleží na pozorovateli.
Vložil: Anna, 24.08.2017 08:52
Dutli, Ralph: Milá olivo: Malé dějiny jedné kultury
Díky za upozornění na tuto knihu, určitě se o ni budu zajímat. Kdysi jsem se po podobném tématu pídila v souvislosti s kulturou Španělska. Jenom jsem zvědavá, kdo z Vás nazval olivovník nevábným stromem. Vy nebo autor? Já ho tak nevidím, naopak.
Vložil: TIMONEL, 18.08.2017 10:25
Kohák, Erazim: Oheň a hvězdy: Filosofická zamýšlení nad morálním smyslem přírody
Původní anglická varianta knihy Erazima Koháka je dostupná zde (University Of Chicago Press): press.uchicago.edu
Vložil: TIMONEL, 15.08.2017 15:40
Bolaño, Roberto: 2666
Jinak 666 je číslo Ďábla, Satana, Antikrista v Bibli (číslo šelmy ve Zjevení Sv. Jana): cs.wikipedia.org
Vložil: Dan, 15.08.2017 06:55
Mirzoeff, Nicholas: Úvod do vizuální kultury
Zkuste tohle knihkupectví: www.knihysmilkova.cz
Vložil: Radas, 08.08.2017 15:06
Carr, Nicholas: Nebezpečná mělčina: Jak internet mění náš mozek
Další erudovaný blb mele nesmysly stejně jako výše uvedení lidoví myslitelé...
Vložil: Petronela Micháliková, 06.08.2017 21:52
Mirzoeff, Nicholas: Úvod do vizuální kultury
Túto knihu veľmi potrebuje moja dcéru ku štúdiu, ale žiaľ nikde ju nevie zohnať. Ak by bolo možné ju niekde kúpiť, budem rada za každý tip.
Vložil: Alex, 05.08.2017 15:04
Pynchon, Thomas: Bleeding Edge
V českém překladu kniha nefunguje. A nemyslím, že je to vina překladatele. Musela to být fuška na zbláznění . Spousta slov, vět, postav, jmen, termínů, značek, událostí. Narážky, hříčky, fórky, odkazy. Ale bohužel nic z toho nevzešlo. Přeceňovaný blábol. Je mi líto.
Vložil: Míra, 05.08.2017 12:17
Hájíček, Jiří: Rybí krev
Našel jsem knížky Jiřího Hájíčka v knihovně K. E. Macana pro nevidomé. A rád se k ním občas vracím.Mají je v audiu bezvadně udělané. Děkuji moc za ně.
Vložil: Karel Rada, 03.08.2017 13:11
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Bylo by fajn, kdyby mi někdo zaplatil... nejsem ale Kremlem placenej troll, jsem Jáchymův kolega a někdejší obdivovatel jeho knih z 90.let... možná jsem milovník a znalec Ruska, každopádně jsem však nepřítel veškeré rusofobie, antizemanismu, NATO, EU a všeho, co nám sem nadělili archonti už někdy v... období Babylónu ;)
Vložil: Simona, 02.08.2017 14:22
Nothomb, Amélie: Strach a chvění
Viděla jsem filmovou podobu se Sylvií Testud a moc mě zaujala. Knihu jsem zatím nečetla. Je možné, že by tentokrát byl film lepší než předloha?
Vložil: Richard Hlavacek, 01.08.2017 13:54
Gold, Dore: Boj o Jeruzalém. Radikální islám, Západ a budoucnost Svatého města
Kdo by chtel videt "empatii", "nestrannost" a "erudovanost" D. Golda, doporucuji tento dokument. Ted bude zase kazd chytry a kritizovat autora dokuemntu, ze je levicak apod. Cloveku by ale melo byt jedno kdo poukazuje na zlocin, ktery se zcela jiste deje, a v pripade Palestiny uz pres 60 let. Krivda... jednoho naroda se vyresila krivdou na narodu jinem... Palestine Is Still the Issue pasaz s Dore Goldem @36:00 min http://johnpilger.com/videos/palestine-is-still-the-issue
Vložil: Tomáš Matras, 01.08.2017 12:01
Brown, Dan: Inferno
Je to trošku škoda, že Dan Brown nevyužil možnosti a nevěnoval se o hodně více Dantově Božské komedii, zploštělá detektivní zápletka s bondovskými fetišistickými kulisami a neskutečnými hrdiny by dostala další rozměr, nejen o propojenosti, hloubce a sumě středověkého díla Dantova na pomezí renesance,... ale i v historické skutečnosti středověkých, například benátských, dějin. Kdeže bychom se u Browna dozvěděli něco o Dantovi a mnoha rozměrech jeho veršů a významu, skoro téměř vůbec nic. Pouze oslavné tanečky a vyznání bez zjevného důvodu a motivace. Nicméně i tak je uměnovědné putování reáliemi Florencie, Benátek a Istanbulu celkem zajímavé a čtenář se může dozvědět hodně nových souvislostí. Zajímavé téma je i přelidnění, způsob uvažování, jak mu čelit a některé podnětné myšlenky transhumanismu, musel jsem si vygůglit, neznal jsem a docela jsem se poučil. Ovšem jestli Brown myslí vážně (opovážlivostí je tam mnoho, ale tento za všechny) v románu eticky chybějící rozměr, kdy vědec vezme do rukou osud lidstva a rozšíří celosvětově sterilizující virus, aniž by kdokoliv z románu vlastně pohnul brvou ve stylu "vyhladit třetinu lidstva pro záchranu civilizace je přijatelné", nevím, co skutečně říct na takovou opovážlivost, kterou se skutečně zodpovědný autor odmítá zabývat. To by mělo být jedno z hlavních témat. Ne, není, kniha je vystavěna jako triviální výstavní skříň současné úrovně masové kultury, tedy lépe řečeno popkultury. Ostatní je literární odpad, bohužel, a jedno vršení laciného akčního trháku za druhým, povrchní způsob psaní, celkem nuda, ale zejména trapnost. Způsob odkrývání souvislostí je převzatý z dřívějších detektivek, hrdinové nemají nic, žádnou psychologii, vývoj, skutečně nic, jsou to jen mluvící hlavy, kromě potěmkinovské masky nikdy neomylných, nesmrtelných a vždy brutálně inteligentních a neskutečných hrdinů. Kteří nejen že všechno přežijí, ale všechno jim vždy vyjde, přesně, načas, to je návrat do akčních béček osmdesátých let. Žádný Achilles, který v Homérově podání odmítne bojovat proti Tróje, Robert Langdon nikdy nezaváhá a nikdy nemine cíl, James Bond z dělnického londýnského předměstí může jen tiše závidět usedlému americkému akademikovi a superhrdinovi v jednom.
Vložil: Kwisatz Haderach, 31.07.2017 20:50
Kolaříková, Hana: Pravý leopardí kožich
Páni a dámy, to je bravurně zvládnutá recenze!
Vložil: Jan Nohejl, 26.07.2017 08:23
Čumba, Ladislav: Wittgensteinova kniha faktů
Pisatelova velká znalost všestranných dějin.
Vložil: Daniel Mayer, 24.07.2017 20:01
Gold, Dore: Boj o Jeruzalém. Radikální islám, Západ a budoucnost Svatého města
Neřekl bych, že vše v knize Dory Golda je černobílé. Dokazuje to dnešní situace, co vystrájajú Arabi v Jeruzalémě a u (na) Chrámové hoře, v Halamiši atp. Jeho kniha je velmi poučná.
Vložil: tk, 22.07.2017 14:55
Urzidil, Johannes
Hry a slzy jsou zmíněny v textu nad soupisem.
Vložil: Tomáš Laub, 21.07.2017 12:58
Urzidil, Johannes
Chybí zde: Hry a slzy, Odeon, 1985 monografie - Hollar. Život umělce a Evropana, Orbis, 1937
Vložil: jindra kusynová, 18.07.2017 11:38
Faktor, Jan: Jiříkovy starosti o minulost
V každém případě ohromující kniha. Zejména jsem byla ohromena záplavou slovních spojení jež plynule přecházejíc do nekonečných souvětí v nichž jsem velmi často ztratila smysl a důvod takto vysoustruhovaných informací. Nedá se říct, že bych se nebavila /v lebeční temnotě číhající semenátor a.j. perly... / ,ale dost rychle jsem byla přehlcená. Takže spíš než retrográdní jsem to vnímala jako ortográdní. A Kafkoidní. V každém případě jsem byla ráda, že mi kniha přišla do ruky.
Vložil: Milena Šubrtová, 17.07.2017 21:46
Malý, Radek; Fučíková, Renáta: Franz Kafka: Člověk své a naší doby
Omlouvám se za formulaci, která mohla vyznít zavádějícím způsobem. Ilustrace v knize koresponduje s textem, kde je vysloveně zmiňováno, že Kafka si nepřál, aby jeho texty byly provázeny obrázky (s pravděpodobným zdůvodněním, že chtěl ponechat prostor čtenářově fantazii). Řehoř Samsa tedy není v ilustračním... ztvárnění Fučíkové ztotožněn s konkrétním hmyzem, nicméně má určité hmyzí rysy (a na ilustraci skutečně ony čtyři páry končetin).
Vložil: Jitka J., 16.07.2017 21:29
Husum, Lars: Můj kámoš Ježíš
Mně to spíš než jako psychologický román přišlo jako feel-good román pro muže. Je to vyloženě zábavné a čtivé, nic hlubokého bych v tom nehledala. Takové letní čtení. :)
Vložil: Magda de Bruin, 15.07.2017 12:06
Groen, Hendrik: Tajný deník Hendrika Groena: 83 ¼ roku
Výraz "prznění knihy" bych sama nikdy nepoužila. Překladatelka dělala, co mohla. A znovu bych zopakovala: nešlo mi o "popravu" jednoho konkrétního překladu, ale o upozornění na určitý obecnější jev - i kdyby se český překlad zdařil (a na příkladech jsem se snažila ukázat, jak těžká a složitá práce by... to byla), na nominaci např. na Magnesii Literu nebo na Jungmannovu cenu by neměl šanci prostě proto, že je to populární čtivo. Přitom tyhle knihy čte mnohonásobně víc lidí než hodnotnou literaturu, takže nekvalitní překlad a špatná redakce kazí jazykové cítění čtenářů ve velkém. (Jak říkal pan Fröhlich: Vadí to? Ano. Vadí to někomu? To už není tak jisté.)
Vložil: JJ, 14.07.2017 11:27
Groen, Hendrik: Tajný deník Hendrika Groena: 83 ¼ roku
Magdo, díky Vám za skvělý, obsáhlý rozbor - škoda jen, že se k tomu nevyjádří ti, co se na prznění knihy podíleli a místo toho se tu (tradičně) s panem Vaňkem píchají hnidy...
Vložil: Magda de Bruin, 13.07.2017 09:15
Groen, Hendrik: Tajný deník Hendrika Groena: 83 ¼ roku
Ale to není jen můj idiolekt. K výrazu "vyhodit si z kopýtka" jsem si dohledávala, jak to vzniklo, navíc můj text pročítá několik dalších lidí - takže se nás shodlo víc na tom, že tu jde o kontaminaci. To je samozřejmě jeden z procesů, jakým dochází v jazyce ke změnám (vývoji), takže se i v tomhle případě... může stát, že to čím dál tím méně lidí vnímá jako chybu. Rozdílný pohled na věc tu asi spíš způsobuje různě vysoký práh jazykové citlivosti, což u běžných čtenářů chápu, ale u profesionálních překladatelů, redaktorů, a vůbec lidí, kteří mají mít češtinu v malíčku (jak se teď snad projevuje i v diskusi o mém textu na FB - mám to ale jen z doslechu), mi to přijde docela na pováženou. V tom druhém případě trvám na tom, že takové řešení legitimní není: kombinace se slovem nečekaný je běžná, prakticky ustálená vazba, autor tu vědomě zvolil méně obvyklou kombinaci - nejen proto, že přesně vyjadřuje to, co chce říct (tedy že tu paní nelze podezřívat z rasismu, tečka), ale i kvůli překvapivému efektu (i to patří k jeho stylu humoru, viz "partir - portier"). Navíc: jak víme (nebo jak překladatelka ví), že ten projev na podporu Černého Petra byl nečekaný? Možná Hendrik už z předchozích rozhovorů věděl, jak se ta paní k téhle věci staví. (Že to není ušlápnutá chudinka, co sedí v koutě a převážně mlčí, jsme si už vysvětlili.) Zdá se, že i tady máme rozdílný práh citlivosti pro to, co ještě překladatel smí, a co by si dovolit neměl. (A i proto se přikláním k tomu, že ta chyba vznikla přehlédnutím.) Jinak mě trochu mrzí, že pitváním těchhle detailů se zastírá to, na co jsem hlavně chtěla upozornit: totiž že překladatelská náročnost a literární hodnota textu jsou dvě odlišné a na sobě nezávislé veličiny.
Vložil: Jan Vaněk jr., 12.07.2017 19:42
Groen, Hendrik: Tajný deník Hendrika Groena: 83 ¼ roku
A kdyby jen Majerová: v Google Books se najdou výskyty u Haise Týneckého, Koláře, Kolárové, Topola, Součka, Ráže, ve Světové literatuře 60. let a dokonce Slovníku české frazeologie a idiomatiky (výrazy slovesné); o menších a novějších autorech či překladatelích nemluvě. To se na spící redaktory svést... nedá. Právě to je ta tradice, že v takovémto množství příkladů u několika (zejména stylistických záležitostí) překročíte hranici od objektivně nesporných chyb k subjektivním preferencím, resp. absolutizaci neuvědomovaného idiolektu. Do značné míry je to nevyhnutelné a stává se to i mně, ale bdělá redakce by tu mohla pomoci. Jinak jsme si asi nerozuměli: chybný překlad idiomu s "hoek" samozřejmě nehájím; ale pořád tvrdím, že s ohledem na blízkost sémantických polí nepodezíraný - neočekávaný nemusí jít jednoznačně o literní záměnu, respektive že takové řešení by bylo legitimní.
