Romány Virginie Woolfové, představitelé vrcholného modernismu, jsou v českém prostředí dobře známé. Její esejistická tvorba a prvotiny, v nichž teprve objevovala svou specifickou poetiku, zůstávaly dosud v pozadí. V letošním roce však vyšel první překlad jejího debutu Plavba, v němž hrdinka, podobně jako autorka sama, teprve objevuje svou identitu a lásku a poznává svět skrze citlivé vnímání.

Román Roky patří mezi méně známá díla Virginie Woolfové, ale velmi dobře dokládá proměny její prózy a témat, jimiž se zabývala od třicátých let minulého století – kritikou britského impéria a patriarchátu, postavením žen a nejasnou vidinou budoucnosti. Přes vnější zdání tradiční románové formy v díle kombinuje prvky eseje, rodinné ságy a kroniky. Jeho ústředním tématem je přeměna pozdní viktoriánské společnosti v moderní sociální řád, kde aristokracie a buržoazie ztrácejí svá privilegia.

Virginia Woolfová je známá hlavně jako autorka modernistických románů. Vrcholem její neprávem opomíjené esejistické tvorby jsou texty Vlastní pokoj a Tři guineje, v nichž autorka rozvíjí úvahy o roli žen ve společnosti, nepoměru vlastnictví finančních prostředků mezi pohlavími, právu žen na seberealizaci nebo vzdělávacím systému. První esej byla napsána krátce po tom, co Britky získaly volební právo, a druhá těsně před druhou světovou válkou, ale jejich témata rezonují společností dodnes.

Román Vlny, pokud ho můžeme nazývat románem, představuje po úspěchu inovativních próz Paní Dallowayová a K majáku naprostý vrchol literárního umu Virginie Woolfové. Autorka v něm experimentuje jak s formou – tím, že každé kapitole předchází přírodní interludium, jež na pozadí mořských vln a světla naznačuje, co se bude v dané kapitole odehrávat –, tak s narativní technikou polyfonního vyprávění.