MT

Marek Toman

Francouzsko-irský romanopisec Pierre Cendors píše o Praze s výraznou vnímavostí pro její tajemné, neurčité rysy. Vychází z dědictví velkých pražských autorů, ale nasazuje svou perspektivu cizince.

Německý spisovatel Ralf Pasch píše knihu o židovské malířce z Prahy, která se proslavila svými kresbami z Terezína. Má k tomu osobní důvody – vyrovnává se tak s paměťmi svého dědečka z Krkonoš, někdejšího vojáka wehrmachtu za druhé světové války.

Předchozí román tohoto spisovatele a novináře Největší lekce dona Quijota vyšel po českém vydání i francouzsky. A putování po stopách velkého romanopisce vyneslo Kučerovi další příběh: literární reportáž Alžírské arabesky. Hravě i důmyslně v ní líčí svůj poslední pobyt v Alžírsku, následuje Cervantese i Camuse, spisovatele i bezdomovce a jiné poutníky, kteří překonávají hranice známého.

Jakou strategii si člověk mohl zvolit při výslechu gestapem? I o tom uvažuje historik Petr Koura. Ve své knize se zabýval Vladislavem Vančurou jako člověkem i osobností využívanou politiky. Zjistil také novinky o interbrigadistovi a odbojáři Jaroslavu Klecanovi, s nímž se Vančurův příběh osudově protkl.

Německá spisovatelka Lucy Fricke napsala na základě svého pobytu v Istanbulu a díky informacím z prostředí německé diplomacie román, který představila na letošním veletrhu Svět knihy. V rozhovoru líčí, jak román Diplomatka vznikal a jaké pro ni nese osobní konsekvence.

Renomovaný editor a nakladatel se noří pod hladinu textů, kterých si váží. Citlivě a pronikavě zkoumá jejich kouzlo i společenské souvislosti jejich vzniku. Nabízí postřehy – či spíše interpretační objevy. Sdílí překvapení, naznačuje možnosti čtení, přijímá výzvu textu.

Společnost po pádu režimu udělala příliš snadno příliš tlustou čáru za minulostí. Samozřejmě, nechtěla se mstít a tím se dostat na úroveň někdejších tyranů. Jenže se zachovala až příliš sametově, alespoň podle Trojanowa.