Vložil: Magda de Bruin, 11.07.2017 15:31
Groen, Hendrik: Tajný deník Hendrika Groena: 83 ¼ roku
Aha, takže Marie Majerová si taky vyrážela/vyrazila z kopýtka (nebo i její redaktor zaspal). Tak v tom případě to samozřejmě beru zpátky. Co se týče toho dalšího příkladu, nesouhlasím s vámi, protože kromě grafické podobnosti verdacht/verwacht, která skutečně může vést k přehlédnutí (a chyby z přehlédnutí... se v českých překladech z nizozemštiny vyskytují častěji), se tím - zejména v kombinaci se záměnou Surinamce za Indonésana - stírá jádro sdělení s lehce ironickým podtónem, totiž fakt, že v této debatě o rasismu vystupuje paní černé pleti jako zastánce Černého Petra. Překlad vyvolává dojem, že je ta paní nějaká ušlápnutá chudinka v koutě - což se v originále absolutně netvrdí. Takže to za přijatelné překladatelské řešení nepovažuju. Samozřejmě, že se tu nedá překládat doslova "z nepodezřelé strany", ale opisem by se tam dalo (ba dokonce mělo) zapracovat určité vysvětlení, v čem je vtip. Nebylo mým cílem vymýšlet v rámci recenze jednotlivá lepší řešení, chtěla jsem jen na příkladech doložit, že překladatelce chybí znalost jazyka i reálií, kterou tenhle specifický text vyžaduje (a že jí v tom nepomohla ani redakce). Dvojjazyční čtenáři, kterým jsem recenzi dávala předem číst, mi to potvrdili. Vy píšete o "tradičně" diskutabilních detailech v mých textech, pro mě jsou zase svým způsobem "tradiční" vaše reakce. Ale jinak nic proti polemice - naopak!
Vložil: Jan Vaněk jr., 11.07.2017 12:43
Groen, Hendrik: Tajný deník Hendrika Groena: 83 ¼ roku
Heslo vyraziti, bod 8 za čtverčíkem: ssjc.ujc.cas.cz. Například doslovný překlad "z nepodezřelé strany" na mě nepůsobí moc idiomaticky, vlastně ani srozumitelně; pokud to má znamenat něco ve smyslu "zaznělo od člověka, o kterém nikdo nechoval... nejmenší podezření, že by to mohl říci", respektive "by ho nepodezíral z rasismu", pak mi "nečekaný" v kontextu přijde jako zcela přijatelné překladatelské řešení pro stručnou uvozovací větu nepřetíženou vnitřními vysvětlivkami a nikoli nutně následek záměny jednoho písmene.
Vložil: Veronika Ter Harmsel Havlíková , 11.07.2017 10:03
Groen, Hendrik: Tajný deník Hendrika Groena: 83 ¼ roku
Já myslím, že jádrem této recenze a důležitým ponaučením všem začínajícím překladatelům je, že i tzv. triviální literatura může být textem velice obtížným na překlad. Podobně tomu bylo v případě českého překladu Kluunových bestsellerů hemžících se amsterdamskými reáliemi, reklamním žargonem a velmi... specifickým slangem.
Vložil: Magda de Bruin, 11.07.2017 09:11
Groen, Hendrik: Tajný deník Hendrika Groena: 83 ¼ roku
Za dva překlepy se omlouvám (a doufám, že je editace brzy opraví). Ale ve svém vydání SSJČ marně hledám variantu "vyrazit si z kopýtka". U hesla "kopýtko" vidím "vyhodit si z kopejtka", řidčeji "z kopýtka". Kde jste to přesně našel? A když mluvíte o "tradičně" diskutabilních detailech (v pl.), které... jiné příklady máte na mysli?
Vložil: Jan Vaněk jr., 10.07.2017 23:07
Groen, Hendrik: Tajný deník Hendrika Groena: 83 ¼ roku
Článek je tradičně zajímavý a přínosný, ale některé detaily jsou (tradičně) diskutabilní: např. „vyrazit si z kopýtka“ SSJČ připouští, i když jako méně častou variantu. Redakci iLiteratury bych připomněl, že Keseyho velká sestra je RaTchedová a Adrian Mole začal svůj deník (jak je uvedeno na obálce)... ne ve věku 13 1/2 let, ale o čtvrt roku víc (1. ledna 1981, přičemž narozeniny má 2. dubna).
Vložil: Magda de Bruin, 10.07.2017 20:18
Groen, Hendrik: Tajný deník Hendrika Groena: 83 ¼ roku
Jaroslava Kořána jsem zmínila jako příklad, typ překladatele, který by byl na takovýhle text potřeba, aby z něj v překladu vůbec něco zbylo (a myslela jsem i na další, například manžele Pellarovy, ale vzhledem k nedávnému Kořánovu úmrtí jsem vybrala jeho). Co se týče toho „fucking”, Hendrik mluví výslovně... o anglojazyčném rapu a metalu, takže si myslím, že by se to ani překládat nemuselo. Představa, že Hendrikovi vadí slovo „vole”, že je to pro něj dokonce příznak „drsňáka”, je dost komická (český rap dobře neznám, ale vzhledem k frekvenci slova „vole” napříč společností si nedovedu představit, že by zrovna tímhle slovem ještě někdo někoho mohl šokovat). Hendrik se možná vyjadřuje slušně, ale co kolem sebe tady v Noordu slyší (v neposlední řadě od svého kamaráda Everta), rozhodně nějaké „vole“ mnohonásobně předčí. Pro mě je to jen další příklad celkového oslabení expresivnosti originálu.
Vložil: Viktor Janiš, 10.07.2017 14:46
Groen, Hendrik: Tajný deník Hendrika Groena: 83 ¼ roku
Dík za ten podrobný rozbor, Magdo. Ano, dobří překladatelé dokážou vzbudit dojem, že překládání je hračka. Ano, překládat jako Kořán by chtěl každý, akorát skoro nikdo nedostane do vínku tolik talentu (už jeho první překlad Dahlových povídek "Líbej mě, líbej" o něm jasně svědčí), a navíc jeho pracovitost.... Před překládáním Keseyho zašel za Slavomilem Hubálkem do psychiatrické léčebny a na místě tam sbíral autentický jazykový materiál. A jen malá poznámka k tomu rapování: ono "volování" možná není špatný překlad anglického slova fucking, které ustavičným opakováním ztrácí na elokuční síle. Jen by se to muselo dobře vypřeložit v původním písňovém textu. Já to většinou řeším kontextově; připadá mi, že v nadávkách v češtině nese emocionální náboj substantivum, tedy fucking bastard bych překládal spíš jako "zmrd" než mechanicky jako "zasraný hajzl".
Vložil: RiP, 10.07.2017 12:03
Sattouf, Riad: L’Arabe du futur
Jen malilinká drobnůstečka: nakladatelství se nejmenuje Bréal Jeunesse, ale jen Bréal; Jeunesse už je název ediční řady pro mládež.
Vložil: Luděk, 10.07.2017 09:09
Martin z Kochemu: Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše
Recenzent píše, že expresivní hodnotu mají některé pasáže knihy značnou.
Vložil: Lukáš Jalovecký, 09.07.2017 17:06
Martin z Kochemu: Veliký život Pána a Spasitele našeho Krista Ježíše
Dobry den, Chtel bych se zeptat na knihu Zivot mileho pana a spasitele naseho Jezise Krista a jeho blahoslavene Matky Marie. Mame ji z roku 1879 vydana v Olomouci nakladem F. Slavika. Kolik by byla asi odhadovana hodnota? Predem dekuji za odpoved. Jalovecky Lukas
Vložil: Anna, 08.07.2017 21:58
Bolaño, Roberto: Chilské nokturno
Proč na hlavním nádraží? Klidně na to odpovím: Když někdo staví dosaženou ekonomickou prosperitu (o tom by se také dalo dlouze diskutovat) nad lidské životy, které má zmíněný pán (Pinochet, aby nedošlo k mýlce) na svědomí, tak co jiného si o tom mám myslet? Ale tady se má diskutovat o literatuře, takže... o Pinochetovi se klidně můžeme pobavit jinde. Mimochodem, kniha je velmi dobrá, ale není lehká na čtení. Jak říkám, o Pinochetovi jinde.
Vložil: M Pokorný, 08.07.2017 16:38
Bolaño, Roberto: Chilské nokturno
Tak to se asi, molitore, budete muset optat na hlavním nádraží!
Vložil: molitor, 08.07.2017 14:43
Bolaño, Roberto: Chilské nokturno
Nechápu, Anno, na co reagujete!
Vložil: Jiří V., 06.07.2017 10:31
Malý, Radek; Fučíková, Renáta: Franz Kafka: Člověk své a naší doby
...hmyzu se čtyřmi páry končetin... Asi je někde chyba - dospělý hmyz (včetně brouků) má pouze tři páry končetin. Řehoř Samsa by musel být pavouk. :-)
Vložil: Anna, 05.07.2017 20:15
Bolaño, Roberto: Chilské nokturno
Ach jo. Zase jeden Pinochetův pomýlený obdivovatel.
Vložil: Milan, 05.07.2017 08:27
Bolaño, Roberto: Chilské nokturno
Zvláštní těžko čitelná kniha je Chilské nokturno.Pamatuji si převrat/11.9.1973/ gen.Pinocheta,když svrhl prez. S.Allienda, co tady dělala komunistická propaganda v zemi tak vzdálené od Chile. V nějaké knize od manželky našeho velvyslance v Chile , která jej popsala jako velmi příjemného muže,když... s ním poseděla při nějaké příležitosti.Závěr knihy" A pak se rozpoutá průtrž sraček".Život umělce není jednoduchý a obávám se, že kniha Chilské nokturno je těmito fikcemi přeplněná. Chile se stala prosperující zemí na jihoamerické poměry a voj. převrat v r. 1973 je ějinným předělem této země.Armáda má v této zemi stále mimořádné postavení. To se může někomu nelíbit ,ale je to fakt.
Vložil: Kavale Jiří, 29.06.2017 15:20
Zábranová, Eva: Flashky
Eva Zabranova je mimořádná spisovatelka , ktetá má cit pro spravedlivost . Její díla sledují společenské promëny. Naslouchá lidem a vytvář í svůj postoj ke společenským změnám.
Vložil: Kavale Jiří, 29.06.2017 15:18
Zábranová, Eva: Flashky
Eva Zabranova je mimořádná spisovatelka , ktetá má cit pro spravedlivost . Její díla sledují společenské promëny. Naslouchá lidem a vytvář í svůj postoj ke společenským změnám.
Vložil: Zdislava Stupková, 26.06.2017 06:47
Slavická, Milena: Hagibor
Kniha je vynikající. Udivuje mne však , jak málo o ní lidé vědí. Naše knihovna v Opavě ji dokonce nemá ani ve svém fondu. Jsem proto moc ráda, že jsem si ji zakoupila. Takový psychologický ponor do ženských duší v kombinaci se zajímavým příběhem, jsem již dlouho nečetla.
Vložil: Stanislava Zábrodská, 25.06.2017 17:18
Bennett, Robert Jackson: Město mečů (in LN)
Dobrý den, toto je dotaz mimo téma. Sháníme s dědičkou autorských práv O. Sekory potomky nakladatele Josefa Hokra. Prosím ozvěte se mi.
Vložil: Daniela Uherková, 22.06.2017 17:59
Highsmith, Patricia: Carol
Řekla bych, že překlad se moc nepovedl, je toporný, asi příliš doslovný, některé dialogy Terezy a studenta Dana jsou na hranici srozumitelnosti, atd.
Vložil: Daniela Uherková, 22.06.2017 17:45
Atwood, Margaret: Slepý vrah 2
Recenze je zajímavá, ale v převyprávění děje je chyba: milenkou levicového aktivisty byla Iris , a ne Laura, stejně tak Iris je autorkou oné slavné knihy, Iris ji vydala s Lauřiným jménem. To se postupně vyjevuje v průběhu vyprávění, je to taková trochu hra se čtenářem
Vložil: helena horecká, 22.06.2017 14:35
Tučková, Lucie: Suzanne Renaud, Petrkov 13
Skvělá knížka, velice působivě a zajímavě napsaná. Půjčila jsem si ji před asi rokem z knihovny a chtěla bych si ji koupit. Určitě je dobré se k ní vracet.
Vložil: Nika K, 21.06.2017 17:19
Juhás, Jakub: Novoročný výstup na Jaseninu
je to cudna knizka ani neviem ci sa mi pacila alebo nie,tazko sa citala,neodporucam
Vložil: Pavel Mandys, 17.06.2017 08:31
Tan, Shaun: Pravidla léta
Opraveno, děkujeme za upozornění.
Vložil: martin, 16.06.2017 11:41
Alighieri, Dante: Komedie (Peklo)
Perfektní! A mimo jiné jsem se nečekaně dozvěděl o existenci "limbu". Takže až budu spát jako v limbu, bud vědět, o čem je řeč.
Vložil: Ester, 15.06.2017 16:45
Tan, Shaun: Pravidla léta
Dobrý den, děkuji za pěknou recenzi. Chci upozornit, že ve třetím odstavci od konce je místo názvu "Pravidla léta" titul "Pravidla lži". E.
Vložil: Viking, 13.06.2017 21:20
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Kremlem placení trollové pracují už i na iLiteratuře?
Vložil: M, 13.06.2017 09:59
Čapek, Filip: Kazatel (in Křesťanská revue)
Děkuji za moc pěknou recenzi!
Vložil: mv, 13.06.2017 09:36
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Tady je zas někdo hrozně chytrej... nazývat tuhle knihu agitkou je k smíchu...
