Dějiny lásky jsou druhým románem mladé americké spisovatelky Nicole Kraussové. Děj této knihy ve zkratce pojednává o paralelní existenci několika verzí ztraceného rukopisu, stejného názvu jako má tato kniha. Rukopis mění svůj jazyk podle toho, na jakém kontinentu se nachází.

Až mi napíšou nekrolog. Zítra. Nebo pozítří. Bude v něm stát: LEO GURSKY TU PO SOBĚ ZANECHAL BYT PLNÝ SRAČEK. Divím se, že ještě nejsem pohřben zaživa. Není to tu velké. Musím bojovat, aby mi zůstala cestička mezi postelí a záchodem, záchodem a kuchyňským stolem, kuchyňským stolem a dveřmi na chodbu. Pokud se chci ke dveřím dostat ze záchodu, nemám šanci, musím oklikou kolem stolu v kuchyni...

Když jsem se narodila, máma mě pojmenovala po všech dívkách z knihy s názvem Dějiny lásky, kterou jí dal táta. Bratra pojmenovala Emanuel Chaim po židovském historikovi Emanuelu Ringelblumovi, který ve varšavském ghettu zakopal plechovky od mléka plné svědectví, a po židovském cellistovi Emanuelu Feuermanovi, který patřil mezi největší hudební zázraky 20. století...