PH

Petr Hrtánek

Knihu Davida Jana Žáka jsem uvítal s velkým očekáváním jako další z nečetných pokusů emancipovat v přítomné české literatuře žánry, jimž se tradičně daří spíše v anglofonní oblasti, v současnosti navíc – jak se zdá – více ve filmové než knižní produkci.

Tuzemská polistopadová próza již několikrát otevřela jedno z temných a kdysi tabuizovaných témat naší novodobé historie – téma násilností, jichž se česká strana dopustila na německy mluvící menšině během tzv. divokého odsunu. Naposledy tuto látku zpracovává obsáhlý pětidílný román Kateřiny Tučkové.