Vložil: mk, 12.06.2017 16:34
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Děkuju za pozvání. Besedu už nestihnu, ale knihu si určitě přečtu.
Vložil: Karel Rada, 12.06.2017 15:54
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Fascinuje mě, jak recenzent píše o "okupaci Ukrajiny Ruskem" a podobný nesmysly. Tenhle motiv a ještě ten antizemanovskej - to je to, co knihu sráží na úroveň ideologický agitky. Nadčasovou Sestru ani Anděla už Topol, traumatizovanej rokem 1968 a do kostí zahřezlou rusofobií už nikdy nepřebije. Stal... se definitivně autorem minulosti a tím pádem i dost "out". Škoda, měl jsem ho rád...
Vložil: mk, 09.06.2017 16:59
Mikšíček, Matěj: Moravské národní pohádky
Díky.
Vložil: Jakub, 09.06.2017 15:05
Mišima, Jukio: Zlatý pavilon (1)
Oprava. Ra je samozřejmě druhá slabika slova Mára.
Vložil: Jakub, 09.06.2017 14:55
Mišima, Jukio: Zlatý pavilon (1)
jana: Říká se tomu rasecu (rasecu). Ra je první slabika slova Mára (v buddhismu ďábel), secu je sinojaponské čtení znaku kiri s významem řezat (jako harakiri, seppuku). Čili odříznutí, odseknutí ďábla.
Vložil: Karel Rada, 09.06.2017 09:47
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Knihu právě dočítám a jsem v šoku z autorovy rusofobie a zemanofobie. Dost mě tahle směs komiksu a distopie zklamala - právě pro zmiňovanou ideologickou nit, táhnoucí se celým "příběhem". Kde zůstal Topol z období Sestry, Anděla a prvních dvou sbírek básní? Kde uvíznul? Možná někde v roce 1968 - dál... se nedostal. Smutný...
Vložil: Matěj Matela, 09.06.2017 08:51
Mikšíček, Matěj: Moravské národní pohádky
Dobrý den, děkuju za připomínku. Bohužel jsem neměl v ruce původní texty, jak je autor sebral mezi lidmi, takže se z mé strany jedná spíše o teorie vystavené na základě četby, nejen Mikšíčkových pohádek zařazených v této knize. Osobně se domnívám (když se na texty podívám jako na celek), že do přirozeného... (a často chaotického) toku lidové mluvy opravdu příliš nezasahoval. Nejsem si ale jistý, jestli se v lidové slovesnosti tolik objevoval např. onen důraz na římskokatolickou církev – z tohoto důvodu si myslím, že po obsahové stránce Mikšíček pohádky určitým způsobem upravoval na základě svého vidění světa. Ale abychom mohli na sto procent říci, co je a co není jeho vkladem, museli bychom vidět jeho původní záznamy (pokud existují)...
Vložil: mk, 09.06.2017 08:25
Mikšíček, Matěj: Moravské národní pohádky
Do jaké míry jde o Mikšíčkovy adaptace? Je třeba onen antijudaismus/antisemitismus či odpor vůči obrazoborectví ("Mikšíčkův katolicismus však dvakrát přejde v otevřenou averzi vůči jiným vírám.") Mikšíčkův vklad do textu, nebo se jen projevuje zařazením takových textů do antologie? "Tuto všudypřítomnou... surovost jako by chtěl Mikšíček vyvážit zbožností. " vs "Mikšíček pravděpodobně ponechal vyprávění přesně v té formě, v jaké je vyposlechl od lidí..."
Vložil: Martin Horák, 08.06.2017 10:08
Robbe-Grillet, Alain: Voyeur
Děkuji za obsáhlou recenzi. Na podobné vyjádření čekám od chvíle co kniha vyšla. Mé obavy o kvalitě překladu se zjevně vyplnily, což se bohužel dá poměrně přesně předvídat už z pohledu na obálku a jméno nakladatele.
Vložil: jana, 08.06.2017 10:04
Mišima, Jukio: Zlatý pavilon (1)
misima pise o zvyku mnichu uriznout si penis jak se to jmenuje
Vložil: lb, 07.06.2017 08:00
Bercovitch, Sacvan: Rituály souhlasu
Děkuji a za chybu se omlouvám. I autorovi recenze. Editorka
Vložil: m p, 07.06.2017 07:29
Bercovitch, Sacvan: Rituály souhlasu
Autorem doslovu je M. Procházka.
Vložil: Jakub Ehrenberger, 06.06.2017 19:41
Německy psaná literatura na Světě knihy 2017
Milá Evo, děkuji Vám za reakci. Právě proto, že si dovedu představit, jak náročné je vše připravit, mě mrzí slábnoucí zájem veřejnosti i odborného publika, který dokládá i fotografie výše. Během Vámi zmiňované sobotní diskuse bylo v sále zhruba 25 návštěvníků. Odečtu-li organizátory, dostávám se k nějakým... 15-20 posluchačům. Možná jsou to z pohledu organizátorů uspokojivá čísla, ale já osobně bych si přál, aby byla vyšší, a proto zde o svém zklamání píši. A mohu to porovnávat nejen s několika předchozími ročníky či velmi dobrými návštěvami čtení v GI, ale třeba také s výrazně vyšší návštěvou veletržní prezentace maďarského prozaika G. Péterfyho, plném sále Lapidária při představení skandinávských autorů apod. Večerní termín v Lapidáriu jistě pomohl, konkrétně u skandinávské literatury nicméně nešlo o tolik oblíbené krimi autory, kde lze vysoký zájem automaticky předpokládat, ale tři typy knih, které se najdou i v literatuře německy psané - humorné sloupky, životopisný román a tituly pro děti. Všichni tři severští autoři (představení následně rozhovory a recenzemi i tady na iLiteratuře) souběžně či dříve vyšli v češtině, což myslím platilo pro většinu letošních skandinávských autorů na veletrhu. O německou literaturu s výjimkou Sandera a Hoffman letos zájem nebyl, a to i mimo rámec Das Buch: velmi řídce byly obsazeny i sály při čtení z poezie Hilde Domin v Lapidáriu, při prezentaci Stachovy biografie i prezentaci Totálního rauše, u všech tří si nicméně nízký zájem vysvětluji i tím, že šlo už o několikáté pražské uvedení těchto knih/překladů. Bývalo dobrým zvykem, že se na čteních sešla řada překladatelů a germanistů, letos - odhlédnu-li od J. Nešporové a T. Semotamové, které moderovaly - jsem si v publiku ze zavedených překladatelů všiml jen J. Zoubkové, ze zprostředkovatelů tam byly kolegyně M. Voslářová a J. Pražáková a na jednom čtení ještě Š. Krtková. U Sanderova čtení byla návštěva dobrá, tam jsem jistě ještě nějakou další tvář přehlédl, a neznám samozřejmě všechny, ale přijde mi, že to bývalo v minulých letech lepší. A kde byli studenti germanistiky, které by podobná akce měla zajímat? Nezdálo se mi, že by si na veletrh našli cestu. Je problém ve vstupném? V hluku z haly, který jsem kritizoval už před lety, a o němž se mluvilo i letos? Píšete, že nevydaní autoři jsou taktéž zajímaví, s čímž naprosto souhlasím, pro mě jsou dokonce zajímavější než ti, které už někdo objevil. Nicméně mezi návštěvníky je o tyto autory obecně nižší zájem, sál se před jejich čtením pravidelně vylidní = jsou méně zajímaví. To je logické, bylo tomu tak i dříve, ale podle mě tomu tak nebylo vždy. Co se změnilo? Zajímavé srovnání nabízí fotografie z počátků Das Buch a těch z posledních let. Navíc se dlouhodobě nedaří tato "neznámá" jména, která přijíždějí na veletrh, do RKF, či GI, následně prosadit i u nakladatelů, v posledních cca 6 letech v (nepřímé) návaznosti na návštěvu na veletrhu či v institutu vyšli, počítám-li dobře, jen Mahler, Haderlap, Stach a Stavarič, přičemž první tehdy ani nepřijel a poslední jmenovaný tu byl vydávaný už předtím. To samozřejmě nekladu za vinu jen organizátorům, kteří přivedli zajímavá jména, jež měla z mého naivního pohledu na českém trhu potenciál: Khider, Lewitscharoff, Veremej atd. Ale třeba se dá udělat ještě něco jinak, více nalákat samotné nakladatele. Není to snad jeden z cílů podobných prezentací? Souhlasím, že mají přijíždět i tací autoři, kteří poukážou na formální a tematickou pestrost německojazyčné tvorby, a u nichž nelze předpokládat, že zaujmou komerčnější českou nakladatelskou branži, tyto návštěvy rozšiřují obzory, i u nich mi ale chybí – když už na ně přijde jen 10-20 (na akce v GI pak zpravidla o něco více) lidí – větší mediální i odborná návaznost, aby k tomu rozšíření obzorů skutečně došlo. Nemám samozřejmě možnost číst všechny tiskoviny, ale můj dojem je takový, že iLiteratura je jedním z mála míst, kde k podobné recepci německy psané literatury v posledních letech pravidelně dochází, a to i díky neúnavné práci J. Nešporové, která vše stíhá organizovat vedle svých dalších aktivit a starostí o rodinu. Občas publikují něco Lidovky, ale jinak myslím není moc důvod slavit. A ten problém se mi zdá širší: Proč tu nemůžeme mít v souvislosti se Světem knihy několikastránkovou festivalovou přílohu v některém z českých deníků, či speciální vydání Literárek či jiného časopisu? Nejen v nedostižném Německu, ale třeba i ve srovnatelně velkém Maďarsku to možné je. Píšete, že marketingová podpora ze strany nakladatelů existuje, jako jediný příklad nicméně uvádíte Argo a reklamní kampaň Stachova Kafky, což je myslím zavádějící. Ano, o Stachovi je hodně slyšet, a to je dobře, ale to i díky tomu, že do Prahy hned dvakrát v posledních letech přijel na pozvání GI, poskytl řadu rozhovorů, Argo následně dostalo na vydání knihy finanční podporu (pokud vím hned z více stran), navíc jde o kafkovskou biografii, tedy o Kafku, téma, o němž se u nás zákonitě píše... Obdobná podpora pro beletristické tituly přímo ze strany nakladatelství je mizivá, vše jde jen přes instituty. Přitom si nemyslím, jak ostatně píši i v článku, že by toho u nás vycházelo málo: R. Rothmann, J. Hermann, H.J. Hahn, O. Grjasnowa, K. Kaufmann, I. Bachmann, G. Sander, M. Haderlap, S. George, to je jen několik jmen vydaných za poslední rok. Jak tedy sama píšete, je zcela na místě se zamyslet nad tím, zda - jako z mého pohledu - skutečně zájem o německy psanou literaturu u čtenářů klesá a nakladatelé jí v posledních letech méně důvěřují (což mi potvrzují i zástupci německých nakladatelství pověření prodejem práv), nebo zda je to jen zdání a vše je, když ne v nejlepším pořádku, pak alespoň úměrné celkové situaci na knižním trhu. A dojde-li se k prvnímu závěru, pak je asi vhodné se ptát, zda nelze při propagaci, recepci a prosazování těchto titulů do nakladatelských plánů, tedy v tomto řetězci, na kterém se podílíme my všichni, něco udělat ještě jinak, lépe, nově. Článek se vztahuje na celou německou literaturu, nejen na Das Buch. Zrovna Vám osobně, milá Evo, nelze myslím vyčíst, že byste za německou literaturu nebojovala. GI zorganizovalo za celou dobu Vašeho působení v knihovně, z nichž mohu osobně zhodnotit několik posledních let, řadu výborných a hojně navštěvovaných programů a čtení, obzvláště poslední rok byl i díky básnické řadě Im Hier und Jetzt, Rück:blicku, čtením J. Hermann či R. Rothmanna či prezentaci překladů R. Malého literaturou nabitý. Ale jestliže je na tlumočeném autorském čtení na největším knižním veletrhu v ČR deset čtenářů a pět zástupců pořádajících kulturních institucí, tak mně osobně je z toho smutno. JE
Vložil: Eva Vondálová , 06.06.2017 07:28
Německy psaná literatura na Světě knihy 2017
Dovolila bych si polemizovat s několika tvrzeními tohoto článku. Dlouhá léta jsem se na organizaci programu Das Buch podílela a tak dobře vím, jak obtížná záležitost to je. Je samozřejmě žádoucí představit nový český překlad. Ne vždy se to ale podaří. I u autora, který přijíždí představit nový český... překlad, může být pak návštěvnost nižší, třeba proto, že zájem publika prostě přetáhne autor či téma, které právě běží v jiném sále. To jsou známá úskalí. Autoři bez vydané knihy v češtině se v programu Das Buch objevovali pravidelně. Nelze tvrdit, že takový autor je méně zajímavý. Často se jedná o představení nového autora či stylu, s nimiž se jinak český čtenář nemá možnost seznámit. I letos nebyla situace tak jednoznačná, jak líčí autor článku. Sobotní pořad Jak napsat dobrý román měl dobrou návštěvnost, do češtiny není přeložena ani jedna z uvedených knih. Neplatí ani tvrzení o nechuti nakladatelů investovat do propagace. Velkému zájmu o zmiňovanou kafkovskou biografii Reinera Stacha Rané roky bezpochyby pomohla rozsáhlá mediální kampaň, kterou nakl. ARGO realizovalo. V kontextu tématu článku by stálo za pozornost srovnání s dalšími literaturami a jejich recepcí, informace o tom, jaké knihy se překládají, jaké prodávají a jaké nikoli, tedy úvaha o českém knižním prostředí a jeho vkusu. Eva Vondálová
Vložil: jan lukavec , 05.06.2017 14:55
Klvaňa, Tomáš: Fenomén Trump
Prezident Obama nebyl ani není muslim, i když Donald Trump patřil k těm, kteří takovouto hypotézu bez jakýchkoli důkazů podsouvali veřejnosti. Což je pro jeho nakládání s fakty typické.
