V roce 2019 mě oslovila redakce Literárních novin s anketou Kulturní zážitek minulého roku. Nestihla jsem odpovědět včas – jednak je akademický program hodně nabitý, jednak bych se nevešla do vymezeného počtu znaků. Tak vznikl tento krátký portrét Radky Denemarkové a studie románu Hodiny z olova o „Číně v nás“. Od dob Roberta Musila jsem totiž nečetla takto přesvědčivou literární analýzu jedné epochy.
RD
Radka Denemarková
Literární dům ve Štýrském Hradci vydal k patnáctiletému výročí své existence literární bedekr s příspěvky šedesáti spisovatelů, již se stali průvodci po zajímavých místech druhého největšího města v Rakousku, k nimž je pojí nějaké citové pouto. Do sborníku přispěli mj. Elfriede Jelinek, Josef Winkler, Olga Flor, Clemens Setz a také Radka Denemarková jako čestná spisovatelka města Graz 2017/2018. Otiskujeme její esejistický příspěvek o zámku Cerrini.
Román Hodiny z olova vzbuzuje ve čtenářích velká očekávání nejen díky vítězství v kategorii Magnesia Litera Kniha roku, ale především díky zvolenému tématu. Autorka se v rozsáhlém textu snaží na osudech několika bezejmenných postav ukázat stále rafinovanější represivní praktiky čínského režimu. V naplnění původního potenciálu však knize brání schematičnost a černobílé vidění.
Poslední román Radky Denemarkové je trochu detektivka, trochu esej, zčásti psychologizující studie, zčásti groteska. Tím hlavním, nač se autorka zaměřuje, je odvěká, a jak se zdá, stále se stupňující lidská posedlost tělesností a tělem.
Nositeli německé knižní ceny Georga Dehia za rok 2012 jsou Peter Demetz, vyznamenaný za celoživotní dílo, a Radka Denemarková s překladatelkou Evou Profousovou za román Peníze od Hitlera (česky 2006, německy Ein herrlicher Flecken Erde, 2009).
Vymknout se není snadné. Takové sevření. Děti nedosáhnou na zámek, který matka s otcem umístí na kuchyňské dveře vysoko. Člověku schází vězení, do kterého byl zasazen. Člověk miluje vězení, ze kterého byl propuštěn.
Kniha se zvučným a pro negermanisty enigmatickým titulem se svou knižní úpravou tváří jako hříčka. Zvnějšku má vlastně dva rovnocenné začátky; je vysázena tak, že ji lze otevřít a začít číst z obou stran. Nic nenapovídá, za který konec by se svazek měl přednostně vzít, a tak je první čtení vlastně věc náhody. Struktura textu je záměrně nejistá, kluzká a prchavá. Text se odpoutává od sebe samého, a ačkoli na sebe nepřehlédnutelnými gesty upozorňuje, zároveň se podrývá.
Vystudovala bohemistiku a germanistiku na FF UK, v roce 1997 obhájila disertaci na téma intersémiotických překladů dramatizací. Pracovala v Ústavu pro českou literaturu AV ČR a jako dramaturgyně divadla Na zábradlí. Vedle literárněhistorické a esejistické tvorby je autorkou dvou románů: A já pořád kdo to tluče (Petrov 2005) a Peníze od Hitlera (Host 2006).
V rámci literárního festivalu Usedomské literární dny bude udělena cena, o kterou se podělí dvě Češky – Radka Denemarková a Eva Profousová. Volba odborné jury padla na román Denemarkové z roku 2006 Peníze od Hitlera, který do němčiny přeložila Eva Profousová (Ein herrlicher Flecken Erde, DVA 2009).
Léblův vnitřní svět je přízračný, přestože lidé neztrácejí lidskou tvář a kontakt s realitou. Ale vnímá je jinak a porušuje vazby a smysl, souvislosti. Lidé reagují jen tichým údivem či úšklebkem a vše zahrnují pod nálepku geniality.
Petr Lébl (1965-1999) je mýtus, zjev, kultovní osobnost českého divadla devadesátých let. Jako amatér působil v souboru DOPRAPO a JELO, později vedl spolu s Doubravkou Svobodovou pražské Divadlo Na Zábradlí.
Denemarková ve své druhé beletristické knize líčí osud dívky, Gity Lauchsmannové, jíž se spletité česko-německo-židovské kořeny nedovolují vrátit do nově uspořádané poválečné společnosti.