Vložil: ivo odehnal, 02.06.2017 09:19
Současná poezie pro děti – nová zlatá éra?
Na přelomu roku 2016 - 2017 vychází nová Odehnalova sbírka pro děti Kozí balet, /Sursum/ s ilustracemi Jana Hrubého.
Vložil: M Pokorný, 01.06.2017 22:00
Alighieri, Dante: Komedie (Očistec)
"Turistický" průchod rozhodně nutno předpokládat u pásem předočistce. U samotných teras se mi chtělo tvrdit, že vyloženě přeskakovat nelze, mimo jiné vzhledem k (paradigmatickým) sedmi P na poutníkově čele. Hlavním protiargumentem je ovšem Statius, který se neočišťuje na posledních dvou terasách. Na... druhou stranu představuje Statius natolik zvláštní případ, že lze jen spekulovat, nakolik je reprezentativním pro běžné křesťany. K Dantovi osobně, až se bude očišťovat po vlastní smrti, vizte Očistec XIII, 133-138.
Vložil: Krystal OP, 01.06.2017 13:28
Radcliffe, Timothy: Proč být křesťan?
S těmi obrázky máte pravdu (Timothyho smyšlenou hlášku na našem FB berte s rezervou ;-)). To už ale nedohoníme. Tak alespoň ta e-kniha – zde bychom snad moderního čtenáře mohli potěšit. Krystal OP
Vložil: Kovar, 01.06.2017 09:36
Alighieri, Dante: Komedie (Očistec)
Udejte prosim vzdalenosti v metrech a miru hrichu na stupnici 1-17.
Vložil: Michal Peichl, 31.05.2017 18:25
Alighieri, Dante: Komedie (Očistec)
Pokud to chápu dobře, tak každá duše jde od spodní terasy nahoru, protože všechny duše přiveze anděl na lodi k očistcové hoře. Moje otázka je, zda např. někdo, kdo nese vinu liknavosti (lenosti), projde tři první terasy rychle, respektive jen jimi projde jako turista a odčiní si plnou dobou až ty hříchy,... které provedl. Stejná otázka se týká toho, jestli takový lenivec projde zbylé terasy opět rychle, když nebyl vinen třemi vrchními hříchy. Máte někdo odpověď?
Vložil: jan lukavec , 30.05.2017 10:41
Černý, Miroslav: Slovem svět
Ano, od počátku mi nešlo o nic jiného než o zdůraznění této ambivalence.
Vložil: Anna, 30.05.2017 10:21
Černý, Miroslav: Slovem svět
Já už se snad ani nepřu, vidím, že jste si začal shánět informace. Problematika misií a misionářů v LA je ambivalentní po všech stránkách a samozřejmě měla kladné i záporné stránky. A vlivy na mizení jazyků byly samozřejmě nejrůznější. Ale to je na dlouhou debatu jindy a jinde.
Vložil: Irena, 30.05.2017 10:08
Ferková, Ilona
Je to supr.Ani jsem nevěděla jaké fajn spisovatelky máme.Jsem moc ráda a budu schánět Vaše knihy.Díky Irena
Vložil: jan lukavec, 30.05.2017 08:13
Černý, Miroslav: Slovem svět
Ještě něco k "objektivním faktům". Podle profesorky Lenky Zajícové byly v období tzv. misionářské lingvistiky v četných gramatikách, slovnících a podobných dílech popsány desítky jazyků. Díky jejich používání v misiích pak u některých došlo k upevnění jejich postavení, či dokonce rozšíření, které v... nějaké míře přetrvává až dodnes. To se týká guaraní (neboli "guaranštiny"), dále jazyka mojo (trinitario, ignaciano) v Bolívii či purépecha v Mexiku, případně snad i dalších. Pokud někdo obecně píše o vztahu zanikajících jazyků a misionářů, je podle mne přirozené, aby tyto věci zmínil. A pokud tak neučiní, poctivý recenzent na to snad může upozornit. (I když faktorů spolurozhodujících o vymírání či přežívání jazyků je ovšem mnohem více. Podle Zajícové "pro udržení indiánských jazyků až do současnosti byla podstatnější celková situace než jen existence misií: u několika jazyků to bylo např. jejich běžné užívání ve státní správě v koloniálních dobách či existence na periferii či zcela mimo koloniální společnost apod. Samozřejmě tam, kde se příznivé vlivy setkaly, byly jazyky ohroženy méně než jinde, sotva ale lze určit, který ten vliv byl nejvýznamnější a jestli to byly zrovna misie.")
Vložil: Pavel Mandys, 28.05.2017 22:07
Boucq, François: Dobrodružství Jeronýma Moucherota
Zde odkaz na galerii na webu nakladatelství Crew.
Vložil: Silvie Vavřinová, 27.05.2017 10:28
Boucq, François: Dobrodružství Jeronýma Moucherota
Dobrý den, nebyla by možnost dávat ke knihám s obrazovým doprovodem náhledy ilustrací?
Vložil: Magda de Bruin, 26.05.2017 16:53
Bellová, Bianca: Jezero
Neprojevila, a to z více důvodů. ČR byla jedna z mála zemí (jestli ne jediná), která do procedury letos vložila mezistupeň nominací - ve většině jiných zemí se spokojili, jako v dosavadních ročnících, s vyhlášením laureáta. Takže ani čeští nominovaní nevzbudili žádný zvláštní zájem. Nakladatelé, kterým... jde o výhody při získání grantu, se zajímají výhradně o laureáta téhle ceny, protože za toho dostanou při posuzování žádosti body. Za vydání nominovaného autora ne. Zavedení nominací tu podle mě vede jedině k tomu, že porota ve dvou autorech budí plané naděje.
Vložil: Jan Vaněk jr., 26.05.2017 04:51
Bellová, Bianca: Jezero
A projevila se nějak nominace na Cenu EU měsíc před jejím udělením?
Vložil: Joel, 25.05.2017 15:35
Klvaňa, Tomáš: Fenomén Trump
Fanatický obhájce Hillary a keňského muslima Husseina Obamy odsuzuje Trumpa, ještě dřív než bude zvolen prezidentem USA. Jak typické pro kavárníka.
Vložil: m p, 24.05.2017 21:15
Moresco, Antonio: Světýlko
Titul vybírala překladatelka, výběr vysvětluje v rozhovoru http://www.h7o.cz/zavet-neni-okrajovy-produkt-byti/
Vložil: Magda de Bruin, 21.05.2017 09:58
Dominik, Pavel
Ráda bych tu připomněla význam Milana Macháčka pro nizozemsky psanou literaturu v českém překladu. Uvedl k nám autory, jako je Cees Nooteboom, Hugo Claus, Margriet de Moor, Arthur Japin, Gerbrand Bakker nebo Erwin Mortier. Tipy získával od překladatelů, ale byl také dlouhá léta v kontaktu s Nizozemským... a Vlámským literárním fondem. Nejenže vydání Nizozemců a Vlámů v nakladatelství prosadil, ale ve většině případů překlady také (pokud možno s oporou anglického překladu) redigoval. Jako redaktor byl - jak můžu na základě svých překladatelských zkušeností bez nadsázky říct - prostě nedostižný.
Vložil: jan lukavec , 16.05.2017 09:57
Černý, Miroslav: Slovem svět
Pokud někdo tvrdí, že katolická církev ve svých dějinách dělala úplně všechno špatně (a vzhledem k letité tradici českého antiklerikalismu není takových hlasů málo), tak se proti tomu ozvu, protože to podle mne opravdu není "objektivní". Stejně jako protestuji proti tomu, když někdo tvrdí, že dělala... všechno dobře a nesmí se kritizovat. Nic více, nic méně.
Vložil: Kovář, 16.05.2017 09:09
Černý, Miroslav: Slovem svět
Výrok o ambivalentní roli Církve, což lze chápat třeba jako výrok o a. ničení původní spirituality (-) a b. o konzervaci jazyků (+/-), přece není "zpochybňování ... objektivních faktů, která různí autoři vyjadřují k praxi katolické církve". Jde jen o doplnění údajů, připojení údajů dalších. Dále se... samozřejmě naskýtá otázka, zda jsou tyto údaje relevantní. A nebo jde o hodnotící soud na základě údajů a pak to nemá s popíráním fakt (ač možná objektivních fakt ano, nevím však, co to je, resp. se dá zpochybňovat opět relevance některých údajů) moc společného.
Vložil: Anna, 15.05.2017 13:51
Černý, Miroslav: Slovem svět
Ono nejde ani tak o negativní recenzi jako celek, to bych pochopila, ale ze strany recenzenta skoro o systematické zpochybňování dle mého objektivních faktů, která různí autoři vyjadřují k praxi katolické církve. Recenze pana Lukavce sleduji dost pravidelně, protože jsou pro mě jinak velmi podnětné... a vždycky mě upozorní na nějakou zajímavou knihu, jak se stalo i v případě Vašeho titulu.
Vložil: jan lukavec , 15.05.2017 11:15
Černý, Miroslav: Slovem svět
Neviděl bych to jako záležitost jakéhosi hypotetického "křesťanského světonázoru". Pokud prostě usoudím, že nějaký text potřebuje trochu doplnit či poopravit, pak to napíšu, bez ohledu na to, k čemu se autor hlásí. Negativní recenze (rozhodně ostřejší než na Slovem svět nebo Juanu Inés de la Cruz) jsem... napsal i na knihy autorů tzv. křesťanské orientace, jako byla publikace Tvůrce Narnie C. S. Lewis nebo Architekti kultury smrti.
Vložil: Dodo Vtak, 15.05.2017 08:55
Ceny Akademie sci-fi, fantasy a hororu 2017
Karika sa s Trhlinou dostal medzi finalistov Anasoft Litera, a Pavelková s Medzi nami vyhrala Knihu roka 2016 v Knižnej revue, ktorú prvý raz za 26 rokov existencie tejto ceny vyhrala scifi kniha. Asi sa naozaj dačo deje :)
Vložil: Anna, 13.05.2017 21:13
Černý, Miroslav: Slovem svět
Pane Lukavče, v souvislosti s knihou O. Paze Sor Juana Inés de la Cruz aneb nástrahy víry jste pochyboval o soudech autora ohledně katolické církve v Mexiku, v souvislosti s knihou Slovem svět, kterou právě dočítám, zpochybňujete přispění misionářů na mizení domorodých jazyků. Nevím, jak jinde, ale... třeba v Mexiku je to nezpochybnitelné. Ano, misionáři zapisovali domorodé jazyky, ale až poté, co je téměř vyhubili. Za všechny - Diego de Landa. Začínám nabývat dojmu, že jakmile se někdo dotkne Vašeho světonázoru, nevěříte jeho úsudku.
Vložil: jmh, 12.05.2017 11:26
DiverZant; Havlíková, Katka: Urbex.cz: krása zániku
Ano, ale moc mezi sebe neberou. Urbex se dělá spíš na punkové bázi než jako legální spolky. Zkuste sociální sítě, tady je to poněkud odtažité téma...
Vložil: Dominik Chvátal, 11.05.2017 14:38
DiverZant; Havlíková, Katka: Urbex.cz: krása zániku
Dobrý den: Chtěl jsem se zeptat zda je nějaká urbex komunita (nějaký spolek). Kde by se dalo legálně vstupovat do objektů. A chodit ve skupinách lidí kteří se tomu pravidelně věnují děkuji S pozdravem: Dominik Chvátal
Vložil: Alenka, 09.05.2017 09:12
Walls, Jeannette: Skleněný zámek
Překlad do dvaceti dvou světových jazyků to je něco.
Vložil: Alenka, 09.05.2017 09:00
Lehane, Dennis: Zmizelý svět
Snad se překladu opravdu brzy dočkáme...
Vložil: Milan Valden, 06.05.2017 09:46
McEwan, Ian: Nutshell
České vydání románu Nutshell má v plánu Odeon zřejmě na druhou polovinu roku 2017. Čili na překladu se pracuje, vydání se připravuje.
Vložil: Lustig, 05.05.2017 21:17
Stroh, Wilfried Rudolf: Latina je mrtvá, ať žije latina!
Ta knih je skvost. Jeste si koupim v nemeckem originalu, protoze nemcina je uz dlouha leta muj 1. jazyk. Ta kniha ctenare navadi k dalsimu putovani svetem chytrych lidi.
Vložil: Heda, 05.05.2017 12:58
McEwan, Ian: Nutshell
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda ke knize Nutshell již existuje český překlad? Chtěla bych na knihu psát bakalářskou práci, ale podmínkou je, že k ní překlad ještě nevznikl. Děkuji. H.
Vložil: Redakce, 03.05.2017 09:43
Nejlepší knihy roku 2016
Z linku není zcela jasné, kterou knihu máte na mysli. Pokud to má být thriller Projekt Stvořitel od Grega Ilese, tak tu jsme nerecenzovali. Ale v rubrice Relax naleznete recenze na mnoho jiných thrillerů ze všech světových jazyků, v pravidelných přehledech Čtení na léto a Nejlepší knihy roku doporučení... redakce na nejlepší knihy v daných obdobích ve všech oblastech a žánrech.
Vložil: Jaroslava, 02.05.2017 16:56
Nejlepší knihy roku 2016
Dobrý den, a neznáte prosím tuto knihu nahoře? www.arecenze.cz/nejlepsi-knihy/ Chtěla bych ji koupit vnučce k narozeninám ale nevím jestli bude vhodná. Děkuji Pešlová
Vložil: josef, 02.05.2017 11:30
Aaronovitch, Ben: Šepot podzemí
Výborný článek.
Vložil: Jana Šrámková, 02.05.2017 10:53
Stančík, Petr; Toy_Box: O díře z trychtýře
Aniž bych knihu jakkoli hájila (měla jsem ji v ruce jen zběžně), nepřestává mě udivovat, kde berou recenzenti odvahu k tvrzením typu: Slovní exhibicionismus čtenáře, obzvlášť dětského, záhy omrzí. Na jakém vzorku to testovali, za koho mluví? (Moje děti tenhle non-sensový humor milují. Od Alenky pro... Ouředníkova Čekanku.) A odhlédneme-li od empirického ověřování, je prvnotní a hlavní kritérium knih bavit, bavit až ubavit? A je to tak u vší beletrie, nebo to vztahujeme jen na dětskou a pak doufáme, že se v nich něco jednou zlomí (rup!) a dál budou číst jinak, líp, sofistikovaněji, hledat v literatuře i něco jiného než jen napětí a chlámání?
Vložil: Magda de Bruin, 28.04.2017 18:57
Bellová, Bianca: Jezero
Vzhledem k tomu, že naše agentura Pluh tuto autorku zastupuje, bych ráda poznamenala, že ještě před udělením Ceny EU jsme překladatelská práva Jezera prodali do Polska, Itálie, Egypta, Bulharska, Makedonie a Chorvatska. Pod vlivem Ceny EU jsme právě prodali práva do Srbska a je rozjednáno do ještě jedné... země. Nevím, které postsovětské republiky přesně máte na mysli, ale o českou literaturu bývá zájem na Ukrajině a v Bělorusku, v Pobaltí (Litva, Lotyšsko) - přímo do Ruska jsme dosud příliš mnoho titulů neprodali (i bez protiruských akcentů).
Vložil: Kateřina Středová, 27.04.2017 14:59
Bellová, Bianca: Jezero
Doplnění: Od napsání mé recenze uběhlo už téměř půl roku, a tak cítím, že by se slušelo ještě doplnit pár slov. Kniha je dnes už české veřejnosti dobře známá především díky tomu, že byla v rámci cen Magnesia Litera oceněna jako Kniha roku. Před několika dny však byla Biance Bellové za tuto knihu udělena... také Cena EU za literaturu, která oceněným dílům většinou otevírá dveře do ostatních evropských států. Bude tedy jistě zajímavé sledovat, jaký zájem v zahraničí vzbudí, a to především v postsovětských republikách. Díky silným protiruským akcentům je dost pravděpodobné, že jediné překlady alespoň části tohoto díla do ruštiny vznikly v rámci překladatelské soutěže Cena Susanny Roth.
Vložil: mm, 27.04.2017 11:43
Roy, Arundhati: Bůh maličkostí
A kdopak připravuje překlad veleočekávaného návratu Royové po 20 letech? www.knihyomega.cz.
Vložil: Luděk, 27.04.2017 09:56
Škrob, Jan: Pod dlažbou
To nedává smysl. Proč bych měl psát článek? Chtěl jsem si jen přečíst recenzi. A ta je na nic. A redakci je to buď úplně jedno (cynismus), nebo to nevidí (neschopnost).
Vložil: Pavel Mandys, 27.04.2017 00:24
Roy, Arundhati: Bůh maličkostí
Nu, blíží se veletrh Svět knihy a s ním také populární překladatelská anticena Skřipec, tak snad si tam na tyhle kazisvěty někdo posvítí! I když v případě Omegy nejspíš platí pověstné přísloví o hrachu a zdi...
Vložil: redakce, 26.04.2017 23:48
Škrob, Jan: Pod dlažbou
Děkujeme za vaše postřehy. Máte-li dojem, že jsme o knize neinformovali dostatečně pečlivě, můžete nám poslat svůj článek - rádi posoudíme možnost zveřejnění. U žádných titulů se nevyhýbáme tomu, abychom nabídli prostor pro různé názory a představili tak danou knihu co možná nejobjektivněji.
Vložil: redakce, 26.04.2017 22:51
Našinec, Jiří (ed.): Odkud vítr vane
V recenzi jsou všechny jednotlivé národní literatury vyjmenovány, zařazení anotologie pouze k jedné z literatur je čistě formální záležitost vycházející ze struktury těchto webových stránek (na všechno se při definování koncepce nedalo myslet, všechno zkrátka nelze vždy zohlednit). A v souvisejících... odkazech jsou - dle naší zvyklosti - uvedena další díla autora, v tomto případě editora publikace.
Vložil: Luděk, 26.04.2017 10:36
Škrob, Jan: Pod dlažbou
To je tak strašná recenze, ale tak strašná... Slečna/paní autorka pochytila pár termínů deskriptivní poetiky (ví, že lyrický subjekt!), které bezmyšlenkovitě nahazuje na recenzovaný text. Chybí už jen daktyl. A co říct k "myšlenkovým" figurám jako např. závěrečné "Prožívá to, co my všichni, kteří žijeme... své obyčejné životy jako Škrob ve sbírce Pod dlažbou"? Jací "my všichni", co to je za paušalizaci? Jak proboha žije Škrob svůj život ve sbírce? Redakce? Víc než slušně dotovaný server by si takovéhle "výkony" mohl odpustit.
Vložil: Matěj Matela, 26.04.2017 08:54
Našinec, Jiří (ed.): Odkud vítr vane
Při vší úctě k autorce recenze, ale není mi dost dobře jasné, proč je tato recenze zařazena pouze v sekci "rumunská literatura" a proč související články hovoří výhradně o rumunské literatuře. Pokud je mi známo, tato literatura není v antologii zastoupena natolik, aby to autorku opravňovalo k úplné... eliminaci ostatních literatur – např. srbská či slovinská literatura má na iliteratuře poměrně dobré zastoupení, z něhož by se dalo vybrat určitě daleko vhodnější tituly, než je Jehnička...
Vložil: xmarek, 25.04.2017 22:46
Pulitzerova cena 2017
Svého času jsem si říkal jak je těžké získat Nobelovu cenu za "literaturu" nebo míru: https://goo.gl/iKiiV3 A víte na co jsem přišel? Je to Piece of cake. :D
Vložil: skácel josef phdr., 25.04.2017 18:46
Sington, Philip: Einsteinova krev
Velmi zajímavá kniha.
Vložil: Trčková, 24.04.2017 09:12
Englisch, Andreas: Bojovník ve Vatikánu
Když někdo píše o papeži nebo o církvi a použije výraz "pontifik", nabývám dojmu, že dotyčný o tomto tématu neví nic a nemá mnoho smyslu číst dál. Papež = pontifex...
Vložil: Petr Nagy, 20.04.2017 06:54
Topol, Jáchym: Citlivý člověk
Srdečně všechny zvu na besedu nad románem Citlivý člověk – coby Knihou měsíce dubna podle redakce Literárních novin – za účasti literárního kritika Jiřího Peňáse a Andrey Králíkové z Ústavu české literatury a komparatistiky FF UK. Večer moderovaný šéfredaktorem LtN Petr Bílek se bude konat 26. 4. od... 19 hodin v pražské Literární kavárně Řetězová.
Vložil: Ladislav Jurkovič, 18.04.2017 12:29
Kuběna, Jiří: Pramen Bítova
Následujících několik řádků je v nepřímé souvislostí s kontrolní otázkou. Jestliže se poezie téměř všech současných českých básníků tyčí a je rozpoložena (záměrně použito "jiného než běžného slova") v běžných parametrech, poezie Jiřího Kuběny chce téměř ve všem tyto rozměry překonávat. Tím ovšem autor... této poznámky nemá na mysli použití velkých písmen na začátku téměř každého slova. Ještě jinak vyjádřeno: Kuběnova poezie je ve všem zvláštní. Pro někoho zvlášť přitažlivá, na druhé straně však také málo pochopitelná anebo dokonce odpudivá. Ale tak už to je s poezií jako takovou. Stejně jako na jedné ruce může, ba musí být být - pokud nejsou porušeny přírodní zákony - jenom pět prstů. Přibude-li, anebo ubude-li o jeden nebo i více prstů, je to abnormální. A poezie Jiřího Kuběny někdy rovněž tzv. normál chce přesahovat. Jednou ku prospěchu, jindy ke škodě poezie.
Vložil: Anna-Ester Šotolová, 17.04.2017 23:15
Beneš, Lukáš: Sokolov
Dobrý den, děkuji za váš komentář, možná máte v některých věcech pravdu, nicméně já si za svým názorem stojím. Čtení, ať už chceme, nebo ne, je subjektivní, každý čte jinak a každý i jinak interpetuje text. I když je údělem recenzentů nahlížet na texty objektivně, přece jen se vlasntímu názoru vyhnout... nedá. Myslím, že rozchod našich názorů tkví právě v jiném čtení, jiném přístupu ke knize. Mně se kniha dostala do ruky náhodou, tím, že je to první autorova kniha a není vydaná obvyklou cestou, nebylo v podstatě nic o co se opřít. Hezký den, Anna-Ester Šotolová
Vložil: mk, 16.04.2017 19:20
Roy, Arundhati: Bůh maličkostí
Omega - Dobrovský, MoBa, Vondráčková. Pořád ta stejná parta.
Vložil: Pavel Mandys, 13.04.2017 11:33
Endó, Šúsaku: Mlčení
A my jsme vděčni za zpětnou vazbu!
Vložil: O.Doubek, 13.04.2017 10:30
Endó, Šúsaku: Mlčení
Argumenty beru; ostatně jsem též označil zařazení článku za podružné. Jen bych si dovolil odkázat na nejasnost kategorie "skutečné historické postavy"; tj. zda skutečně v historickém románu musí být, popř. zda musí jít o hlavní postavu /wikipedia.org/... a dále zda postačuje postavu označit jménem této postavy a vesele fabulovat (viz Jméno růže, Pražský hřbitov či Podivuhodná cesta Pomponia Flata, kterou bych ostatně v Relaxu viděl rád, etc.). Pokud jde o název rubriky, vždy budou nějací nespokojení uživatelé, kteří jinak nehnou prstem, ale přesto jde o hovorové slovo a i jeho užití v IJP je ilustrativní: prirucka.ujc.cas.cz. A tak Iliteraturo: jsme rádi, že Vás máme.
Vložil: Pavel Mandys, 13.04.2017 09:50
Endó, Šúsaku: Mlčení
Ještě k tomu příspěvku O. Doubka: aniž bych chtěl zpochybňovat podezření, že v zařazování nemáme pevně daný systém (skutečně - v podfinancovaném literárním časopise, kdy práce v něm není pro žádného z redaktorů ani hlavním, natož jediným zaměstnáním, zpětně nekontrolujeme, kam autoři navrhli umístit... svou recenzi, pokud to prošlo přes redaktora příslušné jazykové sekce), tak uvedené příklady nejsou zrovna "evidentní". U Včel a Nebeských těles autoři recenzí upozorňují, že nejde o historický román, zařazení do tohoto žánru je vyloučeno u Protějších břehů, jejichž příběh se odehrává ve fiktivním městě. Definování žánru historický román bývá spíše obecné a vágní (viz. např. v Brittanice: britannica.com), ale určitě tam patří díla, která se zabývají osudy skutečných historických postav (jako Mlčení a Wolf Hall a i vámi zmíněný Gerron), zatímco v případě, že jde o hrdiny fiktivní, už je zařazení spornější. Ale myslím, že podstatou debaty je spíše to, zda se Mlčení může objevit v rubrice nazvané Relax.
Vložil: mk, 13.04.2017 09:15
Endó, Šúsaku: Mlčení
Dle níže zadaných parametrů mně vychází: ne nutně pokleslé; spíš pokleslé; většinou pokleslé; pokleslé a nepokleslé; relax a ne relax; žánrové čtení; žánrové hodnoty; de gustibus.
Vložil: Milan, 13.04.2017 09:12
Endó, Šúsaku: Mlčení
Název rubriky Relax je dobrý. Jde o to, jaké knihy tam řadit. Mlčení tam podle mého názoru prostě nepatří.
Vložil: Pavel Mandys, 13.04.2017 00:26
Endó, Šúsaku: Mlčení
Napadne-li někoho pro rubriku příhodnější název, než Relax, rádi jej použijeme...
Vložil: M Pokorný, 12.04.2017 23:01
Endó, Šúsaku: Mlčení
Pro nechápavé: užitím výrazu apriori dal pan Mandys dostatečně jasně najevo, že další diskuse je nemístná. Omyly génia jsou branami objevu, jak praví klasik.
Vložil: O.Doubek, 12.04.2017 12:13
Endó, Šúsaku: Mlčení
Omlouvám se za nepřesnou informaci; Mantelová v historickém románu zařazena skutečně je. Ale např. Leslie Parry (Chrám divů), Doctorow (Pochod k moři), Friedenthal (Včely), Vosganian (Kniha šepotů), Kaddour (Protější břehy), Faber (Kvítek karmínový a bílý), Catton (Nebeská tělesa), Mitchell (Tisíc podzimů... Jacoba de Zoeta), Levinski (Gerron) jsou v beletrii (světové), abych uvedl evidentně historické romány. Zařazování knih do rubrik je podružné, byť informace o relaxu nad Mlčením je potencionálně zavádějící.
Vložil: mk, 12.04.2017 09:17
Endó, Šúsaku: Mlčení
Možná by bylo lepší, než se snažit přesvědčit někoho o novém významu slova, vyřešit takový nominální problém použitím výrazu jiného, případnějšího.
Vložil: Milan, 11.04.2017 15:37
Endó, Šúsaku: Mlčení
Ano, jak píše O. Doubek, to by tedy i Knihy Jakubovy aj. měly být v relaxu. Navíc, Mlčení se nečte zrovna lehce, téma je těžké, děj dost krutý, román je plný náboženských a filozofických úvah, do relaxu to má tedy opravdu dost daleko a zařazení Mlčení do této kategorie působí dosti křiklavě, nemůžu... si pomoct. A to nechci nijak zpochybňovat, že i v rámci relaxu vycházejí knihy hodnotné, čtivé atd.
Vložil: Anna, 11.04.2017 14:33
Endó, Šúsaku: Mlčení
Tento konkrétní román neznám, ale obecně si už delší dobu říkám, že hranice, kdy je nějaká kniha zařazena v beletrii a jindy v rubrice Relax, je někdy dost tenká a hlavně hodně subjektivní. Vím, že se to tu na stránkách iliteratury už řešilo a nevím, jak z toho ven, ale můžete říkat horem dolem, že... slovo relax sice neoznačuje kvalitu, nýbrž žánrové hodnocení, stejně má toto slovo negativní nádech.
Vložil: O.Doubek, 11.04.2017 13:47
Endó, Šúsaku: Mlčení
Dobrý den, Knihy Jakubovy (Tokarczuková), Noc komety (Vassali) a Wolf Hall (Mantelová) jsou přece (více či méně) historické romány. A našly by se i další případy. Tedy proč nejsou v Relaxu? O.Doubek
Vložil: Pavel Mandys, 11.04.2017 12:07
Endó, Šúsaku: Mlčení
Rubrika Relax má podrubriky Krimi pro detektivní, kriminální a špionážní romány, Fantasy pro fantasy a horor, Romance, Sci-fi, Humor a Historický román. Je určena pro snadnější rozlišení žánrového čtení, které ovšem nepovažujeme apriori za cosi pokleslého.
Vložil: M Pokorný, 11.04.2017 11:59
Endó, Šúsaku: Mlčení
A proč je historický román mimo beletrii a v relaxu?
Vložil: Pavel Mandys, 11.04.2017 11:28
Endó, Šúsaku: Mlčení
Nepodceňujte prosím rubriku Relax! Nejde o vymezení kvality, ale žánru, v tomto konkrétním případě historického románu! Kvalitu, která zde překračuje oddechový žánr, dáváme najevo vysokým procentuelním hodnocením.
Vložil: Milan, 11.04.2017 08:56
Endó, Šúsaku: Mlčení
Zařadit Endóovo Mlčení do kategorie relax??? Pardon, ale to snad ne!
Vložil: Milan, 10.04.2017 10:03
Tokarczuk, Olga: Knihy Jakubovy
Z románu jsem měl podobně rozporuplné pocity jako autorka recenze. Čím déle jsem obrovitý román četl, tím častěji jsem si říkal, že méně by bylo více. A to mám Tokarczukovou velmi rád, zejména její romány Pravěk a jiné časy a Běguni. Ovšem v Knihách Jakubových jsem se opravdu hodně ztrácel a napadalo... mě, co bych výrazně zkrátil a zpřehlednil. Přišlo mi, že autorka prostě neodolala a vše, na co přišla v archivech a jiných pramenech, tak musela do románu vložit a samu sebe málo korigovala. Je to škoda, protože téma je nesmírně zajímavé, řada kapitol strhujících, vykreslení dobové atmosféry působivé, řada postav nezapomenutelných, navíc se román zčásti odehrává i v Brně a také se mi líbí, že je text doprovázen řadou dobových ilustrací. Kdyby byl román alespoň o třetinu kratší a trochu přístupnější (např. mohly být vynechány pasáže tištěné jiným písmem, které jsou citáty z kroniky, již píše jeden z Frankových druhů apod.), byl by požitek větší. Takto jsem se v mohutném labyrintu a spoustě postav (a ještě s těmi změnami jmen) ztrácel a příběh se mi čím dál víc vzdaloval, až jsem málem neměl trpělivost jej dočíst (nicméně jsem román zdolal). Autorku obdivuji, že dokázala něco takového vytvořit a jistě jí to muselo dát strašnou spoustu práce, ale výsledek je podle mého názoru dosti rozporuplný...
Vložil: Marie Přibylová, 08.04.2017 21:04
Lindberg, Hanna: Stockholm: Přísně tajné
Ale ano, rozumíme si. Jak říkám, s redaktorem nebo žádným konzultantem od nakladatelství (kromě svých vlastních zdrojů) jsem hotový překlad neprocházela, ale souhlasím s Vámi v tom, že je to když ne nutné, tak rozhodně alespoň velmi přínosné. Jen jsem nechtěla mluvit za nakladatelství, nevím, jaká... je jejich praxe třeba u větších jazyků.
Vložil: Václava Srbová, 07.04.2017 08:56
Fleischmannová, Staša: Vrstvami
Vrstvami je skvělá kniha o prvorepublikové kulturní společnosti doplněná dobovými fotografiemi - proto je asi tak drahá
Vložil: Michal Švec, 06.04.2017 11:02
Lindberg, Hanna: Stockholm: Přísně tajné
Teď si asi nerozumíme. Vy jste pro ně přece tuhle knihu překládala, tak musíte vědět, jestli jste měla k ruce zkušeného redaktora, jestli Vám text vrátil s komentáři, které jste zapracovávala, a jestli jste četla a opravovala sazbu nebo ne. Ale jestli o tom nechcete mluvit, tak to respektuji a už nebudu... dál šťourat.
Vložil: Marie Přibylová, 05.04.2017 22:24
Lindberg, Hanna: Stockholm: Přísně tajné
Jak říkám, nechci mluvit za toto konkrétní nakladatelství, netuším, jestli je to u nich běžná praxe, ale jinak s Vámi souhlasím.
Vložil: Michal Švec, 05.04.2017 21:04
Lindberg, Hanna: Stockholm: Přísně tajné
Pokud jste text s nikým z nakladatelství nerozebírala, pak je redakční praxe nakladatele přinejmenším dost podivná. Překladatel obvykle text odevzdá, pak mu ho vrátí redaktor s komentáři, spolu se dohodnou na jejich zapracování a následně překladatel vidí, čte a cizeluje spolu s korektorem (a redaktorem)... text ještě v sazbě. To by měla specifikovat i autorská smlouva. Pokud tomu tak není, je jednání nakladatele hodně zvláštní a výsledná kniha si koleduje o průšvih (v posledních letech je takových případů bohužel jako hub po dešti).
Vložil: JMH, 04.04.2017 18:21
Kořínková, Šárka (ed.): I tento list považujte za neúplný. Dopisy Jakuba Demla příteli Matěji Fenclovi
Aby bylo jasno, víme, co jsme zveřejnili, pozadí celé kauzy nám je známé. Putnův příspěvek byl aprílový a tak jsme ho také brali, přičemž ho samozřejmě lze brát i jinak... Vyšel 1. dubna, ponechali jsme ho do dneška, aby se dal ještě dohledat kvůli ohlasu na sociálních médiích, ale protože splnil svůj... aprílový účel, nechali jsme ho dnes odplout do digitálních věčných lovišť. Pokud jde o Mruka, ten se svými způsoby či spíše nezpůsoby z jakékoli diskuse diskvalifikoval už dávno, proto na tomto webu nebude dostávat vůbec žádný prostor.
Vložil: Luděk Nejepsa, 04.04.2017 17:23
Kořínková, Šárka (ed.): I tento list považujte za neúplný. Dopisy Jakuba Demla příteli Matěji Fenclovi
Chacha, takže mruk měl pravdu, co? Vám ani nedošlo, co jste zveřejnili... To je veselé, nejdřív smažete jeho/její komentář a poak Putnův příspěvek. Trochu trapas.
Vložil: Marie Přibylová, 04.04.2017 16:38
Lindberg, Hanna: Stockholm: Přísně tajné
Dobrý den pane Šveci, já chápu, jak jste to myslel, a samozřejmě Vám nic nevyčítám, naopak naprosto souhlasím. Onen "neobvyklý výraz" zmiňuji proto, že se nejednalo o slovo, s nímž bych si nevěděla rady a že by tím pádem došlo k chybě, kterou by byl zkušený redaktor podchytil; ale samozřejmě nemá smysl... bazírovat na jednom konkrétním výrazu, a hlavně, jak už jsem řekla, zcela souhlasím s tím, že zkušený redaktor je pro překladatele obrovským přínosem. Já jsem v tomto případě s nikým svá konkrétní řešení nerozebírala (tedy s nikým z nakladatelství), ale jaká je všeobecně praxe v nakladatelství, to nevím, proto Vás na ně odkazuji - nerada bych mluvila za ně.
Vložil: Marian Gavlák, 04.04.2017 08:41
Kniha versus digitál
Mám rád čtečky e-knih, dávají mi svobodu. A čtu dokonce více knih...
Vložil: o, 03.04.2017 11:01
Michalová, Alžběta: Zřetelně nevyprávíš
Spíše zkuste přes nakladatelství, https://www.fra.cz/kontakty-fra/.
Vložil: Jaroslav Tomčík, 02.04.2017 19:25
Michalová, Alžběta: Zřetelně nevyprávíš
Dobrý den, jsem její pokrevní, nemanželský děda - *1940). Rád bych na ni, než odejdu, získal kontakt. Na internetu se mi to nepodařilo. Pomozte.
Vložil: Jitka J., 01.04.2017 12:44
Lindberg, Hanna: Stockholm: Přísně tajné
A nebylo by lepší místo spekulací o tom, z jakého jazyka je kniha přeložena, si překladatelku vygůglovat? Vyhodilo mi to hned několik odkazů, kde se uvádí, že Marie P. vystudovala Bc. švédštinu na katedře skandinavistiky FF UK. Informace o jazyku, z něhož byl překlad pořízen, by samozřejmě měla být... v tiráži uvedena, to je chyba nakladatelství, pokud to tam není.
Vložil: Michal Švec, 01.04.2017 12:29
Lindberg, Hanna: Stockholm: Přísně tajné
Dobrý den, paní Přibylová, já vám žádný konkrétní výraz nevytýkám, knihu jsem ani nečetl, takže bych si to nedovolil. Překlepy uvedené v recenzi jsou podle mého zbytečně vypíchnuté drobnosti (pokud se jimi kniha nehemží). Chtěl jsem jen i na základě vlastních zkušeností obecně poukázat, že je obrovskou... výhodou, když s překladatelem, zvlášť začínajícím, spolupracuje na knize zkušený redaktor, který zná výchozí jazyk i obecně užívaný český úzus specifických výrazů. Ohledně redaktora a korektora to mám chápat tak, že je tato informace tajná, když mě odkazujete na nakladatele? To je podivné...
Vložil: , 31.03.2017 12:02
Lindberg, Hanna: Stockholm: Přísně tajné
Dobrý den pane Šveci, zmíněný "neobvyklý výraz" jsem zvolila cíleně vzhledem ke kontextu, a konzultovala jsem i s rodilým mluvčím ze své vlastní sítě kontaktů (tuto otázku jsme s autorem recenze již řešili soukromě). Pokud jde o redakční praxi, odkázala bych Vás raději přímo na agenturu: info@nolimitsart.cz
Vložil: jana, 29.03.2017 18:40
Sarraute, Nathalie
dobrý den, nevíte zda kniha Tady už vyšla v českém jazyce? děkuji
Vložil: Kamil, 28.03.2017 11:50
Lipský knižní veletrh 2017
K Patočkovi snad jen důležitou poznámku: Boží duha byla konečně moderně přeložena do angličtiny (cupress.cuni.cz) a může tak žít dalším životem.
Vložil: mk, 26.03.2017 12:25
Lindberg, Hanna: Stockholm: Přísně tajné
Je to o tom, to celé řádně rozkomunikovat a vyklíčovat.
Vložil: Magda de Bruin, 26.03.2017 11:51
Blažek, Petr: „Kéž je to všecko ku prospěchu obce!“
Při vší úctě k profesoru Hájkovi: jeho životní dráha totalita.cz se od osudů jmenovaných dost zásadně liší.
Vložil: Cenda, 24.03.2017 18:55
Minier, Bernard: Mráz
To je ta kniha, kde si nejaka postava rika Osoba, coz podle autora (a zjevne i prekladatele) znamena polsky "nikdo"?
Vložil: Steve, 24.03.2017 12:58
Minier, Bernard: Mráz
Nechci spoilerovat, proto jen pár obecných úvah. Pokud u čtení této knihy aspoň trošku přemýšlíte, brzy si uvědomíte, že je plná, opravdu plná nesmyslů, nelogičností a absurdit, počínaje nepravděpodobnou zápletkou a vrahem, motivem, složitým, nelogickým a často technicky nemožným provedením vražd a... konče nelogickým chováním většiny postav. Divím se, že čtenářům vůbec nevadí, že něco takového by se ve skutečnosti nemohlo odehrát ani náhodou a že autor dělá ze čtenáře úplného blbce. Hlavní hrdina, policista, je neuvěřitelně přecitlivělý a ufňukaný a neustále má strach, každou chvíli se potí, polyká strachy, otřásá se hrůzou, běhá mu mráz po zádech, bojí se vozu co jede na silnici za ním, nesnáší výšky, pistole mu padá z ruky, neumí dobře střílet, telefonuje z vybitého mobilu apod., bojí se doslova vlastního stínu, takže je s podivem, že by mohl takový člověk vůbec dělat práci kriminalisty. Druhá hlavní postava příběhu, mladá a inteligentní psycholožka Diana přijíždí na stáž kdesi do hor do ústavu plného nejbrutálnějších vrahů, šílenců a nebezpečných zločinců, kam by se bál vstoupit i Terminátor s Rambem (mimochodem, typ takového ústavu nikde ve světě neexistuje a ani by existovat nemohl) a okamžitě pozná, že zde něco není v pořádku a že se tam dějí podivné věci. A tak se místo práce psychologa věnuje spíš vlastnímu detektivnímu pátrání, chodí si v noci po chodbách přísně střeženého ústavu, jako někde po středoškolském internátu , navštěvuje cizí kanceláře a je vždy ve správný čas na správném místě.Bezhlavý kůň je vytažen kdesi lanovkou, zohaven, pořezán, (už tohle je technicky neproveditelné), a PROČ ? Čtenář očekává nějaké vysvětlení, jaký to mělo důvod a ono NIC! Čili psáno jen a jen na efekt, protože kůň mohl být úplně jednoduše zabit ve stáji majitele. Dále lidská mrtvola zavěšená složitě pod mostem kdesi kilometry nad městem v horách a ještě s vysvětlujícím popisem, proč měl smyčku uvázanou kolem krku právě takhle a ne jinak - proboha, kdo by se s tím tak páral ? A hlavně - na takové divadlo by vrah potřeboval rotu vojáků, aby to tak provedl a naaranžoval. Popis vraždy el. proudem ve Švýcarsku je úplná kravina, to snad ani nemůže autor myslet vážně a vůbec složité a komplikované provedení všech vražd nemá žádnou logiku. Psáno bez koncepce, autor plácá páté přes deváté, píše co ho zrovna napadne,a z celého jeho psaní je zřejmá snaha za každou cenu čtenáře šokovat a ohromit bez ohledu na to, zda je to reálné nebo ne. Konec tomu dává úplnou korunu, je nepravděpodobný a překombinovaný, připomínající Fantomase a nebo nějakou bláznivou Bondovku, prostě slátanina všech akčních filmů co autor kdy viděl a ne a ne to ukončit. Závěrečný účinek je tedy asi takový, jako když pejsek s kočičkou pekli ten pověstný dort a aby byl co nejlepší, dali do něj úplně všechno, co měli po ruce a potom je ukrutně bolelo bříško....Neuvěřitelná slátanina.
Vložil: Michal Švec, 24.03.2017 10:41
Lindberg, Hanna: Stockholm: Přísně tajné
Překlepy jsou pochopitelně nemilé, ale v tomhle by měl překladateli pomoct i zkušený redaktor a korektor. Pokud se jedná o první překlad začínajícího překladatele, mělo by nakladatelství ideálně zvolit redaktora se znalostí výchozího jazyka, který by například dokázal vychytat i překlepy v názvech nebo... upozornit na nestandardní řešení týkající se reálií. Můžu se zeptat, jak to bylo v případě této knihy? Měla překladatelka k ruce dobrého jazykového redaktora a korektora?
Vložil: Milan, 23.03.2017 13:57
Zweig, Stefan: Svět včerejška
S.Zweig patří mezi rakouské spisovatele židovského původu mezi které patří J.Roth a R.Musil.V knize "Svět včerejška"prozrazuje ,že pád R-U byl těžkou ranou z které se těžce vzpamatovával. V knize se nám snaží a většině čtenářů vsugerovat ,že byl vždy mírový člověk.Realita byla asi hodně složitější... ,byl možná aktivním spolupracovníkem v závěru války rakouské špionáže,jak jinak by mohl být v Haliči v r.1918 a dohledávat tam vliv carské okupace a vzápětí jemu dovoleno odjet do Švýcarska inscenovat svoji divadelní hru.Obdobně jeden ze spisovatelů Roth a Musil ,oba byli jeho přátelé jede z nich četl, dopisy vojáků na italské frontě a cenzuroval je jako c.ak. nadporučík. Některé činy se nesvěřují na papír a jen jakoby náhodou byl na hranicích ,když odjížděl císař Karel z Rakouska a on se vracel do zničeného Rakouska.Je to buďˇ obrovská mystifikace a nebo zvláštní souhra náhod.Není jedna pravda, kromě pravdy Boží.
Vložil: Marie Přibylová, 22.03.2017 23:28
Lindberg, Hanna: Stockholm: Přísně tajné
** Zbytečná oprava, některá diakritická znaménka se zřejmě nezobrazují.
Vložil: Marie Přibylová, 22.03.2017 23:25
Lindberg, Hanna: Stockholm: Přísně tajné
*Kungsträdgarden samozřejmě
Vložil: Marie Přibylová, 22.03.2017 21:14
Lindberg, Hanna: Stockholm: Přísně tajné
Dobrý den, jako autorka překladu bych se ráda vyjádřila k Vašim postřehům. Překlad je pořízen ze švédštiny, což je tuším uvedeno i vzadu v knize (jedná se o můj první literární překlad z tohoto jazyka). Pro jistotu jsem ověřovala, zda je místní název Kungsträdgarden chybně uváděn pravidelně, avšak... chybný byl pouze jeden výskyt, takže jsem se pravděpodobně přepsala, stejně jako v případě Waxholmu. Pro přejíždění prsem po lampě ve tvaru tučňáka žádnou omluvu nemám :) Pokud budete mít chuť vyjádřit se ke zmíněným neobvyklým výrazům, můžeme je rozebrat zde nebo e-mailem, konstruktivní zpětné vazbě se samozřejmě nebráním. MP
Vložil: Apostolos Joanidis, 22.03.2017 13:46
Kokosis, Konstantinos: Achilleas, Achil, nebo… nic
Ivane, ty ses dočista pomátl, místo abys tady recenzoval knihu, tak si tady honíš ego a řešíš nějaké své politické mindráky. To co tu píšeš jsou vesměs nesmysly a se samotnou knihou to nemá nic společného. Dělej radši něco pořádnýho,-)
Vložil: Bořivoj Pauk, 21.03.2017 20:16
Platón: Zákony
PRÁVNÍ STÁT jako předmět spoluvlastnictví občanů (a nikoli jako kořist politických stran). Nemám ambice ani chuť zakládat žádnou novou mesiášskou filozofii či ideologii, ani napravovat či vylepšovat stávající politický systém – neboť ten je neopravitelný, procedurálně zastaralý a odsouzený k nevyhnutnému... - leč příliš pomalému - a tím i nákladnému zániku. A to nejen v naší zemi. Mám v úmyslu iniciovat, případně i materiálně napomoci založit: „Univerzální projekt konsenzuální správy sdíleného vlastnictví (majetku) na bázi občanského zákoníku“. Výkon spoluvlastnických práv (hospodaření se společnou věcí) je u malých či přirozeně vzniklých skupin (např. spoludědicové) relativně jednoduchý a přehledný (byť často nikoli bezkonfliktní), protože se mohou a musejí mezi sebou domluvit nemnozí jednotlivci a dosažení konsenzu hlasováním či dohodou, případně rozhodnutím soudu, je relativně snadné, stejně jako je poměrně snadné vyhodnocení následných ekonomických dopadů takto přijatého rozhodnutí. U větších celků – tzv. právnických osob - je situace pochopitelně tím složitější, čím větším počtem fyzických osob je tato tvořena a čím větší je frekvence a závažnost (cena) rozhodování v této právnické osobě; (nelze svolávat hlasování všech členů i několikrát za den). Hlavní problém je tudíž informačně-technologický. V malých společenstvích, např. rodinách, se problémy řeší osobně nebo prostřednictvím zástupce či zmocněnce (advokát při rozvodu, dědictví, při kupní smlouvě apod.). Vztah mezi zmocněncem a zmocnitelem je jasný a přímočarý a i zákonem dostatečně upravený. Jinak je tomu u množiny zmocnitelů (např. občanů) a množiny jejich zmocněnců – (poslanců). Proto je nutno tento dosud zcela nepřehledný svazek a nepřehlednou spleť zájmových vazeb mezi oběma množinami nahradit s pomocí software (podobného bankovnímu) tak, aby i každá individuální a časově vymezená oboustranná vazba mezi voličem a jím zmocněným zmocněncem byla dohledatelná a její výsledky vyčíslitelné a podle různých účelných třídících hledisek kumulovatelné a porovnatelné. Ve výsledné fázi to vypadá tak, že občan si vybere z rejstříku akreditovaných zmocněnců (politiků) několik jemu blízkých, převede jim ze svého „účtu důvěry“ hodnotu +1 (nebo naopak hodnotu -1 či 0) - tj. aritmetický výraz hlasování „pro“, „proti“ a „zdržel se“. To může učinit kdykoliv průběžně vůči kterémukoliv registrovanému politikovi – bez ohledu na nějaké „volební období“ – které tím pádem zanikne a stane se obdobím průběžným a trvalým. Software pohlídá nárůst či úbytek na „kontě důvěry“ jednotlivých politiků a permanentně bude aktualizovat jejich pořadí. Prvních 200 se dostane do parlamentu a každý z nich se tam udrží jen tak dlouho, dokud stav jeho konta neklesne pod úroveň posledního (dvoustého) v pořadí a nebude nahrazen tím politikem z registru, který dosáhne lepšího výsledku. Každé hlasování parlamentu bude označeno číslem „veřejné zakázky“, před hlasováním ekonomicky vyhodnocené nezávislým ústavním orgánem a tímtéž orgánem nadále sledované až do jejího „umoření“. Zisk či naopak ztráta z každého jednotlivého rozhodnutí politiků se průběžně zaúčtuje nejen příslušným hlasujícím politikům v závislosti na jejich pozitivním či negativním postoji, ale zejména alikvotně i jejich konkrétním zmocnitelům (voličům), kteří tak budou zodpovědněji sledovat, koho kdy zmocnili, neboť jestliže se dostanou „do mínusu“ budou (podobně jako v hokeji) vyloučeni ze hry na tak dlouho, než se jimi způsobená ztráta „umoří“. A ve hře zůstanou jen ti zmocnitelé (a jejich zmocněnci), kteří hlasovali moudře a neškodně pro státní rozpočet, aniž by parazitovali na zbylých občanech - resp. ti voliči, kteří se od svých plýtvavých poslanců zavčas odvrátili. Výsledný model je univerzálně použitelný pro správu jakékoliv právnické osoby, řízené z tohoto okruhu volbou vybranými osobami fyzickými. Tedy např. větší akciové společnosti, sportovní svazy, zájmové organizace s větším majetkem, a samozřejmě obce, kraje, země i státy. Ten projekt nebude snadný, bude to týmová práce právníků legislativců, ekonomů, informatiků a programátorů, jejichž hlavní (a snad i jedinou) motivací bude zápal pro věc. Výsledek bude vybaven parametrickými regulátory a tlumiči, aby se systém příliš nerozkmital. Nelze očekávat podporu žádné stávající ani budoucí politické strany – byť by se sebevíc zaklínala přímou demokracií a péčí o věci veřejné – protože jí v tom brání elementární parazitický pud sebezáchovy. Proto je třeba funkčnost modelu vyzkoušet na menším, leč dostatečně velkém i dlouhodobém vzorku – např. na paralelním „cvičném“ akademickém senátu či jiném útvaru studentské, akcionářské nebo jiné volené samosprávy – pokud se je podaří pro myšlenku získat. Takto zmocněným úspěšným politikům se to bohatě vyplatí, když uvážíme, že státní peníze, připadající až dosud politickým stranám, si rozdělí pouze aktivně činní poslanci. Pak i z tohoto důvodu ztratí motivaci k vlastní korupci a „lobistům“ se jejich snažení nesmírně prodraží, protože by namísto několika politiků museli získat (či uplatit) většinu voličů, kteří by si navíc jistě rozmysleli, za jakou cenu a na jak dlouho by mohli či chtěli pozbýt účast na další hře o osud své země. Pro účely správy státu se ze stávající právní úpravy vyloučí některé přežívající nesmyslné a očividné nepravosti a bude nutno upravit právní řád, počínaje ústavou včetně listiny základních lidských práv, a to na základě těchto tezí: 1) Primárním subjektem práva je osoba fyzická. Osoba právnická je až odvozená od osob fyzických (je jejich účelovou a dočasnou kumulací, tudíž principiálně nemůže mít nikdy přednost - např. před soudem - před trvající a autentickou osobou fyzickou). 2) Každý člověk, který má být podroben výkonu pravomoci voleného zástupce, musí mít možnost takového zástupce volit či aktivně nevolit (hlasovat proti jeho zvolení). To znamená, že zaniknou m.j. i všechny účelově vymezené a rozdrobené volební obvody a budou nahrazeny obvodem jediným – tak vymezeným, aby obsáhl celou jurisdikci voleného orgánu. Volebním obvodem obecní samosprávy je území (katastr) obce, volebním obvodem státního orgánu je celý stát. 3) Volební právo a jeho výkon nesmí zůstat (a vůbec být) tajné či anonymní (podobně jako účty v bankách) a musí se přizpůsobit právu občanskému; může být pouze neveřejné, ale vždy dohledatelné a dokumentovatelné. Jak zmocněnec, tak zmocnitel musí znát (resp. mít možnost zjistit) svého partnera ve vzájemném vztahu po celou dobu trvání tohoto vztahu. Politické strany tím ztratí svoje výsadní a diskriminující postavení ve společnosti a mohou se účastnit rovné a rovnoprávné soutěže s jinými akreditovanými a státem povolenými společenskými organizacemi. Mohou např. podporovat vybrané politiky, ovšem pouze za vlastní – nikoli státní prostředky. Snadno proveditelným se stane referendum o čemkoli i přímá volba kohokoli. Epilog: Před zveřejněním textu (formou privátní inzerce) oslovil jsem - na straně jedné řadu známých politiků a jejich asistentů -na straně druhé řadu angažovaných politologů, politických komentátorů, ba i teologů. Odpovědí je moudrý a uvážlivý „postoj mrtvého brouka“ obou navzájem provázaných, symbiotických táborů, nerozlučně těžících z kapes občanů i ze zaběhnuté a oboustranně výnosné politické tradice. Vždyť co by si ti chudáci počali, kdyby se z nich museli stát kvalifikovaní a kompetentní advokáti svých voličů, podřízení stejným kriteriím a normám -jako každé jiné ctihodné a svobodné povolání. Ing. Bořivoj Pauk Viz též: http://www.inuru.com/index.php/spolecnost/organizace-spolenosti/324-pravni-stat-volby
Vložil: David Petr, 21.03.2017 16:31
Šedá, Kateřina et al.: Brnox: Průvodce brněnským Bronxem
Ono to není tak jednoznačné. Ta lokalita o které se mluví patří částečně pod Trnitou, částečně už do Husovic, máte ale pravdu že největší část patří do Zábrdovic. Zároveň ale neplatí že Zábrdovice jsou Bronx, to určitě ne. Jen část Zábrdovic má tuto nelichotivou přezdívku (i když toto označení používají... i místní a nevnímají ji jednozněčně jen negativně) Cejl je každopádně ulice, to paní Šedá ale určitě ví, myslím že je to spíš chyba recenzentky. Každopádně se používá - "To je jako na Cejlu". Cejl je nejviditelnější ulice lokality, už jen pro to že po ní jezdí šaliny a občas tramvaje. To když přijede někdo z Prahy :) Jinak knížka je super, držím palce do další práce a hodně odvahy v souboji s hlupáky (jako je třeba redakce Romea.cz). Jak řekl Werich - nad hloupostí se nedá zvítězit, ale nikdy se s ní nesmí přestat bojovat. Takže hodně štěstí do boje s předsudky, paní Šedá! Za mě má kniha 10 bodů z 10
Vložil: Jana Turecká, 21.03.2017 16:29
Liao, I-wu: Hovory se spodinou. Dvacet pět osudů z okraje čínské společnosti
Je to podle mě vynikající knížka, i když jsem při čtení musela občas udělat přestávku, psychicky jsem to nezvládala. Hlavně by si ji měl přečíst M. Zeman - aby se dověděl, co si chce vzít za příklad při udržování klidu ve společnosti atd. Měli by si ji přečíst všichni, kdo jsou nadšení čínským úspěchem..........
Vložil: Martin Půček, 20.03.2017 23:07
Šedá, Kateřina et al.: Brnox: Průvodce brněnským Bronxem
Vskutečnosti se ta čtvrt jmenuje Zábrdovice, Cejl je jenom jedna ulice
Vložil: Jakub Brych, 20.03.2017 21:02
Kesey, Ken: Námořníkova píseň 1
Zdravím, moc hezky shrnuto, v češtině jsem asi lepší článek o knize nečetl. Dovolím si jen upozornit na malou chybičku - reverend Greener se křestním jménem nejmenoval Emil, to je jméno Ikeova kamaráda Greera. Ta jména se mi taky pletla, proto jsem si toho všiml ;-)
Vložil: redakce, 17.03.2017 18:18
Dubois, Jean-Paul: To nemyslíte vážně, pane Tanner
Titul knihy (viz obálka) je takto správně, překlad pravděpodobně napodobuje běžnou mluvu v daném prostředí.
Vložil: jan lukavec , 08.03.2017 10:57
Myers, B. R.: Nejčistší rasa: Jak Severokorejci vidí sami sebe a proč je důležité to vědět
Děkujeme za upozornění, za nemilé chyby se omlouvám. Horu jsme opravili a do věty o zpodobňování jsme vrátili dvě slova, která zřejmě omylem vypadla během editace.
Vložil: *, 08.03.2017 09:45
Myers, B. R.: Nejčistší rasa: Jak Severokorejci vidí sami sebe a proč je důležité to vědět
Jen pá poznámek k textu: Hora se jmenuje Fuji (Fudži). V českém vydání knihy je opravdu překlem, ale čekal bych, že kdo píše recenzi na takovouto knihu, měl by být schopen ho snadno odhalit. Ten překlep je na jediném místě v knize. Ve větě "Proto také diktátor Kim Ir-sen nebyl podle Myerse nikdy... zpodobňován a cokoli, co by mohlo zmenšovat jeho bezelstnost a pozitivně chápanou naivitu, bylo zlehčováno." patrně chybí, že nebyl zpodobňován jako schpný velitel, nebo něc podobného. Smysl věty, tak jak je napsána značí, že nebyl zpodobňován vůbec, tedy ani obrazem, sochou atd., jako je běžné například v islámu. Což je ovšem ostře prodi praxi KLDR. Kniha nikde netvrdí, že by se Hirohito prezentoval jako hermafrodití rodič. Patrně zde došlo k záměně, cizích "termitů". V knize je použito jiné slovo, s poněkud jiným významem, zkuste si ji přečíst a zjistit jaké;-) O hermafroditech se tam rozhodně nemluví. A navíc je o poznámku pouze a výlučně ve vztahu ke Kim Irsenovi. Opakovaně je v ní zdůrazňováno, že zaměření na mateřský kult, případně neurčité "rodičovské" (nikoliv otcovské! ani mateřské) označení je čistě severokorejským specifikem cizím všem ostatním východoasijským společnostem, které jsou zaoženy na konfuciánství.
Vložil: Gulzan, 06.03.2017 18:17
Baume, Sara: Jasno lepo podstín zhyna
Skvělá kniha!
Vložil: Jan, 06.03.2017 10:43
Kroutvor, Josef: Chvály, pocty i rozpaky (in Respekt)
Kniha, ale předevší autor sám hovoří sice v tradicionalistickém duchu, ale při vyhodnocování řečených argumentů, nelze jinak nž pokývnout souhlasně hlavou. Opravdu se současné umění dostalo do fáze, kdy chybí spojení s tvořením (umělci nechávají vytvářet své dílo svými kolegy, které si najímají) ale... nejen to, i koncepce a idea díla silně pokulhávájí. Autorům pak nezbývá než v sáhodlouhých statích dílo obhajovat, takže když přijdete do galerie, připadáte si spíše jako v čítárně knihovny než na výstavě výtvarných děl. Aneb - skutečně dobré dílo se obhajovat nemusí, neboť působí skrze sebe na diváka a ten pak motivován hlubším zájmem o poznání idei si s chutí rád přečte oč umělec usiloval.
Vložil: Jiří V., 06.03.2017 09:09
Liniers, Ricardo: Macanudo 11
Drobná oprava: Strašidlo Olga se nekamarádí s Jindřiškou, nýbrž s chlapečkem Martínkem. Jindřiška má jen dva kamarády - plyšového medvídka a elegantního kocoura Felliniho.
Vložil: David Konečný, 04.03.2017 14:38
Beneš, Lukáš: Sokolov
Na knihu mě upozornila kamarádka, které ji doporučil pan Provazník v rámci literární vědy na DAMU. Knihu jsem si přečetl a myslím, že kromě prokazatelných faktických chyb, kterých se autorka recenze dopustila, je mimo i v samotném hodnocení knihy. Kniha má více slabších pasáží, s tím lze s autorkou... souhlasit, ale kromě toho má mnoho skutečně neotřelých postřehů a miniúvah, které jsou zcela originální a ve většině případů dost vtipné. 1. V recenzi není nepochopitelně zmínka o tom, že je celá kniha naprosto, zcela vědomě a dost vtipně přehnaná. Všechno je nafouknuté tak, že každému čtenáři musí být jasné, že jde o vtip. Jestli lze o autorovi něco říci, pak to, že má poměrně černý smysl pro humor. Autor si skutečně podle mě nemyslí, že: - všichni obyvatelé Sokolova zemřou na rakovinu tlustého střeva - všichni Sokolované mají stejný genetický základ - každý den desítky Sokolovanů putují do blázince při pohledu na svoji tvář v zrcadle - každou noc se loučí obyvatelé města se životem, protože do města vtrhnou důlní stroje - budova nemocnice je tak složitá, že tráví sami zaměstnanci každý den hodiny blouděním po chodbách atd. Všechno je přehnané tak evidentně, že to celou četbu odlehčuje. 2. Kniha je PLNÁ vyloženě směšných úvah. Hloubání nad podstatou zamrzlé brzdy, zápis do Guinessovy knihy za jízdu s neočištěným oknem, peripetie s (ne)braním stopařů, vtipná kritika autistických orientačních systémů, nepochopení mechanismu nemocničních postelí, “k k jejíž obsluze je naprosto nutné vystudovat vysokou školu technického směru”, boj s určením správné teploty na regulátoru topení, boj s časovými lapsy, degustace nemocničního čaje, charakteristika přítele hrdiny, který by si vzal na pustý ostrov peněženku, kapesník a cigárety atd. jsou nejen originální ale i vtipné. 3. Autor se rozhodl řadit stránky tak, aby kopírovaly pohyb hlavního hrdiny ve městě, tj. napřeskáčku. Podává k tomu krátké vysvětlení a hezký diagram (návod) znázorňující pořadí stránek. Divit se při tomto nestandardním řazení, že četba nedává smysl, čte-li člověk lineárně jako u jiných knih, je naivní. Stejně tak nedávají jiné knihy smysl, čte-li je člověk napřeskáčku. Hledání stránek je sice občas frustrující, ale nikoliv marné. 4. Autorka mluví o autorem zařazených básničkách Město a Sokolov, musel jsem knihu znovu projít, abych zjistil, co tím vůbec myslí, protože na žádnou básničku Město či Sokolov jsem si nepamatoval. Kdyby četla pozorně (jakkoliv), zjistila by, že se nejedná o básničky Město a Sokolov, nýbrž o jednoduchou autorovu hříčku Místo (nikoliv Město, ale Místo) …. je v Sokolově …. Nejsou to žádně dvě básničky, ale prostě na dvě strany rozdělený text “Místo rybníka atd. je v Sokolově kaliště atd.” Recenzentka navíc svoji chybu rozvíjí do zbytečné úvahy, že je Sokolov nadměsto. 5. Přirovnání ke Kafkovi, Proustovi, Perecovi je třikrát mimo, i když v případe Perece snad méně než u prvních dvou. Napíše-li autor, že nechává strýc v hospodě absurdně vysoké dýško, nechce tím nutně autor dokazovat, že “má kniha něco z Kafky”. Kniha má z Kafky asi tolik, kolik z něj má novinový článek o absurdně vysokých platech zastupitelů města Prahy. S Proustem kniha nemá společného vůbec nic, autorova poznámka o čase se s Proustovými úvahami o čase neshoduje. Srovnání s Perecem snad nějaké formální opodstatnění díky hravosti koncepce má, ale samotný obsah knihy s ním znovu nemá nic společného. Prostě mi vadí, když recenzent zbytečně střílí jmény, které s předmětem recenze nemají nic společného. 6. “Možná má Lukáš Beneš zajímavé nápady, ale bohužel je nikdy nedotáhne do konce”. Myslím naopak, že autor dotahuje své nápady možná až do příliš extrémních konců, že příliš tlačí na pilu, že by knize slušelo, kdyby nápadů bylo méně a byly méně dotažené. 7. “…se zdejší domy „po vyhnaných sudetských Němcích zaplnily divokým davem zoufalců, podvodníků, násilníků, bezdomovců, hlupáků, kriminalistů, sket, autistů a zlodějů ze všech koutů této země...“ Vyplývá z toho snad, že všichni vyvrhelové společnosti mají stejný genetický základ?” Ne, nevyplývá, byla by logická chyba se domnívat že ano. Proč se autorka ptá? Takhle by se dalo pokračovat dlouho. Myslím, že by recenzenti měli věnovat své práci více času, jakkoliv je to náročné. Čtenáři i autoři by si to zasloužili.
Vložil: Ľubo Bechny, 01.03.2017 20:59
Bechný, Ľubo a kol.: Dvanásť statočných
Zdenek A. Eminger, vďaka za zaujímavé postrehy.
Vložil: Eva Nováková, 01.03.2017 12:26
Murakami, Haruki: 1Q84
Knihu jsem četla jedním dechem. Souhlasím s ostatními, že konec je bez náboje, jako by to psal někdo jiný. Ale jinak doporučuji, kniha mě nadchla, i když sci-fi nečtu, tento příběh mě opravdu zaujal. Postavy Aomame i Tenga jsou nádherně vymyšlené, až působí uvěřitelně.
Vložil: Eva Ullrichová, 28.02.2017 23:30
Faye, Gaël: Petit pays
Máte pravdu, děkuju za upozornění – nechala jsem se zmást francouzským „métis“ (= kříženec). Chybu jsem opravila.
Vložil: Jiří V., 27.02.2017 09:22
Faye, Gaël: Petit pays
Mestic je míšenec bělocha s indiánem, míšenec černého a bílého rodiče se, pokud vím, nazývá mulat.
Vložil: Milan, 25.02.2017 19:20
Magris, Claudio
Díky za zajímavý rozhovor s mým oblíbeným autorem C. Magrisem. Škoda, že u nás nevyšlo více jeho knih (česky jich vyšlo pět), zejména bych se přimlouval za soubor esejů Clarissin prsten, za román Jiné moře a za knihu o Terstu, kterou napsal s A. Arou. Nechystá se něco v českém překladu?
Vložil: Milan Košťál, 25.02.2017 15:58
Tomšíček, Jan: V Jihoafrické republice na kole
úžasná osobnosr.
Vložil: Vojtěch Záleský, 25.02.2017 07:21
Lehane, Dennis: Pod rouškou noci
Ad Pavel Mandys. Máte pravdu. Uvedl jste příklady, která uvádí nové prvky, což Lehane nedělá (spíše se starosvětsky vrací ke kořenům nebo míchá vše zmíněné dohromady). Spíše mě zajímaly prvky, které jste v recenzi uvedl jako srovnávací body (u Puza důraz na intriky v budování impéria, u Doctorowa typické... výjevy násilí), ale které se mi ke srovnání nezdály (hlavně Puzo). Nejde o to, že bych Vás hanil, to opravdu ne, spíše mě zajímalo, proč jste si ke srovnání vybral zrovna Kmotra. Kmotr není gangsterka (hl. hrdina je gangster, který se z chudých poměrů vyšvihne mezi elitu a poté je po zásluze potrestán pádem), ani noir (cynický hlavní hrdina, velkoměsto, femme fatale), ale mafiánský román (hrdina je Sicilano-Američan, hlavní téma je spjatost rodiny a syndikátu). Pod rouškou noci nebuduje mafiánské impérium (protože Joe není mafián, ale gangster), ale je o gangu (ne o rodině). Styčný bod bych pak viděl leda ve stejném prostředí, ale srovnávat pouze na základě kulisy mi přišlo nedostatečné.